Annicka
komentáře u knih
Všechny tvoje lži
Harriet Tyce
Knihu bych sama nezačala číst, dostala jsem se k ní skrze mou oblíbenou akci v knihovně, kdy půjčují knihy zabalené do neprůhledného obalu, aby člověk nevěděl, co si půjčuje. To jen pro dokreslení, že asi nejsem cílová skupina...
Kniha mi přišla trošku plytká. Četlo se to snadno, nebylo to moc komplikované. Ale už tak od půlky jsem tušila, kdo je pachatelem (i když to velké "rozuzlení" je až na úplně poslední stránce, což oceňuji). I tak ale mi přišly fajn třeba problesky psané kurzívou, i já jsem se nechala zmást :-)
Co mě ale dožíralo, byla linka se soudním případem. Trošku mě štval jako právníka překlad, ale na to už jsem tak nějak zvyklá... Horší bylo chování Sadie. Obzvlášť po odhalení pravdy s velkým P (která se taky tak nějak dala tušit od začátku) je její chování z etického advokátního hlediska naprosto příšerné. Ano, její, ne Barbařino.
Projekt manželka
Graeme Simsion
Za mě asi jediná romantika, kterou jsem schopná číst, možná proto, že jsem taky dost sociální blbec a Don mi tak přišel sympatický a chápala jsem ho. Můj pohled na knihu se mírně zlepšil po přečtení komentářů níže. Celou dobu jsem měla pocit, že takhle by to člověk s Aspergerovým syndromem neměl. Že by nedovedl být tak "v pohodě" s někým, kdo neustále chodí pozdě a mění mu plány. Že každá taková změna by vedla k nervozitě a úzkosti, kterou jsem z Dona necítila. Ale podle komentářů od lidí, co (píší, že) mají známé či příbuzné s Aspergerovým syndromem, to sedí, tak tedy předpokládám, že ano a že mě vedly jen předsudky :-) Každopádně ano, kniha je prvoplánová, vlastně asi po desetině je vám jasné, jak to dopadne, ale Donovými potřeštěnostmi jsem se fakt bavila a chápala jsem jeho zmatenost z okolního světa. Sympatická mi ale byla i Rosie, která zase nechápala svět Donův... Skvělá odpočinková knížka, ale nevím, jestli sáhnu po druhém díle.
Srpny
Jakub Stanjura
Ze začátku jsem si říkala, že je to takové nedodělané, jen to klouže po povrchu. Do chudinky Daniely se ani nemůžu vžít. A ty skoky po roce? Ale postupem času to začalo dávat smysl. Ano, gaslighting je dost postupný. Štěpán si Danielu po drobných krůčcích omotává kolem prstu. Jeden rok, jeden drobný krůček, pozorný čtenář si uvědomí, že i to je špatně. A pak najednou střih a menší skok a uvědomíte si, že spousta malých krůčků vás posune daleko, daleko, až to skončí tak, jak to skončí, a je vám z toho úzko...
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Zajímalo mě to, přece jen farářka, co tančí ve Stardance, je dost exotický tvor. Ale jako někdo s odporem k církvím jsem se trošku obávala, jak se mi to bude číst. A musím říct, že skvěle. Ano, byly tam přepisy některých kázání, které jsem sice přečetla, ale trošku se sebezapřením. Ale pak spousta každodenních postřehů, díky kterým člověk třeba zjistí, že i farářka může být blázen do severské krimi, prostě že je to úplně stejný člověk jako kdokoliv jiný. A že farář je taky práce, sice ne jako každá jiná, ale trošku jo.
Sto rokov samoty
Gabriel García Márquez
Můj největší problém asi je, že nemůžu číst knihy s mnoha postavami, protože se mi pletou. To platí o to víc zde, kde se všichni jmenují José Arcadio nebo Aureliano. Vlastně se mi audiokniha dlouhou dobu pěkně poslouchala... než jsem zjistila, že vlastně nevím, o kom mluví, kdo je čí syn, bratr, vnuk... Jinak vyprávění o zapadlé jihoamerické vísce naprosto odřízlé od světa, kde se diví jakékoliv moderní (i nemoderní) vymoženosti, mi přišlo vlastně roztomilé. Jen to není pro mě.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Kniha je podobná jako první díl. Přečetla jsem pomalu jedním dechem, na konci mi bylo opravdu smutno, všechno jsem se Smolíkovými prožívala, celou tu hroznou dobu plnou strachu a nespravedlnosti. Píše se tam o složitých věcech, ale stejně je to zase jen sloh na úrovni dívky z 8.B, co sní jednou o tom, jak bude velká spisovatelka...
