Annicka
komentáře u knih
Houbařka
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Další z depresivních knih o rodinných traumatech a dysfunkčních rodinách, jak dnes populární... Ale opět za mě skvěle pojato. Nejsem houbař, ale popisy hub mi nevadily (pravda, poslouchala jsem jako audioknihu, to mohlo taky dojem ovlivnit). Naopak mi to celé přišlo autentičtější. Na začátku se od hlavní hrdinky Sisi dozvíme, že se "něco" stalo, něco hrozného, kvůli čemuž je vyvrhelem rodiny a žije svým životem v horách v podstatě bez peněz. Ale jen pomalu se dostáváme k tomu "něčemu". Jen pomalu nám odhrnuje své vzpomínky, mnohdy jen naznačí, pak běží dál a jen ex post se dozvíme, co to bylo. Jinak popisuje svůj život, každý den na stejné 25km trase po Šumavě, kde sbírá houby, které za pár šupů prodává do místní hospody, sdílí s námi své encyklopedické znalosti hub... Je prostě jasné (podle mě), že svým mechanickým životem vytěsňuje jakékoliv pocity, emoce. Prostě jen mechanicky přežít... I celá její bezmoc byla věrohodná a po scéně s nepovedeným odchodem do Prahy jsem měla depku za ni... Otevřené konce nemám ráda, ale tady jsem ho uvítala. Můžu si tak domyslet, že snad už to s ní bude jen lepší a nemusím se srážet do "reality"...
Fantom Opery
Gaston Leroux
Čteno ve francouzštině.
Typický výplod předválečné literatury - stylem, příběhem... Já mám literaturu 19. století a začátku 20. století ráda. Také je na to třeba pohlížet tehdejší optikou. Sem tam scénky s řediteli Opery, které jsou míněné jako komické - mně přišly celkem roztomilé. Co se týče hlavní dějové linky, tak ano, Erik byl manipulátor, střihnutý nějakou duševní poruchou, zřejmě vyvinutou kvůli jeho dětství. Dnes je toto pojímáno jinak, myslím, že obzvlášť dnešní česká tvorba by si na tom dost smlsla. Ale nutno říci, že na tehdejší dobu... Jen snad ten konec, to je fakt nesmysl, to by takový blázen fakt neudělal, rozhodně ne ze dne na den.
Lovec králíků
Lars Kepler
(SPOILER) Začátek mě trošku zklamal. Vražda ministra zahraničí, hnedka se policie chytne jasného politického motivu, který je ale falešná stopa (to bylo celkem jasné, když následovala v podstatě celá kniha). Tahle falešná stopa ale stále docela dost životů a za mě nudný popis masakru. Vraha jsem odhalila v podstatě hned, jak se odhalilo pojítko; mírně mě mátla ta nepřesnost, jak tu už bylo zmíněno, ale ne úplně. Jinak ale mě kniha bavila, a když jsme konečně najeli na správnou stopu, pěkně to odsýpalo, čímž si Kepler u mě tu knihu zachránil(i). :-)
Jih proti Severu 1
Margaret Mitchell
Na začátku jsem si říkala, proč jsem proboha do té knihy investovala... Hlavní hrdinka je šestnáctiletá slepice s pásem o obvodu 43 cm nebo kolik (brrrr....), která myslí jen na sebe a na svůj prospěch. I na toho Ashleyho myslí vlastně dost egoisticky. Do toho plno šťastných otroků... Ale říkala jsem si, že to přetrpím, a nakonec mě to docela bavilo. Asi pro mě hlavní postava, kvůli které jsem to nevzdala, byl Rhett. Bylo mi ho docela líto, se svými dosti moderními názory a prořízlou pusou mi přišel jako jediný, s kým by mělo cenu si cokoliv začínat. A vztah Scarlett a Rhetta byl také dost zajímavý. Samozřejmě je tam mnoho dalšího, každého zaujme něco. Rozhodně si přečtu i druhý díl.
