Kam létají vrány
Ann-Marie MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167488/bmid_kam-letaji-vrany-1wV-167488.jpg
4
108
108
Ve svém dlouho očekávaném druhém románu se Ann-Marie MacDonaldová vrací do šedesátých let, období naplněného sebevědomým optimismem úspěšného dobývání vesmíru, ale také hrozbou studené války a mezinárodních strategických intrik. Madeleine McCarthyová, na začátku románu devítiletá dívenka nadaná nevšední představivostí a pozorovacím talentem, přijíždí se svou rodinou na leteckou základnu Centralia v Ontariu, kde se zakládá osa tragického příběhu brutálního zločinu lokálního významu, propojeného s neznámými tajemnými silami a zájmy globálního charakteru. MacDonaldová podmanivým způsobem evokuje bolest, zmatek, humor i radost dětství konfrontovaného s nebezpečným a těžko pochopitelným světem dospělých. Kam létají vrány je mistrovskou kronikou novodobé historie Kanady v kontextu klíčových událostí v našem světě, ale především neodolatelným, hluboce přesvědčivým příběhem lidského utrpení, nezdolnosti a hojivé síly lásky.... celý text
Přidat komentář
Hneď na začiatku roka som si dala výzvu v podobe vyše 900 stranovej knihy, ktorú som prečítala oveľa rýchlejšie ako som si myslela. Spočiatku som si vravela, že čo niekto potrebuje napísať na toľkých stranách, ale v konečnom dôsledku mi bolo ľúto, keď som knihu dočítavala. Možno by si niektoré časti zaslúžili trošku skrátiť, možno o nejakých sto strán, ale inak autorka presne vie, prečo tú ktorú časť napísala. Úprimne povedané som "padla na kolená" už druhý raz, pretože už autorkina prvotina (Padněte na kolena) ma dostala. Keď si celý čas myslíte, že viete ako to bolo, tak Ann-Marie MacDonald vám ukáže ako veľmi ste sa mýlili.
Odporúčam iba trpezlivým a skúseným čitateľom, nie fanúšikom lacného mainstremu.
Kniha Kam létají vrány je mistrovskou kronikou novodobej histórie Kanady (60´s) v kontexte kľúčových udalostí v našom svete, ale predovšetkým hlboko presvedčivým príbehom ľudského utrpenia, viny a neviny, vyrovnávania sa s tieňmi minulosti, nezdolnosti a hojivej sily lásky.
"Strach je nezbytný předpoklad odvahy."
"Když zemře rodič, zmizí celá planeta, a noční obloha už nikdy nebude vypadat stejně. A nezáleží na tom, jak moc jsme dospělí, když se nám to stane. A když ztratíme oba, je to, jako kdybychom navždycky přišli o stálou střechu nad hlavou – neviditelný štít, první obranná linie mezi námi a smrtelností, je nenávratně pryč. "
Strašně obsáhlá kniha, zdolala jsem jí i když mě někdy i trochu otravovala. Chvílema byl děj parádní a napínavý, zvláště ve druhé části, ale chvílema jsem se strašlivě nudila. Myslím, že určitě třetina knihy tam pro mě byla navíc. Příběh sám o sobě byl děsivý, když to domyslíme do důsledků a určitě ve mě nějaký čas zůstane.
No rozhodně je to zajímavá a hlavně velmi objemná kniha.
Víc se mi líbila první půlka,ta "dětská" pro ty krásně vylíčená 60-tá léta.A ten dětský pohled na svět.
Jsem ráda že jsem si ji přečetla i když od paní autorky mi přišla zajímavější předchozí kniha Padněte na kolena.
