V pekle jsme všichni Hébert přehled
Madla Pospíšilová Karasová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510356/bmid_v-pekle-jsme-vsichni-hebert-63dbd8f15bdbb.jpg
5
87
87
Pro dítě chce přece každý to nejlepší. A tak když už se matka o své ratolesti starat nedokáže, bude pro ně tím správným řešením ústavní péče, bez ohledu na to, že otec stále žije. Vše je posvěceno vírou, takže je to v pořádku. Nebo by mělo být… Jak to vypadalo v kanadských křesťanských sirotčincích v ne až tak vzdálené minulosti? Ne, nejedná se o lehké čtení. Někdo jim uloupil dětství a vlastně i zbytek života.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize V pekle jsme všichni Hébert. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (32)
Ano, asi tak jak píše strYke. Téma, velmi znepokojívé, a jelikož se autorka držela historického faktu, těžko rozdýchatelné.
"Venované všem, kterí pŕežili peklo kŕesťanských kanadských sirotincú."
Tak hneď takýmto silným úvodom začala autorka svoj príbeh.
Hneď samotný úvod Vás upozorní na to, že tento príbeh,nebude len taký "ledajaký" a že táto kniha nebude len taká obyčajná "jednohubka"...
Poviem Vám, že napriek tomu, že, kniha má cca 114 strán, osobne som mala čo robiť ju dočítať..
Nebojte sa, nebolo to štýlom písania, ale témou, na ktorú sa samotná autorka vrhla...
Myslela som si, že som už prečítala hádam veľa príbehov s ťažkou tématikou, ktorá Vám nedá spávať, ale tejto sa hádam žiadna z nich nevyrovná...
Musím sa priznať, že táto z nich bola hádam najťažšia ...ubehlo už pár dní od dňa kedy som ju dočítala, napriek tomu stále vo mne príbeh rezonuje.
Pri tejto téme, ktorej sa autorka venovala, mi moje vnútorné rozpoloženie rozdrtila doslova na "padrť"...
Pre mňa to bola len úbohosť z ich strany, lebo len ubohí ľudia by dokázali ublížiť nevinnej duši, ktoréjkoľvek...
Duši, ktorá sa chúďa nevedela a ani nemohla brániť, lebo by boli hneď za svoju trúfalosť potrestaný...
Dúfala som, že príbeh dokážem prebiť nieakou komédiou, ale poviem Vám, že sa mi to vôbec nepodarilo, a nedokážem ho vyhnať z hlavy ešte ani teraz...
Každý jeden jediný deň, alebo moment som prežívala spolu s Marcusom.... už veľmi dávno sa mi nestalo, že pri čítaní knihy som mala po celú dobu zimomriavky...
Dúfala som, že autorka spomenie aj súrodencov a čo sa s nimi po rozdelení stalo a či sa vôbec ešte niekedy stretli..
Knihu môžem hodnotiť jedine 6*
Související novinky (1)
Tichý pláč, Papírový palác a další knižní novinky (9. týden)
26.02.2023
Citáty z knihy (3)
„. . . tohle místo Bůh už dávno opustil, pokud tam vůbec někdy byl. Jen ho tam všichni měli plnou hubu.“
„Víra v Boha a tvrdá práce ti pomohou na tvé cestě životem.“
„Tady mi na bebíčka nikdo foukat nebude.“
Kniha V pekle jsme všichni Hébert v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 91x |
| ve Čtenářské výzvě | 9x |
| v Doporučených | 5x |
| v Knihotéce | 70x |
| v Chystám se číst | 44x |
| v Chci si koupit | 9x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
zneužívání dětství osamělost alkoholismus týrání Kanada psychologické thrillery sirotčince české horory podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2023 |  V pekle jsme všichni Hébert |
| 2020 |  Kronika rodu Příšeráků |
| 2020 | Den, kdy na Zemi zemřela naděje |
„Tato kniha obsahuje explicitní popisy
psychického, fyzického i sexuálního
násilí na dětech,
necítíte-li se na ni dost silní,
sáhněte po jiném příběhu.“
Další, v pořadí již, osmý díl ze série Zrnka temnoty. Tentokráte údajně na motivy historických událostí. A ano, proč tomu nevěřit. Každá část naší civilizace si má své „koncentrační tábory“ Akorát se v každém z nich děje něco jiného. Něco, co likviduje lidské duše, ať už je to plyn, sex, bití nebo jiná duševní i fyzická týrání. Lidé jsou k násilí přímo stvořeni. Jsme zvěř a to, že žijeme ve městech ještě neznamená, že jsme už na jiné úrovni, než když jsme ještě žili na stromech. Toto násilí se táhne nekonečnou historií této planety. Funguje v podstatě stále.
Malá ochutnávka:
První, co mě zarazilo, bylo třeskuté ticho panující v rozlehlé místnosti. Ten pokoj byl obrovský. Přímo naproti dveřím visel ohromný kříž s tak živě znázorněným Kristem, až jsem se vyděsil, že seskočí. Couvl jsem. Voják mě popostrčil dovnitř. Zíral jsem na visícího Ježíše a téměř jsem slyšel Kristovu krev kapající na parketovou podlahu. Všude samé postele. Bylo jich nespočet. A v každém rohu místnosti jedno bezhlesně klečící dítě.
Paní spisovatelka Madla Pospíšilová Karasová si vybrala období lehce po konci Druhé světové války ze sirotčince Saint Jean de Dieu v Kanadském státě. Je to opravdu pro otrlé čtenáře. Nepřináší to žádný humor, jen smutek a žal. Hlavní postavy je vám líto už od začátku. Jeho zápisky sice začínají někdy v roce 1998, ale každému je jasné, kam to povede. (Jen je vám divné, že s tím začal až tak pozdě.) Tyhle zrnka temnoty jsou dle mého nejbrutálnější a nejsmutnější. Myslím, že každému čtenáři to na pár dní zkazí chuť k jídlu. Pro citlivější povahy to rozhodně nedoporučuji.
Citát: . . . tohle místo Bůh už dávno opustil, pokud tam vůbec někdy byl. Jen ho tam všichni měli plnou hubu.