Eva Dobrovolná
česká, 1985
Nová kniha
Pocta Jiřímu Spáčilovi - Eva Dobrovolná
Pocta Jiřímu Spáčilovi byla sestavena u příležitosti jeho 70. narozenin jako poděkování za jeho přínos české soudní praxi a právní vědě během jeho mnohaletého p... detail knihy
Populární knihy
/ všech 8 knih
Nové komentáře u knih Eva Dobrovolná
Úvod do soukromého práva: Obecná část
„Já myslím, že je to ideální pro shrnutí látky. Takže taková knížka na začátek studia, ale i na konec studia. Střední fázi studia bych obohatil jinou literaturou.“... celý text
— Vaceda
Civilní právo procesní. Díl první
„Je to velmi příjemná a uspokojivá kritika pokračující retardace civilního práva procesního a totální nechuti s tím cokoli udělat.“
— Vaceda
Vlastnictví bytu
„Čekala jsem od knihy asi trochu více, než jen popis zákona, pár judikátů a mnohdy lehce nadbytečný text. Poslední část knihy byla za mě nejpřínosnější.
Třetí hvězdičku dávám za to, že kniha mohla být inspirativnější v době jejího vydání, neb se od té doby (hl. zákonné předkupní právo) mnohé změnilo, za což ale autoři knihy pochopitelně nemohou (právo je holt velice dynamická oblast).“... celý text
— Lily101
Moderní civilní proces
„Naprosto vynikající knížečka o civilním procesu ne v tom smyslu, jaký tu máme teď, ale jaký by měl být. Nejedná se tedy o učebnici de lege lata, ze které by bylo lze čerpat aktuální techniku úpravy. Jedná se, chcete-li to vůbec jako učební text vnímat, o úvahy de lege ferenda, z nichž můžete čerpat znalost pro teorii civilního procesu. Ostatně se jedná o znalosti dosti důležité pro projití zkouškou a státnicemi v Brně, takže to lze jen hluboce doporučit.
Ve skutečnosti se ale o učební pomůcku vůbec nejedná. Je to program. Manifesto, dalo by se říct. (A nebo jsem moc ovlivněný tím, že zrovna čtu Der Kampf um die Rechtswissenschaft.) Lavický psal svého času (zatím bohužel bez úspěchu) návrh nového Civilního řádu soudního. Pro tento předpis je předložená kniha prologomenou a teoretickým komentářem. Zmiňuje tedy vadnou českou úpravu, přednáší teoretické koncepce Německa a Rakouska a snaží se navrhnout novou podobu civilního procesu po česku. Jakýmsi epilogem pak byla série článků, která vyšla, naneštěstí zdá se marně, po kritice, jež se na nový CŘS snesla.
Kniha je opravdu prvotřídní a mimořádně zajímavá. Hlavně pokud jde o historický exkurs k pojetím liberálního a sociálního procesu a poznámky k vývoji civilního procesu u nás. Celou materii nicméně doprovází skvělá argumentace a jasné nastínění problémů aktuální úpravy. Přitom podotýkám, že tyto problémy se neustále rapidně zhoršují a náš proces se propadá hlouběji do bahna. Je tedy samozřejmě trochu smutné číst tuhle knížečku a pak se podívat na naši úpravu, praxi, i odbornou literaturu, která k civilnímu soudnictví zamořuje náš právní prostor. (Hledím přitom na všechny ty Fialy a Svobody...)
Dohromady je to bohužel stále aktuální čtení. V průběhu času se tahle knížečka měla stát irelevantní. I ty nejkontroverznější části se měly stát banalitou. Náš systém se knize naopak stále vzdaluje. Je to trochu smutné, nebudu lhát.“... celý text
— Set123
Civilní právo procesní. Díl první
„Nu, co k tomuhle tak dodat. Student civilního procesu v Česku stál posud před trojí volbou. Učebnice Wintrové z Prahy, která je sice většinou (!) obsahově nezávadná, na straně druhé je plochá, stručná a nejde do hloubky, navíc je dosti nepřehledná. Případně učebnice Šínové Z Olomouce, která je rozhodně důkladnější, představuje větší výběr judikatury, je koncepčnější pokud jde o její strukturu, obsahově ovšem vykazuje značné nedostatky už na poli konceptu civilního procesu jako takového. Hypotetickou třetí možností je pak Plzeňská učebnice od Zahradníkové – nemyslím si však, že by byla relevantní alternativou (třebaže jsem ji celou nepřečetl) vzhledem k rozsahu (na absurdním rozsahu 600 stran pojímá spor, nespor, insolvence i exekuce, což je naprosto mimo realitu) i obsahu (nahlédl jsem do několika míst a tedy...). Ani jedna z možností nebyla označitelná za dostatečnou, za kvalitní, za aktuální, ani jedna nedosahovala úrovně vědecké práce a nebyla schopná studentu opravdu ukázat co je to moderní civilní proces a připravit jej na možnou rekodifikaci.
