Annicka komentáře u knih
Posloucháno jako audiokniha.
Knihu jsem původně vůbec nechtěla číst, protože mě trošku děsil ten rozruch kolem. Bála jsem se, že narazím podobně jako s Evelyn Hugo a budu zklamaná. Nakonec jsem si ji koupila jako audioknihu s tím, že při cvičení nebo uklízení to holt snesu - a byla jsem nadšená. Jasně, je to celé mírně přitažené za vlasy. Asi můžeme věřit v geniální pár Elizabeth a Calvin, genialita Mad vyplývá z prostředí, v němž vyrůstala, ale Šest třicet? I když se ve mně možná odráží, že nejsem pejskař. Ale jinak to bylo skvělé. Elizabeth mi strašně sedla, byla podobně svéhlavá neřízená střela jako já a vzpomněla jsem si na svá středoškolská léta, kdy jsem chtěla studovat chemii. Takže možná proto jsem se do příběhu tak ponořila. Konec byl sice trošku melodramatický, ale i tak, skvělý zážitek.
(SPOILER) Čteno ve francouzštině.
Jazykově je to (v originále) pěkné dílo, ale tím to asi končí... Vezměte si jiné Houellebecqovy knihy a přimíchejte trošku alternativní reality a máte Podvolení. Kdo čeká politický román o souboji hodnot, má smůlu. Jak už tu bylo přede mnou napsáno, politická linka je naprosto neuvěřitelná. Jeden den se do krve všichni hádají, země je na pokraji občanské války, a pak najednou bum, všichni jsou v klidu a happy. Ano, samozřejmě, že lidé se nakonec podvolí, ale v řádu jednotek měsíců, ani ne? Nicméně o tom vlastně kniha ani není. Je o jednom sexuálně frustrovaném intelektuálovi, co nemůže najít stabilní vztah. Zabaleno do spousty intelektuálních povídání - literaturu i úvahy mám ráda, ale tady to působilo dost nudně a rozvláčně. Přesto to zabírá většinu prostoru, a to do té míry, že jsem si vzpomněla na seriál Teorie velkého třesku, kde Amy dospěje k závěru, že Indiana Jones je ve filmech o Indiana Jonesovi naprosto zbytečný, neboť děj by se bez něj odvíjel naprosto stejně. I tady mám pocit, že tři čtvrtiny knihy jsou na islámském převratu naprosto nezávislé a tři čtvrtiny zbylé čtvrtiny by dobře fungovaly, i kdyby v těch volbách vyhrála Marine Le Pen. Mám z toho trošku dojem, že kdyby to nenapsal Houellebecq, zapadlo by to v zapomnění (právem).
(SPOILER) Příběh o střetu dvou světů - mladých se starými, východu a západu, extremismu a "normálu". Hlavní hrdina, Kašpar, hledá dceru své zesnulé ženy a najde ji jako manželku jednoho neonacisty v alternativní komunitě. Spolu s ní však najde i její dceru, čtrnáctiletou Sigrun, a úskokem se mu podaří si zajistit, že se s ní smí vídat. Sledujeme pak kontrasty mezi světem Sigrun a světem Kašparovým. Jak bude Sigrun reagovat na svět, který se snaží bořit její představy? Podaří se jí z něj vymanit?
Ale jo, nebylo to zase úplně pitomé... Čekala jsem něco mezi detektivkou a thrillerem. Je to spíš ale romantický příběh s určitou detektivní zápletkou. Na můj vkus to bylo příliš rozvláklé, tak polovina byla trošku balast, ale asi tak posledních 50 stránek docela odsýpalo. Jako odpočinková knížka na dovolenou je to asi fajn...
Není to jednoduché čtení na dovolenou, ale zároveň to čtivé je... Čtenář ale asi musí být naladěný na stejnou vlnu, jinak to fungovat nebude. Autor má krásný jazyk, je skvělé si zase jednou přečíst skvělé popisy míst, děje, osob, všeho. Na druhou stranu jde i o přehled filosofie 14. století a zde již právě musí mít kniha čtenáře, který to ocení - jinak by asi při sáhodlouhém přepisu učené disputace knihu odložil. I jako detektivka je kniha vystavěná skvěle, upřímně, do poslední chvíle jsem netušila, kdo za tím vším je.
Posloucháno jako audiokniha.
