Annicka komentáře u knih
Nějak mám Kunderovy starší knihy raději... Přijde mi, že toto je spíše jakýsi esej, který se autor snažil namontovat do románu, takže myšlenky strká do úst postavám, místo toho, aby z děje vyplynuly. Takový pocit u jeho starších děl nemám, ta na mě působí o mnoho přirozeněji.
Druhá věc je jazyk. Četla jsem knihu francouzsky a nemohu si pomoct, prostě z toho nějak cítím, že se mermomocí snaží napsat veledílo v krásné, učené francouzštině, ale výsledek je, že to zní jak kostrbaté školní cvičení. Ale je to možná jen můj pocit jiného cizince :-)
Edit: Nehodnotím samotné myšlenky, ale to, jak se projevují umělecky, řekněme... Přece jenom je to beletrie.
Za mě skvělý popis zoufalosti mladého povrchního páru, co hledá smysl života, co chce mít vše, ale nemá nic, protože se zároveň děsí odpovědnosti, která by jim to materiálno mohla poskytnout. Tak jen bezduše plynou životem... Není to klasický román - příběh jde stranou, dialogy nejsou žádné. Ale to možná činí knihu zajímavější :)
(SPOILER) Asi bych si začátek víc užila, kdybych nevěděla, o co tam jde a nečekala jsem neustále na to letadlo. Navíc mě to vedlo k zoufalému přemýšlení, jestli jsem teď před nebo po??? Jakmile ale letadlo podruhé přistálo, bylo to super. Jak byrokratický stát 21. století reaguje na to, že se mu na území z ničeho nic objeví skoro 300 duplikátů existujících lidí? (A to jsme v USA, jak by to vypadalo teprve u nás, kde je všechno a všichni v nějaké evidenci...). Jak si poradí pasažéři se svými dvojníky, kteří jim řeknou možnou verzi jejich budoucnosti? A jak zareaguje veřejnost na událost, která způsobí, že není jisté ani to, zda existujeme? A má lidstvo vůbec nějaký pud sebezáchovy?
K dokonalosti ale knize něco chybí. Nejdříve ten začátek - ale asi pokud nevíte, co je TO, o co tam jde, a pořád to tam nehledáte, bude i ten začátek asi fajn. Úplný konec (tak posledních 10-15 stran) už byl takový jakýsi nemastný neslaný, snaha to nějak zavřít. Celkově jde ale o pěkné dílo.
(SPOILER) Takové... dosti nevyrovnané...
Pokud by kniha začala cca na straně 100, dala bych určitě pět hvězdiček. Tam totiž začíná to, co se inzeruje na obálce (Jihoameričené dorazí do Španělska a začnou dobývat Evropu). Vše je popsané slovy inckého kronikáře, takže vše popisuje tak, jak to vidí nezasvěcenec z jiné kultury. Jsou tam takové roztomilé popisy jako "malé bílé lamy" (ovce), ale hlavně je to plné ironie pošklebující se nad pokrytectvím evropské kultury. (Aby bylo jasno, nejsem woke culture sebemrskač, ale trocha sebeironie nikdy neuškodí.) Místy je vidět i klasické dilema, zda kolaborovat (a jestli je to vůbec kolaborace, když se spolupracuje s novým režimem) a v čem má člověk ustoupit a v čem nikdy. Kniha je pak zakončená poslední částí, kde se vypráví dobrodružný příběh Miguela de Cervatese, který je sice trošku slabší, ale vše, co je v té "hlavní" části, se v něm dá taky najít.
Bohužel v mých očích to kazí ten začátek. Jednak jsem si vzpomněla na teorie, že všechny ty fantasmagorie á la civilizaci nám přinesli mimozemšťani, jsou jen projevem rasismu, protože tím ubíráme starověkým civilizacím fakt, že prostě byly lepší a samostatné. To mi přijde přitažené za vlasy, ale tady mi zase připadá přitažený za vlasy ten začátek, kde se přesně tohle děje. Ano, Inkové neměli železo a nedošlo jim, že by mohli třeba udělat veliké kolo a dát ho na vozík, aby to líp jelo. O palných zbraních a zaoceánských lodích nemluvě. Ale tady jsme v alternativní historii, kde se fantazii meze nekladou - tak proč proboha musí Inkům železo objevit a nápad s velkým kolem vnuknout Vikingové a proč musí zaoceánskou loď okopírovat od Kolumbovy výpravy? (Ano, Kolumbus objeví Ameriku, ne že ne...) Příběh by dost dobře fungoval i bez tohoto úvodu. Který navíc není ani umělecky moc na výši, dle mého soudu...
