Fazóna
Miika Nousiainen
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499052/bmid_fazona-jAd-499052.png
4
252
252
Finský bestseller, který s humorem boří všechny stereotypy o partnerství i rodině Sami je muž v nejlepších letech, ovšem přes tikot biologických hodin sotva slyší vlastní myšlenky. Matku svých budoucích dětí hledá tak urputně, až se shodou nešťastných náhod dostane do křížku s motorkářským gangem. Jeho kamarád Markus zase zůstal sám se třemi dcerami a o tradiční rodině si může nechat leda zdát. A třetí kamarád do party Pesonen se musí starat o stárnoucí rodiče, takže jeho osobní život i zářná kariéra zůstávají v nedohlednu. Ani zbytek Samiho rodiny není zrovna reklamou na štěstí — jeho matka se po manželově smrti jen těžko vypořádává s osamělostí a vlastní dcera s ní kvůli naprosto nevinným otázkám na budoucí vnoučata odmítá mluvit. Při snaze o řešení svých potíží všichni shodou okolností narážejí na stejný lifestylový blog, který líčí rodinnou idylku blogerky Sini. Postupně si však i ona uvědomí, že pouhá vyladěná fazóna k opravdovému štěstí nestačí.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Pintaremontti, 2020
více info...
Přidat komentář
Knížka mě jakžtakž bavila tak do poloviny, max. dvou třetin. Za ty bych dala 3.5-4 hvězdičky, i když humoru je tam jen pár čajových lžiček. Ale zbytek této průměrné knížky se nese ve znamení odpadu, takže nakonec uberu na 3 hvězdy.
Příjemná severská knížka s chladným a přitom zábavným humorem, který mě celou dobu bavil. Jak je ze severu zvykem, tak se to sem tam zvrhne, ale v této knize tak nějak roztomile a uvěřitelně. Navíc namluvené brilantně!
"Minulý týden se konala sestřenčina svatba. Stejní lidé, stejné jídlo a víceméně stejná nálada.
Na pohřbu se nakládá o talíř míň. Čili jednodušší sešlost. Taky na oslavence se nekladou moc vysoké nároky a tolik se nehýří veselými vtipy."
Může být kniha, která začíná na pohřbu zábavná? Překvapivě ano, pokud tedy člověk rozumí a vychutnává trochu cynický severský smysl pro humor. Možná, že ho Nousiainen ve Fazóně nepoužíval tolik jako v Kořenech, taky to stáří, nemoc a smrt jsou v téhle knize cítit víc, ale díky kontrastu pak více vynikne.
Kromě toho jsme konfrontováni s tématy, která jsou často vnímána jako kontroverzní, ale zde jsou podána tak lidsky (i když občas politicky nekorektně), že to snad nikoho nemůže pobouřit.
Neuvěřitelně osvěžující a nelze jinak než 5*.
Musím brzo vstávat do práce, mohli byste ten váš cirkus ztišit?“
„Myslíš, že jsem to nezkoušel? A pamatuj si, že ten pekelnej rambajs, co odsud slyšíš, mě tu sere dvojnásobně. Do píči! Tím se utěšuj!“
Demonstrativně před sousedem zavřu dveře. Je v tom samozřejmě nevinně. Určitě je hrozné být naším sousedem. Ale ještě hroznější je být námi.
---
Takhle to dopadá, když dovolíte chlapům starat se o děti. Nemilujou je a nechápou, co je pro ně nejlepší.“
„My to přežijeme.“
„Dítě nepřežije! Zavolejte policii!“
„Uklidněte se, paní. Všechno to vyřídíme v rámci rodiny. I když manželka se vždycky rozzuří, když přijdu domů s mrtvým dítětem.“
---
Image se snažíme budovat všichni. Dědova generace budovala domy na frontě, tátova budovala sociální stát. My budujeme image.
---
ale i obyčejný mlíko je nemožný koupit. Vždycky se někde objeví informace, že v nízkotučným je příliš málo tuku a nějaký škodlivý suroviny a že plnotučný je zas moc tučný. A musí být bio, ale bio mlíko je nehomogenizovaný, ať už to znamená cokoliv. Mlíko se musí pít kvůli vápníku, ale taky zhoršuje vstřebávání železa a způsobuje kašel, takže proto ovesný… protože feritin a bůhvíco ještě. Protože železo se s vápníkem nevstřebá. Kdo se v tom má sakra vyznat!
---
Právě k tomu tu ti nejdražší jsou. Můžete jim říkat nudné věci. I úplné hovadiny. A pro ně budou zajímavé.
--
Mám moc ráda severský humor a seveřany obecně a tahle kniha ke mně přišla v pravou chvíli. Krásně sarkastická, s pravdivými postřehy o moderním rodičovství...o značkách funkčního oblečení, bio potravinách, lásce, fazóně...
Doporučuji !
