Bídníci I.
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69099/bmid_bidnici-i-FaL-69099.png
5
690
690
Bídnici (dvousvazkové vydání) série
1. díl >
K romantickému příběhu o bývalém galejníkovi, který zbohatne a pomáhá svým přátelům, se vracejí nové a nové generace čtenářů, kteří spolu s Hugovými hrdiny prožívají jeden z nejkrásnějších příběhů o utrpení a lásce, jaký kdy byl napsán. Sledujme tedy po letech znovu dobrodružství Jeana Valjeana a jeho věčného stínu Javerta, osudem pronásledované Fantiny a její malé Cossety, ušlechtilého Maria a vykutáleného Thénardiera. Ke kouzlu románu přispívá i to, že děj se odehrává v romantické scenérii staré Paříže třicátých let devatenáctého století, v zákoutí úzkých uliček, za tajuplnými zdmi kláštěrů a hřbitovů a dokonce i v podzemních stokách Paříže. Kniha se stala předlohou k úspěšnému muzikálu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1975 , OdeonOriginální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Přidat komentář
Prostě klasika. Skvělý a mistrný vypravěč kterému hltáte každé slovo. Místy wou (nadčasové, lidské, filozofické), místy nuda (politický pravěk, osoby a události bez návaznost na dnešek).
Bídníky jsem si chtěla přečíst už před 14 lety. Knihy jsem nedočetla, neboť mi začalo zlomové období života. A nyní jsem si řekla, že je ten pravý čas se do toho pustit. Opravdu musím říct, že Hugo dal do knihy vše co mohl. Ano je to rozsáhlé a náročné, ale stojí to za to. Neuvěřitelná slovní zásoba a hluboké morální, sociální a srdečné myšlenky- to jsou Bídníci. Rozhodně doporučuji
Od autora jsem již v minulosti četl knihu CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI, která se mi líbila. Popravdě řečeno BÍDNÍKY jsem neměl v plánu vůbec číst, protože mě odrazoval rozsah tohoto díla, ale nicméně knihy mám doma, a tak jsem si řekl, že bych se mohl začíst a uvidím, jak se mi to bude líbit. A nakonec se mi knihy líbily, i když to byla náročnější četba.
Hlavní postavou je JEAN VALJEAN, který je poslán na galeje pro krádež chleba, ale jeho trest se prodlouží, díky pokusům o útěk až na 19 let! Chleba ukradl pro svoji sestru a její děti. Je neuvěřitelné, že kvůli krádeži chleba byl na tak dlouhou dobu odsouzen. Musí skrývat svoji totožnost. Je laskavý vůči chudým lidem a má smysl pro spravedlnost.
V románu vystupuje velké množství postav např.:
- biskup MYRIEL, kterého jsem si oblíbil pro jeho prostotu a otevřenému srdci
- policejní inspektor JAVERT, který se řídí jen zákonem, je zásadový a přísný
- FANTINA – dohnána k prostituci, její dcera se jmenuje COSETTA, které se říká Skřivánek
- MARIO – student
- pan GILLENORMAND - dědeček od Maria, má 91 let (dědečka jsem měl rád)
V románu vystupuje také rodina THÉNARDIEROVA a chlapec GAVROCHE, který byl raubíř, ale pomohl, když bylo potřeba.
Victor Hugo dělá mnoho odboček a kvůli tomu se román natahuje. Jednou takovou odbočkou je Bitva u Waterloo (1815), ve které autor popisuje různé podrobnosti z bitvy, anebo život jeptišek v klášteře. Bitvu u Waterloo bych klidně oželel, anebo tuto kapitolu zkrátil.
Román je rozvětvený a promyšlený. Příběh Jeana Valjeana byl rozhodně zajímavý, a přestože je kniha bichle, myslím si, že kniha stojí za přečtení. Dozvěděl jsem se hodně informací o francouzských revolucích, o Napoleonovi, o Ludvících (XIV. – XVIII.) a o celkovém životě v Paříži v 1. třetině 19. století.
Ve Francii byly různé revoluce a Hugo všechno do nejmenšího detailu popsal. Popsal chudobu a bídu obyčejných lidí. Nejděsivější je, že tímto utrpením (hlad, zima, ošoupané šaty) prošly také děti. Byl také hrozný a těžký život galejníků. Pokud se někdo ocitl na galejích, procházel si peklem na zemi. Hugo studoval z různých pramenů Bitvu u Waterloo a sám se byl také na toto místo podívat. V románu nalezneme hodně filosofických myšlenek.
