Vnučka
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488487/bmid_vnucka-QK1-488487.jpg
4
210
210
V roce 1964 se na festivalu mládeže ve Východním Berlíně do sebe zamilují studentka z Východu a student ze Západu. On jí pomůže utéct, vezmou se. Teprve po její smrti se sedmdesátiletý Kašpar dozví, co mu jeho žena Birgit celý život tajila: před útěkem porodila dceru a nechala ji v NDR. Kašpar udělá to, co ona vždycky chtěla, ale nedokázala – hledá ji. Pátrání se stává cestou do minulosti a setkáním s ranami a jizvami, které zanechala NDR, převrat v roce 1989 a přizpůsobení se Západu. Když dceru najde, žije provdaná v neonacistické národovecké komunitě na venkově. Její čtrnáctiletá dcera Sigrun je šťastná, že do jejího života náhle vstoupil dědeček, stejně jako on má radost z vnučky. Ale jeho svět je pro ni stejně cizí jako ten její pro něj. Může se s ní sblížit?... celý text
Přidat komentář
V době, kdy bují dezinformace jako houby po dešti, jsem objevila tuto kniha. Děda se snaží nabídnout vnučce širší obzor, než její neonacističtí rodiče.
Moc se mi líbily úryvky o hudbě a knihách. Ale po dočtete knihy mi bylo smutno. Proč se lidi musejí pořád rozcházejí a loučím?
(SPOILER) Život ve stále Východním a Západním Německu. Nemohla jsem pochopit, že i vzdělaní lidé propadli té šílené ideologii vedoucí k druhé světové válce. A teď nám to běží před očima a stejně nechápu.
Kašpar, (západo)německý knihkupec v seniorním věku pročítá knihy pro dívky, aby pro svou nenadálou nevlastní vnučku z (východo)německého venkovského prostředí vybral správnou knihu, vodí ji na koncerty, do muzeí, do kin... aby jí nastínil jiný život, než jí nabízí a kam jí vedou její rodiče a nacionalistická komunita. Příklad indoktrinace v omezeném okruhu lidí vyznávajících stejnou ideologii, která si v nové době našla nový cíl své nenávisti, nový smysl třídního boje, smysl života. Schlinkův román má však výrazně širší rozměr, problém s neonacionalisty léta po válce ukazuje na dědictví, které si Německo nese od časů Hitlera a resuscituje dobu a nálady, pro které mu část německé společnosti naslouchala a následovala jej. Je to podobné, jako dnešní Rusové s nostalgií vzpomínají na Stalina. Německo (DDR a/vs. NDR) Němcům (Němci vs. cizinci), Rusko - jeho kdysi široké impérium - Rusům. Sjednocovací politiku východu a západu země, stejně jako migrační a integrační politiku německých vlád lze vnímat z různých pohledů. Co je zásadní pro Německo je však fakt, že doma si to vláda se svým národem zjevně nikdy dostatečně nevyjasnila. Cíl světí prostředky...
Schlink svůj román postavil na kontrapunktu ideologií v rámci jedné země a jednoho národa, který dějiny rozdělily na dvě nepřátelské skupiny obyvatelstva, které k sobě jen s obtížemi hledají cestu i desítky let po válce. Kontrapunkt, který se odráží v duších protagonistů, a jejichž životy nelze tehdy ani nyní označit za šťastné a spokojené. Někdy před 15+ lety jsem seděla v mém rodném, pohraničním městečku v kavárně a ke stolu si přisedl německý pár. Zanedlouho se otevřela stavidla jejich nespokojenosti, s "násilným" spojením DDR a NDR, s nabíráním stále nových členů do EU, s výjimkami pro přijetí do EU, s migrací, s drahotou, se vším... V každém případě Německo, ta bohatá a rozvinutá země, která láká migranty nejen z Evropy a Balkánu, ale i z Blízkého Východu, Afriky či Asie, zůstává dodnes vnitřně rozpolcená a obyvatelstvo nespokojené. Schlinkův román poodkrývá možná jen malou, ale zásadní část starých a nikdy nezhojených jizev současného Německa, kdysi agresora, současně ale i oběti toho, co samo rozpoutalo.
"Německo už nepatří Němcům, Cizinci se mají líp než my, židi se svými penězi o všem rozhodují, je tady tolik mohamedánů a mešit." "Je u vás mešita?" "Ne, ale je tam stánek s kebabem a otec říká, že když tady mohamedáni zůstanou, postaví se mešity a brzy už nebudou zvonit zvony, ale bude vyvolávat ten... ten..." "Muezín?"