Knížka, která má téměř tisíc stran. Začátek toho obsáhlého příběhu je k neuvěření idylický (něčemu se opravdu věřit nedalo). Krásně napsané, ale dlouhé, dlouhé, dlouhé. Ano, i já jsem některé odstavce přeskakovala – a napište mi sem, kdo ne. Zprávy z rádia, texty písniček, politika, podobenství z pohádek, francouzština… popisy všeho jdou tak do šíře, že občas vynecháte dvě věty, ani nevíte jak. Za mne předimenzováno. Ovšem od pětisté stránky už jsem se nemohla odtrhnout, podobně jako při čtení knížky Padněte na kolena. A zároveň jsem si mockrát řekla –„Chci myslet na něco hezkýho!“ Nešlo to.
Nedočteno, nehodnotím, na první stránky jsem se vrhla s nadšením, nevychovaně na návštěvě, tak mi ji půjčili domů. Dostala jsem se za půlku, a odložila. Ale také mě to vůbec netrápí. Přešla jsme k jiné knize a už ani nevím, o čem že to bylo a mělo být.
Rozdělila bych knihu na dvě části. První popisuje očima dítěte dospívání na kanadské vojenské základně, vztahy sousedské, problémy kamarádství, vztahy mezi rodiči i sourozenci atd. Tato část byla velmi zajímavá, čtivá a přinutila člověka popřemýšlet nad vlastním dětstvím, lidmi, které jsme už třeba ztratili, nad zážitky, které se do vzpomínek vrátily po letech. I když do ní patří i obraz zneužívání dětí a nakonec vražda, zanechala ve mně pozitivní dojem. Druhá část ukazuje, jak se jednotliví aktéři těchto událostí posunuli v čase - rodiče a sousedé jsou staří nebo mrtví, děti už jsou dospělé s vlastními životy, vztahy a problémy.. Tato část je taková bilanční, jak přijmout sám sebe, jak se vyrovnat s minulostí, jak se oprostit od starých křivd.. Nakonec se dozvíme i to, jak to tenkrát vlastně všechno bylo se zavražděným dítětem. V této části se mi už nedařilo tak stoprocentně držet pozornost a pohledy do duší jednotlivých postav už se mi u této autorky nezdály tak přesvědčivé. Myslím si, že mnohem lépe vystihuje svět dětských představ a jejich starostí, než svět dospělých. Celkově jsem však ráda, že jsem si knihu přečetla, hodnotím ji určitě kladně.
Právě jsem dočetla a kniha ve mě ještě doznívá. Nečetla se mi lehce. Bylo to jako prodírat se sice zajímavým, ale hustým pralesem, kde je nutné pořád sledovat okolí , každou maličkost a přemýšlet. Občas bych ráda svou cestu trochu urychlila a žehrala jsem na autorku, že trochu podrobností a stránek neubrala. Stálo za to vydržet. Výborná kniha, skvěle popsaná atmosféra 60 let v Kanadě (trochu mi tím připomínala Kingův Dallas 63). Mistrovsky popsaný svět hlavně očima dítěte....Přes veškeré prvky zločinu, špionáže a napětí je to hlavně kniha o rodině, rodinných vztazích, lásce, pochopení a odpuštění. A že to nejsou prázdná slova dokazuje to, že jsem při četbě o své vlastní rodině, dětství a o rodičích přemýšlela a vzpomínala, jako už dávno ne.
Kniha, u které mi chvilinku trvalo se začíst. Ovšem vyplatilo se počkat, poněvadž se začala odvíjet dvougenerační sága jedné rodiny, kde o události nebylo nouze. Je to kniha o vině a nevině. O tom jací jsme, jaké by nás chtěly mít naše děti a jak následně pochopí naše činy. Je to kniha o odpuštění v tom nejryzejším smyslu a charakteru. Je to kniha o lásce, ale také velké marnosti. Je to kniha o životě a také jeho bezvýslednosti. Je to prostě kniha, kterou si musíte přečíst! A to proto, že to je dost dobrá kniha.
To jsem si teda dala, s tohle knihou! Chtěla jsem něco zajímavého na dovolenou – a pak jsem měla týden nos zabořený v knize a myšlenky v Kanadě s hrdiny příběhu.
