Moriarty
Anthony Horowitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243991/mid_moriarty-6X8-243991.jpg
4
99
99
Sherlock Holmes Anthonyho Horowitze série
< 2. díl
Sherlock Holmes je mrtvý, zanechte všech nadějí. Krátce poté, co se s profesorem Moriartym zřítil do hlubiny Reichenbašských vodopádů, přijíždí do Evropy americký pinkertonský detektiv Frederick Chase. Má informace o tom, že Moriartyho záhy nahradil jiný arcizločinec a nyní řádí v Londýně. Chase a jeho pomocník Athelney Jones ze Scotland Yardu se ho s využitím starých dobrých holmesovských taktik pokusí dopadnout...... celý text
Přidat komentář
Tato kniha byla soucasti nejlepsi svetove cteni,ale bohuzel jakmile nezaujmou 3 stranky,tak nectu, detektivky moc nevyhledavam.
Mě kniha nijak nenadchla. Sice si s přihlédnutím oka 3 hvězdy, ale to jen za čtivost knihy. Jinak knihy o Sherlocku Holmesovi a jeho "kamarádech" a protivníků mě přijde až moc přehnané, skoro jako nějaká neuvěřitelná pohádka, což samozřejmě někomu vyhovuje. Ale pro mě taková česká "Rozpuštěný, vypuštěný" bez komických situací.
Musím říct, že jsem první díl nečetl, ale i tak mi kniha nepřijde špatná. Je svižná, dobře se čte a celkem mě i překvapilo rozuzlení. Když čtu komentáře, že první díl byl lepší, pokusím se ho sehnat a také přečíst.
Jako většina recenzentů zde musím hodnotit Moriartyho v kontextu s Domem Hedvábí
Mám rád Doylova Holmese a tak jsem si říkal, tož se předveď plagiátore! A musím přiznat, že mne Dům Hedvábí velice mile překvapil. A uznal jsem, že to Horowitz ustál.
Bohužel druhý pokus Moriarty ukázal, že to bylo jen štěstí začátečníka. Thóny se v tom plácal úplně zoufale, příběh bez atmosféry a napětí. Autor vlastně celou knihu poskakuje kolem vidlí aby na ně, svým "šokujícím" závěrem, s hlasitým výkřikem naskočil.
Kdyby se nesnažil parazitovat na Doylovsko-Holmesovských reálíích, co reáliích, v této knize vlastně jen na jménech některých postav, asi by si nejspíš čtenář řekl, zajímavá a zvláštní detektivka z doby starého Londýna a prásknul tam tři-čtyři hvězdičky. Takhle ale jenom velký špatný, s doprovodným efektem, od Thonyho už ani knížku.
Největší dějový zvrat od dob Šestého smyslu. Brada mi spadla úplně stejně jako tehdy v kině.
Dobře vykreslené postavy, úplně jsem si je dokázala představit. Celá kniha byla "živá" a nenudila jsem se u ní. Anthony Horowitz opět nezklamal. Díky sérii Síla pětice jsem se do tvorby A.H. přímo zamilovala. Samozřejmě konec nejlepší.
První kniha v této sérii, Dům hedvábí, se mi moc líbila. Ale tahle kniha... Ne, prostě ne. První třetina byla velice nudná, sestávala z dlouhých scén, kdy dva hlavní hrdinové prostě seděli pospolu a mluvili, což by klasický případ tzv. "info dump". A pak ten zvrat na konci...
Osobně jsem ho nečekala. Patrně jsem měla, ale nečekala, což by asi mělo být pozitivní. Jenže. Dokážu snést mnohé, a to včetně smrti hlavního hrdiny. Co ale prostě nesnáším, to je zrada. Odporná, hnusná, navíc nepotrestaná zrada. A přesně to se stalo tady. Z něčeho takového se mi převrací žaludek.
Skvělá detektivka, v níž A.Horowitz mimo jiné objasňuje okolnosti otázkami opředeného střetnutí Sherlocka Holmese a profesora Moriartyho u Reichenbašských vodopádů. Tentokrát autor upustil od příjemně květnatého psaní ve stylu doktora Watsona, na druhou stranu mi vyprávění připadalo podstatně svižnější než u Domu hedvábí, originálních metafor bylo stále víc než dost a protentokrát nebyla nouze ani o řadu úsměvných obratů, zvláště v úvodu a v závěru příběhu. Celou knihu navíc provází zvláštní atmosféra tajemna, která čtenáře svádí zvažovat slova a činy jednotlivých postav a snažit se uhodnout, zda se autor tím či oním nesnaží něco naznačit. Nu a závěrem už jen třeba říci, že s tak geniálním rozuzlením příběhu se člověk jen tak nesetká.
Kdo nechce přijít o rozuzlení, ať nečte komentáře, minimálně jeden uživatel vše prozradil.
Četlo se mi to opět velmi dobře, i když Dům hedvábí byl více autentický.
Moje domněnka se potvrdila, víc nemůžu napsat.
Musím říci, že začátek je dost americký a volba s inspektorem Jonesem, ve z počátku vyděsila. "Vzpomeňme na dřívější dobrodružství Holmese a postavu Jonese, nafoukaný detektiv z Londýna co považoval Holmese za amatéra, navíc naprosto hloupý, viz" Podpis čtyř". Najednou se tvářící, jaký byl Holmes vzorem a oplývající dedukní metodou jak sám Mistr" Nicméně poté co pomineme nešťastnou volbu, představitele Britské policie(Lestrade, by byl lepší volba, sic též hlupák, ale z Holmese si alespoň neutahoval) je příběh strhující a velice nápaditý, dílo se čte jedním dechem a myslím, že takhle to přesně Doyle myslel, když si přál, aby Holmes žil i po autorově smrti.
