Nezmar
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296027/mid_nezmar-mGQ-296027.png
4
133
133
Je Tom Larch skutečně nesmrtelný? Žádný člověk by nemohl přežít nehody, z nichž Tom vyvázl. Zná snad nějaké tajemství, které ho před ranami osudu chrání? Nebo nad ním bdí anděl strážný? Dostane se pokaždé ze všeho náhodou, nebo díky pudu sebezáchovy? V osmi letech musel opustit Nové Dillí a vydat se do Londýna; Tom je odjakživa rozkročen mezi dvěma kulturami – kulturou indické matky a kulturou otce, anglického inženýra. Když mu je osmnáct roků, nastoupí ke Královskému námořnictvu a proti jeho vůli se z něj stane hrdina. Po návratu do civilu ho jeden z nejbohatších mužů světa požádá, aby se vydal do Indie pátrat po jeho ztraceném synovi – jedině Tom jej totiž dokáže najít.... celý text
Přidat komentář
příběh o chlapci/mladém muži, který to opravdu myslí dobře a chce dělat správně, ale vždycky se vše nějak zvrtne a on způsobí neštěstí
důmyslně zakomponovaná kompozice opakování/zrcadlení: osudy postav se vzájemně podobají, aniž spolu mají něco společného; těžko jsem se porovnával s titulní postavou: na jednu stranu mi byl sympatický určitou prostoduchostí, na druhé mě iritovala jeho arogance; nejvíc mne zaujaly pasáže z Tomova působení v armádě (škoda že mu není věnováno více prostoru);
finále na mě moc "happy and hollywood", a protože jsem hned od prvních stránek nepochyboval o příčině požáru, nedostavilo se ani závěreční překvapení při rozřešení Tomova vztahu s otcem; naopak palec nahoru za realistický konec podporování indického "chlapce z ulice"
Kniha se mi líbila, ale narozdíl od "Klubu nenapravitelných optimistů" ji nemusím číst podruhé a posílám ji dál.
Guenassia nechává vyprávění plynout volně - podobně, jak ubíhá život, který opakovaně nazývá ústy své postavy nevyléčitelnou nemocí. Je to kniha o hledání. Stejně jako Nezmar hledáme lásku, stejně jako jeho otec a boháč Reiner hledáme své syny, stejně jako všichni hrdinové této knihy hledáme sami sebe, ale sebe sama před sebou jako Nezmar také skrýváme. O tom je žití a nemusíme být přímo "nesmrtelnými" nezmary.
Téma knihy bylo velmi zajímavé,ale já prostě pořád čekala něco víc,zkrátka mi tam něco neidentifikovatelného chybělo:)
Jak člověk stárne, tak se i mění. Stejně jako hlavní hrdina v této knize. Příběh o něm se četl tak lehce, ale najednou přišel zlom a já se nemohla srovnat s tím jak jinak přemýšlí a jedná. Myslím si, že toto je pravé umění spisovatele, když se mu podaří, aby se čtenář propojil. Vzhledem k mé slabosti jak k Anglii tak k Indii jsem si knihu užila, i když to nebyla procházka růžovým sadem.
Přečetla jsem všechny níže uvedené komentáře a myslím si, že konec byl velmi dobře vymyšlený a přesně sedl na povahu hlavního hrdiny, obálka knihy je vskutku úplně věrohodná a úžasná, když je každá kniha od jednoho autora jiná tak to je plus-proč srovnávat s ostatní tvorbou autora...
Kniha se dobře četla a příběh mi přišel velmi zajímavý. I když jsou autor i hlavní hrdina muži, je kniha především o vztazích (partnerských i mezi rodiči a dětmi) a o střetu dvou velmi rozdílných kultur - anglické a indické. Bohužel závěr knihy byl pro mě velkým zklamáním.
Kniha mě nezklamala, i když kvality Klubu nenapravitelných optimistů nedosahuje. Autor je jeden z mých oblíbených a rozhodně doporučuji k přečtení. Pokaždé jiný příběh a skvěle napsané.