Hugo byl toho názoru, že k úkolům moderní civilizace patří nejen rozvíjení svobody jednotlivce, ale také zlepšování materiálního života každého člověka.
Pokud by se v románu nevyskytovaly různé odbočky a detailní popisy všeho možného, kniha by se mi četla určitě lépe. Nicméně autor takto píše a bylo tomu také v případě Chrámu Matky Boží v Paříži, kdy také podrobně popisoval tento chrám a jeho okolí, což nebylo úplně záživné. Čtenář si musí vyhradit na tyto knihy více času, aby všechno nasákl a postupně vstřebal.
V hlavě se mi mísí různé zážitky z knihy a vzpomínám na osudy hlavních hrdinů. Fandil jsem Jeanu Valjeanovi, aby jej nezatkli a nedostal se znovu na galeje. Je určitě dobře, že se setkal s biskupem Myrielem a zamyslel se nad svým jednáním. Člověk přece může udělal ve svém životě více přešlapů, ale to neznamená, že takto musí pokračovat po zbytek svého života. A je určitě fajn, pokud se člověk dá na lepší cestu a začne pomáhat lidem, kteří pomoc nutně potřebují. Jean Valjean si mě získal i jinými věcmi.
Líbily se mi romantické scény a také některé pasáže v závěru II. dílu. Některé scény mě chytily více za srdce. Některé postavy mi byly od samotného počátku nesympatické a bohužel to trvalo až do úplného závěru, a naopak některé postavy mě svým jednáním překvapily až jsem tomu pomalu nemohl uvěřit, ale není řečeno, že člověk nemůže změnit názor nebo postoj, když se mu otevřou oči. Bohužel jak to už bývá, většinou se žádná revoluce neobejde bez krve a lidé při těchto revolucích umírají, jak tomu bude i v tomto románu.
V románu se prolínají prvky romantické a realistické.
Četl jsem vydání z Odeonu (1975). V knize se vyskytuje hodně poznámek pod čarou.
Victor Hugo - Bídníci
Je možné na Bídníky pohlížet pouze jako na naivní a idealizovaný příběh o lásce a o boji dobra se zlem. Ve spoustě věcí jsou také poplatní době napsání. To vše je do jisté míry pravda, byla by ale velká škoda je hodnotit pouze tímto pohledem. Victor Hugo byl možná omezen dobou, v níž žil, dokázal ale velmi dobře snít i mimo ni a v lecčems ji předejít. Vytvořil komplexní a co se týče zkoumání lidské povahy univerzální knihu, ve které si dokáže snad každý najít to své. I v dnešní době dává podněty k zamyšlení nad obecně rozšířenými představami o lidské povaze a svědomí, o povaze práva, spravedlnosti, lásky, náboženství a politiky.
Bídníci vypráví příběh Jana Valjeana, který ukradl bochník chleba, aby nakrmil hladovějící rodinu. Při krádeži je přistižen a je odsouzen na pět let na galejích . Z věznice ovšem několikrát uprchne a vyslouží si tím prodloužení trestu na 19 let. Po propuštění je Jan Valjean pokořený a nenávidí celý svět. Brzy se ale setkává biskupem, který mu projeví obrovskou a nečekanou laskavost. Ve Valjeanově svědomí se odehraje velký obrat, který změní celý jeho následující život plný velkých událostí a nečekaných zvratů.
Bídníci ovšem nejsou pouze příběhem Jana Valjeana. Důležitou součástí je také historicko - filosofická část, která velmi často přesunuje děj na druhou kolej a zabývá se historickými reáliemi tehdejší Francie a filosofickým zamyšlením nad lidským životem a fungování společnosti. Tyto části tvoří pocitově kolem 40 % knihy a pro některé současné čtenáře mohou být překážkou (autor například na 50 stranách popisuje fungování jednoho klášteru) .
Victor Hugo psal velice krásným, květnatým a elegantním jazykem, který přirozeně plyne a svými dlouhými, poetickými popisy vytváří doslova nádherné momenty. Styl knihy je úžasný a sám o sobě je důvodem, proč jsem si užíval celých 1400 stran. Navíc nepůsobí ani příliš archaicky a je čitelný i pro dnešního čtenáře.
Stojí za to číst Bídníky i v dnešní době? Já jsem přesvědčený, že ano. Zkoumání lidské povahy, krásný jazyk, poutavý příběh plný zvratů, obsáhlá historická exkurze do Francie 19. století. To vše jsou důvody, proč dát Bídníkům alespoň šanci.
