Vyměřování světa přehled
Daniel Kehlmann
Nevšední životopisný román s filosofickým podtextem věnovaný významným osobnostem německého přírodovědce a cestovatele Alexandra von Humbolta a matematika a astronoma Friedricha Gausse, které spojovala vášeň k neodhaleným záhadám přírodních věd. V roce 1818 se na vědecké konferenci v Berlíně před novým přístrojem pana Louise Daguerra setkávají poprvé v životě osobně dva slavní muži: nerudný a popudlivý Friedrich Gauss a činorodý, stále něco plánující Alexander von Humbolt. Gauss se nemohl vyhnout Humboltově pozvání na tuto oficiální akci a dává okázale najevo, jak je mu celá záležitost nepříjemná a co si myslí o svém věhlasném kolegovi a jeho úspěších. Věhlasu, který začal koncem 18. století a který je nakonec svedl dohromady, přitom dosáhli naprosto odlišnými způsoby, o nichž německý autor barvitě a s osobitým humorem čtivě vypráví. Alexander Humbolt podniká koncem 18. století jednu náročnou dobrodružnou výpravu po nejrůznějších končinách amerického kontinentu za druhou, zatímco jeho učený kolega, který nejraději nevytáhne paty z domu, putuje v mysli zákoutími astronomických a matematických teorií ve snaze objasnit základy vesmíru. Oba muži se ve zralém věku před nepovedeným daguerrotypem přes vzájemnou antipatii a naprostou odlišnost mlčky shodují v tom, že cesta za objevováním podstaty světa je nikdy nekončícím nádherným dobrodružstvím, jemuž stálo za to věnovat život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , VakátOriginální název:
Die Vermessung der Welt , 2005
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyměřování světa. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (18)
Začátek mě velmi zaujal, dobře napsáno, celkem slušně přeloženo. Příběh se pěkně rozjížděl. Nicméně stránku od stránky mě knížka bavila míň a míň, postavy byly nakonec většinou takové divné, Gauss vyloženě na přesdržku. Časem začal být děj tak nějak chaotický a po spojení linií v podstatě nečitelný. A nejhorší je konec, ten je úplně o ničem.
Tedy příběhově tak max 2*, ale styl psaní a atmosféra doby byly fajn, takže mírně nadprůměr. Samozřejmě mi to nedalo a musel jsem se trochu doedukovat, takže ztracený čas to nebyl.
Moderní literatura, dokonce (v některých zemích) bestseller, a k tomu ještě německá? Ale ono je to dobré. Vážně dobré. Navzdory tomu, že v USA šlo o nejprodávanější knihu roku 2006.
Zdánlivě jednoduché „paralelní životopisy“ dvou německých velikánů se na konci vpíjejí jeden do druhého. Hranice mezi cestovatelem (Humboldtem) a zapřisáhlým odpůrcem veškerého harcování (Gaussem) se ztrácí v mlze jejich smutného, lehce zmateného, dohasínajícího stáří. Kompozice (kapitolu Gauss, kapitolu Humboldt) tedy může vypadat primitivně, ale vlastně není.
Už v první části, kde Alexander von Humboldt cestuje po Amazonii, si autor pohrává s jakousi imanentní „magickou realitou“ Jižní Ameriky. Příšera v moři, přízrak badatelovy matky v jeskyni duchů, stíny papoušků na hladině Orinoka, přičemž ve vzduchu žádní ptáci nejsou, vidiny při výstupu na Chimborazo... Halucinace, optický klam? Nebo něco ještě jiného? Čtenářova nejistota perfektně kontrastuje s postojem samotného Humboldta: dědic pozdního osvícenství, jak taky jinak, chápe svět prostřednictvím měření. (Líbí se mi i způsob, jakým Kehlmann svoje invence roubuje na Humboldtův deník.)
Od chvíle, kdy Humboldt opustil obě Ameriky a setkal se s Gaussem, jsem litovala, že v Amazonii nezůstal. Bylo deprimující (a trochu nudné, i když poučné) přihlížet jeho životu mezi formalitami Berlína... a pak katastrofální "expedici" do carského Ruska. Z té mám chmury. Opravdu. Jaký větší horor by vědce vůbec mohl potkat, než že se stane vězněm a smutným šaškem svojí slávy?
Také se přiznávám, že linka s Gaussem mi přišla jen jako (milý) přívažek k Humboldtovu příběhu. Může to být proto, že život tohoto děsivě geniálního matematika, astronoma, fyzika a málem-klasického-filologa byl totálně neepický (de facto bildungsroman). Nebo tím, že nerozumím matematice. Nebo tím, že mám odjakživa slabost pro Humboldta (i u Kehlmanna je neuvěřitelně roztomilý) a vůbec by mi nevadilo číst román jen o něm, bez kontrastního prvku.
Každopádně "Vyměřování" odteď patří mezi moje knihy oblíbené. Slučuje dobrodružství (skvělá scéna se ztroskotáním mezi krokodýly orinockými), humor (velmi jemný, ale je tam), poučení (doteď jsem neměla ani tušení o ptácích orientujících se podle echolokace - gvačarech jeskynních) a nesporné literární nadání autora.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vyměřování světa v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 124x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 12x |
v Knihotéce | 43x |
v Chystám se číst | 87x |
v Chci si koupit | 20x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura životopisné, biografické romány přírodovědci dějiny vědy Amazonie středoevropská literatura Alexander von Humboldt, 1769-1859
Autorovy další knížky
2019 | Tyll |
2007 | Vyměřování světa |
2012 | Já a Kaminski |
2009 | Sláva |
2004 | Mahlerův čas |
Nemohu si pomoci, ale poslech audioknihy byl náročný , má-li jít o nevšední životopisný román, pak jeho nevšednost tkví v nezáživnosti.