Výhonek osmilisté růže
Auður Ava Ólafsdóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/131874/bmid_vyhonek-osmiliste-ruze-Yd7-131874.jpg
4
167
167
V románu islandské autorky se dvaadvacetiletý vypravěč vydává na cestu z rodného severského ostrova do horského kláštera v blíže neurčené zemi na kontinentu. Čtenář si teprve postupně skládá drobné i velké události, které vypravěčově cestě předcházely: láska jeho nedávno zemřelé matky k zahradě a květinám, náhodné zplození vlastní dcery s takřka neznámou dívkou, pravidelné večeře s autistickým bratrem a starým otcem, který vaří podle matčiných receptů. Na knize je pozoruhodný především prostý a zároveň napínavý způsob podání, v němž se čtenáři vše odkrývá zvolna a jakoby na přeskáčku a velmi často v poměrně strohých dialozích. Situační i vypravěčův humor, ale i jakékoliv jiné pohnutí jsou velice tlumené, podobně jako jemný tón vyprávění, který neusiluje o žádné vnější efekty, a přesto kniha působí silným dojmem jako celek. Próza z roku 2007 vloni zaznamenala velký úspěch u francouzských čtenářů – prodalo se 66 000 výtisků, získala cenu tamních knihkupců, byla nominována i na další ocenění ve Francii a Quebecu. Chystají se překlady do němčiny, dánštiny, italštiny, holandštiny a španělštiny.... celý text
Přidat komentář
Táto kniha je vo svete cenená za špecifický štýl, ktorým je príbeh rozpovedaný. Je napísaná veľmi jemným, vyrovnaným tónom, prostým akýchkoľvek výraznejších emócií. Kapitoly sú krátke a práve vďaka nim je pomalé tempo knihy dobre znesiteľné. Atmosféra knihy je veľmi príjemná, trochu nostalgická. Súčasťou knihy je aj citlivý a nevtieravý humor. Hlavný hrdina, Lobbi, mi však vôbec nesadol a bol mi strašne nesympatický. Nemôžem si pomôcť, ale prišiel mi sebecký a nezodpovedný. Jedna vec je vyrovnávať sa s nečakanou smrťou matky a hľadať sám seba, ale druhá je nechať starého otca starať sa o ťažko chorého brata a výchovu svojej dcéry nechať celú na jej matke. Toto je konanie, s ktorým sa jednoducho v žiadnom prípade nedokážem stotožniť. Filozofické úvahy v tejto knihe tiež neprinášajú nič nové a ani neostanú dlhšie v pamäti. Čakal som, že autorka pôjde viac do hĺbky. Som si istý, že kniha si svojich obdivovateľov nájde, ale za mňa slabší priemer.
Příběh byl pěkný, hlavně se mi líbil vztah otce k dceři (a k růžím :D). Ale jinak to bylo dost zvláštní...takové islandské :) V příběhu byl bratr hlavního hrdiny autista, ale mně trochu jak autista přišel i vypravěč. Ale to je asi ta zvláštní severská mentalita (nemyšleno ve zlém).
Začínam prichádzať na to, že sa mi severské príbehy a námety veľmi páčia. Kniha sa mi čítala veľmi dobre, je z nej ozaj cítiť lásku k prírode. Fascinuje ma "fenomén" ako jedna vec dokáže zmeniť spôsob života všetkých "okoloidúcich" a ešte sú z toho šťastní (hoci im predtým vôbec nenapadlo, že môžu žiť aj inak, lebo fungovalo zaužívané "takto je to dobré, lebo to tak bolo vždy, boli sme spokojní predtým aj teraz, prečo niečo meniť". Ale keď nenápadne príde zmena, sú celí bez seba :D) Musím priznať, v jednu chvíľu som sa vážne zľakla, že sa to odkloní iba jedným konkrétnym smerom.. ale našťastie to bol len ďalší dôsledok šťastia, po dlhých rokoch stereotypu. Páčilo sa mi aj "obrátené poradie" a otvorený koncept ďalšieho diania. Je v tom pre mňa veľa slobody a starostlivosti. Veľmi, veľmi dobré čítanie.
Knížka se mi snad jenom zdála :) Celý příběh je vyprávěný romantický, zasněně a přitom tak reálně a poutavě. Jsou zde sloučené věci snad vzájemně neslučitelné, staré a nové. Až se divím, že to jde dokupy. Krásně popsané myšlenky mladého otce.
Něžné a příjemně dojemné. Líbilo se mi spojení tématu a prostředí. Autorka má neskutečný cit vykreslit pocity druhých. Těším se na další díla od ní, zatím všechny překlady přečetné a ani jedna kniha mě nezklamala.
Dřív než Výhonek osmilisté růže jsem přečetla autorčiny pozdější Listopadové motýly. A ti mi přišli kouzelní.
A teď se mi stalo to samé jako v případě Naivní. Super od Loeho. Pozdější román je v podstatě derivátem předcházejícího, ale pocit, že čtete derivát máte nevyhnutelně spjatý s dílem původním, protože ho čtete později. Ještě jste se neztratili? Tak vězte, že v případě Audur je to naopak než u Erlanda a její ranější román je lepší než ten pozdější.
