Žena ve fialové sukni přehled

14.11.2022

(SPOILER) Má první zkušenost s japonskou literaturou. Asi téměř každý, kdo někdy aspoň částečně sledoval japonskou kulturu (v mém případě animé, manga, origami a japonské hry), ví, že může takřka vždy očekávat a) velmi divné věci/nápady; za b) geniální schopnost vytvořit i z nejobyčejnější věci/činnosti/slov zajímavou, netradiční a především originální záležitost. A protože Japonce již docela dobře „znám“ (postačí jméno např. Hideo Kodžima, abych se držel svého oblíbeného herního průmyslu), očekával jsem i od literatury když ne velké, tak určitě zajímavé události. Nezvolil jsem v milionech kusů prodávaného Haruki Murakamiho, ale (pro začátek) útlou knížku Nacuko Imamurové a již u anotace jsem si říkal, zda jsem neudělal chybu. Já a stalking a aby toho nebylo málo: Stalking v ženském prostředí? Jako vážně? Jenže to jsou právě ti Japonci a mé zkušenosti mi říkali: Nikdy tento veskrze originální národ nepodceňovat! Prvních 30 stránek na mě nedělalo dojem, inu žádný… Příběh na mě působil velmi všedně, až obyčejně nezajímavě. Jenže pak se to zlomilo. Začal jsem si všímat jemné manipulace autorky čtenářem a postupně čím dál drzejší manipulace dvou odlišných žen. Pro mě má příběh i tu přidanou hodnotu, protože jsem celý život pracoval v ryze ženských kolektivech a mírně mě šokovalo, jak moc STEJNÉ je chování/jednání žen v ženském kolektivu ve vzdáleném Japonsku, v porovnání s klasickým domácím „slepičincem“. Kniha je nejen o manipulaci a vztazích na pracovišti, kde se mrknutím oka může stát kdokoliv absolutním vyvrhelem. Je především o tom, kam může člověka dovést záliba ve šmírování cizích lidí, kdy (v extrémním případě) může dojít až k tomu, že stalking je tak návykový, že začnete zanedbávat své povinnosti a elementární zvyklosti. Ne každá pokorná a takřka neviditelná šedá myška je nezištná a bezproblémová. Kor když se jí do drápků dostane chytrý telefon… Povedený příběh k zamyšlení. Nyní se vrhnu na Norské dřevo od zmíněného Murakamiho.