Slavnost bezvýznamnosti přehled

16.07.2024

Čtveřice (nebo snad pětice?) od sebe sotva rozeznatelných stárnoucích mužů, z nichž každý slouží svému účelu. Jeden umožňuje autorovi ventilovat svoje erotické představy (i když, to možná dělá každý z nich), druhý poukazuje na to, že dnes už nemůžeme dělat žerty, třetí je vypravěčem nutné historické vsuvky, čtvrtý přemýšlí o své matce.

Jsou to všechno trochu tragédi. Snaží se se vymanit z pocitu vlastní bezvýznamnosti. Někdo potvrzováním si své intelektuální nadřazenosti, jiný balením mnohem mladších žen, další trolením ostatních, i když to nikomu nepřipadá vtipné ani zajímavé.

Veškeré ženské postavy tu existují pouze jako vizuální kulisy pro potěchu oka stárnoucích mužů. (Je to místy až odporné, viz formulace jako "její zadnice ho zdravila," "pupky mladičkých dívek," případně vztah stárnoucího intelektuála s dvacetiletou holkou, která neví, kdo byl Stalin. Autora bychom asi mohli obhajovat tím, že on se těm postavám vysmívá, nicméně si myslím, že stále je v nich dost z něj samotného a jeho představ a tužeb.) Případně, pokud ženy zrovna nejsou mladé a krásné, tak jsou to mytické matky, jež definuje schopnost rodit potomky a propojení pupeční šňůrou.

Lze to přečíst za hodinku, avšak ta hodinka by se dala vyplnit i užitečnější činností.
Možná je to celkově autorův způsob jak se vypořádat s vědomím, že jednou bude zapomenut.