Další díl o až komicky geniálním detektivovi Joonovi Linovi. Rozhodla jsem se, že k té jeho genialitě a naprosto neprůstřelné intuici přistoupím jako k nějaké nadsázce nebo mírné parodii - a pak je to vlastně fajn :-) Keplerovská klasika se spoustou brutality a krve a něčím šáblým navrch - v tomto případě s médiem. Fajn odpočinková kniha. Jen ke konci mi přišlo, že se vše opakuje mnohokrát, každý argument a poslední vývoj, jako kdyby to mělo vycházet na pokračování. Vzhledem k tomu, že jsem tři čtvrtiny knihy doposlechla za jedno odpoledne, mě to trošku štvalo...
Čteno ve francouzštině.
Na obálce českého vydání je napsáno, že jde o román... Čekala jsem tedy román se vším, co k tomu patří - příběh, dialogy... K tomu to má skutečně daleko. Jde spíše o sled neuspořádaných autorových myšlenek a vzpomínek na dětství a zejména na svého otce, k němuž promlouvá. Přeskakuje v čase a v tématech. Ale i přesto (nebo možná právě proto?) jde o zajímavé a čtivé dílko, asi tak na jedno dvě odpoledne. Moje první setkání s autorem, ale myslím, že rozhodně ne poslední.
Když jsem si knihu půjčila, čekala jsem nějaký obyčejný životopis. Ale ne, není to jen suchopárné jmenování faktů, naopak je to velmi čtivé. Není to úplný román, spíše takové střípky, doplněné sem tam nějakými faktickými poznámkami. Trošku mi to připomnělo "hrané historické dokumenty". Jen ty pasáže s "tou z Batignolles" mě nudily, byly takové krátké, vytrhávaly z děje... Celkově je to však povedené dílo.
Kniha je vyprávěná pohledem Tea a jeho rodičů. V první části sledujeme Tea od jeho dětství - dětskýma očima sledujeme, jak chodí na vyšetření na psychiatrii, jak z něj matka dělá domškoláka za každou cenu... Tuhle část jsem hltala. Postupem času však, asi od Teových osmnáctin, mi to celé přišlo takové ploché, šup šup, ať už jsme dál... Chápu konec této části, ale asi k němu mohlo dojít i o pár let dříve. Kapitoly matky a otce pak jsou vysvětlením všeho, co padlo předtím. Otevírá se nám život matky, která se chová tak, jak by se matka chovat neměla, a to z extrému do extrému... A pohled otce už jen domaluje poslední tahy. Až na tu kostrbatou část z Teovy dospělosti, je to povedená kniha.
Čteno v angličtině.
Knížka mi dlouho připomínala Králíčka Jojo - nelehké téma 2. světové války vyprávěné pohledem dítěte. Nebo tedy vypravěčem je Smrt, ale vše se odehrává tak, jak to vnímala malá Liesel, zlodějka knih. Nevidíme tedy perzekuci a smrt na každém rohu, ale hlavně dětské starosti, jako je zlá pěstounka, i když i na zlo tam dojde.
Čekala jsem asi více knih :-) Zlodějka jich tedy moc neukradla, ale za to každá kniha, kterou kdy měla, ji ovlivnila. Proto je Zlodějka knih rozdělena do částí, které dělí Lieslino dětství podle jednotlivých knih.
(SPOILER) Posloucháno jako audiokniha v podání skvělé Denisy Barešové.
Málem mě tato kniha minula. Aplikace mi ji neustále doporučovala, ale upřímně... 50. léta, soubor lidových písní... Čula jsem jakýsi patos, na který jsem neměla náladu. To podporovala obálka audioknihy s tou papírovou loutkou... Ale nakonec jsem si řekla, že tomu dám šanci, a musím říct, že jde o jednu z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla. S hlavní hrdinkou Janou se osud nemazal - chudičká rodina, otec za hranicemi, aniž by jim z toho plynul nějaký prospěch, bratři v lágrech. O tom, co teprve přijde v knize, ani nemluvě. Salivarová však tento příběh podává s neuvěřitelným humorem, že jsem se kolikrát musela těm absurditám smát. Konec je poněkud otevřený, ale není to na škodu, naopak to ukazuje celkovou nejistotu té doby.
