Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/898/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-Y9O-898.jpg
4
3504
3504
Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“ ISBN 978-80-7108-281-1 (4. dotisk, 2007)... celý text
Přidat komentář
Kunderu jsem na Gymnáziu nečetl, viděl jsem tehdy pouze film Žert.
Nesnesitelná lehkost bytí byla tedy moje první knižní zkušenost s Kunderou.
Překvapilo mě, že je psána poměrně jednoduchou češtinou, takže se četla svižně.
Na několika postavách tu Kundera rozvíjí lehce filozofický příběh o lásce, vztazích mezi mužem a ženou či vztah rodičů a dětí, nevěře, roli náhody v životě existenci, nemožnosti něco napravit, neboť žijeme jen jednou. Samozřejmě je zde i pojednání o emigraci, situaci v republice po okupaci, disentu či vnímání okupace, invaze a války zvenčí.
Zaujala mě šestá kapitola, která propojila filozofii s konkrétními postavami knihy. Ta byla přímo excelentní, kvůli ní jsem dal plný počet.
Francouzský filozof Finkielkraut řekl, že dva spisovatelé, kteří by si zasloužili Nobelovu cenu - Kundera a Roth ho nedostali proto, že feministická lobby je obvinila že sexismu. No díky některým pasážím této knihy si říkám, že to možné je. :)
Knihu prý tehdy odmítl normalizační disentu, bral to jako útok na sebe. Těžko říct, možná z pár pasáží typu článek Tomáše o Oidipovi nebo jeho první setkání se synem u redaktora. Tam lehce naráží.
Každopádně myslím, že jako první knižní setkání s Kunderou jsem si nemohl vybrat lépe.
První třetinu knihy jsem přečetla jedním dechem, podobně jako tu poslední. K prostřední části jsem se ale nutila, Sabina a Franz mě příliš neoslovili. Řekla bych, že některé fiolozoficko-historicko-sémantické části mi přišly nadprůměrně dobře zpracované, ale jiné mi naopak vůbec nesedly.
Sdílím ale jeden silný úryvek, který mi v hlavě hrál ještě dlouho po přečtení celé knihy a na kterém je, dle mého názoru, kniha postavená:
"Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. Jako kdyby herec hrál představení bez jakékoliv zkoušky .. Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani "skica" není přesné slovo, protože skica je vždycky náčtrtkem něčeho, kdežto skica, jíž je náš život, je skicou k ničemu, náčrtkem bez obrazu. Einmal ist keinmal. Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, jako by nežil vůbec."
Je to má první kniha od autora a jsem ráda, že jsem se k ní dostala. V příběhu se objevuje několik vztahových dějových linek, problémy života v minulém režimu i problém emigrace.
Dějové linky se prolínají s filozofickými úvahami, které byly velice zajímavé a podnětné k dalšímu zamyšlení. Mnohé popsané vztahy v knize byly hodně toxické, ale asi vcelku realistické.
Mám pocit, že autor klade hodně důraz na uvědomění si nevratnosti svých rozhodnutí, i když jsou myšlenky hlubší, jsou podané v snesitelné podobě a někdy i vtipně.
V průběhu čtení se u mě střídali pocity lehkosti i tíhy, líbil se mi pohled na různé životní situace z méně obvyklých uhlů. Trochu jsem měla občas problém s chronologií příběhů, jinak není co vytknout.
Ťažká, ale krásná kniha. Kundera nám podáva príbeh ľudí z konca 60-tých rokov. Je ovplyvnený sovietskou inváziou a rokmi normalizácie. Obsahom Je láska, ktorá ľudí spája a rozdeľuje. Kniha je pretkaná množstvom nádherných slovných obrazov a metafor, s citom hovorí o živote. Samozrejme dej je doplňovaný filozofickými aj inými úvahami, ktoré sú na hrane geniality a nezmyselnosti, vyžadujú niekoľkonásobne čítanie, aby sme pochopili ich zmysel. Ako som už písal kniha je o živote, o láske a vnútornom boji vedomia. Kundera napísal krásne dielo, ktoré ma milo prekvapilo a takpovediac aj nadchlo. U mňa veľká spokojnosť.
Perfektní, musím říct že na knihu pana Kunderu jsem se chystala delší dobu ale až čtenářská výzva mě donutila. A musím říct že už naprosto chápu proč je to tak uznávaný autor. Kniha krásně vykresluje období po vpádu vojsk Varšavské smlouvy a jak se s ním jednotlivý hlavní hrdinové vypořádali. Psychologie postav je perfektní, popis okolí také. Já nemám co vytknout, jen škoda že tito autoři nejsou v povinné literatuře pro žáky středních škol.
Po přečtení si říkám, kde je ta integrovaná lehkost bytí... Spíše těžkost... Jde sice o román, je ale prodchnut filozofickými úvahami a právě ty tu těžkost tvoří. Odhalují relativitu a náhodnost všeho, co určuje naše životy. Měla jsem z toho dost úzkostné pocity, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout a obracela stránku za stránkou...
Před dvaceti lety mi Kundera moc nesedl, neoslovil mě. V posledním roce se s ním začínám seznamovat znovu a chápu jej mnohem lépe. Knihy obsahují zajímavé myšlenky, náměty k přemýšlení, docela mi i sedí ten snově filozoficko-epický styl.
V románu se mi líbilo, že jednání postav bylo později vysvětleno, ale ne prvoplánově. Bylo to psáno se zaujetím pro obyčejný život člověka. Svět ani příběhy lidí nejsou černobílé.