Hodnocení 4/5
Knihu mám moc ráda, za mě je to jedno z mých nejcitovanějších děl, která vůbec mám. Je složitá na soustředění ale kdo chce vědět víc, toho rozsah díla neodradí. Postavy jsou velmi dobře vyprofilované stejně, jako povaha tehdejší společnosti. Francie měla historicky vždy co říct, o to zajímavější je, že ke konci knihy se setkáváme s důležitým historickým mezníkem v podobě Velké francouzské revoluce, která je zde popsána surově, nicméně jak má Hugo ve zvyku, s prvky řádné romantiky. Některé pasáže jsou nadbytečné, nicméně rozsah díla dle mého názoru tehdy určoval spisovatelovu úroveň. Musíme brát v potaz gramotnost lidí v té době žijících. Hugo potřeboval zdůraznit své schopnosti popisu okolí i jednotlivých charakterů. Díky těmto detailním - a někdy méně detailním popisům víme, jaké postavy budou hrát důležitou roli. Jean je můj hrdina a jeho příběh je koncentrovaný život na několika příběhových liniích, je veselý i smutný ale zároveň, po celou dobu knihy, je plný strachu. Strachu protože hmatatelně vnímá, jak jej jeho vlastní minulost tahá zpět. Nutí jej aby stále obcházel zákon a aby stále žil ve stínech - ačkoli, pakliže by tomu tak nebylo, byl by to jeden z nejpočestnějších postav v celé knihy. Ostatně, to on je, nicméně důraz na zákon je v knize velmi patrný, někde se jedná o otevřenou kritiku smýšlení tehdejšího zákona, jinde je to neopodstatněná obhajoba. Spravedlnost je slepá. Ostatní postavy spíše dokreslují Jeanovo zmařený život, který je v jeho případě jednoznačný ale druzí na stránkách knihy nacházejí vše, co mohl mít i on - od toho dobrého po to špatné.
Ze začátku jsem byla nadšená, jak se všechny ty odbočky nakonec propojí a dlouhé pasáže přiblíží prostředí natolik, že se do něj člověk krásně vžije. I ta bitva u Waterloo byla nakonec zajímavá, nikdy jsem se takové detaily ve škole neučila a donutilo mě to vyhledat si fakta. Ale v té poslední části se mi zdálo, že už těch odboček bylo moc a že ne všechny jsou podstatné. Proto nakonec ubírám jednu hvězdičku. Ale příběh je to velice krásný. A těším se na další díl.
Další z knih, po kterých jsem sáhla před lety k přípravě na maturitu.
Krásná kniha, úžasný příběh.
Úžasná klasika, která mně vždycky pohltí. Nádherná knižní forma i krásné filmové zpracování. Pěkný a i místy pohnutlivý a smutný příběh galejníka a jeho nejbližších v někdy ne příliš lákavých místech jinak romantické Paříže a Francie.
Bídníci jsou román 19. století se vším všudy - rozsáhlé popisy plné různých synonym a odboček. Něco, co by dnes bylo na dvou, třech stranách, má Hugo popsané na padesáti. Ale o to mi děj přišel zajímavější a hlavně napínavější - trnula jsem, co se stane, ale tak snadno se to nedozvím. Neviděla jsem ani muzikál, ani film, takže jsem skutečně nevěděla, kam se děj vyvine. Vydání (francouzské), které jsem četla, obsahovalo první dva díly - Fantina a Cosetta. Konec obou byl fascinující, do poslední stránky jsem jen tušila, jak to asi dopadne, ale malých zvratů bylo tolik, že jsem si tím do poslední stránky nebyla jistá...
Knihu také oživují autorovy jízlivé poznámky ohledně francouzské společnosti 19. století. Na druhou stranu dojem trošku u obou dílů kazil začátek. Než se totiž autor dostal k tomu, o co v knize jde, musel přednést sáhodlouhý popis něčeho úplně jiného... Sáhodlouhý popis bitvy u Waterloo jsem, vzhledem k tomu, že mě bitvy nikdy nebavily, nějak úplně nedávala...
Je neuvěřitelné jak Hugo dokázal posouvat děj aniž má člověk pocit že něco vázne. Ve správném okamžiku se dokáže kniha odklonit a pořádí zápletek a hrdinů je tak nezapomenutelné. Kromě toho uměl zasáhnout na všech těch místech a úrovních o kterých člověk možná do té doby raději nechtěl vědět. Je to kniha k níž je radost se vracet, je to zrcadlo, které odráží vždy neuvěřitelně citové a skutečné prvky, byť s některými názory lze i u tohoto giganta nesouhlasit, jeho Bídníci a jiná díla,jsou díla nesmrtelná.
