Doplavat domů
Deborah Levy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188393/bmid_doplavat-domu-dPJ-188393.jpg
3
189
189
Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je uznávaný básník, jeho manželka Isabel pracuje jako reportérka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku naruší neznámá dívka, která se jednou ráno koupe nahá v jejich bazénu. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená mladá žena… Během jednoho týdne se životy všech obrátí naruby.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak jsem si zkraje odbyl čtecí krizi a tato kniha mi ji rozhodně nepomohla překonat. Útlá kniha, s jiným tématem a zpracováním přečtená za pár večerů, byla bludištěm a jinotaji, však je to Odeonka s oceněním. No já ji hodnotit nebudu. Nic ve mě nezanechala.
Příběh o tom jak znechucená manželka nastrčí do domu pohlednou dívku, která ráda plave nahá, aby měla poslední záminku manžela opustit. Že to dopadlo blbě pro všechny asi nebude spoiler, ale ta chladnost mi nedovolila se do příběhu ponořit a chvílemi jsem se ztrácel ve scénách, které měli mít nějakou funkčnost.
Klasická Odeonka. Text je mnohoznačný, skutečnost se skrývá v pozadí slov. Děj není důležitý tolik, jako atmosféra, emoce, nevyřčené odrazy v zrcadle. Konec je předvídatelný a přece překvapivý.
všetko v tejto knihe sa deje medzi riadkami, ale tak nejako hlboko, slová sú len povrch. A je to znepokojivé, ani neviem prečo!
Já nevím. Buďto jsem blbá a nepochopila jsem smysl téhle knihy, anebo je ta kniha prostě hloupá.
Byla to má první Odeonka a jestli jsou takové všechny, nejspíš si další nekoupím.
Knížka, které toho nejde příliš vytknout, ale také toho na ní příliš vyzdvihnout. Z celého vyprávěcího postupu je cítit určitá sterilita, jako kdyby knížka vznikla spíše pro splnění edičního plánu než uměleckou seberealizací autora. S tím je ale spojen i zdánlivě positivní fakt, že se čte příjemně, jednoduše, odsýpá... Představuje tragické zápletky, ale neuchyluje se k hysterii. Což oceňuji ještě víc než nepřítomnost potřeby systematického deskriptivního výkladu děje. V jedné větě tak postavě staví na stůl koktejl, který postava hned v další větě odkládá dopitý. Na čtenáři je domyslet si, co si postavy během pití řekly, nebo spíše neřekly, a jaký to má dopad na vývoj děje. Autorka nemá tendenci nic zásadně vysvětlovat, zároveň ale bohužel nenechává nic otevřené. Fantazie čtenáře je tak zaměstnávaná zásadně doplňováním děje, ale nemá přílišný prostor k jeho rozšiřování. Na to ho kniha drží příliš pevně za ruku.
Co by se snad přeci jen vytknout dalo, je jistá genderová nevyrovnanost postav. Zatímco ženy posouvají děj v rámci svého plnohodnotného vnitřního světa vpřed, muži jsou jakýmisi samoúčelnými figurkami při nejlepším neschopnými ovlivnit svět kolem sebe vlastní vůlí, v horším případě hraničícími se schematičností. Kdyby autorka všem svým postavám přiznala alespoň trochu vlastní mentální kapacity k jakékoliv iniciativě, nejspíš by se tu muselo mluvit o velmi dobré knize.
Přišlo mi to jako divadelní hra což není nic pro mě..... Dočetla jsem ji na silu
Chápu, že byla kniha ve slevě. Já myslel, že to snad ani nedočtu, ale tak dal jsem to, ale už nikdy více.
Doplavat domů je jednoznačně zvláštní kniha, trošku působí jako divadelní hra. Rodinku na dovolené vyruší příchod vetřelce v podobě bláznivé ženy/ dívky.
Kniha je útlá a četla se docela dobře, i přesto, že se tam dle mého moc nedělo. Postavy jsou neskutečně nesympatické, nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah, takže se ta kniha míjí účinkem, který možná měla mít a nebo taky ne...kdo ví.
Přemýšlela jsem co touhle knihou chce autorka vlastně říct, po dočtení sice nějakou představu mám, ale nezanechalo to ve mě žádný hlubší dojem.