Poprvé jsem využila čudlík "nedočteno". Nerada knihy nedočítám, vždycky si říkám, že se něco zajímavého ještě objeví, že dám knize šanci... Ale pátý díl Husitské epopeje obrazně leží se záložkou v mé čtečce už přes rok, aniž bych měla chuť ho otevřít. Postav mnoho, že se v nich upřímně ztrácím, zato dost plochých. Všechno je šablonovité. Vlastně nic, co bych v předchozích dílech neviděla. A ani v historii si obzory moc nerozšířím, mi přijde (samozřejmě někdo jiný může mít i jiný názor). Takže bohužel...
Asi jsem měla po Copu větší očekávání... Vítězky mě tak nenadchly. Samotný příběh Solène mě úplně pohltil, až jsem místy byla smutná místo ní a ostatních dam. Nebyl sice dokonalý, místy mě příběhy rezidentek přišly trošku šroubované. Jako "co všechno se kde ženám děje". Nesnižuju to, některé příběhy byly popsané čtivě, některé ale skutečny vypadaly, jako by tam autorka chtěla dát ještě tohle a tamto. Ale i tak by samotná Solènina část byla opravdu dobrá. Do toho propletená dějová linka Blanche se mi však vůbec nelíbila. Proč tam vůbec byla? Oproti Solène zabírá neúměrně málo místa, nevím, co tím chtěla autorka říct... Navíc působila strašně encyklopedicky. Spíše než Blanche samotná tam byla utlačovaná práva žen přelomu 19. a 20. století. Přirozená propletenost jako v Copu se nekonala. A nakonec ten patetický konec.
Skvěle napsané, vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Příběh je pravda od podstaty přitažený za vlasy, jednu věc jsem považovala od počátku za zhola nemožnou - ale pravda je, že jsem se nakonec dozvěděla, že to skutečně nebylo, jak se zdá :-) Ano, děj je opravdu plný naprostých psychopatů. Nicméně autor dobře pracuje s napětím tím, jak ve vhodný okamžik přeskakuje mezi dějovými linkami. Pro zamyšlení je příběh také dobrý - celou dobu jsem si říkala, co je pro holčičku lepší? Žít jako Émilie nebo jako Lyse-Rose?
A ano, ten konec je fakt kýč :-) Ale na jednu hvězdičku dolů to opravdu není...
To byla ale blbý a přímočarý :-) Asi kdyby přede mnou nebyly další hodiny cesty, tak to odložím... Čte se dobře, ale na druhou stranu, co se stane, se dá z většiny odhadnout, celé je to postavené na různých klišé románů pro ženy. Jednu hvězdičku navíc, za to, že ten konec mohl být ještě víc klišovatější.
Ale abych byla spravedlivá, prostě asi jen nejsem cílová skupina...
Už dlouho se mi nestalo, že jsem přečetla knihu za dva dny (uznávám, že to není žádná bichle a mám dovolenou). V knize se proplétají osudy tří žen z různých kontinentů a společenských vrstev. Román (novela?) není nijak výřečný, ale stejně mě úplně pohltil, takže jsem se do všech tří dam vžila. Z Indky Smity jsem byla dokonce upřímně smutná...
Dlouho jsem si myslela, že jde o takovou zvláštně konstruovanou povídkovou knihu, ale nakonec zjistíte, že hrdinky mají přece jenom něco společného. A happy end na konci dokonce ani nepůsobí kýčovitě. Jen tedy u Smity si nejsem nějakým budoucím štěstím moc jistá, ale tam už by nějaké takové vyvrcholení příběhu bylo už moc :-)
To se může stát jen mně, že si koupím jako první zrovna 5. díl v sérii :-)
Musím říct, že ačkoliv tenhle žánr posledních pár let zrovna nemusím, kniha mě úplně pohltila. Ano, pokud si přečtete komentáře přede mnou, tyhle nešvary, které činí knihu stěží reálnou, tam jsou - ale zrovna od tohohle žánru moc reálna neočekávám. Ostatně kolik takových sériových vrahů existuje, že... Za mě má kniha vše, co od ní očekávám - napětí, náhlé zvraty a spousta psychopatů. A hlavně to, že jsem po valnou většinu knihy nepřišla na to, kdo je vrahem (i když jsem většinou ten typ, co na to s troškou logiky a zkušeností s tím, jak jsou knihy psané, přijde dřív :-)).