I Výhonek je v podstatě road movie a i tady jsou rozkresleny zvláštní rodinné a osobní vztahy, je tu hlavní hrdina, který prožívá svět tak trochu jinak, než (hádám) většina z nás, a hraje tu zásadní roli dítě (byť menší, ale přesto obdobně podivné a pro milovníky realistických postav extrémně iritující). I tady se autorce podařilo vybudovat až nadpozemskou atmosféru tak trochu jiného a přesto známého světa.
Škoda, že na rozdíl od druhých společných nocí, do stejné směsi příliš zvláštních motivů, než aby mohly fungovat univerzálně, úspěšně dvakrát nevstoupíš.
Zvláštní kniha. Trochu seversky studená, ale zároveň dojemná a milá. Četla se moc hezky.
Minimalistická, ale zároveň intenzivní netypická "road movie". Příjemné vyprávění vstvu po vrstvě odkrývá zásadní okamžiky v životě hlavního hrdiny a v závěru mu nabízí novou perspektivu. Rozhodně stojí za přečtení, zvlášť tehdy, když chcete čas jen nechat plynout, užívat si knížku – a možná se i zamyslet nad vlastní cestou.
Krásné, milé, bezkonfliktní. Něžné, pohodové, ale i silné. Pěkné, moc pěkné.
Citát:
"Být chlap, znamená umět říci ženě, aby neměla zbytečné starosti."
Milá kniha (jak by řekla maminka). Naivní, tak trochu ženská literatura (jak by řekl intelektuální strýc).
Chlapec, který odešel z nehostinného severu na jih, kde se daří růžím, hledá sám sebe a své místo v životě. Nese s sebou matčinu, ale i otcovu výbavu vedoucí jej k zodpovědnosti a pracovitosti. V překvapivém závěru, který rozbíjí schéma červené knihovny, se jeví ukotvenější než žena, s níž náhodou zplodil dítě.
Přišlo mi to jako takový nenápadný, milý, zvláštní příběh, ale má velkou hloubku v cestě za poznáním sebe sama...
Dojemné vyprávění o tom, že štěstí někdy můžeme najít tam, kde bychom to asi nečekali, a že někdy nejlépe porozumíme sami sobě, když opustíme bezpečí domova.
Dovolte mi zde ocitovat dvě myšlenky, které mne v knížce zaujaly:
"Dokud člověk žije a jeho dny nejsou sečteny, není žádný den obyčejný."
"I když všechno skončí, vždycky něco zbývá."
Jak už psali jiní čtenáři níže, je to vlastně taková červená knihovna. Také jsem doufala v nějaké filosofické či meditativní pasáže a bohužel nic. Je to celé poněkud naivní a hlavní postava těžce uvěřitelná - rozplývání se nad dětskými šatečkami a mašličkou do vlasů. Proště tohle mně osobně nesedlo.
Fajna kniha. Ze zacatku mi styl pripadal chladny a neosobni, ale pak se mi strasne zalibil. Je to o hledani sebe sama, o ruznych podobach lasky, plne zamlk, pauz a nevyrcenych vet. Je to o vztazich mezi detmi a rodici, o vztazich k cizim lidem, o ceste, ktera muze byt cilem...
Zvláštní a strašně hezký příběh o hledání sebe sama, také o lásce k rodině, protože krev není voda a že maminka je jen jedna. Úžasné a doporučuji!
Příběh o tom, jak tři ztracení lidé podniknou postupně pouť ze Severu na Jih, aby se našli. Jemný, něžný, jedinečný jako vůně osmilisté růže. O svobodě, odpovědnosti, laskavosti a lásce.❤️
Autorovy další knížky
| 2012 |  Výhonek osmilisté růže |
| 2018 | Nad propastí byla tma |
| 2017 |  Listopadoví motýli |
| 2021 | Matka světla |
| 2013 | Pět severských her |
Tak tahle kniha tu na mě čekala opravdu spoustu let, a nebýt mého TBR seznamu, ze kterého každý měsíc vytáhnu dvě knihy, čekala by dál.. několikrát už jsem ji chtěla prodat, ale vždycky mi něco říkalo, abych snad ještě chvíli počkala.
A teď už vím, že na prodej tahle kniha nebude. Ta už mi zůstane na pořád.
Vůbec si nepamatuju jméno hlavního hrdiny, a vůbec si nemyslím, že bylo řečeno z jakého místa a kam jede. Ale to v příběhu vlastně vůbec není důležité. Důležitá je tady asi smrt maminky Anny, která je našemu hrdinovi nejblíž i po smrti, důležita je i další Anna, se kterou má náš hrdina dceru a důležitý je tu taky vztah otce s dítětem. Vlastně oba vztahy otců. A taky růže.
Náš hrdina má dvojče, Josefa, který se sice narodil o dvě hodiny později a po půlnoci, takže teoreticky až další den,.. ale Josef je autista, a já celou dobu věřila, že trocha autismu se vyskytla i u našeho hrdiny.
Bylo to tak hezké čtení, většinu knihy jsem se usmívala, užívala si ty hlavní myšlenky.. tu změnu v našem hrdinovi. Tu lásku k dceři, která byla úplně stejná..
Miluju to. Doporučuju.