Hodně slabá kniha, dočetla jsem vlastně jen kvůli tomu, že jsem si knihu vybrala do výzvy. Psychicky narušená Kitty, drzá a nevděčná, Nina vulgární na svého otce (páni, tohle já říct tátovi, tak to bylo to poslední, co bych řekla..), nakonec se člověk nedozvěděl, jak to s tátou dopadlo. Kdo se to zastřelil, taky nevím, nějak mě ta slova fakt nebrala. Takovéto knihy bych zakázala tisknout, v poslední době se mi zdá, že jich čtu víc a víc, škoda na ně papíru a barvy.
Právě čtu a nějak mě to nechytlo. Jsem asi v půlce a říkám si jestli to mám vůbec dočíst. Nějak mi to nedává smysl. Děj je divný, psychicky narušená hrdinka, plno lidí kteří proplouvají příběhem. Prostě nic extra.
Anotácia vyzerala dobre, ale nakoniec sklamanie. Slabé. Dočítala som len zo zvedavosti.
Do čtení jsem se musela doslova nutit, nuda, nuda..../nenechávám knížky nedočtené/.
Ač byla kniha tak tenká, nedokázala jsem se jí prokousat. Dějová linka šla trochu šejdrem, někdy jsem nevěděla, co je přítomnost a co minulost, čí příběh zrovna teď čtu. Ani jedna postava mi v knize nebyla sympatická, všichni na mě působili až moc bohémsky a přitom nikdo s nikým neuměl jednat narovinu. Ovšem závěr mě "mile" překvapil, ale upřímně už jsem byla ráda, že knihu můžu odložit.
Kniha se četla docela těžce a musela jsem se nutit na to jak je tenká. Trvalo mi se ní prokousat.
Příběh, ve kterém se vznášíte na vodě,stejně jako jeho hlavní hrdinové a nevíte, zda a jak dlouho se na ní ještě udržíte. Příběh protknutý melancholií, tajemstvím, vnitřními smutky, nevyslovenými bolestmi, osamocením, strachy, útěky, neslyšenými výkřiky a tápáním ve tmě. Lyrický příběh oděný do letní pohody, za kterým se však skrývají hluboké rány, které nebyly nikdy ošetřeny..... Stále platí, že s depresí si člověk sám neporadí.
Tato kniha opět nebyla můj šálek čaje.
Kniha je sice dost originální, ale celý příběh působil příliš zmateně.
Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, přestože to byly poměrně zajímavé osobnosti.
Nevyhovoval mi styl psaní, takže se mi kniha ani nečetla dobře. Ke čtení jsem se nerada vracela.
Dějová linka byla opravdu hodně zmatená, autorka v ději skákala, takže působil hodně nesouvisle.
Knihu jsem občas ani nevnímala, některé informace mi přišly zbytečné. Jiné z mého pohledu naopak chyběly.
Konec knihy mě ale překvapil, opravdu jsem ho nečekala.
Přesto bych se ke knize nevrátila.
But date 5 hviezd alebo horko-tazko jednu, ale na moj vkus toto stalo za kazdy jeden riadok..mozno miestami pritiahnute za vlasy, mozno velmi vela metafor, mozno odseky, v ktorych sa citatel straca a mozno ani nie roman, skor novela - ale tie vykreslene postavy bez jedineho opisu, pribeh, ktory ani nie je pribehom a sialene podivna zapletka, tak k tejto knihe sa clovek proste vrati:)
Celkem dobrý začátek, ale pak už přichází jen nuda. Vůbec mě nezaujal styl napsání této knihy, věty jsou strašně košaté a na můj vkus těžko pochopitelné. Není to rozhodně nějaká odpočinková četba.
Krátká, ale hutná a působivá próza. Francouzské léto v Nice doslova cítíte na kůži, na které Vás současně mrazí z předurčenosti osudů přítomných postav. Vynikající je i doslov.
Doplavat domů
Prázdninový mikrokosmos bohatých Britů v pronajaté vile na Francouzské riviéře. Žádná z postav tu není šťastná, každý si něco namlouvá, něco skrývá a tápe. Slavný básník, jeho odcizená žena, krásná pubertální dcera, po které prahne místní číšník... nechybí ústřední pomatená divoká karta. Jako bych všechny tyhle příběhy od letních bazénů už četla, ale stejně je čtu zas a znova.