Dvě pražské povídky / Zwei Prager Geschichten přehled
Rainer Maria Rilke
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22271/dve-prazske-povidky-zwei-prager-geschichten-22271.jpg
4
14
14
Dvě povídky z raného Rilkova tvůrčího období vyšly česky pouze jednou, v roce 1908 v Ottově nakladatelství. Rilke v nich popisuje prostředí, které důvěrně zná, totiž Prahu konce 19. století a problém, který se ho osobně dotýká: vztahy mezi Čechy a Němci. Důvody neshod a neporozumění vidí Rilke na straně radikálních Čechů a především studentů. Nový český překlad je součástí dvojjazyčného, česko-německého vydání, doplněného pro studijní účely gramatickým a lexikálním komentářem pod čarou. Pro středně pokročilé.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dvě pražské povídky / Zwei Prager Geschichten. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Autor má zřejmě na české vlastence svůj (ne příliš pozitivní) názor. Nutno říci, že na německé také, byť to není z příběhu zas až tak zřejmé. Je to celkem pěkný pohled na Prahu druhé poloviny 19. století. Ale vyprávění mi místy, obzvláště ke konci, přišlo tak poetické, že jsem vlastně ani nevěděla, co se v něm přesně děje...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dvě pražské povídky / Zwei Prager Geschichten v seznamech
| v Přečtených | 21x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1967 |  Zápisky Malta Lauridse Brigga |
| 2007 | Dopisy mladému básníkovi |
| 1999 | Elegie z Duina |
| 1990 | ... a na ochozech smrt jsi viděl stát |
| 2003 | Sonety Orfeovi / Die Sonette an Orpheus |
Jde o velmi poetické příběhy, které zachycují atmosféru a kulturu tehdejší Prahy. Vlastně by se měly svoji ponurou atmosférou skvěle hodit k podzimu, ale mě deptaly a nudily. Král Bohuš byl bohužel pomateny příběh o smutných existencich a když se Rezek objevil i v druhém příběhu, tak jsem s knihou na pár týdnů sekla. No, dokopala jsem se k dočteni a jsem za to ráda, protože závěr druhé povídky je mnohem pozitivnejsi a o Luise se mi dobře četlo. Pointa, že člověk se může vztekat a užírat nespokojenosti k smrti a nenávidět jeden druhého kvůli původu anebo se adaptovat a vidět krásu kolem sebe bez ohledu na to jakým jazykem se mluví, tudíž šťastně žít vespolek, je pěkná a aktuální. Ovšem moje předchozí utrpení z četby nedokázala zahojit.