(SPOILER) Velmi zajímavý příběh. Kašpar se o existenci své „vnučky“, která vlastně ani není jeho biologickou vnučkou dozví až po tragické smrti jeho ženy, když se mu do rukou dostanou její zápisky a odhalí tak velké rodinné tajemství. Je to jedna z knih, co vás chytne a nepustí. Vztah dvou mladých zamilovaných lidí v 70. letech minulého století, kdy jeden pochází ze západního Berlína a druhá z východu, Birgitin útěk z NDR do západního Berlína přes Československo a Rakousko i to, jak si zvykala na život na západě a začala pít. Kašparovo pátrání po její dceři a pak asi nejsilnější část celé knihy, kde se Kašpar začne starat o svou vnučku, bere ji k sobě na prázdniny a s neskutečnou trpělivostí se snaží otevřít jí oči a změnit její pohled na holocaust, cizince, Hitlera, 2. světovou válku i její zločiny. Sigruniny názory jsou způsobené výchovou fanatického otce a prostředím neonacistické komunity, kde vyrůstala. Kašpar své vnučce dává číst kvalitní literaturu, platí jí hodiny klavíru, bere ji na koncerty vážné hudby a také společně cestují. Škoda, že kniha tak brzy skončila a tudíž nevíme nic o Sigrunině životě v Austrálii, jak se jí tam dařilo a zda se s Kašparem skutečně zase setkali. Nezbývá mi, než si to představovat. Zároveň jsem se dozvěděla zajímavé informace o poměrech v Německu v 70. letech a o neonacistických vesnicích, o jejichž existenci jsem do dneška neměla ponětí. Knihu vřele doporučuji a co nejdříve se pustím do Předčítače.
Kniha o vztahu starého muže, který se dozví o své nevlastní dceři a vnučce, které vyhledá, budování vztahu s vnučkou, která je negativně ovlivněná rodinou. Kniha je plná témat k zamyšlení.
Schlinkovy povídky mám velmi ráda, ale na tomto románu mi něco nesedělo. Je čtivě psaný a první "vzpomínková" část mne velmi zaujala, ta situace v rozděleném Berlíně, kde obyvatelé Západního Berlína ještě nějaký čas na Východ mohli a obyvatelé Východního Berlína už na Západ ne. Pátrání po nevlastní dceři bylo také napínavé, ale postupně po jejím nalezení mi připadalo, že se příběh stává až příliš prvoplánovým podle hesla "nechceš-li být fašistou, musíš vítat současnou migraci". Za počáteční rozumné a zdrženlivé chování jako by se hlavní hrdina styděl. Neomluvitelné popírání holokaustu je zde jaksi automaticky spojováno s problémy současné migrační krize, což mi přijde jako hodně zkratkovitá argumentace. Škoda, protože zpočátku kniha působila velmi slibně.
Můj oblíbený Schlink. Úsporný, věcný, nenápadný, noblesní a přitom tak výstižný vypravěč. Občas mám pocit, že mu rozumím i beze slov:-) Vnučka je pro mě jen dalším důkazem. Bonusem jsou informace z oblasti hudby a výtvarného umění.
Moc bych si přála umět tak krásně argumentovat, jako hlavní hrdina příběhu, když reagoval na vymyšlené informace, překrucování pravdy a popírání zločinů II.světové války i současné doby. Jeho neagresivní komunikace a postoj k lidem, kteří věří nesmyslům mi byl velmi sympatický.
(SPOILER) Příběh o střetu dvou světů - mladých se starými, východu a západu, extremismu a "normálu". Hlavní hrdina, Kašpar, hledá dceru své zesnulé ženy a najde ji jako manželku jednoho neonacisty v alternativní komunitě. Spolu s ní však najde i její dceru, čtrnáctiletou Sigrun, a úskokem se mu podaří si zajistit, že se s ní smí vídat. Sledujeme pak kontrasty mezi světem Sigrun a světem Kašparovým. Jak bude Sigrun reagovat na svět, který se snaží bořit její představy? Podaří se jí z něj vymanit?
(SPOILER)
Audiokniha
Kniha je rozdělená na tři části. První popisuje život Birgit a Kašpara, prolíná se přítomnost s minulostí, jak se seznámili, jak jí Kašpar pomohl k útěku z NDR, a pak přítomnost, Birgitin alkoholismus, a pak po smrti Birgit, čte Kašpar její zápisky a dozví se, že měla dceru, kterou odložila. V druhé části začne Kašpar pátrat, hledá Birgitinu dceru a nakonec ji najde. Je to už dospělá žena, vdaná, a má dceru Sigrun. Kašpar se chce se Sigrun vídat a vymyslí si, že rodina zdění peníze po zemřelé biologické matce, za podmínky, že s ním bude vnučka v kontaktu. Rodiče Sigrun jsou radikální pravicoví nacionalisti a vedou k tomu i dceru. Kašpar se jí nenásilně snaží ukázat jiný život. Přivede Sigrun ke hře na klavír, kterou si ona velmi zamiluje.
