Zapomenutá přehled

14.03.2024

Na svou paměť se spoléháme dnes a denně, v drtivé většině konverzací, naučených zvyků, poznávání svých blízkých a míst, na kterých jsme byli nebo se běžně pohybujeme, při psaní čtení, chození, zkrátka při všem, co děláme. Ale co když nás paměť najednou začne zrazovat? Slova, která si chceme přečíst najednou nedávají smysl, písmenka se nám roztančí nebo o něco požádáme své blízké, ale zjistíme, že už jsme je o to požádali a dokonce několikrát.
Problémy s pamětí vás zavedou do Domu paměti, hospitálu, kde jsou ubytovaní lidé s touto diagnózou a naše hlavní postavy, Božena s Pavlem, nejsou výjimkou. Jenže se v podzemí domu ukrývá tajemství, které vás z toho bludiště paměti může dostat, ale za jakou cenu?
I když jsem knihu četla déle, tak se četla velmi dobře a rozšířila mi obzory.

01.03.2024

(SPOILER) Tato kniha se mi moc líbila. Je to druhá kniha Jiřího Klečky, kterou jsem četla a přišla mi lepší než Papírové domky.

V Zurčí, malé vesnici kdesi v Jeseníkách, je v bývalé invalidovně a hospitalu pro raněné vojáky nyní umístěno zařízení pro klienty s kognitivními poruchami, Dům paměti. Právě v tomto zařízení se setkává po více jak půl století Pavel a Božena. Kdysi se velmi milovali, ale jejich život se rozdělil po příchodu spřátelených vojsk v roce 1968.

Božena se rozhodne odejít do Domu paměti, jak se zařízení nazývá, po té, co zjistí, že její výpadky paměti mohou ohrožovat její blízké, Pavel, slavný scénárista, se tam léčí po mrtvici, po které ztratí schopnost číst a psát.

Dům paměti, místo se zvláštní, působivou architekturou a ještě podivnější historií, dokáže některým klientům jejich ztracené schopnosti vrátit, paměť obnovit, ale na druhou stranu za vše se musí platit...

Bavilo mne vyprávění a odhalování osudů dalších lidí - klientů Světlany, Eduarda, malířky porcelánu Tran Anh, dále ředitelky domu paměti Ilony, správce Lukáše a jeho sestry Sáry, Boženiny a Pavlovi rodiny.

Vše se točilo kolem paměti a vzpomínek, mnohdy velice bolestných, skoro všechny postavy byly nějak vnitřně zraněné a bolavé. Všechny měli za sebou něco, co by bylo lepší a příjemnější zapomenout.

První dvě třetiny knihy jsou spíše společenským románem, s občasným náznakem nějakého tajemna, postavy jsou velmi dobře vykreslené, i se svými horšími stránkami (zde bych vyzvedla postavu Lukáše - ten člověk mi na začátku byl hrozně nesympatický, ale člověk postupně zjišťoval, proč je takový, jaký je), v poslední třetině se kniha stává thrillerem s okultními a hororovými prvky.
Možná, pro určitou nevyváženost, strhávám jednu hvězdičku.