Život takového normálního vyléčeného alkoholika, kterému se začíná ztrácet půda pod nohama... Sledujeme jeho každodenní život, toxický vztah s manželkou, problémy s dospívajícími dětmi, až člověk nakonec pomalu chápe, že se vrací k alkoholu. Vše je proložené několika scénami jak z doktorských seriálů, místy mi to vzhledem k bizarnosti přišlo jak soft verze Dr. House ze Sudet... Není to zrovna můj styl, ale tady to kupodivu nepůsobilo nijak rušivě. Jen nějaký větší dějový zvrat, opravdovou zápletku jsem čekala marně. Na konci sice bylo takové menší větší téma, ale za skutečnou zápletku, která by z toho dělala Román s velkým R to skutečně nevidím. I přesto ale dávám plný počet hvězdiček, protože se to přesto četlo samo a úplně ploché to taky nebylo.
Čteno v angličtině. Děj mě vytáhnul už od prvních řádek a nepřeháním. Asi nic literárně originálního, přesně ten líbivý styl "tvůrčího psaní", které ostatně autorka vystudovala. Přesně ten styl, co se dobře čte. Zápletka je zajímavá a celou dobu až v podstatě na konec mě hnala snaha zjistit, jestli je Joe skutečně ten, kdo si myslím, že je, a jak to bylo s Madeline... Přečteno vlastně jedním dechem :-) Pár věcí mi ale vadilo. Autorka každou blbinu z minulosti postav představuje formou flashbacku, což pak tvoří trošku guláš. A postavy se chovaly na můj vkus dost moderně, obzvláště s ohledem na to, že mají žít kolem roku 1900, nebo dokonce 1800. Ostatně scéna z vlaku Glasgow - Londýn, jak je zachycená na konci knihy, mi na tu dobu, s ohledem na okolnosti, moc nepřijde... I když...jde o alternativní historii, takže vlastně otázka :-)
Za mě taková oddechovka do ucha na procházky. Jako nějaký literární skvost bych to neoznačila, některé věci mi přišly trošku naivní a úsměvné (opravdu si někdo myslí, že někdo z kriminálky v pátek ve tři položí tužku a jde domů a do pondělí do 7.30 totálně vypne?). Ale další díly si poslechnu a chápu, že někdo může být z této knihy i nadšený.
Čtyři hvězdičky za celkem dost filozofických otázek. Ať již jde o samotnou otázku umělé inteligence (i když jak už tu několikrát zaznělo, Klára působí jako inteligence mírně zaostalá, vzhledem ke svému složitému úkolu, který mají asi??? všechna "úpéčka" dost nepřipravená) a s tím spojené etické otázky vztahu umělé inteligence a lidí, tak otázky bioetické. V tomto ohledu by se dalo napsat mnohé, o ledasčem píše překladatelka v závěru, který doporučuji také k přečtení, ledasco jsem v tom viděla i nad rámec.
Chybělo mi však detailnější popsání světa, v němž se příběh odehrává. Klára, byť by měla být naprogramovaná na život v tomto světě, o něm buď neví zhola nic, nebo naopak všechno považuje za samozřejmé a nic nám nevysvětlí. Po většinu příběhu to funguje, čtenář postupně odhaluje jednotlivé náznaky a vše si spojuje dohromady. Ale na konci bych čekala nějaké vysvětlení, zasazení do kontextu, ale nic. Dokonce i poslední scéna se na to trošku hodila... Místo toho se celý příběh jen zaměřuje na Klářin plán, u kterého jsem si říkala, že buď to dopadne špatně, nebo jak v jedné pohádce, kterou už tu také někdo zmiňoval. A byla to ta pohádka... V doslovu překladatelka zmiňuje, že si jen Klára plete kauzalitu s korelací a vše bylo dílem náhody...mně spíš přišlo, že Klára se sice ze špatných důvodů, ale přece rozhodla jít správným směrem. A celé to opět vede k zamyšlení o potřebách v něco věřit a o náboženství obecně.
Předchozí komentáře přede mnou asi vypovídají o všem. Kniha je o vážných tématech jako nemožnost najít partnera, neplodnost, samoživitelství. Každá postava má svůj smutný příběh. Někomu tak může celý příběh připadat dost depresivní - vždyť Samiho hned na začátku nahání motorkáři a se vztahy to jde od desíti k pěti, Henna je na nervy z neplodnosti (aneb nejlépe otěhotníte, když se nestresujete, ale jak se nestresovat z toho, že vám všichni pořád říkají, že se nemáte adresovat?), Markus se hroutí pod povinnostmi otce samoživitele tří dětí. Vlastně když se nad těmi příběhy zamyslíte, je to velmi smutné. Ale na druhou stranu, je to všechno zároveň dost přitažené za vlasy, natolik, že je to fakt k smíchu. Pokud ale jedete na té stejné vlně jako autor. Já ano, a tak jsem se dobré tři čtvrtiny nebo i o něco déle nesmírně bavila. Ulízaný happy end mi moc nesedl, ale nějak to skončit musí, což...
