• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Jakub Hanák

Pozemkové vlastnictví

„Knihu jsem nedočetl a už patrně nikdy ani nedočtu (prostě proto, že na to nemám čas, zůstal jsem tedy někde ve třetině, pak předmět "pozemkové právo" naštěstí skončil), komentář a hvězdičkové hodnocení tu ale musím nechat. Proč? Protože různé hodnotící databáze, včetně Databáze knih, mají jednu velice nebezpečnou vlastnost. Ne všechny knihy jsou čteny a hodnoceny ve velkém. Třeba zde komentovaná. A tu se pak může stát, že přijde nějaký blb a bez jakéhokoliv komentáře dá knize hodnocení toho času "odpad" byť neexistují žádné důvody, proč by si to kniha zasloužila. Nu a pro existenci takových individuí, jako je hodnotící Jan8106, kteří běhají po světě a, promiňte mi to, metají kolem sebe hovna, píši tento hodnotící komentář. Kniha je mimořádně kvalitní. Jedná se o mezioborovou publikaci, která si zaslouží pozornost. Bere otázky pozemkového vlastnictví ze všech možných pozic a shrnuje je do jedné obsáhlé publikace, jakkoliv platí, že pro svůj rozsah musí do značné míry zůstat povrchní. Dozvíte se tedy o v zásadě každé právně relevantní otázce pozemkového vlastnictví, jakkoliv ne vždy zcela detailně. Mířím tím třeba na pojednání o nájmu - faktem ale je, že to je samostatná rozsáhle upravená obligace a zasloužila by si tak tedy spíše vlastní monografii, sotva tedy lze této knize povrchnost vyčítat. Kniha je přitom, jak zmíněno, mezioborová a to je dobře, takových potřebujeme co nejvíce. Pojednává o svém tématu z pohledu práva soukromého (absolutek, a obligací), práva veřejného (tedy mj. omezením vlastnického práva plynoucím z veřejnoprávních předpisů) i procesního. Dovedu si představit, že některé drobné detaily chybí (trestněprávní aspekty a rodinné právo svůj prosto tuším také nedostalo), ale to už je jen rýpání, které by mne ani nenapadlo, kdyby kniha neměla očividný zájem na úplnosti svého pojednání. Knihu nadto psali odborníci, kteří ani v tomto případě neselhali (doktora Brima a doktorku Dobrovolnou mám obzvláště rád i na osobní úrovni a kvalita jejich pojednání mi dělá radost), kniha neobsahuje faktické nesmysly (alespoň ne na místech, ke kterým jsem se dostal), jakkoliv mohu s něčím názorově nesouhlasit - klasicky bych jinak pojal povahu derelikce a rozhodně bych si neodpustil rozsáhlou kritiku rozhodnutí NS sp. z. 21 Cdo 2257/2018 - to je podle mého úsudku vadné a není lze jej brát vážně (na straně druhé nesouhlasím ani s Melzerovým a Téglovým komentářem k němu). To je ovšem věc právního názoru, není to chyba. (V tomto ohledu mám trochu pochyby o kapitole Adamové o náhradě škody - to je oblast, kde je až odporně snadné napáchat dost zvrácené chyby a Adamové zase až tak moc nevěřím - ale jsem líný to číst.) Knize tak lze vytknout jen opravdu málo, pokud vůbec něco. Dovolil bych si tedy navrhnout ignorovat názor hovnometače. Představte si, že kniha je v červených číslech.“... celý text
— Set123