Posloucháno jako audio s perfektním přednesem. Nevěděl jsem, co od toho očekávat, ale musím říct, že jsem se náramně bavili. Ba dokonce se smál nahlas. Jako otec tří dětí a muž lehce po čtyřicítce jsem s těmi kluky trpěl úplně stejně. V podstatě jsem v každém z nich poznal kousek sebe. Konec mi tedy až tak nesedl, a mohlo to být ukončeno jinak, ale proč ne. Za plno nedávám, ale už jen kvůli těm některým hláškám od Henny to za poslech stojí. 85%
Sami, Markus a Pesonen, tři kamarádi, kterým se jejich život nedaří úplně tak jak, si na jeho počátku představovali. Sami, věčný smolař - v životě i v lásce, touží jen po tom, najít tu pravou. Markus tu pravou sice našel, a má s ní tři děti, ale jen do okamžiku, kdy ona z jeho života zmizela, a jemu zůstaly jen tři malé slečny vyžadující jeho stoprocentní nasazení. A Pesonen, ten je už od počátku odsouzen jen starat se o své rodiče. Ale - život má pro každého nachystáno nejedno překvapení ...
Chtěl jsem si opět přečíst něco veselejšího, a žena mi doporučila tuto knížku. Jakože cože? Po několika desítkách stránek jsem si ťukal na čelo - to má být veselejší? Jednomu právě zemřel otec, druhému otec umírá na rakovinu a matka má těžkou psychickou poruchu, a třetí je v zajetí svých dcer? Ale Miika Nousiainen nějak dokázal, že i z neveselého se dá pár tahy per udělat zábavné, a nakonec díky spoustě neuvěřitelných shod a náhod (včetně náhledu do severské mentality) jsem se královsky bavil, a přál si, aby kniha nikdy neskončila. Za mně jedna z nejlepších knížek, které jsem četl - sice neodejdete s nějakou hlubokou myšlenkou, ale vem to čert - tato kniha má za účel pobavit, a to se jí povedlo náramně...
Tohle mě opravdu bavilo. Zpočátku mi příběh připadal jednoduchý, ale brzy se objevil sarkasmus, humor a situace podobné Stoletému staříkovi, spousta různobarevných postav, ale hlavně každodenní problémy, které přestože popsány s lehkostí a humorem, vyzněly vážně a mně samotné se dotkly. Situace a vztahy v této knížce jste možná také někdy prožili, podobné postavy jste potkali a určitě vás vytočily nebo pobavily, a podobné problémy jste prožívali. Kniha se hezky uzavírá a každá postava má své místo. A navíc myslím, že u nás není příliš knih ze současného Finska. Doporučuji.
Byl to pro mě užitečný průvodce myšlením a životním stylem dnešních (hlavně) třicátníků - hned je mi mnohé srozumitelnější, zejména všechny ty úzkosti z ledasčeho. Ke konci už to bylo uživatelsky čím dál hůře snesitelné, až se to stalo zcela nesnesitelným.
Mozaika příběhů několika obyčejných lidí z Helsinek, kteří hledají své štěstí. Trošku mi to připomnělo film "Láska nebeská". Často je to úsměvné a sarkastické, místy trochu smutné a občas docela napínavé. Dobře se to čte, ale není to žádná řachanda ani intelektuální lahůdka. Pro čtenáře může být poněkud matoucí, že některé postavy mají velmi podobná jména začínající písmenem S (Suvi, Sylvi, Sylva, Saimi, Sami, Seija, Salla, Sini, Sinikka).
Kniha vypráví životy mužských kamarádů, kteří hledají v současném světě místo a přitom zažívají někdy až velice úsměvné situace. Čtenář se zde opravdu upřímně zasměje. Kdo zná Finy, tak pozná, že tohle je přesně jejich styl humoru. Na první pohled rezervovanost, která se promění v hluboké přátelství. Tak je to i mezi hl. mužským hrdiny, kteří mají sebe navzájem a dále neutěšené rodinné vztahy, které jim postupně vyplouvají na povrch. Co jim nejvice chybí je životní partnerka jako kotva v jejich životním příběhu.
Propletené příběhy lidi s jejich starostmi a touhami - po dětech, rodině , lásce i svobodě , dobré práci i po vnoučatech. Vytváří se tu různé i nesourodé dvojice, prostě tak jak to někdy život může zařídit .
AUDIOKNIHA
***
Příjemně namluvená kniha, jejíž poslouchání jsem si hodně užila.
Finský humor je takový zvláštní, takže nevím, jestli sedne každému, ale mě to bavilo hodně. V příběhu bylo spousta témat k přemýšlení. Místy to bylo hodně vtipné, místy i dojemné, dokonce i troška napětí se našla. Doporučuji!