Sudetenland
Leoš Kyša
Jako alternativní historie poněkud divné - sice v republice zůstanou skoro všichni Němci, ale jinak se všechno vyvíjí tak, jak tomu skutečně bylo, včetně konkrétních postav jako Havel nebo Vondra? Mírně ten problém objasněn byl, ale stejně je to z mého pohledu trošku vada na kráse. Druhým problémem pro mě byla část knihy, kde se vše začalo rozplétat a najednou se vychrlila spousta postav, o kterých se mluví, až jsem v tom měla docela maglajs. Ale jinak musím říct, že jsem mile překvapená. Četlo se to strašně dobře, užívala jsem si to a nakonec i ta atmosféra alternativního Československa a Němci se mě docela chytla...
Severská mytologie
Neil Gaiman
Knihu jsem dostala k Vánocům a jinak bych po ní asi nesáhla, byť mám jinak knihy od Gaimana ráda. Ale prostě nemám ráda různé mytologie, takže nejsem moc cílová skupina... Tím je asi dost ovlivněné hodnocení. Vlastně musím říct, že jako člověku severskou mytologií nepolíbenému Gaiman představil staré příběhy v docela přijatelné formě (zda nepíše blbosti, nevím, ponechám na znalejších). Ale prostě obsahově mě to vůbec nechytlo. Severští bohové mi byli dost nesympatičtí, na pivo bych s nimi fakt nešla a představa, že smí řídit svět, mě děsí... Proto jen tři hvězdičky. Někdo, kdo je milovník mýtů, by možná ohodnotil lépe.
Moriarty
Anthony Horowitz
(SPOILER) Celou dobu jsem si říkala, že buďto bude na konci nějaké wow, které vše odůvodní, nebo to bude hodně blbé fan fiction. Na každém rohu se totiž zakopává o nějaké postavy z originálních knih s Holmesem, až má člověk pocit, že autor sám se bojí, že bez těch odkazů to nikdo číst nebude. Navíc Jonesovy dedukční schopnosti, kterými se pořád vytahoval, byly tak nějak... u Holmese tomu člověk věřil, že to je geniální blázen, ale u Jonese prostě ne. Takže buď je Jones pro daný příběh geniální detektiv, a pak je to dost průměrná až podprůměrná kniha, nebo se něco stane... A stalo. Trošku jsem to tušila, i když jsem netrefila postavu. A myšlenka je vlastně zajímavá. Pravda, nebudu číst knihu kvůli tomu ještě jednou, abych si to ověřila, ale vlastně to dokazuje, že čteme, co chceme číst, co předpokládáme, že tam je...
Jednou budeš Arab 3: Dětství na Blízkém východě (1985-1987)
Riad Sattouf
Další díl skvělé série. Opět zde vidíme kontrast mezi evropskou a arabskou kulturou. Vidíme, jak jsme všichni zatížení svým původem, tradicemi, z nichž procházíme a ke kterým se upínáme hlavně v těžkých dobách. A jak je soužití dvou lidí z tak odlišných kultur kvůli tomu složité.
Malé ženy
Louisa May Alcott
(SPOILER) Obvykle si nevybírám knihy podle čtenářské výzvy, prostě něco přečtu a pak se to snažím někam napasovat. Ale pokud je tématem kniha z Přátel, tak jsem měla jasno, protože s Přáteli mám spojeny jen Malé ženy, které Joey strkal do mrazáku :-)
Kniha má dvě části, kupodivu podle Databáze knih jde o sérii, druhý díl (Dobré manželky) jsem měla v té knize také, aniž by bylo vidět, že to je samostatný díl. To jen pro upřesnění...
Na obou dílech je vidět, že byly psané s určitým časovým odstupem a asi i trošku jinému publiku. První část působí trošku jak sbírka povídek o dobrodružstvích náctiletých z 2. poloviny 19. století. Sice tam je nějaká obecnější nitka, která se táhne celou knihou, ale jde spíš o samostatné příběhy, které mají na konci ponaučení. Trošku mi to přišlo jako mravoučná kniha pro děti. Jako dospěláka mě přepadla nostalgie. Jako dítě bych to asi nedočetla. Druhá část už působila jako román a o to víc se mi líbila. Ano, proti každé postavě lze něco říci, ostatně byly odrazem své doby. Byla jím putička Meg, co se zasnoubila pomalu jako dítě, byla jím Amy, která kalkulovala, za koho se vdát, až ji požádá o ruku (jedno, že ho zná dva týdny), až je člověk rád, že jí to nevyšlo. Pokud jde o Jo, zaznělo tu, že v druhém díle ztratila samu sebe... Nějak mi nepřišlo, naopak, ale to je o tom, co si do Jo kdo projektuje.