Jediné, co se mi nelíbilo, byl místy dosti krkolomný jazyk plný různých odborných termínů a příšerné syntaxe odborných textů. A to i tam, kde to nebylo třeba. Ale nevím, nakolik za to můžou Kepler(ovi) a nakolik překladatelka.
Taková jednoduchá příjemná knížka na prázdniny. Žádné literární terno, ale špatná také není. Prostě odpočinková literatura. První polovinu knihy se nic moc nedělo, až postupně to začínalo nabírat nějaký spád, i když trošku pomalu... Autor mě trošku štval tím, že (a nevím, nakolik se to odrazilo v českém vydání, četla jsem v originále) hlavně, aby ty dialogy zněly americky, byť by tam musel cpát poznámky pod čarou ve stylu "jde o americký obchod s potravinami" apod.
Na obálce francouzského vydání taky píší, že jde o thriller... Leda pro strašpytle :-)
Nejdřív jsem se ne a nemohla začíst. Snažila jsem se najít nějakou vnitřní logiku, nějaký děj... Pak jsem ale dospěla k závěru, že sice je na obálce, v popisu, v DK a vůbec všude napsané, že to je román, ale román to není. Jsou to kratší povídky, které mají společné téma - tři rozmazlené puberťačky ze zapadlé židovské osady hozené do světa dospělých v nejhorší formě. Jednotlivé povídky na sebe ale přímo nenavazují a netřeba tam hledat nějaké vzájemné souvislosti.
Tedy v okamžiku, kdy jsem opustila utkvělou myšlenku, že čtu román, a začala jsem si užívat povídky, se mi kniha začala líbit. Ano, téma povídek je místy opravdu drsné, místy tragikomické. Místy to pravda vypadá, že vojna je takový mejdan, ale ono to asi tak pubertální vědomí do jisté míry bere. Ale vyprávěné je to - až na vyjímky, jako úplně poslední povídka - skvěle. Každopádně je to zajímavá kniha.
Po celou dobu ve mně kniha vzbuzovala rozporuplné pocity.
Dvě země, něco jako dvě Koreje. Severní ekokomunistický stát (v knize se říká ekofašistický, ale mně to sedí spíš na ten komunismus), plný frází a sloganů o lepším světě, ve skutečnosti, ale chudý. Jižní stát, úplný protiklad, tepající srdce povrchního kapitalismu. Do toho sledujeme osud a zároveň minulost hlavního hrdiny, Anttiho, který je skutečně spíš antihrdinou než skutečným hrdinou.
Myšlenka je dobrá a dal by se z ní udělat skutečně zajímavý román. Vyprávění je z části románové vyprávění, z části různé jiné dokumenty, které pěkně doplňovaly příběh. Jenomže samotné vyprávění bylo děs. U něčeho autorka zůstává zbytečně dlouho, omílá to pořád dokola a dokola, že si člověk říká, kolik stránek může přeskákat, aby se už dostal někam jinam. Někdy naopak skáče tam a zpět, že jsem nevěděla, o čem vlastně jako mluví?? Co se to tam děje?? A to ani nemluvím o jakémsi zřejmě velice pokrokovém způsobu psaní, kdy. .. .je vše/přerušováno různými//znamínky--------
------bez ladu a skladu.
Má oblíbená kniha. Kdysi jsem ji četla na gymnáziu jako povinnou četbu - tehdy jsem strašně cítila s Juliánem a s Matyldou. Nyní jsem ji poslouchala jako audioknihu se skvělým Borisem Rösnerem. S Juliánem ani Matyldou jsem neměla už tolik pochopení - asi jsem také vyrostla těm jejich hloupým a afektovaným nápadům :) Stendhal každopádně Juliánovu povahu, ať si o ní myslíme cokoliv, popisuje opravdu mistrně. Obzvlášť poslední dvě kapitoly s vyvrcholením podivného vztahu Juliána, Matyldy a paní de Rénal byly skvělé.
Musím říct, že byť dávám tři hvězdičky, nejsem tak zklamaná jako ostatní (soudě dle komentářů).
Téma - geopolitika v seriálech - mi přijde originální a povedené. Kniha sama už tak povedená není... Samotná část se seriály sice nebyla úplně vyvážená, ale nekritizovala bych ji. Pravdou je, že fundovanou analýzou geopolitiky v seriálech bych to nenazývala. Spíše jde o sled úvah, které autora při sledování napadaly. Někdy jsou povedené, někdy spíše chabé (hlavně Okupace, ale to může být tím, že to je moje „srdcovka“).
