Annicka komentáře u knih

24 hodin ze života člověka, který trpí úzkostmi a strachem snad úplně ze všeho. Téma je to opravdu zajímavé, kniha má velký potenciál. Bohužel ho, až na několik světlých chvil, nedovede plně využít...

22.10.2016

Seriál Vlak dětství a naděje je jedním z mých oblíbených, a tak jsem sáhla i po Malém muži a velké ženě.
Nutno říci, že seriál je o něco povedenější, než jeho literární předloha. Ta je psána poněkud škrobeně a čtenář se dějem musí v podstatě prokousat. Knize také chybí dětská naivita, díky níž je seriál kouzelný. Románové Věrce je sice stejně jako té filmové, ale kniha je vyprávěná z pohledu Věry již dospělé.
Ale obě verze se od sebe liší i jinak, byť po dlouhou dobu je seriál téměř doslovnou kopií své předlohy.
Tak kupříkladu v kufříku, který Anna Urbanová ukradne na nádraží, Pumplmňovi nenajdou Rudé právo, ale obyčejnou zabíjačku. A tak v knize není ani stopy ani po komunistickém odbojáři v železničářské uniformě.
Další, co je v seriálu trochu jinak, je pojetí holiče Seppa. Z knižního Seppa jde strach mnohem víc než ze Seppa filmového. Z něj sice místy strach jde, ale člověku se nechce věřit, že by Věrku opravdu nenáviděl, když jí třeba vyprávěl, že má moc krásné blonďaté vlásky. To celé je završeno tím, že krátce před smrtí se Věrku snaží přesvědčit (byť zcela účelově), že ji škádlil jen proto, že ji má rád.
Románový Sepp Věrku opravdu nenávidí. Takže nejenom, že jí mířil do očí nůžkami, ale ještě jí plivl do ruky, když mu chtěla zaplatit. Kocourka Žolyho neházel jen tak do vzduchu, ale vlastně ho týral. A v jedné scéně, která v seriálu chybí a v níž mu bylo přisouzeno odvézt Věrku s otřesem mozku do nemocnice a pak domů, a to zrovna v den, kdy do Frývaldova zavítal Henlein, se Sepp nechal slyšet, že by ji tam klidně nechal chcípnout, vždyť proboha, kdo mu nahradí tu zmeškanou příležitost? A při jejich posledním setkání, kdy se Věrku snaží přesvědčit, aby mu pomohla utéct, jí sice řekne, že měla vždycky měkké srdíčko, ale když ho Věra hned neposlechne, přejde od milých slov hned k výhrůžkám (a i vzhledem k tomu, co Sepp vyváděl za války, o čemž ve filmu není ani slovo, ty výhrůžky znějí znepokojivěji než cokoli podobného, co Sepp řekl ve filmu).
Ale snad nejvíce filmařovu fantazii odnesli Milan a jeho matka. V seriálu mamánek a paninka z vyšší společnosti s nosánkem dosti nahoru, takže Věrčin vztah s Milanem vydrží jenom krátce. V knížce žena zdrcená popravou svého muže-vlastence a milý chlapec, který se snaží matku uchránit od úplného zešílení a sám z toho nezešílet.

4 09.10.2016

Dubliňané jsou sbírka povídek různé kvality. Do některých se člověk začte a nemůže přečíst a je mu líto, že povídka už skončila. Některé povídky jsou ale nudné, skončí tak nijace jako začaly a čtenář trne v údivu, proč tam ta povídka vlastně je.
Celkově jde ale o příjemnou knížku o obyčejných lidech 19. století, z hlavního města jedné země velkého impéria, kde místy probublává začínající národní obrození.

4 01.10.2016

Na pozadí hlavního příběhu - Adam hledá Gabriela, milence své ženy Asji - se rozvíjí několik dalších příběhů: osud Gabrielovy babičky Veduči, vztah Naíma a Dafi... Příběh je vyprávěn z pohledu všech postav, čtenář si tedy může udělat obrázek o jejich psychologii.
Kniha se ze začátku zdá podivná, nepřístupná, ale s každou stránkou je lepší a lepší. Příběh se odvíjí velmi nečekaně. Poslední stránky jsem přečetla jedním dechem.