Nakonec snad poznámka, že kniha mi přišla na svou dobu dost pokroková, i když se může jevit, že vede dívky k tomu, aby strávily život u sporáku. Paralelně poslouchám Jih proti severu, který se odehrává ve stejné době, byť na Jihu (Marchovi jsou ze Severu) a psáno s odstupem 70 let. Ale je skutečně zajímavé na jedné straně vidět ani ne 20leté holky, co už jsou vdané a těhotné a mají pocit, že v 16 už jsou staré na vdávání a zůstanou na ocet, a na druhé straně rodiče Marchovi, kteří Meg vysvětlují, že do 20 se fakt vdávat nebude, je to moc brzo. O pojednání o zapojení mužů do výchovy ani nemluvě, byť samozřejmě pohledem dnešní doby je to dost úsměvné. Na druhou stranu mám občas pocit, že mnohde nedošli ani tam ani dnes.
Všechny tvoje lži
Harriet Tyce
Knihu bych sama nezačala číst, dostala jsem se k ní skrze mou oblíbenou akci v knihovně, kdy půjčují knihy zabalené do neprůhledného obalu, aby člověk nevěděl, co si půjčuje. To jen pro dokreslení, že asi nejsem cílová skupina...
Kniha mi přišla trošku plytká. Četlo se to snadno, nebylo to moc komplikované. Ale už tak od půlky jsem tušila, kdo je pachatelem (i když to velké "rozuzlení" je až na úplně poslední stránce, což oceňuji). I tak ale mi přišly fajn třeba problesky psané kurzívou, i já jsem se nechala zmást :-)
Co mě ale dožíralo, byla linka se soudním případem. Trošku mě štval jako právníka překlad, ale na to už jsem tak nějak zvyklá... Horší bylo chování Sadie. Obzvlášť po odhalení pravdy s velkým P (která se taky tak nějak dala tušit od začátku) je její chování z etického advokátního hlediska naprosto příšerné. Ano, její, ne Barbařino.
Projekt manželka
Graeme Simsion
Za mě asi jediná romantika, kterou jsem schopná číst, možná proto, že jsem taky dost sociální blbec a Don mi tak přišel sympatický a chápala jsem ho. Můj pohled na knihu se mírně zlepšil po přečtení komentářů níže. Celou dobu jsem měla pocit, že takhle by to člověk s Aspergerovým syndromem neměl. Že by nedovedl být tak "v pohodě" s někým, kdo neustále chodí pozdě a mění mu plány. Že každá taková změna by vedla k nervozitě a úzkosti, kterou jsem z Dona necítila. Ale podle komentářů od lidí, co (píší, že) mají známé či příbuzné s Aspergerovým syndromem, to sedí, tak tedy předpokládám, že ano a že mě vedly jen předsudky :-) Každopádně ano, kniha je prvoplánová, vlastně asi po desetině je vám jasné, jak to dopadne, ale Donovými potřeštěnostmi jsem se fakt bavila a chápala jsem jeho zmatenost z okolního světa. Sympatická mi ale byla i Rosie, která zase nechápala svět Donův... Skvělá odpočinková knížka, ale nevím, jestli sáhnu po druhém díle.
Srpny
Jakub Stanjura
Ze začátku jsem si říkala, že je to takové nedodělané, jen to klouže po povrchu. Do chudinky Daniely se ani nemůžu vžít. A ty skoky po roce? Ale postupem času to začalo dávat smysl. Ano, gaslighting je dost postupný. Štěpán si Danielu po drobných krůčcích omotává kolem prstu. Jeden rok, jeden drobný krůček, pozorný čtenář si uvědomí, že i to je špatně. A pak najednou střih a menší skok a uvědomíte si, že spousta malých krůčků vás posune daleko, daleko, až to skončí tak, jak to skončí, a je vám z toho úzko...
