Milenec přehled

30.03.2023

"No a my jsme v té poslední válce ztratili milence." (str. 9) A čím čtete dál, zjišťujete, že se milenců objevuje v tom zvláštním příběhu více. Až po toho posledního. Naimovo poznání: "Můžeme je milovat, můžeme jim působit i bolest --" (str. 343) a poslední věta celého románu "Divte se lidičky, co potkalo Naima, že je najednou plný naděje -" (str.343) naznačuje, že tou nadějí může být i sblížení Židů a Arabů. Vročení 1974 -1976 však mírní optimismus.

07.02.2021

Izrael - exotická země, v povrchně povšechném povědomí spojovaná hlavně s nekonečnými válečnými židovsko-arabskými konflikty a s archaickými obrazy vousatých mužů s pejzy v černých oblecích a kloboucích ... Příběhy postav románu Milenec se však (až na onu neustálou přítomnost války v pozadí) podobají častým problémům hrdinů z nám známého světa - neurčitá nespokojenost se životem, bezcílnost a hledání ... avizované hledání ztraceného milence je vlastně jen jedním z mnoha hledání v příběhu, nálezy jsou nečekané a další vývoj naprosto otevřený. Měnící se perspektiva očima střídajících se vypravěčů vytváří pestrý vhled do různých oblastí života a autor uměl věrohodně vykreslit nutně odlišné pohledy, ať jde o pubertální dceru, arabského mladíka, stárnoucího vyhořelého Adama či ráznou babičku Veduču, mou nejoblíbenější postavu. Do hlavy nevidíme pouze Asje, ta se dělí jen o své sny ... škoda, i když je to "zpestření", ponechávající knize nádech nepoznaného tajemství.
Barevný psychologický román, kde vedle příběhu samotného jsou zajímavé náhledy do všedního života v Izraeli. Kromě očekávatelné bariéry mezi Araby a Židy mne hodně zaujalo Gabrielovo líčení ortodoxních Židů jako svým způsobem nejsvobodnější komunity v této zemi.