Spát v moři hvězd. Kniha I. přehled

10.04.2024

(SPOILER) Už jste někdy četli knihu, u které jste si říkali, že by jí prospělo zkrácení?

Tohle jsem si říkala u další z knih od autora jedné z nejlepších fantasy sérií Odkazu dračích jezdců. Chápu, že je začátek víc popisný, ale neustále se opakující pasáže jsou jednoduše otravné. Přiznám se, že v první polovině knihy jsem měla chuť knihu zaklopit a už neotevřít.

Na jedné straně se i desetkrát zopakuje jedno slovo, například jména lodí mám už vypálené do mozku. Knize velmi ubírá na čtivosti er forma, ve které je napsaná, pak by se nemusela opakovat jména a mělo by to určitě větší spád.

Co se týče příběhu, tak jako takový rozhodně zaujme. Hlavní hrdinka je napsaná velmi dobře, člověk s ní musí soucítit i kdyby nechtěl, na druhou stranu má dost tajností, které občas děj zdrží.

V knize je tolik postav, že se mi dost často pletli a musela jsem se vracet. Zaujalo mě téma hibernace, které je v cestování vesmírem hojně využíváno. Stejně zajímavé bylo pěstování rostlin a dorůstání končetin, I když to zní děsivě.

Chybí mi propracovanost světa, dozvíme se většinu jen v náznacích, což rozhodně nestačí. Mrzí mě to tím spíš, že má kniha 560 stran. Někdy jsem měla pocit, že čtu jen abych četla, a autor píše jen, aby vyplnil 300 stran.

Námět je naprosto skvělý, meduzáci jsou děsiví a umím si to dost dobře představit jako film, jen jsme se s Paolinim tentokrát úplně nepotkali.

První kniha skončila otevřeně a já samozřejmě chci vědět, jak to s Kirou dopadne.
Knihu druhou se chystám poslechnout jako audioknihu, byla jsem si jí záměrně půjčit v naší knihovně, třeba to bude lepší zajímavější než si knihu přečíst.