Knížka se mi moc líbila. Postava Kašpara se mi líbila asi nejvíc. Způsob jakým byl schopen nechat Sigruns udělat si vlastní názor, nesnažit se ji za každou cenu poučit, vysvětlit.., ale jenom nabídnout jinou možnost, zdroj jiných informací. Některé rozhovory s Kašpara se Sigrun jsem si říkala, že tohle bych nedokázala, zůstat klidná, když Sigrun líčí Kašparovi, že holocaust je vymyšlený, a obdivuje například nějakou ženu, která vedla koncentrační tábor a byla velmi známá pro svoji krutost. Jak je Sigrun ovlivněná rodiči a otáčí si pravdu podle svého nebo naopak nemá informace a jenom papouškuje něco, co někde slyší. A Kašpar zůstává klidný a jenom opatrně namítá, vysvětluje, nabízí... A připomnělo mi to i leccos z dnešní doby, například když Sigrun říká Kašparovi, jak cizinci berou Němcům práci a jsou to samí kriminálníci, apod... a on se jí ptá, kolik znáš cizinců, co toto dělají? Kde jsou v tvém okolí? ... a říká jí, někdy musíme věřit tomu co se dozvídáme, např. bychom měli věřit lékaři, když nám něco doporučí, protože on má vzdělání, které my nemáme, ale některé informace je potřeba si ověřovat, udělat si vlastní názor... a vede tím Sigrun k tomu, aby přemýšlela sama o neonacismu...udělala si vlastní závěry..
Knížka se mě dotkla, a moc, moc se mi líbila.
Ještě bych doplnila, že je skvěle namluvená.
Mnohovrstevný román Vnučka si mě připoutával pozvolna, první třetina mě tolik neoslovila, ale potom už jsem se od knihy nemohla odpoutat. Hlavní postavou je sedmdesátiletý knihkupec Kašpar, který se po smrti své ženy prostřednictvím jejích zápisků dozví, že před jejich seznámením porodila dceru. Zápisky Kašparovy ženy Birgit mapují jejich seznámení, dobu komunismu, rozdělení Berlína a střetu Východu se Západem a posléze jejich život, v němž Birgit nedokáže najít svoje místo. Po přečtení Birgitina deníku se Kašpar rozhodne najít nevlastní dceru, která ovšem zakotvila v neonacistických vodách... v komunitě spolu s manželem vychovávají svoji dceru Sigrun, se kterou se snaží Kašpar navázat vztah a vymanit ji z neonacistického smýšlení...
Knižka mě chytla a už nepustila. Nejdřív jsem si říkala, kde je ta vnučka, o kterou má jít, ale všeho do času. Není moc překvapivé, že dítě vyrůstající v rodině popírající holokaust a oslavující původní Německo, věří stejným bludům. Podobně jako my zapomínáme, v čem spočívalo zlo komunismu, kdy někteří dnes jsou schopní tvrdit, že se tak nedělo a všechno bylo jinak.
Chápu východní Němce, kteří po pádu zdi, podobně jako u nás po listopadu, nevěděli moc co se sebou, proti jakému zlu se vymezit, když všechno, co do té doby bylo, zmizelo a začalo se objevovat v jiných podobách. A vysvětlujte toto někomu ze západního Německa. Takže chápu i Kašparovu naivitu, snahu všemu a všem vyhovět a výrazně neodporovat.
Moc dobře napsaná konfrontace mezi jinými světy a generacemi.
Tento román skúma niekoľko komplexných tém, vrátane histórie, identity a morálnej zodpovednosti. Autor tu rafinovane vytvára vrstevnatý príbeh, ktorý sa pohybuje medzi minulosťou a prítomnosťou, a ponúka čitateľom možnosť premýšľať nad otázkami viny, odpustenia a dedičstva. Jeho spôsob písania dokáže čitateľa upútať.
Celkovo nás kniha "Vnučka" núti zamýšľať sa nad tým, ako minulosť ovplyvňuje prítomnosť a ako sa môžeme vyrovnať s jej dôsledkami. Je to kniha, ktorá vo mne dokázala zarezonovať svojím emocionálnym a intelektuálnym presahom.
Bavila mě Kašparova trpělivost.
Jak má totiž vaše nevlastní čtrnáctiletá vnučka za vzor "bestii z Osvětimi," je třeba historii dávkovat po kapkách. Pravičácké smýšlení Sigrun bylo místy i vtipné, ale příběh se citlivě dotýká nejen pohledu mladých Němců na stigma národa, ale prostřednictvím náhodných znamení, nedopsaných románů a dobrých lidí... zachraňuje každou duši.