Troufnu si označit Bídníky za monumentální nesmrtelné dílo. Asi se nenajde nikdo, kdo by neviděl některé z filmových zpracování Les Misérables, divadelní činoherní představení či muzikál, při nejhorším o tomto veledíle alespoň něco neslyšel. Sám autor má v textu tuto charakteristiku: „Kniha, kterou má v tuto chvíli čtenář před očima, je od začátku až do konce, ve svém celku i ve svých podrobnostech, ať už jsou tam jakákoliv přerušení, výjimky a nedostatky, cestou od zla k dobru, od nespravedlnosti k spravedlnosti, od falše k pravdě, od temna k světlu, od hltavosti k svědomí, od hniloby k životu, od zhovadilosti k povinnosti, od pekla k nebesům, od nicoty k Bohu.“ Hugův román je stejným dílem pompézní a romantický, jako i realistický. Je jako provázek s konečným počtem uzlíků, když vlastní příběh bývalého trestance Jeana Veljeana je neustále přerušován a doplňován nejrůznějšími vsuvkami a odbočkami. Tady máme náčrt historické bitvy u Waterloo, tamhle zase sociálně kritickou studii společnosti, ozvěny velké francouzské revoluce, nebo rozbor klerikalismu a nelidskosti klášterů. Je jasné, že každý uzlík je nutno zdolat, abychom se posunuli dále. Sám za sebe přiznávám, že v tomto prvním svazku, mi přišlo těch vsuvek až příliš mnoho a často jsem se přistihl, že je vnímám jen polovinou mozkové kapacity.
Knížka mě mile překvapila. Očekávala jsem, že to bude nuda, ale naopak. Velmi mě bavil děj a příběhy hlavních hrdinů. Musím přiznat, že vsuvky mimo děj mě tolik nebavily, ale jinak jsem si knížku zamilovala. Doporučuji všem! ;)
Tolik bolesti a bídy ! Poslouchala jsem audioknihy. Jsou tak krásně načtené, že ten konec jsem probrečela.
Bídníci jsou zvláštní kniha. Kdyby se autor soustředil pouze na vlastní příběh a odpustil si historické vsuvky a eseje, text by byl poloviční a také čtenářsky atraktivnější. Ale byl by to pouze další z velmi dobrých historických románů. Právě Hugův přístup dělá z Bídníků knihu výjimečnou.
Klasika, která neomrzí. Historický román ze života francouzského lidu z počátku 19. století. Přivítala bych, kdyby román nebyl tak dlouhý a příliš rozvláčný. Často jsem měla slzy na krajíčku, i když obsah románu už dávno znám. Viděla jsem několikrát film a také nádherný muzikál. Ale musím uznat, že hlavní dějová linka stojí za to a dojímá mě stále a opakovaně se stejnou intenzitou.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Pár citátů z knihy:
"Théodule byl, jak jsme už řekli, oblíbenec slečny Gillenormandové, která mu dávala přednost, protože ho neměla na očích. Nevidíme-li lidi, máme možnost přisuzovat jim všechny dokonalosti."
"První dítě je pokračováním poslední panenky. Malá holčička bez panenky je skoro tak nešťastná a nemožná jako žena bez dítěte."
"V lidské bytosti nemůže být nic opravdu neomylného a právě pud může být zmaten, odvrácen z pravé stopy a sveden. Jinak by byl pud vyšší než rozum, a zvířata by měla vyšší inteligenci než lidé."
"Nejvyšší štěstí života je přesvědčení, že jsme milováni; milováni pro sebe samé, lépe řečeno, milováni navzdory sobě samým."
"Město budí v člověku surovost, protože ho mravně narušuje. Hory, moře, les člověka zdivočují a rozvíjejí jeho drsné stránky, aniž namnoze porušují jeho lidskost."
"Nebojme se nikdy zlodějů a vrahů. Jsou to jen vnější nebezpečí, drobná nebezpečí. Obávejme se sebe samých. Předsudky - to jsou zloději; neřesti - to jsou ti praví vrahové. Velká nebezpečí nosíme v sobě. Nic nesejde na tom, co hrozí našim hlavám nebo našim kapsám! Mysleme jen na to, co hrozí naší duši."
"Chyby žen, dětí, služebnictva, slabých, nuzných a nevědomých jsou chybami manželů, otců, učitelů, mocných, boháčů a učenců."