Zase se ke Kunderovi časem vrátím.
Jasně, občas byly postavy trochu schématické a jejich rozhodnutí hůře uvěřitelná a děj se trochu ohýbal, aby naplnil autorovu kompozici, ale přesto mne to nějakým způsobem strašně bavilo a každá z hlavních postav se mne nějak dotkla a zároveň mi něčím strašně lezla na nervy, což ale obvykle znamená, že je kniha dobrá, protože nezůstávám lhostejná. I když to nebylo úplně odpočinkové čtení, na knihu jsem se vždy moc těšila a na konci ji trochu nerada odkládala, asi na někdy příště. Nejvíc mi utkvívá pocit, jak těžké je si navzájem porozumět, i když mluvíme stejnou řečí.
Velmi dobře propracované, líbí se mi, jak autor pracuje s postavama, jak člověk odhaluje kousek a pak kousek, na konci románu už člověk ví, jak to s Tomášem, Terezou a Francem dopadne a vlastně dopadne optimisticky, kdy jsou spolu a šťastní a román se uzavře. Vlastně jsem uzavřel i Kunderovo dílo, které jsem si takto přečetl.
Poprvé jsem tuto knížku četla na střední a tehdy mi to připadalo příliš mužské na to, aby mě to bavilo. Teď, po necelých dvaceti letech, jsem si říkala, že tam třeba najdu nějakou skrytou vrstvu, kterou jsem tehdy neodhalila, a najdu si ke knížce cestu. Nestalo se.
Moje první setkání s panem Kunderou a mám pocit, že jsem si nemohla vybrat lépe a hlavně těším se na další knížky. Popis lásky a vztahů, všechny otázky a postoje k této křehké záležitosti mezi "nejen" lidmi mi přišel neskutečně zajímavý a nebyl to jen román, ale bylo i zamyšlení se a hledání toho co je to ta láska, jak vypadá a jak se u koho projevuje. No přišlo mi to fantastické a na pozadí komunistického Československa to mělo ještě větší rozměr.
Kniha, kterou jsem nebyla schopna dočíst až do konce. Vím, že Kundera je velmi ceněný spisovatel a nic proti tomu nenamítám. Ale mně prostě jeho psaní nesedlo. Kladně hodnotím postřehy z doby komunismu, jak na lidi působila totalita. Ale osobní příběhy jednotlivých osob mne vůbec nezaujaly. Nebyl mi sympatický ani Tomáš, ani Tereza, ani Sabina či Franz. Docela jsem se při čtení ztrácela. Jako spisovatele ho hodnotím na tři hvězdičky, určitě si zaslouží víc, ale mně prostě nesedne.
Neviem, ako to opísať. Nesnesitelná lehkost bytí sa dotkla niečoho vo mne, niečo vo mne prebudila, niečo vo mne zanechala.
Ďakujem výzve 2024, že nás zoznámila, pán Kundera. Verím, že sa opäť stretneme.
Hodně filosofie, spousty milenek a sexu, život dvou párů v emigraci, na pozadí rok 1968 a jeho následky. Nemyslím, že by smyslem života mělo být vzájemné podvádění a zkoumání sexuality, či opakované útěky. I život, který trvá jen jednou, lze prožít hezky a šťastně.
Jeden z titulů české klasické literatury, který uchvátí. Román překvapí nejen častým prolínáním erotiky s politickým podtextem. Kundera ve svém díle vyobrazuje osud hrdinů, již se zmítají mezi ideologiemi. Zároveň je v textu často řešena otázka lidské existence. Do vyprávění vstupují postavy, jež zastupují nejen sexuální, ale také umělecké požitky, vůči čemuž je do opozice kladena právě ona nesnesitelná lehkost bytí, dle níž nese dílo název a jedná se tudíž o stěžejní myšlenku. Četba románu je poněkud náročnější, protože čtenář musí být při četbě pozorný a spoustu věcí si musí zapamatovat, aby všechny indicie do sebe v konečném rámci zapadly. Dílo je rozděleno do několika částí, jež mají společné postavy, je tu jednotné téma a společné motivy. Děj se odehrává v 60. letech 20. století, jsou tu zřejmé i události roku 1968 a následná normalizace. Hlavními protagonisty jsou dvě milenecké dvojice, a to Tereza s Tomášem a Sabina s Franzem. Střídání pasáží věnovaných jednotlivým protagonistům opravdu vyžaduje zvláštní pozornost. Tento román bych doporučila zejména milovníkům klasické literatury, románů ze života a náročného čtení, ale také příznivcům tvorby Milana Kundery.
Tato kniha mne nějak nenadchla. Knihu bych popsal jako příběh páru za dob totality. To je ten střed a pak jsou různé děje a pohledy na něj navazující.
Možná mnou budou intelektuálové pohrdat, ale od první věty jsem byl překvapen užvaněností autora, předstíráním inteligence a volného plynutí rádoby "hlubokomyslných" myšlenek odnikud nikam. Po 5 stránkách jsem to vzdal a s Kunderou se už asi nepotkáme.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Začátek mě celkem bavil, slova odsýpala a říkal jsem si: „Ha, jaképak těžké čtivo!“ Jenže pak začal autor přihazovat další a další postavy, aniž by se vrátil k těm starým… Ne, to není lehká strava, jakou jsem si objednal