Nezmar
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296027/mid_nezmar-mGQ-296027.png
4
132
132
Je Tom Larch skutečně nesmrtelný? Žádný člověk by nemohl přežít nehody, z nichž Tom vyvázl. Zná snad nějaké tajemství, které ho před ranami osudu chrání? Nebo nad ním bdí anděl strážný? Dostane se pokaždé ze všeho náhodou, nebo díky pudu sebezáchovy? V osmi letech musel opustit Nové Dillí a vydat se do Londýna; Tom je odjakživa rozkročen mezi dvěma kulturami – kulturou indické matky a kulturou otce, anglického inženýra. Když mu je osmnáct roků, nastoupí ke Královskému námořnictvu a proti jeho vůli se z něj stane hrdina. Po návratu do civilu ho jeden z nejbohatších mužů světa požádá, aby se vydal do Indie pátrat po jeho ztraceném synovi – jedině Tom jej totiž dokáže najít.... celý text
Přidat komentář
v pořadí 4 jeho knih na předposledním místě za mě, začátek dobrý, ale pak už jsem se s tím pral a vlastně nevím, co si o tom hrdinovi mám myslet, je to celé z počátku nesympatické a pak už nuda. (nicméně bod navíc dávám za brothers in arms a celou scénu z festivalu, to je boží kousek)
Musím se přiklonit k názorům, které zde už zazněly, a sice že první půlka knihy byla výborná, ale pak už to bylo slabší. Škoda, tohoto autora čtu moc ráda, takže jsem knihu sice dočetla do konce, ale nebyla jsem tak nadšená jako u Klubu nenapravitelných optimistů...
Půvab a vypravěčská lehkost první poloviny knihy se mi neskutečně líbila, poté, jsem měla pocit jako by kniha změnila autora, protože jsem se nemohla dostat dovnitř. Do nějakých skrytých koutů. Přišlo mi to takové bez chuti a bez barvy, ovšem první část byla opravdu skvělá.3,5/5
Ovšem vypravěčský talent na výbornou, to se musí nechat a to je potom vlastně vyhráno, takže mě kniha od dalších autorovo děl neodradila, právě naopak.
Laťka pro tuto knihu byla pro mě nasazena hodně vysoko. Guenassia prvními dvěma romány ukázal, že umí, a tak Nezmar měl být zárukou dobrého čtení. A vysoká očekávání jsou asi i důvodem, proč mě román zklamal. Téma je zajímavé, jednotlivé části však k sobě nepasují, jako by se jednalo o jiný příběh."Nesmrtelnost" Toma vyvolává rozpaky, tím spíš, že nakonec k ničemu zásadnímu nevede. Jakoby se ani sám autor nemohl rozhodnout, o čem vlastně bude psát. A tak dál.
Holt není každý den posvícení. Věřím, že příští knihou to Guenassia napraví.
Příběh syna, jehož matka je Indka a otec Angličan. Mohl by to být příběh o střetu dvou světů, dvou odlišných společností, dvou hodnotových systémů...ale není tomu tak (a je to možná škoda).
První část o dětství malého chlapce, kterého vychovává jeho indická chůva, je půvabná, zbytek mi bohužel přišel jako vystřižený z akčního či romantického filmu. Přes snahu o navození dojmu, že hlavní hrdina směřuje za vyššími ideály, a časté dějové zvraty, je celá příběhová linie překvapivě průhledná a nepřekvapivá.
Český překlad tomu příliš nepomáhá, spíše naopak, žádný muž, kterého znám, neříká "botky", pokud mluví o ženské obuvi, a už vůbec neznám jediného, jenž by používal slovo živůtek.
Na "velký román" příliš povrchní, oproti Stoprocentnímu riziku zase poněkud roztahané, nemluvě o "pointě", kterou by bylo lepší v knize nezmiňovat. Těším se na lepší časy, protože stylisticky mi Jean-Michel Guenassia má stále co říct.