2 18.09.2016

Část knihy tvoří různé příklady, které nejsou ani tak matematické, jako spíš logické. Na konci knihy jsou všechny příklady vyřešeny i s komentářem. V některých případech bohužel komentář předpokládá, že je čtenářovi něco jasné, i když to někomu, kdo se matematikou nezabývá, tak jasné být nemusí.
V knize se dále dočtete o některých matematických teoriích. Některé kapitoly jsou napsány opravdu dobře tak, že základy teorie pochopí každý. Někdy se ale čtenář musí spokojit s příběhem o tom, jak se která teorie vyvíjela, aniž by se autor snažil osvětlit proč (viz např. kapitola o Riemannově hypotéze; v kapitole o Eulerově krásném vzorci dokonce autor na začátku varuje, že následující kapitola není pro ty, kteří neznají základy diferenciálních rovnic a komplexní analýzy).

21.08.2016

Nejde o román v pravém slova smyslu. Skládá se jednak z autorových vzpomínek (zařazených "na přeskáčku"), jednak z jeho úvah nad komunismem, minulým režimem a porevoluční dobou.
Mé počáteční nadšení z tohoto přístupu vystřídalo po nějakých dvou stech stranách zklamání. "Vyprávěcí" části, seskládané hala bala a mnohdy psané ne moc rozvitými větami, ve mně vyvolávaly pocit, který má člověk, když si musí prohlížet cizí fotografie z dovolené. Kdyby kniha měla nějakých 200-300 stran, byla by pravděpodobně skvělá, ale přes 700 stran bylo opravdu příliš...

15.08.2016

Další skvělá Murakamiho kniha. Svou jakousi mystikou mi trochu připomínala jinou Murakamiho knihu, kterou jsem četla, 1Q84. Oproti ní mi ale přišla jakási přirozenější, střídání postav nebylo tak krkolomné jako u 1Q84. Jediné, co mi na knize vadilo, bylo příliš sexuálních scén, které mi místy přišly až samoúčelné.

1 15.03.2016

Vcelku čtivá knížečka (alespoň v originále), ale skoro nic se tam neděje, autor jenom popisuje život postav. A když už se konečně začne něco dít, kniha najednou skončí...

1 14.02.2016

Vcelku čtivá knížka o tom, jak člověka a jeho blízké změní rakovina. Vyprávění působí poněkud chaoticky, autor mírně přeskakuje v čase, ale na kvalitě knihy to nikterak neubírá.

1 08.02.2016

Měla-li bych stručně vyjádřit, jaký dojem ve mně kniha zanechala, řekla bych, že je to jakási knižní soap-opera. Ona ta kniha je opravdu taková - když přeskočíte jednu kapitolu, jako by se nic nestalo. Děj se totiž o moc dále neposunul. Jenomže když se kvapem blížila 400. stránka a pořád nic, řekla jsem si, že tohle vzdávám.
Dvě hvězdičky za to, že i ty rozvláčné nic neříkající pasáže byly napsány opravdu dobře.

3 19.01.2016

Ze začátku mi kniha přišla přehnaně pedantská, až trapná. Když Adolf Hitler o každém chlapci mluví jako o členu Hitlerjugend, o každém muži jako o potencionálním členovi SS nebo Wehrmachtu... Inu, autor si chce na Hitlerovi přihřát polívčičku, ale neví jak na to.
Ale čím dále děj postupoval, tím více mi přišlo, že je to normální. Prostě to k té postavě patří. Prostě tak myslí. A i když se dostával dál a dál, říkala jsem si: jo, takhle by to asi bylo. Tohle by asi udělal(i). A přišlo mi to normální.
Až v poslední kapitole jsem se zamyslela, kam až se to kniha dostala... A byla jsem celkem zděšena... Hlavně z toho, že bych nebyla schopna odpřisáhnout, že by se to nikdy nestalo (až na zmrtvýchvstalého Hitlera, samozřejmě).

