Ústav přehled

14.05.2024

Začne to vyprávěním, které zdánlivě vůbec nesouvisí s anotací knihy. Tak moc, že jsem se musel přesvědčit, že skutečně čtu knihu The Institute. Nicméně i když byl úvod zdánlivě nesouvisející (fakt jenom zdánlivě, je potřeba vydržet!), tak nenudil.

Po pár desítkách stran se děj přepne někam úplně jinam, a tam už čtenář tuší, že přihořívá.

Docela dost prostoru je následně věnováno popisu institutu a vztahům dětských hrdinů. Právě dětští hrdinové připomínají mistrův opus magnum - román IT. Jeho kvalit The Institute sice nedosahuje, ale pořád je to nadprůměrně vydařené dílo. Tato část je zajímavá, ale vysloveně strhující je kniha ve své třetí čtvrtině. Kéž by takové napětí bylo i ve zbytku textu! Čtenář společně s dvanáctiletým úhlavním hrdinou prožívá hrůzu a paranoiu - každý může být agentem institutu!

Závěrečná, řekněme, pětina, už tolik strhující není. King obecně závěry moc neumí, ale tady se mu to docela podařilo. Tedy, minimálně v tom smyslu, že závěr dává hlavě románu nějakou patu. Ta pata ale úplně neuspokojí a z hlediska logiky je děravá jak cedník. Na druhou stranu nechává prostor k úvahám a vlastně i k pokračování. A také staví celý příběh do určité ambivalence. Pomyslná "strana zla" není až tak úplně jednoznačná.

Román má trošku od všeho, co King umí. Je to trošku sci-fi, trošku horor, dost mysteriózní, dost dobrodružné. Dost povedené.