Oproti brilantnímu Klubu nenapravitelných optimistů a podobně výtečnému Vysněnému životu mi Nezmar přijde takový nijaký, fádní, nezajímavý. Jako by byl psán horkou jehlou, příběhu chybí hloubka, k postavám nezískáte žádný vztah a dějově je to takové prostě nezajímavé. Indické reálie přidávají pár bodů navíc, ale celkový dojem z knihy je slabý. Škoda, těšila jsem se na ni, protože tento autor psát umí a Klub nenapravitelných opt. se zařadil kdysi mezi nejlepší knihy co jsem kdy četla.
Čte se dobře, lehce, zajímavě ukazuje neukotvenost člověka, který je nakročen mezi různými kulturami. Ale současně je v něčem plytká a povrchní.
Ke J.M. Guenasiiovi jsem se dostala náhodou, když mi byla darován Klub nenapravitelných optimistů (asi jako vtip) a autor mě chytl. Kniha je možná jednodušší než předchozí knihy, svoji hloubku určitě má. Velmi chytlavě napsáno, dějové zvraty mě osobně dokázaly překvapit. Snad jen ke konci jsem začínala mít pocit, že těch náhod je příliš mnoho, ovšem knihu jednoznačně doporučuji.
Povrchní příběh plný zbytečných zvratů a neuvěřitelného děje jakoby ani nepocházel od autora Klubu nenapravitelných optimistů a Vysněného života Ernesta G.
Postava Nezmara je mi jednáním i myšlením nesympatická, vojenské období jsem doslova přetrpěla. Děj odehrávající se v Indii je zajímavější, ale dle mého se téměř jedná o nedokonalý plagiát Shantaramu.
Nesmrtelnost hlavní postavy a přežití všechn nehod a náhod jsem nepochopila - ironie? Absurdita? Snaha šokovat?
Asi bych nebyla tak kritická, kdyby se nejednalo o J.M. Guenassia, ale takto...
Čtyři kapitoly vyprávějící příběh člověka, který se zdá být odolný proti všem katastrofám vlastního života. Dle moderní psychologie se naše životní karty rozdávají v dětství. Tom to své prožívá napůl v Indii a napůl v Anglii. Příběh rozehrají rodiče, kteří svým vztahem poruší staletími dodržovaná pravidla uzavírání sňatků v Indii. Konflikt s nepřístupným otcem a následná rodinná tragédie jsou události, které Toma jako pružina vystřelí do života. Pokračujeme přes kapitolu odehrávající se ve službě vlasti, pak přichází láska - silná jako dvojitý turek, vášnivá a spalující. Končíme detektivním pátráním, které kruh uzavírá, a hrdina se ocitá znovu v Indii.
Zvláštní je, že v příběhu není cítit kontinuita. Jako by hlavní hrdina v každé části byl maličko někdo jiný. Stejné jméno, ale rozdílný člověk. Jednotlivé kapitoly se zdají být vytvořeny každá z jiného materiálu a společně nepůsobí jako pevný a věrohodný celek. Vyprávění není přirozené, je v něm patrný prvek umělosti a občas mi přišlo trochu jako výtvor pro seminář kreativního psaní. Chyběla mu opravdovost, která čtenáře chytne za srdce.
V knize se dozvíme, jak silný vliv mohou mít v dnešní době média, jejichž zobrazování popisovaných událostí je sice v podstatě pravdivé, ale přece jen dokáže patřičnou stylizací jejich vyznění významově posunout a přibarvit tak, jak tvůrce potřebuje, jak se mu to hodí. Trefně popsaný je taky intenzivní stravující milostný vztah a v poslední kapitole byl skvěle rozehraný motiv nemožnosti poznat jiného člověka, když se informace o něm z různých zdrojů naprosto rozcházejí. Čemu věřit? Slovům jiných lidí, tvrzení dané osoby, svým očím, uším, rozumu či nakonec jen svému srdci? Někdy je setsakramentsky těžké se rozhodnout správně. Hodně štěstí.