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Posloucháno jako audiokniha, nutno říct, že opravdu skvělá, jak načtením, tak hudbou... Děj začíná v okamžiku, kdy se do nejmaloměšťáčtějšího maloměsta přistěhuje nonkonformní fotografka Mia se svou pubertální dcerou Pearl, která se ihned skamarádí s dětmi pronajímatelů domku, kde Mia bydlí. Nemohli byste asi najít dvě odlišnější rodiny. Kniha ale není jen o této odlišnosti, ale o mnoha životních a asi i etických dilematech. Krásně se to poslouchalo, ale měla jsem z toho i trošku zmatek v hlavě...
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Mnoho lidí přede mnou tu píše, že se nedovedli vcítit do postav, které jim byly nesympatické... Mně také byli téměř všichni protivní. Společenská smetánka, která se baví jen povrchními večírky a není schopná nějakých hlubších vazeb. Ale to je možná to, co chtěl autor popsat, a podle mě se mu to povedlo.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Po přečtení si říkám, kde je ta integrovaná lehkost bytí... Spíše těžkost... Jde sice o román, je ale prodchnut filozofickými úvahami a právě ty tu těžkost tvoří. Odhalují relativitu a náhodnost všeho, co určuje naše životy. Měla jsem z toho dost úzkostné pocity, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout a obracela stránku za stránkou...
Písečný muž
Lars Kepler
Prostě klasický Kepler. Naprosto neuvěřitelný Joona Lina, ale Kepler se nečte proto, aby se tomu věřilo, že :D
Sedmá funkce jazyka
Laurent Binet
Poněkud zvláštní dílo. Působilo to na mě trošku, jako by se autor něčím sjel a řekl si, že napíše něco mezi Jménem růže a Brownovými romány. Takže něco filozofování, něco šílených konspirací a tajné společnosti, jejíž prsty sahají do všech pater světové společnosti. To toho zamíchat nemálo francouzských i zahraničních reálných filozofů a jejich reálné i smyšlené příhody. Člověk to nesmí brát vážně a pak je to celkem fajn čtení. Na plný počet ti ale u mě nedosáhlo. Jednak to bylo místy až moc (přemíra sexu i tam, kde to nemá moc význam ještě dejme tomu, ale celá Logos Fraternitas a hlavě to úplně poslední / nejvyšší utkání?), jednak mi přijde, že uplynulo příliš málo vody na to, abychom mohli takto zacházet s reálnými historickými postavami (z nichž někteří ještě v době vydání knihy žili).
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
Přečteno za jedno odpoledne. Jak už psalo mnoho lidí přede mnou, knížka působí dost jednostranně. V podstatě to vypadá, že ústavy jsou plné vyhořelých vychovatelek s důchodovým výměrem v kapse, co se chovají ke svým svěřencům příšerně, takže musí přijít jediný pan správný, protože nikdo jiný děti nespasí. Nakonec jsem ale dospěla k názoru, že to asi nebylo míněné tak, že nikdo jiný normální neexistuje; ostatně "teta" v příběhu chlapečka, kterému jeho otec slibuje, že si ho vezme domů, i když ho nechce, vyzněla docela normálně... Spíš jde o varování, jak se nechovat, a příklady, že to lze zvládnout i bez ponižování, akorát to bude stát mnoho práce. S autorovým postojem souzním. Dětská psychika je křehoučká i u dětí, které vyrůstají v normální rodině, natož pro ty, kterým rodiče zemřeli nebo je psychicky či fyzicky týrali. Ostatně bych ty tety chtěla vidět, jak by reagovaly, kdyby se k nim choval někdo, jako ony se chovaly k těm dětem... Akce vyvolává reakci a jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...