Příběh má hlavu a patu, žádné slepé uličky, a to i přes množství dějových linií. I když se všichni rozhodujeme, jak nejlépe umíme, v součtu to někdy to prostě nedopadne dobře a neexistuje jeden viník, na kterého by šlo ukázat prstem.
Pěkně předvedeno, jak „tradiční rodina“, kde se maminka stará o děti, dům a zahradu a tatínek chodí do práce a vydělává peníze, může být ve skutečnosti velmi dysfunkční. Přesvědčivě vylíčen svět dětí. A i nápad hrát si na školu pro mě bude mít odteď jiný význam.
Ano, mohlo to být tak o 100 stran kratší. Někdy se autorka zjevně nechala unést. Ale stejně pět hvězd za příběh a hlavně za jazyk – na čemž má jistě zásluhu i překladatelka.
Bylo to dlouhe a narocne. Cast hrdincina detstvi a jeji dospelosti mi pripadaly jako dve ruzne knihy. Neskutecne obsahla kniha, ktera toho pokryva neskutecne mnoho co do temat, prostredi, zpusobu psani, stylu.
Otřesný příběh a frustrující čtení: autorka měla očividně touhu se pořádně rozepsat, všechny fáze ji bavily, minulost-zločin-budoucnost, a opřela se do nich stejnou měrou. Na čtenáře při tom ale moc nemyslela...a všeho moc škodí - celé by se to dalo povyprávět kompaktněji, na zlomku stran, a do toho se měla autorka opřít, aby to bylo mnohem lepší. Čtenář vážně nepotřeboval doprobna vylíčené zejména poslední dvě části, ty shrnout do několika holých vět, pár stran a celé dílo by bylo výbušnější, přitom ještě s větším dopadem na čtenáře, který by si musel i víc zapřemýšlet.
""Vyprávět" znamená počítat. Jako úředník u přepážky v bance. Dokonce i účetní obchoduje s vyprávěním, a vypravěč příběhů je jistým druhem účetního. Oba provádějí revizi událostí a ztrát, a na posluchači je rozhodnout - stálo to za to?" (s. 671)
První část byla neskutečně idylická a rozvláčná, dokonalá rodina, skvělá Kanada, dobrá práce na úpravné malé cvičné letecké základně, báječné období 17 let po válce, přesto je čas a prostor, aby muži dumali o kanadské versus americké politice, trochu vojenství (však taky byli na základně) a hlavně studené válce a ovládnutí (cha) vesmíru. Za humny Kennedy, jeho plán letu na Měsíc (velmi zajímavé obrazy zejména ve srovnání se současným vnímáním dalších cest na Měsíc) a jeho vykonavatelé částečně přetažení z nacistických vědecko-výzkumných funkcí.
Kniha mi tady nepřinesla sdostatek slibovaných informací o Kanadě, její historii a občanském cítění, vím, že Kanaďané museli a šli do obou válek v rámci Britského společenství a nemám pochyb o jejich dvojnásobné chrabrosti jít hájit vcelku cizí zájmy za oceán, ale trochu mě zaráží, když v knize čtu, že v bitvě o Anglii ji nechali všichni na holičkách krom 99 kanadských pilotů!? To není pravda, autorka se v tom sice nenimrala, ale o to horší takovéhle striktní prohlášení - od pilota, který se ani nemohl sám zúčastnit.
Po první stovce stran se přesouváme do školy a dopodrobna je nám líčeno to, z čeho je postupně jasné, o jaký hnusný zločin asi půjde, nebo spíš zločiny. S blížícím se (v knize předem ohlašovaným) až nastalým zločinem se situace náležitě šmodrchá a je už zřejmé, že půjde o dílčí charaktery, jak si poradí s pravdou. Nu, polopravd a nejasných vjemů nakonec bylo až moc, a proto to celé vyšetřování dopadlo, jak dopadlo. A hřích dopadá na mnohé.
Příběh má být podle skutečnosti, ale zajímalo by mne, jak dalece pak autorka fabulovala v období druhé půle knihy, po jaru 1963. Dle mého hodně, ne a ne mnoha věcem a postavám uvěřit, že by si žily a vyvíjely se právě takhle...