PS: velké mínus za to, že už měsíc nemůžu dostat z hlavy píseň Brothers in Arms. Zní mi v uších téměř nepřetržitě, na youtube jsem ji slyšel v desítkách různých verzí, slova znám zpaměti, každý tón se mi vryl hluboko do šedé kůry mozkové a s přáteli již komunikuji pouze v melodii této písně. Jestli to brzy nepřejde, tak mne internují někde v ústraní, abych nezačal být pro společnost nebezpečný a škodlivý... :o)
Píšu komentář s mírným časovým odstupem (cca 4 knih). Byla to moje první kiha od Guenassia a jestli se mě někdo zeptá, jakou knížku bych mu doporučila za tento rok, určitě vyhrává NEZMAR. Velmi často k ní stočím pohled když míjím knihovnu, občas ji opětovně vytáhnu a podívám se na přebal. Něco ve mě nechala. Je jiná než ostatní. Velmi mi vyhovoval spisovatelův styl krátkých vět a popisu až několika let života do pár řádků. Tak se asi pozná "kapacita", když dokáže vyjádřit velmi mnoho za pomocí pár slov. Ale teď už dost! A Vy ji chcete! všichni to chcete přečíst, když ne prožít....
https://www.instagram.com/renysss/
Na knihu jsem se moc těšila po předchozím nadšení z Klubu a Ernesta G. a musím říct, že jsem zklamaná. Kniha je sice čtivá, ale přišla mi jako psaná horkou jehlou, příběh nějak bez hloubky jakoby autor slepil střípky jiných knih v jednu. Jednotlivé části příběhu jsou na sebe trochu krecovite napojeny, příběh mě nedokázal pohltit jako v předchozích knihách. Ale vzhledem k vysokému hodnocení mi kniha asi prostě jen nesedla, takže nikoho od čtení neodrazuji :-)
Pěkně a čtivě napsaná kniha o hledání sebe sama a o tom,jak některé nepříjemné věci může člověk tak potlačit,až je úplně zapomene.Ale ony ho přesto jako svého druhu negativní motor ovlivňují....
Guenassia píše čtivě ať už píše o čemkoliv. Bavilo mě to, i když téma nebylo nějak extra a hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický. Jako bonus beru, že tam je řada zajímavých postřehů k problémům střetu kultur a naivní víry západu, že lze jiné kultury asimilovat do té naší.
Tak váhám mezi plným hodnocením a tím skoro plným. Jsem moc spokojená s tím, jakou další zajímavou knížku pan G. napsal. A že to je již třetí, jím vytvořený, zajímavý mužský hrdina, kterému člověk musí držet palce, od začátku do konce. První polovina knihy mě úplně vtáhla, hrdinovo popisované dětství a mládí v Indii mělo to správné románové kouzlo, jako by tam člověk byl a všemu přihlížel a vše spoluprožíval. Mít čas, knížka by se dala přečíst za jeden den. Kromě příběhu se dozvíte dost o životě v Indii v nedávné minulosti a o její smutné současnosti. Ke konci je děj více dobrodružný, ale poutavá je celá kniha, ani jedno slovo zbytečné - autor umí. Jediné, co mi nesedlo, byla obálka (trochu zavádějící, i když pěkná fotka), ale to je jen můj dojem. No a ještě to, že bych ráda četla dál a dál...
Štítky knihy
Indie francouzská literatura dobrodružství společenské romány zmizení lidí pátrání
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Další ze skvěle napsaných románů francouského autora Jean Michel Guenassia. Kniha, která se čte jedním dechem a doslova Vás pohltí. Příběh Toma Larche nás zavede tentokrát do Indie, konkrétně do Dillí. Do města plného kontrastů. Všemi póry vnímáte chudobu, špínu i chaos tohoto města, ale také jeho neskutečnou barevnost a vůni. Do pořádkumilovné Anglie, ale také do válkou zmítaného Afganistánu. Písnička "Brothers in Arms" Marka Knopflera (skupina Dire Straits), která hlavního hrdinu během jeho pouti životem provází, Vám tak intenzivně zní v hlavě, že to nevydržíte a musíte si ji pustit.
Je to román o odpuštění. A jak to již bývá, i o hledání sebe sama.
Musím však souhlasit s některými názory, že je to jeden z nejslabších Guenassiových románů. Ani ne tak hloubkou příběhu či tempem vyprávění, jako spíše závěrem knihy, který je těžko uvěřitelný. Jako kdyby sám nevěděl, jak rozjetý kolotoč zastavit. Nic to ovšem nemění na věci, abych knihu neohodnotila 5 hvězdičkami. Už se těším na román o V.V.Goghovi, který snad vyjde brzy i v češtině.