Trnitá kletba přehled

předevčírem

Jsi kozel zahradník, kterému chcípne i umělá kytka?

Ať je tvá odpověď kladná, či záporná, pojď se ponořit do magického světa Plantae, dávej však pozor, s kým se zapleteš! Rozhodně se vyhni Convallarii, která je ztělesněním problémů. Jako by nestačilo, že ji stihla transgenerační vina za skutky jejího děda, Traviče. Navíc se ta holka nehodlá vzdát svých snů stát se travičkou. Co na tom, že to má její celá rodina zakázané a za blbé psaní herbáře hrozí poprava. Takže udělá co?

Píše si herbář. Po jeho nalezení je odvlečena do šatlavy, kde je v takové tmě, že které by se strachy posral i Batman. Co teprve někdo, kdo je úzce napojen na rostliny a bez světla uvadá stejně rychle, jako ony. Není tedy divu, že kývne na šílený návrh Épina, tajemného guvernéra Západu, jehož jeho krvelačná pověst předchází. Odměřený čas do případné popravy letí jak splašená kobyla a tak Convallaria udělá cokoliv, aby našla tajnou komnatu. Třeba si vezme obrovské štekle a šaty, ve kterých se nejednou zřítí ze schodů, či do náruče překvapených mužů.

Radím ti dobře, nezahrávej si ani s Traviči, ani s Léčiteli. Rozdíl mezi lékem a jedem je jen v dávce. Dej si bacha, co piješ. A s kým piješ...

Trnitá kletba od Anežky Kočové je opravdu originální fantasy, s perfektně vymyšlenými principy magie, kdy každý člověk obdařený mocí je spřízněn s určitou rostlinkou. Je to první kniha inspirovaná aztéckou mytologií a naprosto mě pohltila. Hlavní hrdinka je obyčejná tuctovka, takže jsem si ji brzy oblíbila. No vlastně jsem se v ní viděla - tlustá holka, co je jak hrom do police a neví, kdy má držet zobák.

Pár věcí mi nesedělo a vztah mezi hlavními hrdiny mi nepřišel romantický, spíše přátelský. Což bych ocenila v pokračování, nepotřebuji všude zaláskovaný páry. Každopádně hodnotím 4/5* a vy si běžte knihu hned koupit. Nerozkazuji, jen doporučuji. Víte jak, nikdy nevíte, kdo vás hodí do škumpy jedovaté!

21.05.2024

(SPOILER) 2*+
Toto není samostatný román. Anotace se tak tváří, popis knihy se tak tváří, ale kniha končí defacto v půlce věty.

A také je jenom do půlky dobrá.

Ze začátku to vypadá dobře. Hrdinka je zajímavá a už jenom tím, že je malá a oplácaná, se vymyká 90% fantasy. Její záchrana také není úplně bez logiky - vždyť jako chlap do knihovny nesmí a předchozí tři holky tam umřely, tak proč nepoužít odsouzenkyni na smrt... Nápad rehabilitovat kulturu jihoamerických indiánů je také docela fajn.

A pak to jde do kelu.

Proč ji sakra tahá na ten ples? "Dobrý den, já tu vůbec nemám být, ale nevíte náhodou, kde bych našla artefakt nedozírné ceny, abych ho mohla ukrást?"

To, že ji pak pověří samotnou krádeží, kde šance v realitě je 100% na odhalení a 0% na úspěch to jenom doráží.

Pokračování číst nebudu.