Maják na severu
Natasha Pulley
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497500/bmid_majak-na-severu-uGG-497500.jpg
4
28
28
Píše se rok 1900. Anglie padla. Londýn je průmyslovým centrem Francouzské republiky. Joe stojí na nádraží, na sobě má kvalitní plášť s podšívkou ze skotské kostky a nepamatuje si nic. Vůbec nic. Neví, kdo je, ani jak se tam ocitl. Muž bez minulosti. Ale čas od času jako by přece jen něco viděl – místa, lidi… Prý je to jistá forma epilepsie. Až mu jednoho dne přijde pohlednice… Co má Joe společného s majákem daleko u skotského pobřeží? Proč tam přichází zima během jediného dne? Kdo napsal jména na sloupy trčící z moře? Ale hlavně – jak dopadnou napoleonské války? A dožije se Joe současnosti? Ve strhujícím románu Natashy Pulleyové ucítíte pach krve, chlad mořské vody i ničivé plameny lásky.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
The Kingdoms, 2020
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavý příběh, který se velmi dobře čte - navzdory tomu, kolik má dějových linek. Nepopírám, že jsem se chvílemi v ději neztrácela. Autorka velmi dobře pracuje s popisy osob i prostředí, což příběh krásně vykresluje. Není to úplně oddechová četba, ale určitě stojí za to.
Vrstvený román, kde jeho hlavní postava prochází časem zpět do minulosti. Zasuté vzpomínky Joea trápí svou mlhavostí a snaží se jim přijít na kloub. Na začátku se ocitá na nádraží, kam ho doprovodil spolucestující. Joe si vůbec nic nepamatuje, svého zachránce nezná, nepoznává okolí a v nemocnici mu lékaři určí psychiatrickou diagnózu. Londýn je v té době francouzský, Anglie s Francií válku prohrála. Jde změnit minulost tak, aby ovlivnila budoucnost? Jak to, že ze dvou pohledů ten maják vypadá z jedné strany jako zřícenina a z druhé jako novostavba? Co se tam děje, kam mizí lidé? Kniha je plná podivností i postav. To, co platí dnes, bude zítra docela jiné. Stačí se projet lodí mezi dvěma sloupy v moři. Není to snadné čtení, člověk by v textu snadno zabloudil. Tak, jako bloudí a hledá náš nešťastný hrdina, jen podle vzkazu, co mu doručila pošta. Aspoň, že kniha končí jakýmsi happy endem, i když tak trochu zvláštním. Ale ať - ať jsou spolu šťastní!
Zajímavý, napínavý a trochu duchařský román. Občas jsem se ztrácela ve stoletích a osobách, ale hezky se to četlo.
Čteno v angličtině. Děj mě vytáhnul už od prvních řádek a nepřeháním. Asi nic literárně originálního, přesně ten líbivý styl "tvůrčího psaní", které ostatně autorka vystudovala. Přesně ten styl, co se dobře čte. Zápletka je zajímavá a celou dobu až v podstatě na konec mě hnala snaha zjistit, jestli je Joe skutečně ten, kdo si myslím, že je, a jak to bylo s Madeline... Přečteno vlastně jedním dechem :-) Pár věcí mi ale vadilo. Autorka každou blbinu z minulosti postav představuje formou flashbacku, což pak tvoří trošku guláš. A postavy se chovaly na můj vkus dost moderně, obzvláště s ohledem na to, že mají žít kolem roku 1900, nebo dokonce 1800. Ostatně scéna z vlaku Glasgow - Londýn, jak je zachycená na konci knihy, mi na tu dobu, s ohledem na okolnosti, moc nepřijde... I když...jde o alternativní historii, takže vlastně otázka :-)
Měla jsem obavy, že když se jedná napoleonské války, bude to hodně o bitvách. Naštěstí popisy krvavých řeží se objevovaly střídmě. Byly tam určité krutosti (želvy, Fred a další), které asi v dané době nebyly nic výjimečného.
Knihu jsem si půjčila kvůli názvu a těšila se na příběh o tom, jak se z hlavního hrdiny stane správce majáku, ale o tom majáku to vlastně zase až tak moc nebylo. Ostatně anglický název je výstižnější.
Agatha mi přirostla k srdci a mrzelo mne, jak autorka naložila s její postavou.
Kniha mne donutila si zopakovat historii, abych se lépe orientovala při četbě.
Letos jsem se po moři plavila už několikrát. Ale tahle cesta byla bezesporu ta nejkomplikovanější a nejnáročnější. Přesto bych se na ni nejraději vydala hned znovu...
Joe stojí na nádraží a ať se snaží sebevíc, nemůže si vybavit vůbec nic. Přistoupí k němu cizí muž, který ho odvede do nemocnice. Zde je mu diagnostikována zvláštní forma epilepsie. A není zdaleka jediným, kdo se s touto nemocí potýká.
Návrat k původnímu životu je těžký. Tím spíš, že se mu do rukou dostane necelou stovku let starý dopis. Pohlednice s majákem a krátkým stručným vzkazem. Když se naskytne nabídka, aby v rámci své profese na tento maják odcestoval, téměř neváhá. Cesta by mu totiž mohla poskytnout odpovědi na otázky, které ani po dvou letech nepřestal hledat.
Tohle bylo vážně skvělý! S-K-V-Ě-L-Ý! Příběh zasazený do 18. 20. století, Francie na kordy s Anglií, moře, bitevní lodě, námořníci, intriky, cestování časem a citlivě zasazená romantická linka.
Kdysi jsem řekla, že určitý druh literatury už vyhledávat nebudu (nemůžu být konkrétnější, abych vám neprozradila zbytečně moc). A kdybych věděla, že se s tím setkám v tomhle příběhu, nevím, jestli bych ho chtěla číst. Ale tohle celý bylo takzmatený, zamotaný a zároveň perfektně poskládaný, že se mi napětím tajil dech a na konci zbylo zlomený srdce.
Zamilovala jsem se do příběhu i do postav. A vám tuhle knížku rozhodně doporučuju přečíst!
Joe si nic nepamatuje. Neví, kdo je, odkud a kam jede, ani to, že je ženatý. Občas se mu hlavou zablesknou zvláštní myšlenky. Jsou to vzpomínky, nebo jen symptomy jeho diagnostikované epilepsie, při které pacienti ztrácejí krátkodobě paměť? Joe si ale nedokáže ani po dvou letech vzpomenout, kdo vlastně je. Další záhadou v jeho životě se stává sto let stará pohlednice, na niž je vyobrazen nedávno postavený maják. Jak je to možné a kdo mu ji poslal? Joe chce té záhadě přijít na kloub a čeká ho neuvěřitelná cesta do minulosti.
Tahle kniha mě jednoduše dostala, protože je v ní snad úplně vše, co mě baví: záhada, akce, historické události, cestování časem, téma postavení žen ve společnosti a nechybí samozřejmě ani láska. Taková, která se sice ostýchavě skrývá mezi řádky, ale i přesto (nejen) ke čtenáři vysílá signály jako světlo majáku.
Maják na severu
Skvělé! Přeskakování mezi roky je sice náročné, ale stojí za to. Úžasná představa, jak by cestování v čase mohlo vypadat. Kniha se čte lehce, přitáhne si vás, ale musela jsem si dělat přestávky, abych to vstřebala. Nechci nic prozrazovat - prostě tomu dejte šanci :)