Synovec Rameauův přehled

16.08.2019

Drobné, humorné, a přece pronikavě bystré dílko Denise Diderota, které však slávou zastínila jeho Jeptiška a Jakub Fatalista. Knížku jsem četla jako sedmnáctiletá a zaujaly mě na ní především aforistické postřehy, které jsou velkým dílem sebereflexí autora-filosofa.

Titulní postava, příbuzný slavného skladatele, se s autorským subjektem setkává v Café Procope. Diderot ho popisuje jako bezectného blázna, ovšem Rameau je jím proto, že takovým ho společnost mít chce. Dialog s povalečem umožňuje autorovi rozehrát úvahy o géniovi. Ten je podle něj společnosti prospěšnější tak, jak je, než kdyby byl úspěšným, ale tuctovým občanem. Lepší je prý vynikající zloduch než průměrný člověk. (Zcela souhlasím!)
V dialogu postupně zaznívají myšlenky jako že bída a chudoba, potažmo závislost škodí múzám; že je lepší žít v Díogenově duchu skromně, ale svobodně; že duchovní slasti a radosti jsou nadřazeny hmotným, i když Diderot má pochopení i pro ty druhé. Mnohem originálněji už zní myšlenka, že řád světa nemůžeme konzistentně kritizovat, protože přece zahrnuje i naše vlastní bytí jakožto subjektů kritiky; a že se nesmíme dát strhnout škodlivou začátečnickou nedočkavostí, neboť teprve po hlubokém studiu porozumíme základům (!) vědy, do níž jsme se pustili.
Zajímavá je polemika s Rousseauovou představou blaženého divocha. Člověk bez výchovy by se podle Diderota neoddal rajské blaženosti, nýbrž pudům; „se slabým rozumem dítěte v kolébce by spojil sílu vášně třicetiletého muže, zlomil by svému otci vaz a zneuctil by svou matku."

* „Hrome, neznám nic zatvrzelejšího, než je filosof.“
* „Ale copak ctnosti filosofie jsou pro všechny?“
* „Přece jenom jedna bytost je ušetřena pantomimy. Je to filosof, který nic nemá a nic nechce.“
* „Voltairův MOHAMED je vznešené dílo, ale mnohem raději bych očistil památku Calasovu.“ (podle mého názoru největší myšlenka knihy – raději slávu humánního činu než vytříbeného slova)
* „Ve společnosti se navzájem požírají všechny stavy.“

09.05.2019

Obtížně žánrově zařaditelná kniha, pojatá formou dialogu mezi autorem a hlavní postavou, která je zvláštním lidským "prototypem", plným protikladů. Dílko, které je bohaté na jiskřivé postřehy či podnětné filozofické a morální úvahy, psané krásným jazykem. Mé vydání knihy pochází tuším z roku 1940 a ocenil jsem i vysvětlivky na konci textu - dneska už si skoro nikdo takovou práci s knihou nedá.