---

Pozemkové právo

„Já to nechtěl číst. Nechtěl jsem. Ale oni mě donutili! Oni? On! Jeden kolega z fakulty, který mne informoval, že by snad v téhle knize mělo být řečeno, že pozemkové vlastnictví není absolutním majetkovým právem, protože... ehm... až je mi z toho trapno, nebudu lhát... se na něj vztahují četné veřejnoprávní regulace. Tomu bych snad při vší své lásce v lidstvo nemohl věřit (kecám...) a tak jsem si to musel na vlastní oči ověřit (kecám, prostě jsem se té knize chtěl vysmát). A hele: "Problém by mohl být způsoben interpretací slova 'absolutní'. Toto adjektivum ve svém obvyklém významu se objevuje ve spojení se substantivy 'moc', 'vláda', nebo 'právo' a v tomto spojení okamžitě a oprávněně vyvolává představu moci vlády či práva ničím neomezených, zejména ne vůlí jiného subjektu. Tento význam nelze s uvedeným označením vlastnictví dnes spojovat ani v nejmenším, a zvlášť ne ve spojení s vlastnictvím pozemkovým." A takhle – kolega se na knihu rozhněval příliš vášnivě. Profesor Pekárek pokračoval vysvětlením ad spáčilum – tedy odkázal se na jednoho z nejlepších soudů NS které jsme v poslední době měli, Jana Spáčila. A korektně vysvětlil, v čem ono pekelné adjektivum skutečně tkví (tedy v určení subjektovém, ne obsahovém). Výsledná informace je korektní – jen se k ní došlo věru imbecilní cestou. Profesor Pekárek totiž neměl problém v pochopení absolutivnosti de lege lata. On měl, bohužel, problém na vyšší úrovni. Z daného mi totiž plyne, že ten člověk nepochopil, že existuje, a jaký je, rozdíl mezi obsahem vlastnického práva (které popisuje zmiňovanou neomezeností) a kategorií v níž je vlastnické právo s příslušnou vlastností toliko subkategorií (věcná práva) respektive kategorií této subkategorie (tedy absolutní majetková práva). Zdá se mi, že si prostě tyto tři úrovně pan profesor trošinku pomotal. Což je snad ještě smutnější. Pominu přitom jeho očividně přirozenoprávní etudu o nejstarším vlastnickém právu – totiž tom vlastnickém – které podle něj patrně už od jeskyních lidí obsahovalo všechna oprávnění (utendi, fruendi, disponendi, abutendi, derelicti,...), a bylo tedy absolutní, ačkoliv se tyto vlastnosti objevují patrně až s prací bartolistů, nebo snad ještě později (dělal jsem si na to toho času výzkum, výsledek jsem už zase zapomněl – rozhodně tyto obsahy nepocházejí ani z doby justiniánovy kodifikace, nota bene ne z klasického římského práva, či dob ještě dřívějších. Nu, k tomu se autor nezdráhal přistoupit k sofistikované kritice OZ přes jeho terminologii, jakkoliv je tato mnohem sofistikovanější a přesnější, než terminologie předešlého OZ64 – ale chápu, panu profesoru chyběli účastníci občanskoprávních vztahů, no bodejť. Trochu mi to připomnělo výlev jakési doktorky, která měla v průběhu rekodifikace při dotazu "Čím se cítíte být, fyzickou osobou, nebo člověkem." odpovědět "No samo-zřejmě, že fyzickou osobou!" Jinak – snad nejde udělat větší blbost, než si koupit tuto knihu. Snad jen číst ji je horší nápad. Takzvané "pozemkové právo" stojí na dvou pilířích. Na OZ a na stavebním zákoně. OZ ani jeden z autorů nepochopil, to je patrné. Nu a stavební zákon máme nový, o desítkách novel ostatních právních předpisů ani nemluvím. Tahle kniha už není k ničemu – spalte ji. Nebyla si ani schopná vyříkat, jestli má obsahovat právo "pozemkové", nebo "životní" a to se ti lidé pomalu ničím jiným než odvětvotvornými kritérii ani neživí.“... celý text
— Set123

---

Právo životního prostředí: obecná část

„Tato kniha patří mezi ty nejlepší právnické učebnice, s nimiž jsem se dosud setkala.“
— Annicka

---

---

Právo životního prostředí: zvláštní část

„Poněkud horší než díl o obecné části, ale stejně patří mezi lepší právnické učebnice.“
— Annicka