1 04.01.2016

Kniha celkem čtivě popisuje židovské tradice a zvyky, včetně vývoje a občas i regionálních odlišností. Doporučuji.

24.12.2015

Lolita mě mile překvapila. Původně jsem si tuto knihu představovala jako jakési obscénní dílko, které bůhvíproč získalo slávu, a začala jsem ji číst jako takovou nepsanou povinnost. Ale je to opravdu fascinující dílo. Ani jsem si nedovedla představit, jak poetickým jazykem j možné psát o pedofilní lásce.
Ale i sama postava Lolity byla jiná, než jsem myslela. Nebyla takovou pouhou pasivní obětí, jak jsem myslela...

6 26.11.2015

Druhý díl je ještě děsivější než ten první. Zatímco v prvním díle ještě celkem dominuje "obyčejný" život Marty a Kurta (ačkoli je samozřejmě Silvin příběh je také důležitý), z druhého dílu sálá zmar doby. Chudoba, chaos, boje mezi nacisty a komunisty. A na konci hrozivý pohled na Reichstag po volbách 1930...

1 07.11.2015

Fascinující a zároveň děsivé...

2 01.11.2015

Hlavní hrdina-vypravěč je, podobně jako jeho matka, zajat vzpomínkou na svého zavražděného bratra (ačkoli každý z nich jinak - matka na něj neustále vzpomíná a chce jej pomstít, vypravěč je pro ni jen jakýmsi jeho odrazem, čímž trpí celý život). Zavražděným není nikdo jiný, než oběť Meursaulta z Camusova Cizince. Z této knihy také autor občas cituje a porovnává svého hlavního hrdinu s hrdinou Camusovým. Ale nekritizuje jen Camusovo dílo, ale i alžírskou společnost.
Příběh je velmi dobře napsaný, takže se do jednotlivých kapitol čtenář opravdu začte. Bohužel ale opravdu jen do jednotlivých kapitol, protože většina z nich je ukončena nějakou frází stylu "tak se uvidíme zítra", což působí dosti rušivě.

4 17.10.2015

Obdivuhodné, jak se autorovi podařilo ze zdánlivě nudného tématu vytvořit velmi čtivý román. Snad by jen mohl věnovat o něco méně času erotickým scénám...

20.09.2015

Začetla jsem se do knihy... normalizační Sudety... Řekla jsem si: kde je ten existencionální román o současné společnosti, o kterém si píše na obálce? Ale řekla jsem si, že i na to snad dojde. A opravdu došlo.
Román je opravdu skvělý, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Jen lyrické pasáže, které naprosto nesouvisely s okolním dějem, mě poněkud rušily. A možná i množství postav, které se objevily, pak zmizely, a když jsem na ně už pomalu zapomněla, opět se objevily. Kdyby aspoň neměly občas tak podobná jména... (nebo jsem jediná, kdo si neustále pletl Lakmé a Lonvé?)

2 10.09.2015

Kniha mi svými kratičkými kapitolami připomínala spíše sbírku básní než novelu. Nicméně nejde říci, že by krátké kapitoly a časté přeskakování z postavy na postavu brzdily děj.
Děj je naplněn prapodivnými postavami, z nichž asi nejpodivnější je Kitty Finchová. Neustále se mi v hlavě objevovala myšlenka, že to je snad trochu moc střelené. Ale něco mě u té knihy drželo až dokonce.

5 13.08.2015

Kniha seznamuje s některými aspekty židovského náboženství - s židovskými svátky a jejich tradicemi, s košer stravováním, s židovským svatebním obřadem, ... Autor se nespokojí s pouhým výkladem co, kdy a jak, ale vždy se snaží vysvětlit, proč se co jak dělá. A to vždy velmi čtivou formou a tak, že i judaismem téměř "nedotčený" jedinec (jako já) nemá problém pochopit, o čem je řeč. Jedině snad s první částí, věnovanou synagogální bohoslužbě, jsem měla mírně problémy a musela jsem ji číst dvakrát, abych se v tom vyznala.
Vřele doporučuji!!

1 27.07.2015