Kniha je velmi čtivě napsaná. Člověk se ani nenaděje a je u konce :) moc mně zaujal Tomův indický pobyt v dětství i v dospělosti.
Kniha se mi líbila, jednak zajímave líčí přechod životního stylu chlapce narozeného indické matce a Angličana v Indii po přestěhování do Anglie,kde dospívá v muže a v druhé části popisuje nelehký život lidí v Indii.
Knížka se četla opravdu dobře. Byla celkem zajímavá, nicméně konec mi přišel hodně otevřený, uvítala bych nějaký jasný závěr. Ale určitě to nebylo špatné čtení :)
Zase anotace kterou snad psal někdo kdo knihu nečetl. Přečíst si ji napřed, tak mne od čtení 100% odradí.
Jean-Michel Guenassia - autor, který nepíše na jedno brdo. Každá jeho kniha je jiná. Moc mě baví. Tohle bylo moje druhé setkání s ním a zase jsem nadšená.
Klub nenapravitelných optimistů a Nezmar - ani na jednu těch 5* nestačí.
A kterou teď ? Už se těším na zážitek.
Dobrá odpočinková kniha na prázdniny. Rozhodně se mi líbila víc než Klub nenapravitelných optimistů - mnohem méně balastu a pasáží o ničem, ke kterým se autor už nevrátí...
U některých pasáží jsem měla opět pocit, že autor je prostě píše, protože má potřebu pokračovat v díle, ale zatím neví, co bude dál. To byl případ některých historek ze života s Helen. A konec byl takový... trošku vyumělkovaný a hodně přitažený za vlasy.
Protože to bylo mé první setkání s autorem, nebyla jsem zatížena srovnáváním s jeho slavnějšími knihami.
Autor je výborný vypravěč a řádky knihy plynou velmi lehce a snadno, životní příběh hlavní postavy je zajímavý. Je plný příliš ostrých zlomů, působí díky tomu trochu nesourodě, nekontinuálně a závěr knihy ustřelí už úplně mimo. I atmosféra knihy je pro mne zvláštně neosobní, pod povrchem čtivého vyprávění chybí nějaký silnější spodní proud, který by pro mne udělal knihu zapamatovatelnou...jakoby autor při jejím psaní byl duchem vlastně někde úplně jinde.
Podtrženo sečteno styl vyprávění se mi líbil, navnadil a určitě si plánuji přečíst autorova chválená díla, ale tato kniha samotná jen tak prchavě prošuměla.
První půlka čtivější a dějově dynamická, čtenáře to navnadí, co se bude dít dál, v druhé půlce se to překlopí do roviny, která je na první pohled žánrově hodně odlišná. Ale zdání klame, portrét jednoho muže je tím dokonale ilustrován. Možná mi místy ve druhé části přišlo, že některé události se dějí spíše kvůli tomu, aby bylo poukázáno na něco z indické kultury a že je to jen taková odbočka od děje (oproti první části, kde tyto odbočky byly do děje skvěle zapadající). Ale skvěle vykreslené charaktery, kultury, doba i hledání odpuštění a ztraceného dětství ve vzpomínkách. Snad ten konec méně uvěřitelný, ale zase pěkně uzavřené myšlenky knihy. 80%
Téma knihy je velice aktuální . Příběh Evropana, který se narodil a vyrůstal v jiné kultuře. Narodil se v Indii. S otcem se přestěhoval do Velké Británie. Nikdy Londýn plně nepřijal za svůj domov, vrací se do Indie, svého rodiště. Hledá a vrací zpět svoje vzpomínky na matku, chůvu, na své dětství. Sám spisovatel je Francouz, ale pochází z Alžírska. Hledání vlastní identity - je to jeho osobní zkušenost?