Mefisto
Klaus Mann
Posloucháno jako audiokniha.
Román jedné kariéry jednoho prospěcháře, který se řídí heslem kam vítr, tam plášť, který jde ve vidině vlastní slávy a prospěchu přes mrtvoly. Jak už zaznělo v komentářích níže, Mann popisuje reálné postavy a vlastně jde o biografii jeho bývalého švagra. Klobouk dolů za odvahu, jakou ironicky popisoval pohlaváry nacistického režimu (kulhavý reklamní trpaslík apod.) ještě za jeho trvání. Sice z exilu, ale totalitní režimy mají prsty a přisluhovače všude na světě. Samotný příběh Hendrika Höfgena, alias Gustafa Gründgense, pak trošku čpí pomstou a vyřizováním si účtů, ale i tak pěkně popisuje naivitu prospěchářů. Zaujmou i dvě postavy zarytých nacistů 20. let, kteří po převratu prozřou a dojde jim, jak byli ve svých revolučních představách naivní. Až mi jich bylo trošku i líto. Skvělá kniha, kdyby hned na začátku v druhé kapitole na čtenáře autor nevyspal mraky postav, aniž by člověk věděl, kdo je důležitý a kdo ne. V druhé půlce pak "body dolů" za poněkud odosobněné letem světem historií Německa 30. let.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
(SPOILER) Čteno v angličtině. A i tak se to četlo samo. Asi se znalostí Zjevení Janova by si z toho člověk odnesl více skrze narážky, ale i bez toho je to fajn knížka správně přitažená za vlasy. Malý Antikrist, co se po narození ztratil a co si založí s dalšími děcky partu, která přemůže konec světa, dívka, která nemůže udělat krok, aniž by jí to povolila kniha věšteb její pra(...)babičky a spousta další vtipných postav. Ale hlavní jsou zde Azirafale a Crowley, anděl a ďábel, kteří místo toho, aby bojovali proti sobě v zájmu svých "nadřízených" dělají společnými silami vše pro to, aby se jejich plány zhatily. Skvělá oddechovka na zlepšení nálady :-)
Euforie
Elin Cullhed
Jaká byla skutečná Silvia Plathová, se neodvažuji soudit. Ta románová byla dost nesnesitelná... Neustálé propady nálad. Nadšení pro něco je střídáno nenávistí. Vlastně i kdybych nevěděla, jak to s ní v reálu dopadne, dalo by se to vytušit... Na druhou stranu, Ted tomu všemu opravdu nepomáhal, naopak ji stahoval níž a níž. Kniha je psaná z pohledu samotné Silvie, se kterou všechny ty houpačky čtenář prožívá. I přesto se mi nějak nepodařilo se do ní vžít.
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Nevím, ten úplný začátek na mě nepůsobil zas až tak důvěryhodně... Skutečně by došlo k vojenskému převratu v celém východním bloku, navíc na konci listopadu 1989, kdy už padla berlínská zeď a v Polsku bylo po prvních svobodných volbách? Opravdu by se našlo dost vojáků na to, aby to všechno uhlídali? A (to je zmíněno až na konci) by byli schopní postavit naprosto neprodyšnou panelovou zeď kolem každé země?
Nicméně když jsem se oprostila od toho, že jde o alternativní historii našeho státu, a vzala jsem to jako prostou dystopii, vzalo mě to. Vzal mě na jedné straně příběh Maji, která je ve vězení a žije jen představou, že uvidí svou milovanou dceru, a na druhé straně příběh Magdy, která má z ústavu vymytý mozek a předpokládá, že se jí její matka vzdala. Bylo to smutné, bylo mi z toho trošku na nic, ale nemohla jsem se odtrhnout...
