Cesta na konec tisíciletí
Avraham B. Jehošua
Píše se rok 999 a do křesťanské Evropy, vzrušené náboženským očekáváním druhého příchodu Krista, přijíždí z Maroka židovský kupec Ben Attár, ženatý se dvěma manželkami, aby vyřešil svízelnou situaci: s jeho bigamií, přirozenou v sefardském prostředí severní Afriky, se nehodlá smířit pařížská rodina jeho synovce a obchodního společníka. A tak aby zabránil roztržce a přerušení slibně se rozvíjejícího podnikání, učiní Ben Attár krok, jehož neočekávané důsledky zcela změní osud jeho rodiny, vztahy s ostatními lidmi a celý život. Rozhodne se totiž vzít na cestu do Evropy obě své ženy ve snaze přesvědčit aškenázské příbuzné svého společníka o přirozenosti a výhodách mnohoženství. K vlastnímu překvapení se však setkává pouze s nepochopením, a tak se jeho cesta rozvíjí v hluboce lidské drama, na jehož počátku stojí konflikt věrnosti a touhy, překvapivě rezonující s podobnými dilematy současnosti. Jehošua brilantně načrtává kulisu středověkého světa s jeho senzualitou a morálkou a přitom na pozadí střetu dvou odlišných židovských kultur, Orientu a Okcidentu, odkrývá nejhlubší otázky týkající se původu mravního cítění, charakteru, lidských stereotypů a jejich konfliktů s láskou a vášní.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2013 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Masah el Tom ha-Elef, 1997
více info...
Přidat komentář
Pro mne to byl krásný výlet do úplně jiného světa, myšlení, kultury. Myšlenkový střet několika kulturních a náboženských světů v hluboké historii - obdivuhodné, na čtení ovšem poměrně náročné. Navíc zajímavé popisy tehdejšího obchodu, cestování atd, hodně erotiky a sexu.
Na druhou stranu nedávám plný počet hvězdiček, protože ke konci už mi kniha přišla dlouhá, rozvláčná a tak trochu jakoby se motala v kruhu. Málem jsem jí těsně před koncem odložil, jakoby jí došlo napětí a energie a autor to celé tak nějak doplácal do konce.
Obdivuhodné, jak se autorovi podařilo ze zdánlivě nudného tématu vytvořit velmi čtivý román. Snad by jen mohl věnovat o něco méně času erotickým scénám...
Pro mě osobně zatím nejlepší Jehošua. Krásný příběh pro našince z lehce exotickým a dobrodružným nádechem. Co mě ale především zaujalo byl autorův styl, který se k příběhu jako tento skvěle hodil. Na jedné straně jemná a subtilní psychologická drobnokresba postav a jejich niterných prožitků a na druhé straně román přibližující rozličné podoby židovství, včetně nejrůznějších obřadů - jako by to byl text sepsaný nějakým sefardským mystikem. Krásně se to četlo, ale chce to se opravdu soustředit. Není to kniha do metra ani někam kde je rušno. Ideální při četbě této knihy se ukázalo večerní ticho a šum moře. Doporučuji.
Starý známy Jehošua a predsa je iný. Starý známy, lebo ako je u neho zvykom, opäť rozvíja brilantný psychologický román plný farbistých emócií a vnútorných konfliktov, hoci spočiatku by som to sotva povedala. A iný je, lebo jeho román tentoraz nadobúda niektoré z čŕt dobrodružných príbehov. Je výletom do dôb dávno minulých, priamo do srdca ničivého stretu odlišných svetov, kultúr, náboženstiev. Jeho najnovší text ma spočiatku tak zmiatol, že som vôbec nevedela, čo mám očakávať – vybrať sa po vychodených jehošuovských chodníčkoch, alebo sa pripraviť na niečo celkom iné, u Jehošuu neobvyklé (hrdinské cesty naprieč oceánom, neznáme nebezpečenstvo v podobe pirátov, typické scény stredovekého boja...). Ak mám tento román porovnať s ostatnými tromi doposiaľ v češtine vydanými Jehošuovými knihami, najbližší podobný je mu, aj keď len veľmi čiastočne (umiestnením jednej z línií deja do vzdialenej minulosti) román Pan Mani. Pre mňa bola Cesta na konec tisíciletí na sústredenie náročnejším čítaním, text neodsýpal tak hladko ako v jeho predchádzajúcich knihách, aj keď neviem presne povedať, v čom presne to spočíva. Snáď v samotnom charaktere zvolenej témy, ale určite aj vo zvláštnych prechodoch v čase (najmä v úvodných pasážach textu, kedy sa ani nenazdáte a ste nie len o rovných tisíc rokov pozadu, ale ešte aj o kúsok viac a chvíľu trvá, kým zaregistrujete zmenu časovej roviny, tak plynulý a nebadaný je ten prechod) a tiež v komplikovanejšej štylistike, tým viac však text podnecuje obrazotvornosť, aspoň tú moju určite. Pred očami sa mi počas celého putovania textom v súlade s čítaným odvíjal film. A hoci som v to spočiatku ani len nedúfala, postavy mi napokon prirástli k srdcu, mnohé situácie som prežívala s nimi, po úvodnej monotónnosti sa dokonca dostavilo určité napätie, a ja by som zrazu pokojne čítala aj ďalej, no nečakane som sa ocitla na konci knihy. Tuším však, že mnoho čitateľov si táto kniha nenájde, väčšina ju zrejme po počiatočnom trápení odloží, najmä tí ešte Jehušoum nedotknutí. Podľa môjho odhadu vytrvajú skôr tí, ktorí už Jehošuu poznajú a sú fanúšikmi jeho kníh.
Štítky knihy
izraelská literaturaAutorovy další knížky
2008 | Milenec |
2012 | Molcho |
2010 | Pan Mani |
2013 | Cesta na konec tisíciletí |
2024 | Osvobozená nevěsta |
Rámcově historický román, v němž se střetnou Židé ze severní Afriky s Židy aškenázskými o legitimitu mnohoženství. Ovšem historicky vzato bych na něj moc nespoléhala, myšlenkově a citově jsou postavy dost moderní, nezbytné potíže (kulturní, společenské, zdravotní) návštěvníků z Afriky jsou zanedbatelné nebo žádné, všechny ženy jsou nečekaně emancipované a desetitýdenní cesta Evropou až nudně hladká.
Historické detaily ale nejsou podstatou knihy, historický román je to jen formálně. Jde o beletristickou formu disputace o podobách lásky. Dvojženství především, ale nejenom. A v této rovině knihy je znát zdatný romanopisec. Rodinný propletenec Židů z jihu a severu je propojený láskou ochranitelskou i skrytě žárlivou a majetnickou z jedné strany, a smutkem po zemřelé milované ze strany druhé. Kupec Ben Attár miluje obě své manželky stejně jako svého ztraceného synovce, a protože se nikoho z nich nedokáže vzdát, pokusí se příkladem své lásky smířit nesmiřitelné. Mladší manželka cestou zjistí, že lásky někdy může být na jednoho příliš. Cesta ke zdánlivě tvrdému srdci vede přes lásku mateřskou. Všechny postavy se s láskou potýkají a Jehošua s dobře vyváženou kombinací filosofování a zdatného vypravěčství vede příběh po nikoliv nudných, ale ne zrovna překvapivých cestách. Moderními termíny by se dalo říct, že jde o obhajobu polyamorie. Je to tak, ale je to obhajoba citlivá ke všem stanoviskům a v jádře obecnější – zkrátka popis lásky jako takové.