Annicka komentáře u knih
Knížku jsem brala jako jakousi četbu na pokračování, něco jako soap operu pro volné chvilky. Na to je kniha dostačující, celkem čtivá, v postavách se sice trošku začínám ztrácet, ale tento problém mám u všech knih s více než 5 postavami. Nicméně soap operu to připomíná doopravdy, samé vztahy, sex, okolní svět je jenom malá kulisa, nijak zvlášť propracovaná, trošku ploská. Ale k účelu, který jsem jí dala, je plně dostačující.
Skvěle napsané, přečetla jsem jedním dechem. A to doslova, první den jsem přečetla 170 stran. Příběh plyne tak, jak má, vše, co je řečeno, má svůj smysl a autor umí pracovat s napětím.
Bohužel se na knize vyřádil redaktor. Poznámek pod čarou bylo v knize mraky. Z části osvětlovaly americké reálie, které by mohly zůstat českému čtenáři skryty (ačkoliv mám pocit, že v takovém případě by to měl nějak reflektovat překlad). Někdy se ale zase redaktor snažil být chytřejší než všichni ostatní - viz jeho obšírná poznámka o větě, která je používaná k psaní na stroji.
Pěkně a srozumitelně napsaný úvod do judaismu. Jen kapitola o svátcích byla poněkud zmatená, ale celkově jde o podařenou příručku.
Autor má zřejmě na české vlastence svůj (ne příliš pozitivní) názor. Nutno říci, že na německé také, byť to není z příběhu zas až tak zřejmé. Je to celkem pěkný pohled na Prahu druhé poloviny 19. století. Ale vyprávění mi místy, obzvláště ke konci, přišlo tak poetické, že jsem vlastně ani nevěděla, co se v něm přesně děje...
Celkem čtivá knížka, je v ní několik zajímavých myšlenek. Na některé jsem přišla sama dávno před tím, některé mě obohatily. Ale musím uznat, že - jak už psal někdo přede mnou - autor se docela opakuje.
Poznámka k překladu: Asi můžeme vést dlouhé debaty o tom, jak se má dělat překlad. Podle mě má překladatel převést text z jednoho jazyka do jiného tak, aby z toho měl čtenář druhého jazyka stejný požitek jako čtenář originálu. V téhle knize chápu poznámky pod čarou v případě, kdy osvětlují, kde sehnat český překlad nebo jak pochopit nějakou reálii, která je Američanovi či Angličanovi jasná. Ale poznámky pod čarou rozhodně neslouží k tomu, aby překladatel doplňoval výklad nebo ukazoval, že autor má v textu nepřesnosti, obzvlášť když jsou pro samotnou materii okrajové.
Libeňská rodina Ludvigova se na začátku příběhu, v druhé polovině 30. let, moc neliší od ostatních. Žije svůj obyčejný život rodiny živnostníka a náznaky neblahého osudu se snaží ignorovat. Postupná změna k horšímu, opakované naděje a zklamání jsou na knize nejsilnější.
Kniha je ale místy příliš rozvláčná. Někdy mě několikastránkové myšlenky hrdinů více zatáhly do děje a pomohly mi více se vcítit do jejich situace. Sáhodlouhé popisy Richardových sexuálních představ mě ale spíše doháněly k šílenství a k puzení knihu odložit.
"text obsahoval SPAM a byl odstraněn"
Na této učebnici oceňuji snahu nepsat právnickou učebnici jako převyprávěný zákon a nic víc. Na druhou stranu mi kniha přijde místy příliš zkratkovitá, něco, co by mělo být vysvětleno podrobněji, je popsáno jen stručně. Také se asi na díle příliš nevyřádil korektor, protože je v něm několik vyšinutí z větné vazby - pravděpodobně přepsané věty, které si jejich autoři pořádně nepřečetli (z toho se samozřejmě svět nehroutí, jen by to za ty peníze nemuselo být).
Skvělá učebnice trestního práva procesního. Bohužel jak je neustále předělávaná a přepisovaná, najde se tu a tam nějaká neaktuální informace. To je ale jen malá vada na kráse jinak dobrého díla.