V knize se setkáme s příběhem Anny, třináctileté dívenky, která je na světě jen proto, aby dodávala krevní destičky, krevní plazmu... Až se jednoho dne vzbouří a zažádá u soudu, aby mohla o lékařských zákrocích rozhodovat sama. Vše vidíme prostřednictvím nejen Anny, ale i jejích rodičů a bratra. Jen pohled Kate mi chyběl, přece jen jsem si říkala, co si ona myslí o své sestře, která jí nechce darovat ledvinu a vystavuje ji tak smrti... Ale na konci se ukáže, že právě to, že její hlas nezazní, má také svůj smysl. U vyprávění matky o tom, jak u Kate propukla nemoc, jsem brečela. Nedovedu si vůbec představit, jaké to musí být... Ale stejně s jejím postojem nesouhlasím. Konec jsem do jisté míry čekala, ale nečekala jsem, že bude tolik tragický...
Taková normální toxická rodinka... Dětství a dospívání Pavlíny z generace Husákových dětí, z pohledu Pavlíny a jejích rodičů, věčně nespokojených, ať se děje, co se děje, ale neschopných se změnit... Myslím, že epizodka z vyráběním kytiček, a hlavně Alenin komentář poté, a také poslední sezení u psychiatra o té neschopnosti vypovídá mnohé. Člověku se ani nechce věřit, že takoví nesympatičtí rodiče můžou existovat, ale... ale bohužel se obávám, že české vesnice a maloměsta jich byla plná ještě za mého dětství, a to jsem se narodila o téměř 20 let později. Ostatně asi i dnes se najde spousta rodin, kde se nadává, že se všichni mají lépe, ale nikdo nedělá nic proto, aby se lépe měl sám, jen si vylévá vztek na dětech...
Postavy nejsou ploché, všechno to má velký potenciál... Jen mi chyběl v několika okamžicích pohled i jiné postavy, který by vše vysvětlil. Hlavně otcovy vulgarismy vůči Pavlíně. A bohužel kniha postrádá i větší děj. Ne, že by se nedělo vůbec nic, to ne... Pavlína s Janou dospívají, mění se svět okolo nich... Ale prostě nějaká ta větší dějová linka, která vás táhne k tomu, že prostě musíte vědět, jak to dopadne. Toho výsledkem je podle mého i konec, protože nemáte-li děj, nějak to prostě utnout musíte... Vzhledem k předchozímu to nemělo ani žádný hlubší smysl. Jak už tu bylo psáno několikrát přede mnou, konec jak z jiné současné české knihy, kde ale byl naprosto jasný spouštěč, který zoufalého člověka vede k zoufalým činům. Tady nic...
Pro mnoho lidí klasika, kultovní kniha, vrchol geniality. Pro mě tak leda oddechovka na dovolenou. Ale těm, kdo to zbožňují, to neberu. Je možné, že mě to nevzalo, protože jde z části (podle ostatních komentářů) o parodii na sci-fi - tento žánr moc nečtu, takže mi možná spousta toho zůstala někde ukrytá. Každopádně na začátku mi část s dálnicí přišla super, pak už mi to přišlo mnohdy jen fakt ulítlý. Dovedu si ale představit, že to může dobře fungovat jako sitcom (možná i ten film, ale neviděla jsem). V předmluvě anglického vydání autor píše, že paralelně s knihou vznikal rozhlasový seriál a že všechny díly jsou jakýsi pelmel toho, co bylo v seriálu, a to nějak na přeskáčku. A tak nějak to na mě i působilo. Jako the best of skečů, které jsou poslepené jakýms takýms dějem, aby se neřeklo.
Dalším dílům ale dám šanci, protože jsem si půjčila souhrnné vydání čtyř dílů (přičemž teď čtu, že jich je pět... Překvápko :D)
Knihu jsem poslouchala v audio verzi - nyní jsem se dočetla v komentářích, že je prý dosti zkrácená, nevím. Každopádně tato verze se mi líbila mnohem více než předchozí Hypnotizér. Děj odsýpá a hlavně zde nejsou dvě naprosto nesouvisející dějové linky, kdy na první časem zapomenete. Joona Lina mi nevadí, myslím, že jeho "dokonalost" je prostě součástí "hry" ;-)