Nyní ovšem, přátelé, nastalo jaro. Po noci nastal den a my se můžeme radovat. Brno vystoupilo do steče a svou silou rozdrtilo nepřátele na prach. Nebo tak něco. Ne, zcela vážně. Tohle je zcela mimo dosavadní měřítka.
Katedra civilního procesu v Brně konečně začala s vydáváním vlastní učebnice – patrně poté co se její osazenstvo smířilo s faktem, že to na nový civilní řád procesní v nejbližší době tak úplně nevypadá – bohužel. Toto je první díl. Pokud správně chápu, první díl ze šesti. Zde nalézáme obecný úvod do civilního procesu (chápejme do sporného řízení, nesporu se kniha z očividných důvodů nevěnuje, jen občas naťukne některé zásadní rozdíly), procesní podmínky, vztahy, subjekty, náklady řízení. Nedostáváme se ani k předběžným opatřením, natož k žalobě či jiným dispozičním úkonům. To vše s průběhem řízení u soudu prvého stupně, dokazováním a rozhodnutím má být součástí dílu druhého. Třetí má být věnován opravným prostředkům a jiným prostředkům nápravy. Lze tedy říci, že obsahem tři díly kopírují strukturu Ottova Soustavného úvodu ve studium nového řízení soudního. Což je symbolické, vezmeme-li v potaz, že autoři intelektuálně navazují právě na rakouský civilní proces, potažmo německou a švýcarskou doktrínu. Samostatné díly by pak, jak tomu rozumím, měly být věnovány nesporu, exekucím a insolvencím, někde bude patrně také ADR.
Obsahově je to opravdu nesouměřitelné. Podrobnost rozboru a důkladnost doktrinálního vymezení, včetně reflexe aktuální právní úpravy, judikatury, doktrinálního přístupu tuzemského i zahraničního, je naprosto mimořádná. I v tomto dílu, který se zatím předmětu řízení nevěnoval, je mu mimochodem věnováno zdaleka více pozornosti, než v knihách shora zmíněných. Dobrou ukázkou je rovněž taková vedlejší intervence, které je věnován velký a hluboký prostor, nebo třeba postulační způsobilost. Výklad je systematický a kritický, autoři se nebojí prezentovat své názory, které jsou pohříchu většinou očividně správné. Přichází s instituty a koncepty, které do civilního procesu očividně patří, dosavadní literatura jim ovšem nevěnovala pozornost.
Rozsahem se učebnice zdá spíše drobná – a je to tak. Ostatně, jak výše poznamenávám, obsahuje spíše menší část sporného řízení. Nejblíže zahájení řízení se člověk dostane u povidání o soudních poplatcích. Když se ale podíváme na reálný obsah, zjistíme, že autoři věnují tématu více než dvakrát tolik prostoru co Wintrová a o třetinu více než Šínová. Hloubka rozboru je tedy opravdu na jiné úrovni.
Kniha tedy studentům nabízí zcela jasnou volbu. Pokud se chcete dozvědět co nejvíce o civilním procesu na opravdu dobré úrovni, včetně kritiky a návrhů de lege ferenda, je Brněnská učebnice ale zdaleka nejlepší. A nejvtipnější. Ať docent Lavický promine, ale sledovat jej vztekat se nad těmi největšími zrůdnostmi, které náš civilní proces nabízí (ehm ehm rozsudky pro fikci uznání ehm ehm), je zkrátka kouzelné. A to ještě nedošlo na náš absurdní a nefunkční systém opravných prostředků. To vše neznačí, že bych neměl drobné dílčí výhrady. Skoro bych čekal, že bude větší pozornost věnována funkční příslušnosti a jejímu zkoumání, jako i pojednání o notářích a advokátech. Náklady řízení by mohly zase být vzaty trochu polopatičtěji, takto působí mírně nepřehledně – je to spousta materie, která není na první dobrou zcela jasná. Jsou to ovšem výhrady zcela marginálního charakteru. V souhrnu tedy nezbývá než se těšit na snad brzké vydání dalších dílů. Už teď vím, že to bude stát za to.“... celý text
— Set123
Eva Dobrovolná - knihy
Žánry autora
Literatura faktu Literatura naučná Právo Učebnice a slovníky
Štítky z knih
soudní procesy soudci, soudkyně učebnice právo soudnictví učebnice vysokých škol, skripta občanské právo právní věda procesní právo vlastnictví
Dobrovolná je 1x v oblíbených.