A samotné rozuzlení? Občas mi tato děsivá možnost bleskla hlavou vedle pravděpodobnějšího řešení.
Zůstávají nepříjemné pocity zmařenosti na všech stranách.
Ale také zajímavě vyjádřené postřehy z běhu života i dějin:
"...přetrpěla pustošivý příboj žalu a postupný odliv naděje."
Pozn.: na rozdíl od některých dříve komentujících jsem si užívala franštinu (i tu zpatlanou), zato mě dost iritovala (naštěstí zřídkavá) němčina, jejíž přítomnost (vyjma dialogů s rodilými Němci) mě velmi překvapila v místě a čase děje.
To bol tak silný zážitok, že jednoducho nemám slov. Podobne ako po prečítaní predchádzajúcej knižky Padněte na kolena, citim sa totálne "semleta". Táto pani spisovateľka ma obrovský dar podať príbeh tak, že ho žijete spolu s jeho aktérmi, stávajú sa vašimi dôvernými známymi, cítite pomaly každý záchvev ich duše. Opäť sa rieši otázka viny, ostrejšie však vystupuje do popredia otázka voľby - rozhodnutí, ktorých následky fatálnym spôsobom posúvajú život nepredvídaným smerom. Fascinujúce čítanie!
Určitě nenechá tato kniha čtenáře bez odezvy. Buď chválit, nebo zatratit. Já spíš chválím. Bez podrobného a rozsáhlého vykreslení by nebylo možné všechno vyjádřit- vztahy v rodině, společnost, postavení dětí, politické dění, všechno navzájem propletené a ovlivňující jednotlivce.
Prvních sto stran jsem musela překousat. Potom jsem ale četla a četla. To, jak se někdy může život zašmodrchat mi nahánělo až hrůzu. Silný příběh, dobře vyprávěný, ale závěr mě už tak nebavil, jako předcházející děj.
Nevím kam létají vrány, ale já při čtení nejednou málem vyletěla z kůže....
Tímto se omlouvám svým "oblíbeným" zde na DK, jelikož jejich hodnocení je veskrze více než kladné. Nemůžu jinak. Fakt jsem se snažila, dala si odstup měsíc mezi přečtením a komentářem, ale - nepomohlo to. Holt se smiřuju se skutečností, že jsem často bílou vránou, občas černou ovcí a většinou vlající proti proudu. Nu což.
Román bych rozdělila na několik částí. Prvních sto padesát stran k nepřekousání. Hutné jako tuhnoucí beton, rozvláčné, nudné. Zasloužím si bobříka vytrvalosti či odvahy, tohle byl vskutku mimořádný výkon. Druhá část, dětství Madelein a její svět, je hezké čtení. Třetí, kdy dochází k vraždě a soudnímu líčení s nevinným klukem, byla skvělá - tedy až na to "prozření" Jacka, že svět je i zlý. Zbytek knihy lze s klidným svědomím vynechat.
Netuším, k čemu v románu měla sloužit rozvlekle líčená idylka rodinné dokonalosti ala paničky Stepfordské. Rodina Jacka a Mimi je dokonalá. Chápete? Dokonalá! Prostě dokonalá!!! Ještě o tom někdo pochybuje? Trnuly mi z toho zuby, jako bych žvýkala hodně hutný přeslazený karamel (fuj...):
"Je to vlastně jednoduché: když máte lidi rádi, budou vás mít rádi taky. Určitě tomu pomáhá i to, že děti Jacka a Mimi jsou dobře vychované a odpovídají celou větou. Pomáhá, že jejich dcerka je hezká a jejich syn je taky pohledný kluk. (...) Pomáhá i to, že Jack a jeho žena jsou tak krásný pár. A nejen proto, že Mimi je štíhlá a v pouzdrové sukni ke kolenům a elegantních lodičkách jí to ohromně sluší. Ne proto, že Jack je pohledný modrooký džentlmen s příjemně uvolněnými způsoby, v nichž se znalost světa bez úsilí snoubí s vrozenou úctou k práci a pracujícím lidem. Jsou krásný pár, protože se milují."