Bylo to prostě okouzlující a poklidné. Nudit se nemáte kdy.
Za mě originální náhled moderní německé historie i současnosti. Ano, možná to pro někoho je moc komplikované a nelogické. Postava Kašpara ale přesně odráží moji zkušenost se starší a střední generací vzdělaných Němců ze Západu. Snaha do všeho se zapojovat, všude možně pomáhat, je jedno, zda v místní nemocnici, v Africe nebo uprchlickém centru. Takže Kašpar je pro mě uvěřitelný hrdina. Co nedokážu posoudit, jsou ostatní postavy – podivně jednající a tajuplná Kašparova žena Birgit, která má celý život před manželem velké tajemství. Neonacistická rodina s Kašparovou nevlastní vnučkou Sigrun. Počítám ovšem, že autor dobře ví, o čem píše.
Kniha mi ledacos osvětlila. Třeba to, proč je neonacistické hnutí u některých vrstev obyvatel v Německu tak populární – jak už to bývá, i zde jde o problémy, které politici nedovedou řešit, anebo se tváří, že dané problémy neexistují. Lidé si vždycky nějak poradí... dokonce tak, že vše zabalí do líbivého hávu pracovitosti, důrazu na zodpovědnost a dalších ctností. Když čtete o Sigrun, asi se neubráníte obdivu, co vše ve svém věku sama zvládá. Říkáte si, že ji rodiče nevychovali úplně špatně... do té doby, než dívka začne s Kašparem diskutovat na téma holocaust... Určitě doporučuji k přečtení všem, kdo se alespoň trochu zajímají o moderní dějiny Evropy a o to, jak se vše, co se událo, odráží v přítomnosti.
(SPOILER)
K autorovi jsem se vracela spíš ze zvědavosti, než z nadšení - co mi může jakožto současný spisovatel a právník nabídnout, když nebudu mít před očima už zpracovaný film (ano, první kniha byl Předčítač).
Mnohem víc pro mě tak vyvstaly idey, názory, kontext s dobou i s historickými událostmi, úvahy... ohromně mě zaujaly a vtáhly. O to víc mě ale zklamával děj, byl nerealistický. Že by hlavní postava zvládala tolik v takovém věku? Že by šli Kašparovi všichni tak ochotně na ruku? Zároveň vývoj a jednání Sigrun byly dost předvídatelné.
Kdesi v půlce jsem měla dokonce pocit, že autor dějem prostě jen tak nezáživně prolétává, aby se tak dostal k další úvahové pasáži.
O přesto byla knížka nesmírně chytlavá a pohltila mě.
Začátek byl pro mě obtížně stravitelný. Kdysi jsem kvůli diplomce musela přečíst Rozdělené nebe Christy Wolfové. Ta kniha nebyla extrémně tendenční, ale naprosto bez života, její hrdinové připomínali podivné loutky, jejichž úkolem bylo dotknout se tématu zdi, která rozdělila německý svět. Jenže těžko veřejně psát o ostnatých drátech pro systém, který vás v nich uvěznil.
A Bernhard Schlink jako by návratem do východoněmecké části Berlína atmosféru toho příběhu převzal. Když se z ní vlastním vyprávěním vymanil a konečně dávalo smysl, proč ji vůbec použil a k čemu se děj ubírá, chytil se naneštěstí do stejné sítě. Protože tak jako Christa Wolf v 60. letech nevěděla, kam se osud rozděleného Německa bude dál ubírat, netušíme ani my, jaký vývoj v současné Evropě nastane.
Autor rozehrál řadu témat a jeho hrdinovi, ani ne tak slabému, jak zkratkovitě navrhuje doslov, ale spíš mírnému a tolerantnímu, jsem přece porozuměla. Ale příběh je pro mě i tak něčím chladný, nebo spíš bezútěšný.
„Vzpomněl si na Pavlovův reflex, pes začne slinit pokaždé, když při úderu zvonu dostane žrádlo, a posléze slinil, i když jen zazněl zvon. Tento podmíněný reflex se zase dokázal odnaučit. Ale jakmile jen jednou dostal žrádlo při úderu zvonu, podmíněný reflex byl silný jako předtím.“
Štítky knihy
láska německá literatura Německo komunismus adopce Německá demokratická republika knihkupectví společenské romány klavír, piano neonacismus prarodiče a vnoučata německé rományAutorovy další knížky
| 2009 |  Předčítač |
| 2019 |  Olga |
| 2022 | Vnučka |
| 2021 | Barvy loučení |
| 2017 | Letní lži |
Teda to byla nádhera.
Když jsem knihu otevírala tak jsem vůbec nečekala takový krásný příběh.