Se zbytkem jsem ale moc spokojená nebyla. Úvod (tedy vše před rozborem prvního seriálu) mi přišlo jako plácání bez hlavy a paty, které je - na to, kolik se toho autor snaží říct - moc dlouhé. Ještě bych to asi odpustila, po celou dobu jsem lavírovala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ale poslední kapitola mi přišla taková veskrze zbytečná, nebo spíš nenaplňující svůj účel ...
Sérii mám s každým dílem raději. Na začátku jsem měla problém, kdo s kým peče a kdo je s kým příbuzným, ale teď se naštěstí v té změti postav už vyznám. Navíc má autorem celkem zdravý reflex udržovat postavy v přiměřeném množství - tedy pokud začne vyprávět příběh očima další postavy, jinou bez milosti nechá zemřít. I když je to poněkud drastické a musím se přiznat, že jeden z mých oblíbenců byl odejit :-( Na druhou stranu, kniha se odehrává v rozvráceném státě, takže jen stěží se tam ti všichni intrikáni k sobě budou chovat v rukavičkách.
Moje první kniha od Nesba. Posloucháno jako audiokniha. Musím říct, že začátek mě úplně nenadchnul, bylo to takové rozpačité a navíc jsem úplně nechytala, že se změnilo místo děje. Ale jak se příběh rozvinul, úplně mě to pohltilo. Samozřejmě nemůžu soudit, jestli by to na mě mělo stejný efekt, kdybych knihu četla papírově.
Průměrná příručka nyní moderního stylu "udělejte si lepší život", tentokráte zabaleno do myšlenky "děti vše dělají lépe". Člověka může napadnout, jestli spíš, bude-li se tím řídit, ze sebe neudělá jen sebestředné hovádko nevhodné do naší společnosti. Autorka si to zřejmě uvědomuje, protože skoro vždycky následuje popis chování, které mě přijde jako vystřižené z jejích předchozích rad, ale světe div se! Autorka nám řekne, že když se budete chovat zrovna takto, tak jste ji špatně pochopili a budete se chovat jen jako ***.
Což mě přivádí k další myšlence - proč je v té knize tolik vulgarismů? Vše jde napsat slušně a sem se to opravdu nehodí.
Bídníci jsou román 19. století se vším všudy - rozsáhlé popisy plné různých synonym a odboček. Něco, co by dnes bylo na dvou, třech stranách, má Hugo popsané na padesáti. Ale o to mi děj přišel zajímavější a hlavně napínavější - trnula jsem, co se stane, ale tak snadno se to nedozvím. Neviděla jsem ani muzikál, ani film, takže jsem skutečně nevěděla, kam se děj vyvine. Vydání (francouzské), které jsem četla, obsahovalo první dva díly - Fantina a Cosetta. Konec obou byl fascinující, do poslední stránky jsem jen tušila, jak to asi dopadne, ale malých zvratů bylo tolik, že jsem si tím do poslední stránky nebyla jistá...
Knihu také oživují autorovy jízlivé poznámky ohledně francouzské společnosti 19. století. Na druhou stranu dojem trošku u obou dílů kazil začátek. Než se totiž autor dostal k tomu, o co v knize jde, musel přednést sáhodlouhý popis něčeho úplně jiného... Sáhodlouhý popis bitvy u Waterloo jsem, vzhledem k tomu, že mě bitvy nikdy nebavily, nějak úplně nedávala...
Jedna z nových českých knih, které se chytnou nějaké zajímavé dějinné myšlenky, ale nedovedou ji nijak extra podat. Pointa příběhu mají asi být české dějinné zvraty a paradoxy 20. století a zatímto účelem se vynořují nové a nové postavy. Trošku mi to připomínalo Vondruškovu Husitskou epopej, ale zde se autorka naštěstí povětšinou držela u hlavní linie.
Samotné zvraty a paradoxy mě nijak zvlášť neberou (moje rodina by vydala na podobný román), pokud i ta kniha, autorův styl samotná není ničím výjimečná. Aby bylo jasno - rozhodně neříkám, že je kniha ztráta času, to určitě ne. Jenom to podle mě není takový objev. Spíše skvělé čtení na dovolenou.
Konec mě opravdu překvapil... I když si to dovedu představit jinak než happy end à la deus ex machina ;-) Ale nebuďme zlí, že :-)