Guenassia mě nenudí. Jeho romány nejsou jeden jako druhý, jako dnes u tolika autorů, kteří chrlí příběh za příběhem na stejné brdo. V Nezmarovi potkáváme velmi zvláštní, možná až trochu podivínskou postavu Thomase Larche. Popsat ho a pochopit jeho nitro dá čtenáři dost práce. Je prostě jiný... Ale s blížícím se koncem knihy do sebe leccos začíná zapadat, abychom se dočkali vysvětlení a pochopení, co autor mohl chtít tímto příběhem vyjádřit.
V poslední době zjišťuji, že nejsem schopen pozitivně hodnotit knihy se špatně zpracovaným koncem. Nebo které končí zcela bez pointy. Považuji to za významnou chybu, protože kniha pak zanechá na čtenáři špatný dojem. U zážitků není důležitá jejich délka, ale jejich zakončení. To říkají nejnovější vědecké výzkumy. (např. Myšlení od Kahnemana) Špatným koncem samozřejmě myslím literární zpracování nebo nepromyšlenou strukturu. Není tím myšlen pro hrdiny neúspěšný děj. Byl to prohřešek minulé knihy, co jsem četl a zde se to bohužel objevuje zas.
Příběh samotný má spíše formu vyprávění a prakticky úplně mu chybí akční tempo. I bez něj je kniha moc hezky napsaná, protože během čtení upoutá pozornost a zájem. Jenže nepodařený závěr sráží hodnocení dolů. Takto jsem si během čtení marně lámal, proč tohle Guenassia vůbec napsal. Nenacházel jsem v tom žádnou hlubší myšlenku. Až ke konci začne výrazně stoupat napětí. Výsledná pointa knihy se zřetelně objeví zase až na posledních stránkách.
Co se mi dost líbilo, tak byl popis současnosti a pár vynikajících postřehů z naší společnosti. Autor skutečně psát umí. Samotný exkurz do Indie a život hlavního hrdiny byly poměrně věrohodné. Kdyby byly nosné myšlenky rovnoměrně v ději a závěr nebyl odbytý, byla by to vynikající kniha. Tahle je to další sedmdesátková.
Velmi poutavé, ale ničím výrazné nebo překvapující. To na čtyři hvězdy nestačí. Co mě na knize překvapilo byla poměrně tvrdá kritika některých dnešních nešvarů. Přišlo mi, že některé etapy života hlavního hrdiny autor vůbec nevyužil. Když pominu technické nedostatky, tak Guenassia mě určitě zaujal a zkusím si od něj sehnat něco dalšího. (Anotace je naprosto stupidní, kdo to proboha psal? Četl vůbec tu knihu? Příběh je totiž úplně o něčem jiném.) 70%
první část románu je velmi barvitý a současně velmi čtivý příběh dětství až mládí Thomase Larche a čte se skvěle... stejně tak navazující část, popisující Thomasovu kariéru v armádě až do jejího dramatického konce, seznámení se s válečnou reportérkou Helen a jejich vztah, rovněž až do konce, je psaná svižně a poutavě... ale pak přichází poněkud krkolomná konstrukce příběhu o ztraceném miliardářském synkovi kdesi v Indii, které ho se Thomas vydá hledat... v této části jsem se poněkud ztrácela i já a konec - nekonec mě rozhodil úplně, působil až jakoby autor potřeboval knihu hodně rychle dopsat... škoda...
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Po prvních pár stránkách jsem se stal Guenassiovým pravověrným fanouškem a okamžitě jsem si objednal i další knihy. Po pár větách mi bylo jasné, že v rukou držím klenot.
Vyprávění o mužství a chlapectví nežnou formou. Vyprávění o štěstí bez rad, jak na to. Vyprávění o cestě k lepšímu životu, bez vytyčování trasy. Vyprávění skrze hlavní postavu, která je jednoznačně krystalická ve své nejednoznačnosti.
Chytré, milé, skvěle vystavěné dílo, které ve mně bude ještě dlouho rezonovat.