Kniha mě nikterak nenadchla. Oceňuji autorovu snahu popsat příběh do všech detailů, ale bohužel se mu nepovedlo udělat ji čtivou. Přišlo mi, si nebyl jistý, jestli by měl dávat na odiv to, že jde o literaturu faktu, nebo jestli spíše zkusit něco jako historický román. Ve výsledku je z toho mišmaš: Na literaturu faktu je to příliš románovité (dnešnímu čtenáři asi není třeba udiveně popisovat v čem spočívala tehdejší moderní vymoženost jménem elektrická tramvaj), na román to zase příliš připomíná odbornou publikaci (hlavně tři tečky v citacích).
Materie samotná je ale zajímavá.
Autor se nesnaží z Heydricha mermomocí dělat sadistického psychopata. Místy se ho dokonce i zastává - zejména proti některým historkám Heydrichových kolegů z námořnictva, které se snaží "uvést na pravou míru". Možná právě proto je kniha tak děsivá... když si člověk uvědomí, že i z tak relativně normálního člověka s pár lidskými chybami, jakým Heydrich byl, než vstoupil do SS, se může stát vraždící monstrum.
Tato kniha patří mezi ty nejlepší právnické učebnice, s nimiž jsem se dosud setkala.
Poněkud horší než díl o obecné části, ale stejně patří mezi lepší právnické učebnice.
Vcelku dobře se četlo, jenom začínám mít docela guláš ve všech postavách, kdo je s kým příbuzný (a to jsem teprve v prvním díle, co teprve v sedmém, to asi bude děs!).
Každý z nás chce někdy uniknout do jiného světa, protože ten, ve kterém jsme, je podle nás úplně jiný a my se do něj nehodíme. Ale nehodíme se do něj opravdu? Nechceme uprchnout jenom proto, že nám svět nastavuje nepříjemné zrcadlo, protože do toho světa patříme, protože jsme stejní jako ti "oni", kterými opovrhujeme?
Zajímavá a docela čtivá knížka.
Dobrá odpočinková kniha na prázdniny. Rozhodně se mi líbila víc než Klub nenapravitelných optimistů - mnohem méně balastu a pasáží o ničem, ke kterým se autor už nevrátí...
U některých pasáží jsem měla opět pocit, že autor je prostě píše, protože má potřebu pokračovat v díle, ale zatím neví, co bude dál. To byl případ některých historek ze života s Helen. A konec byl takový... trošku vyumělkovaný a hodně přitažený za vlasy.
Velice dobrá kniha... na tři týdny k moři, kde chce člověk číst něco jednoduchého, nad čím nemusí přemýšlet. Jde o dílo velice nesourodé, plné různých příběhů, které sjednocuje snad jen Michel a jeho přátelé z Klubu. Tu jsme v Paříži 60. let, tu jsme v Leningradě 50. let, místy skáčeme tam a zpět. Jednou mluvíme o tom, podruhé o onom, pak zase o tom, pak o Michelovi, pak o onom... S mou velice špatnou pamětí na jména jsem chvílemi nevěděla, o kterém z Rusů se tedy vlastně bavíme. Historky byly někdy zajímavé, někdy méně. Ale nic je nepojilo dohromady. Jako by autor nevěděl, kam chce vlastně dojít. Tedy věděl, k Sašově smrti, to bylo řečeno již na začátku, ale jednotlivé historky se na sebe vršily pravděpodobně tak, jak autora napadly. Tomu odpovídá i podivný styl díla, tu tak, tu onak, tu se hrdina střídá po části kapitoly, tu mu dáme celou kapitolu...
Myšlenka knihy by se dala shrnout následovně: O tom, kolik je ve společnosti nenormálních lidí, rozhoduje to, jak úzce si definujeme to, co je normální.
A musím říci, že s autorem souhlasím. Proč trestat děti za to, že nedokážou samy odhadnout pravidla, která jsou přitom umělým výtvorem a liší se podle kulturní oblasti?
Dílo čtivě přibližuje těžký život inteligentního člověka, který je přitom odsouzen k neúspěchu, protože je autistou. Dojem kazí jen konec, sice poučný, ale poněkud suchopárný.
Kniha plná zajímavostí o introvertech (i extrovertech) a tipů pro introverty, jak přežít a nezbláznit se. Zajímavá, užitečná, ale místy trošku utahaná.
Dobrá odpočinková kniha na léto. Čte se dobře.