Úžasné. Nemám slov prostě dokonalé! Nechápu proč to má tak malé hodnocení. Příběh he svižný a krásně psaný, postavy jsou silné a uvěřitelné a vyvrcholení je geniální.
Horowitz mě nezklamal, po knize Dům hedvábí jsem přečetl i Moriartyho a byl jsem příjemně překvapen.
Za mne hezky a svižně napsaná knížka. Mám rád knihy se zajímavým zvratem, což mi tato kniha více než dopřala. Bylo to pro mne velmi milé odpočinkové čtení, ke kterému jsem se každý den rád vracel. Určitě mohu doporučit všem, kteří mají rádi detektivky z prostředí starého Londýna. Někdy mi však přišlo, že jsou některá fakta uměle opomíjena. Nicméně dojem z celkového příbehu jsem měl velmi dobrý.
Závěr knihy mě donutil chvíli jen zírat s otevřenou pusou. Opravdu jsem to vůbec nečekala, příběh s takový zvratem jsem asi ještě nečetla. Celé pátrání mě bavilo, od Doyla jsme toho přečetla hodně a musím říct, že celkové prostředí a atmosféra příběhu jeho stylu docela odpovídalo, až tedy na poslední kapitoly, kde bylo trochu moc brutality.
Kniha mě příjemně překvapila, styl A. C. Doyla autor napodobil velmi dobře. Jen mě trochu zklamal závěr, jakkoliv byl překvapivý - přišlo mi to jako vytváření šokujícího zvratu za každou cenu, bez ohledu na věrohodnost. Ale příběh mě bavil, stál za přečtení.
Dům hedvábí byl lepší o hodně lepší. U Domu hedvábí doylovský styl fungoval, u Moriartyho to je jak na houpačce. Ze začátku se to podobá vyprávění ve stylu Sherlocka Holmese a později to spíš působí jako bondovka. Některé části mě bavili, některé mi zase přišli naprosto stupidní. Já mám ráda zamotané příběhy, které si čtenář může postupně rozmotávat, ale tady se zastávám názoru, že každému myslícímu stvoření hlavní zápletka dojde během první poloviny knihy, ne-li dřív. Ale musím uznat že asi tak poslední tři-čtyři stránky byly naprosto geniální + doplňkový příběh, který taky nebyl úplně k zahození.
Je opravdu těžkým úkolem popsat dojem z této knihy, aniž bych vyzradila zápletku. Zřejmě to ani není možné, a proto mnohé pocity zůstanou skryté.
Knížky zasvěcené Sherlocku Holmesovi čtu vždy velice pečlivě a pomalu. Vracím se průběžně k některým pasážím,... zkrátka mi nesmí nic uniknout! Ať už je to tím, že k Sherlocku Holmesovi chovám velké sympatie a tudíž si četbu jeho osobě věnovanou nadmíru užívám a nebo tím, že ho chci prostě jen samolibě přechytračit, sama neumím posoudit. Dobře, asi by to šlo :), to teď ale není vůbec podstatné. Důležité je, že mi to tentokrát vůbec k ničemu nebylo! Autor knihy mě dokázal několikrát oklamat, překvapit a absolutně šokovat. Nechci přehánět, ale při určité pasáži (Kdo už má knihu dočtenou, pravděpodobně ví, o čem mluvím.) mě zamrazilo. Doslova! Nevzpomínám si, že bych takhle silnou emoci při četbě pocítila, zřejmě to bude tou nepředvídatelností a krutostí samotného příběhu, která na mě v ten moment sálala.
Veľmi dobré. Popravde až posledné 2 kapitoly kazia celkový dojem. Pointa síce prekvapivá, ale nesmierne nevierohodná (rozumej: takto to skrátka nemohlo byť.) Bonusová poviedka milá, vidno že má Horowitz Doylov štýl naštudovaný. Kniha je lepšia než Dúm hedvábí.
Štítky knihy
Sherlock HolmesAutorovy další knížky
| 2007 |  Krkavčí brána |
| 2006 | Stormbreaker |
| 2012 | Dům hedvábí |
| 2009 |  Horory na dobrou noc |
| 2010 | Horory na dobrou noc 2 |
Mnohé z čtenářů jistě překvapí a možná i zklame, že hlavním protagonistou knihy není Sherlock Holmes. Jeho roli zde však zastává inspektor Athelney Jones, kterého můžeme znát z kánonu třeba z Podpisu čtyř. Tento inspektor hojně využívá holmesových metod, jejichž studiu věnoval nemálo času. Jako jeho Watson a zároveň vypravěč celého příběhu se nám představuje Frederick Chase, Američan z Pinkertonovy detektivní agentury. Dílo dává na obdiv zejména výjimečnou čtivost, s čímž jsme se mohli setkat už u autorova Domu hedvábí. Příběh samotný může být pro někoho nudný, avšak mně přišel zcela vyvážený a nenudil jsem se ani na okamžik. Musím však přiznat, že předposlední kapitola je jakousi ránou pod pás a ta poslední to už moc nezachrání. Příběh jako takový je protkán neuvěřitelným množstvím odkazů na různé příhody známé z kánonu a můžeme se v něm setkat i se známými postavami mezi které patří například Lestrade nebo Gregson. A ovšem také Moriarty! Kniha v sobě zároveň skrývá malé překvapení pro čtenáře stýskající si po Holmesovi, jelikož na konci výtisku se objevuje povídka nazvaná Tři královny, ve které v hlavní roli vystupují Holmes s Watsonem tak, jak je známe a máme nejraději. PS. Mezi podobné knihy jsem si dovolil zařadit knihu Vražda Rogera Ackroyda od Agathy Christie. Jak s touto informací naložíte je však již zcela na vás. ;-)