Pozemkové vlastnictví přehled

22.01.2025

Knihu jsem nedočetl a už patrně nikdy ani nedočtu (prostě proto, že na to nemám čas, zůstal jsem tedy někde ve třetině, pak předmět "pozemkové právo" naštěstí skončil), komentář a hvězdičkové hodnocení tu ale musím nechat. Proč? Protože různé hodnotící databáze, včetně Databáze knih, mají jednu velice nebezpečnou vlastnost. Ne všechny knihy jsou čteny a hodnoceny ve velkém. Třeba zde komentovaná. A tu se pak může stát, že přijde nějaký blb a bez jakéhokoliv komentáře dá knize hodnocení toho času "odpad" byť neexistují žádné důvody, proč by si to kniha zasloužila. Nu a pro existenci takových individuí, jako je hodnotící Jan8106, kteří běhají po světě a, promiňte mi to, metají kolem sebe hovna, píši tento hodnotící komentář.

Kniha je mimořádně kvalitní. Jedná se o mezioborovou publikaci, která si zaslouží pozornost. Bere otázky pozemkového vlastnictví ze všech možných pozic a shrnuje je do jedné obsáhlé publikace, jakkoliv platí, že pro svůj rozsah musí do značné míry zůstat povrchní. Dozvíte se tedy o v zásadě každé právně relevantní otázce pozemkového vlastnictví, jakkoliv ne vždy zcela detailně. Mířím tím třeba na pojednání o nájmu - faktem ale je, že to je samostatná rozsáhle upravená obligace a zasloužila by si tak tedy spíše vlastní monografii, sotva tedy lze této knize povrchnost vyčítat.

Kniha je přitom, jak zmíněno, mezioborová a to je dobře, takových potřebujeme co nejvíce. Pojednává o svém tématu z pohledu práva soukromého (absolutek, a obligací), práva veřejného (tedy mj. omezením vlastnického práva plynoucím z veřejnoprávních předpisů) i procesního. Dovedu si představit, že některé drobné detaily chybí (trestněprávní aspekty a rodinné právo svůj prosto tuším také nedostalo), ale to už je jen rýpání, které by mne ani nenapadlo, kdyby kniha neměla očividný zájem na úplnosti svého pojednání.

Knihu nadto psali odborníci, kteří ani v tomto případě neselhali (doktora Brima a doktorku Dobrovolnou mám obzvláště rád i na osobní úrovni a kvalita jejich pojednání mi dělá radost), kniha neobsahuje faktické nesmysly (alespoň ne na místech, ke kterým jsem se dostal), jakkoliv mohu s něčím názorově nesouhlasit - klasicky bych jinak pojal povahu derelikce a rozhodně bych si neodpustil rozsáhlou kritiku rozhodnutí NS sp. z. 21 Cdo 2257/2018 - to je podle mého úsudku vadné a není lze jej brát vážně (na straně druhé nesouhlasím ani s Melzerovým a Téglovým komentářem k němu). To je ovšem věc právního názoru, není to chyba. (V tomto ohledu mám trochu pochyby o kapitole Adamové o náhradě škody - to je oblast, kde je až odporně snadné napáchat dost zvrácené chyby a Adamové zase až tak moc nevěřím - ale jsem líný to číst.)

Knize tak lze vytknout jen opravdu málo, pokud vůbec něco. Dovolil bych si tedy navrhnout ignorovat názor hovnometače. Představte si, že kniha je v červených číslech.