Uáááá.... tohle je rozpitváváno na dalších sto stranách. Možná dvou stech, protože je potřeba ještě náležitě objasnit, jaký je Jack skvělý pracovník (bezchybný za každých okolností!) a jakou má fantastickou kariéru. Jsou prostě všichni dokonalí, pro ty, kteří to ještě stále nepochopili.
A kupodivu - ten samý Jack, který má "znalost světa bez úsilí" je asi tak v polovině knihy nesmírně překvapen faktem, že si vláda (kterékoliv země) jede tak trochu (spíše hodně) podle svého a sem tam nějaká nevinná oběť je rozhodně netrápí. A že mu dokonce mohou lidi, považte!, lhát.... Ach....
Tohle grafomanské šílenství má bezmála 1000 stran.
Ale abych tomu jen nekřivdila - zhruba třetina knihy, kde je líčen soudní proces (založený na skutečné události) je fajn a má grády. Za tohle jedna hvězdička. Druhá za sympatickou postavu Madelein - tu se autorce (kupodivu) nepodařilo úplně zničit a je vcelku uvěřitelná. A poslední hvězdička za překvapivé rozuzlení vraždy.
Ten zbytek je pro mne křečovitá kýčovitá nevěrohodná nudná nastavovaná kaše. Pardon.
Tahle kniha je oříšek i pro polykače příběhů jako jsem já.
Hrdinkou je malá Madeleine, která přijíždí se svými rodiči a bratrem na leteckou základnu v Kanadě. Její otec se nechtěně zaplete do akce, která silně ovlivní celou jeho rodinu a blízké. V knize se promítá politika 60 let a osoba Johna Kennedyho.
Je pravda, že kniha je hodně obsáhlá a některé informace už nejsou aktuální.
Já ji nedoporučím, protože je to velice smutný příběh a nechci ho v sobě uložit.
To ale neznamená, že by autorka nepsala dobře.
Každá kniha z mého pohledu chce svůj čas.
Příběh, který je velmi kvalitně zpracován, který vás však může místy nudit tak, že zdlouhavé pasáže úvah přeskakujete, detailními popisy anomálií jste tak znechuceni, že nechcete číst dál.
Spisovatelkou ,,Jste odsouzeni k volbě a každá volba v sobě skrývá možnost nenávratné ztráty." Tedy i možnost, že tento příběh plný nesmyslných ideálů, znechucení, smutku, strachu, falešných představ o hrdinství a v neposlední řadě lidské deviace nedočtete.
Ale je to příběh i o neobyčejné statečnosti, odhodlání, síle ducha a naději ... A detektivní zápletka vás stejně nepustí.
Chci žít a svou láskou hřát, celou duši dát
Vždyť život plný má, kdo touží mít rád
K této knize se již nikdy nevrátím a nechci ji mít ve své knihovně. Můj čas pro tuto knihu dávno vypršel. Ale tento příběh mě tolikrát donutil přemýšlet, rozuzlení příběhu mě úplně paralyzovalo a konec vnesl do mé rozhárané duše mír.
Ještě dlouho se na sítnici mého oka bude blýskat drobný stříbrný přívěšek se jménem Claire ...
Ještě dlouho z mé paměti nevymizí příběh Madeleine McCarthyové - na začátku malé osmileté holčičky, která měla všechna práva nedospět, ale neudělala to.
Štítky knihy
sebevražda vraždy děti thrillery kanadská literatura špionáž rodinné vztahy pedofilie psychologické romány studená válkaAutorovy další knížky
| 2013 |  Kam létají vrány |
| 2013 | Padněte na kolena |
Konečně zase knížka, u které jsem si říkala: ještě jednu stránku, ještě jednu kapitolu a pak už opravdu půjdu spát.