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Zajímalo mě to, přece jen farářka, co tančí ve Stardance, je dost exotický tvor. Ale jako někdo s odporem k církvím jsem se trošku obávala, jak se mi to bude číst. A musím říct, že skvěle. Ano, byly tam přepisy některých kázání, které jsem sice přečetla, ale trošku se sebezapřením. Ale pak spousta každodenních postřehů, díky kterým člověk třeba zjistí, že i farářka může být blázen do severské krimi, prostě že je to úplně stejný člověk jako kdokoliv jiný. A že farář je taky práce, sice ne jako každá jiná, ale trošku jo.
Sto rokov samoty
Gabriel García Márquez
Můj největší problém asi je, že nemůžu číst knihy s mnoha postavami, protože se mi pletou. To platí o to víc zde, kde se všichni jmenují José Arcadio nebo Aureliano. Vlastně se mi audiokniha dlouhou dobu pěkně poslouchala... než jsem zjistila, že vlastně nevím, o kom mluví, kdo je čí syn, bratr, vnuk... Jinak vyprávění o zapadlé jihoamerické vísce naprosto odřízlé od světa, kde se diví jakékoliv moderní (i nemoderní) vymoženosti, mi přišlo vlastně roztomilé. Jen to není pro mě.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Kniha je podobná jako první díl. Přečetla jsem pomalu jedním dechem, na konci mi bylo opravdu smutno, všechno jsem se Smolíkovými prožívala, celou tu hroznou dobu plnou strachu a nespravedlnosti. Píše se tam o složitých věcech, ale stejně je to zase jen sloh na úrovni dívky z 8.B, co sní jednou o tom, jak bude velká spisovatelka...
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Posloucháno jako audiokniha, nutno říct, že opravdu skvělá, jak načtením, tak hudbou... Děj začíná v okamžiku, kdy se do nejmaloměšťáčtějšího maloměsta přistěhuje nonkonformní fotografka Mia se svou pubertální dcerou Pearl, která se ihned skamarádí s dětmi pronajímatelů domku, kde Mia bydlí. Nemohli byste asi najít dvě odlišnější rodiny. Kniha ale není jen o této odlišnosti, ale o mnoha životních a asi i etických dilematech. Krásně se to poslouchalo, ale měla jsem z toho i trošku zmatek v hlavě...
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Mnoho lidí přede mnou tu píše, že se nedovedli vcítit do postav, které jim byly nesympatické... Mně také byli téměř všichni protivní. Společenská smetánka, která se baví jen povrchními večírky a není schopná nějakých hlubších vazeb. Ale to je možná to, co chtěl autor popsat, a podle mě se mu to povedlo.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Po přečtení si říkám, kde je ta integrovaná lehkost bytí... Spíše těžkost... Jde sice o román, je ale prodchnut filozofickými úvahami a právě ty tu těžkost tvoří. Odhalují relativitu a náhodnost všeho, co určuje naše životy. Měla jsem z toho dost úzkostné pocity, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout a obracela stránku za stránkou...
Písečný muž
Lars Kepler
Prostě klasický Kepler. Naprosto neuvěřitelný Joona Lina, ale Kepler se nečte proto, aby se tomu věřilo, že :D
Sedmá funkce jazyka
Laurent Binet
Poněkud zvláštní dílo. Působilo to na mě trošku, jako by se autor něčím sjel a řekl si, že napíše něco mezi Jménem růže a Brownovými romány. Takže něco filozofování, něco šílených konspirací a tajné společnosti, jejíž prsty sahají do všech pater světové společnosti. To toho zamíchat nemálo francouzských i zahraničních reálných filozofů a jejich reálné i smyšlené příhody. Člověk to nesmí brát vážně a pak je to celkem fajn čtení. Na plný počet ti ale u mě nedosáhlo. Jednak to bylo místy až moc (přemíra sexu i tam, kde to nemá moc význam ještě dejme tomu, ale celá Logos Fraternitas a hlavě to úplně poslední / nejvyšší utkání?), jednak mi přijde, že uplynulo příliš málo vody na to, abychom mohli takto zacházet s reálnými historickými postavami (z nichž někteří ještě v době vydání knihy žili).