AUDIOKNIHA: Velmi příjemný literární objev. Střet dvou rovin životů - těch opravdových a těch vysněných na sociální síti - jako ústřední problém dnešního světa. Kdo se nechá lapit do této pavučiny iluze, při srážce s realitou těžce narazí. Autor se dotýká ale i dalších citlivých témat dnešní moderní společnosti - např. vnímání společností vztahu muže s o generaci starší ženou , neplodných manželství, povrchnosti partnerských vztahů, partnerské (ne-)komunikace, otců-samoživitelů, nezvládání role moderní matky aj. Vše napsáno s lehce sarkastickým nadhledem v úsměvném tonu, takže příběh plyne a mezi řádky probublávají "bolestné" pravdy, které občas nechceme vidět, nebo slyšet. Interpretace v audioverzi výborná!
Tři muži nad čtyřicet let, jejichž životy nejsou v takové kondici, aby na ně mohli být pyšní. Všichni se potácí se do jedné prohry ke druhé, ale i přes spoustu neuvěřitelných náhod, naschválů a podivných situací, kterými si projdou, je dobré vědět, že na každého někde čeká jeho štěstí. Cesta k němu je většinou klikatá a nelehká, protože jinak by si člověk dosaženého cíle patřičně nevážil.
Černý humor (dalo by se říci "extra dark", když použiju spojení používané na hořkých čokoládách, tedy snad i hořký humor), který v dnešní hyperkorektní době (Finsko není USA, naštěstí) už nebývá úplně běžný. Ve spoustě banalit a bláznivých situací se ukrývají sem tam rozeseté životní pravdy. Překvapí nás svojí jednoduchostí a přímočarostí. Všichni je známe, nosíme je v sobě roky, jen nám možná chybí výrazové prostředky, abychom je přesně formulovali a vyslovili. Díky za ně.
Kniha, která mě pohladila po duši. Pokud máte rádi severský "humor" i jejich dávky deprese, strohost a zároveň přímost, bude tato kniha pro vás. Od pohřbů k početí dítěte. Strasti mladých i těch, kteří stárnou a umírají jim blízcí. Boj s každodenností a nároky, které na nás klade svět i my sami a že není vše zlato, co se třpytí. A že ono i ti blogeři, nežijí ten vysněný život, který ukazují. Za mě kniha, která rozhodně za to stojí a pokud ji někdo zfilmuje, hodně ráda se na ni podívám.
Předchozí komentáře přede mnou asi vypovídají o všem. Kniha je o vážných tématech jako nemožnost najít partnera, neplodnost, samoživitelství. Každá postava má svůj smutný příběh. Někomu tak může celý příběh připadat dost depresivní - vždyť Samiho hned na začátku nahání motorkáři a se vztahy to jde od desíti k pěti, Henna je na nervy z neplodnosti (aneb nejlépe otěhotníte, když se nestresujete, ale jak se nestresovat z toho, že vám všichni pořád říkají, že se nemáte adresovat?), Markus se hroutí pod povinnostmi otce samoživitele tří dětí. Vlastně když se nad těmi příběhy zamyslíte, je to velmi smutné. Ale na druhou stranu, je to všechno zároveň dost přitažené za vlasy, natolik, že je to fakt k smíchu. Pokud ale jedete na té stejné vlně jako autor. Já ano, a tak jsem se dobré tři čtvrtiny nebo i o něco déle nesmírně bavila. Ulízaný happy end mi moc nesedl, ale nějak to skončit musí, což...
Příběh nám začal velmi zvesela - pohřbem. Už v tu chvíli jsem tušila, že se mi kniha bude zamlouvat. Autor se velmi trefně obouvá do dnešní doby, obzvlášť co se týče nároků společnosti na jedince v oblasti rodičovství a životního stylu. Co se někomu jeví jako dokonalost, je pro jiného peklo. A vlastně nic není dokonalé, je to jen fazóna, aby se lidé, kteří dokonalost v životě postrádají, cítili ještě hůř než hrozně. Cynismus zde střídá naivitu a ke konci už se kniha začne plnit docela ohranými klišé. Kniha je plná zajímavých nápadů i postav, ale někdy nejsou úplně dotažené do konce, a posledních pár desítek stran mi přijde tak trochu spíchnutých horkou jehlou. Nic to ale nemění na tom, že jsem si čtení užila. A prosím, víc finských autorů! Jsou velmi osvěžující. 85%
Fazóna
Knihu bych rozhodně nenazvala humornou ... teda mohla by ji být, kdyby nepopisovala zcela reálné a aktuální pravdy. Ale sakrazmus a ironie z ní jen stříká :-)
Urputně se snažíme být usměvaví, bio, aktivní, 100% a smysluplně využívat čas a držet se trendů, nedělat chyby - mít tu dokonalou FAZÓNU!!!
Lidé si chtějí užít prodloužené mládí, zajistit se a pak teprve začnou řešit děti, když jim už biologické hodiny bijí na poplach ... a světe div se ne vždy to jde na 1. dobrou.
Mě se začátek knihy zdál divný, hlavně chování Samiho - situace s motorkama, zoufalé shánění matky svých dětí ... konec byl už reálnější, uvěřitelnější.