Euforie přehled

03.04.2023

Tahle kniha je schopná udělat díru do hlavy i celkem psychicky odolnému čtenáři.
Poslední rok života básnířky a spisovatelky Sylvie Plathové se nese v duchu depresí, zoufalství, proher, ale současně malých vítězství, náhlých radostí a tvůrčího vzepjetí. Pocitů méněcennosti, a naopak pyšného sebevědomí. Lásky a touhy, samoty a prázdnoty. A skvěle napsané, Sylviiny propady, ztráty i chvíle nadšení ze života ze stránek knihy přímo tryskají.
Samozřejmě vše čtete s podtextem, jak to všechno nakonec tragicky dopadne...
Knížka mě donutila shánět si informace o Sylviině životě i tvorbě, chystám se na četbu autobiografického románu Pod skleněným zvonem.
Ještě poznámka: Není to moc vhodná četba pro ženy na mateřské.
*
"Pokud nevykřičím vše, co v sobě skrývám a co mi buší v srdci a v duši, všechno to věčné svinstvo, které se tu nakupilo, pokud se mi to nepodaří, ale budou z toho jen triviální podobenství a nekonečně šeredná slova a myšlenky, které budou přerušeny dřív, než je domyslím do konce - dobrá. Pak nebudu hodna svého jména - Sylvia Plathová.
Psala jsem, až už se ze mě nedalo nic víc vydolovat, až jsem v celém těle cítila, že se z něj stal ohnutý luk, ze kterého vyhřezla duše jako vnitřnosti, které se měly spláchnout do toalety. Tady byla mísa, tady byla moje záchrana - tady byl papír. Žhnula jsem, napjatá jako luk, lapala jsem po dechu. Nedívat se na slova, pokud nebudou na papíře. Zůstat jenom v psaní. Nenaslouchat žádným zvukům. V zahradě zakřičela vrána - neposlouchat ji. Vrány si vždycky přály, abych přerušila to, co jsem zrovna tvořila - jednu z nejkrásnějších básní svého života - a místo toho myslela na něco pozemštějšího. Vzepřela jsem se tomu! Svírala jsem pero pevně v ruce a ono vystřelovalo slova jako kulky proti skutečnosti! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!"
----------
Báseň "Táto" doporučuju celou přečíst, je to opravdu síla! (Dohledala jsem zatím na netu, snad přečtu i celou sbírku Ariel).