Símka
Lucie Hušková
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec dávám čtyři. V knize sledujeme život Símky, nejdříve holčičky, poté mladé ženy. Její matka ji nechtěla, měla ji dost brzo a musela se koukat, jak si ostatní dělají kariéru... Takže pod heslem "za můj pos....ý život můžou všichni kromě mě" si ze Símky udělala obětního beránka a vylévala si na ní svůj vztek. Ano, z pohledu zvenčí pak jednání Símky v druhé půlce knihy nedává smysl - matka si opravdu nezaslouží, aby se pro ni její dcera obětovala, za to, co dceři prováděla v dětství, ale i jak se jí "osvědčila" za péči. Jenomže bohužel takovéto dvojice skutečně existují. Skutečně existují rodiče, kteří vytvářejí ve svých dětech pocit, že nikdy nejsou dost dobří, že primárně jsou zde rodiče a až pak oni a že je ok si kvůli rodičům zničit život. A bohužel jsou již dospělé děti, které v tomto bludu žijí, a je jen otázkou, jestli se jim za podpory okolí podaří se z toho postupně vymanit. Protože takto dlouhodobě budovaný komplex sám nezmizí...
Téma je skvělé, byť jak už tu zaznělo, v poslední době dosti "ohrané". První půlka z dětství Símky se mi líbila, v té druhé jsem se nějak nedovedla ponořit do děje. Líbil by se mi i pohled matky, ale to už by moc kopírovalo Vrány...
Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu
Maryse Condé
Čteno ve francouzštině.
Román zpracovává život skutečné historické osobnosti - Tituby, černošské otrokyně, která byla jednou z prvních zatčených při čarodějnických procesech v Salemu - její život si nicméně značně "dopracovává". Ostatně o reálné Titubě toho moc známo není, protože, jak se na mnoha místech uvádí, jako černošská otrokyně nestojí nikomu za zmínku. Jde tak o určitou poctu této ženě, oběti nespravedlnosti. Český název je trošku zavádějící, protože odkazuje přímo na Salem. Samotné čarodějnické procesy však detailně popsané nejsou, důležitý je i život před a po, aby se z Tituby stala reálná žena, neredukovaná jen na jednu událost. Ve francouzštině se kniha jmenuje (tedy aspoň ve vydání, které jsem měla v ruce, protože tu vidím něco jiného...) "Já, Tituba, čarodějnice...", což podstatu příběhu vystihuje mnohem více. Tituba totiž nařčení z čarodějnictví čelí celý život, před Salemem i po Salemu.
Ano, román je v podstatě ideologický (snaha dát hlas ženě, navíc černé). Tituba navíc není "zaparkovaná" ve své době, román nekončí její smrtí, vnímá i to, co se děje poté. Proto podle mě moderní zmínky typu "z tebe feministku neudělám", jak bylo zmiňováno níže, zas až tak nemlátí do očí. Celkově mi ale něco bránilo se začíst. Způsob vyprávění mi přišel takový trošku kostrbatý, byť to byl zřejmě záměr, nikoliv nedostatečnost autorky.
Vesnice
Kristýna Trpková
(SPOILER) Rozhodně to bylo lepší než první díl. Zápletka zajímavější, vraha jsem neodhalila už v půlce. Autorka mnohem líp pracuje s napětím, i když místy trošku škrobeně. Co mě ale dostalo, bylo, že v soukromí vyšetřovatelů to trošku vypadalo, že knihu sponzoruje Liga pro rodinu, nebo jak se to jmenuje. Ano, potrat není pro nikoho příjemný, určitě přichází i po letech různé pocity, ale v téhle knize to vypadá fakt jednostranně moralizujícím způsobem.
27 smrtí Tobyho Obeda
Joanna Gierak-Onoszko
Silná a depresivní kniha. Když už máte pocit, že nic horšího se nedočtete, v další kapitole se ponoříte do toho bahna hloubš. Oceňuji, že autorka nešla nabízející se "černobílou" cestou, jen po povrchu, ale šla i do hloubky. Takže nejvíc mě zdeptal příběh Anny Wesleyové... Mnoho mi to dalo, ale vlastně jsem byla ráda, že jsem knížku mohla symbolicky do toho biblioboxu vyhodit a zbavit se tak všeho toho smutku a bezmoci. I když si uvědomuju, že jiní tuhle možnost nemají a svá trápení si ponesou navždy v sobě...
