Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6363
6363
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Další ze skvělých příběhů mé oblíbené autorky. 100 let, tři generace, dvě války, soudruzi, Stb, až po listopa(á?)d.
V hlavních rolích opět ženy. Anna, Alžběta (zrozena z lásky) a Anežka (nezrozena z lásky). Babi, mami a dcera. Každá jiná. Do každé se obtiskl obraz doby, ve které vyrůstaly. Když postupně pročítám jejich osudy, jasně vidím, jak se lidé za těch 100 let změnili. Jejich vztahy, uvažování, žebříček hodnot. A je mi ze všeho smutno. Možná už mám své odžito a tak můžu porovnávat svoje zkušenosti s napsaným. Vše sedí. Přesně.
Zpočátku romantika, Anna a Antonín (krásně se vše četlo), přichází na svět Alžběta, stává se však pragmatickou až chladnou (společně s ní přežijeme válečná léta), po konci války "musela" přivést na svět Anežku, aby nepřišla o byt (a my se s Anežkou "protrápíme" až na konec knihy). Do života všem vstupují soudruzi a mnohým i Stb.
Všechny ženy jsou důsledně apolitické, chtějí jen kousek toho slunce a štěstí pro sebe a své blízké. Události, valící se jedna za druhou, však převálcují vše, o čem kdy snily.
Do žen nevidím, a myslím si, že málokterý muž má schopnost do nich nahlédnout. A tak někdy nevěřícně kroutím hlavou. Ale autorka je žena a přesně ví, jak by se která z žen v danou dobu zachovala. Rozebírá podrobně (a skvěle) veškeré pohnutky a chování svých hrdinek. Čtení je pak pro mě přesvědčivé a zajímavé, neboť jim věřím každé slovo.
Začtěte se i vy do rodinné ságy, pokud jste ještě nečetli. Dozvíte se mnohé o jiných a možná i trochu sami o sobě.
Miluji knihy od Aleny Mornštajnové, zatím mě ani jedna její kniha nezklamala. A za ten konec knihy jsem moc ráda.
Opět skvělé čtení od mé oblíbené autorky. Nejvíce mě bavila část v průběhu války a život Alžběty. Kapet musím říct, že jsem se chvílemi ztrácela v tak obrovském množství postav a v přeskakování dějové linie. Ale i tak tleskám a moc se těším až autorce vyjde nějaká další kniha, jelikož nyní mám už vše přečteno. Většina knih mi svým stylem přijde podobná, ale nejvíce je jiná Les v domě.
Zpočátku mi to přišlo trochu zkratkovité, ale postupně mě příběh zaujal. Zejména poslední část byla zajímavá a byla jsem zvědavá, jak s Anežky tajemstvím autorka naloží.
Ke komentáři MoniMonika již není co dodat, plně s ním souzním. Líbila se mi rodinná sága, líbily se mi popisy jednotlivých událostí, které utvářely životy těch tří žen a líbil se mi popis historie umně propletený s jejich životy. A.M. jako autorka zkrátka umí.
Kniha Slepá mapa od Aleny Mornštajnové je jedním z těch příběhů, které vás uchopí za srdce a nepustí. Tento román je více než jen rodinnou ságou – je to hluboký pohled do duše tří žen, jejichž osudy jsou propletené s nejdramatičtějšími okamžiky české historie. Mornštajnová mistrně vykresluje postavy, které jsou nejen vynikajícím obrazem doby, ale i nositelkami univerzálních lidských emocí, jako jsou láska, zklamání, touha po svobodě a bolest ze ztráty.
Anna, Alžběta a Anežka jsou ženy, které se musí postavit těžkým životním rozhodnutím. Jejich příběhy jsou naplněné neuvěřitelnou silou a odvahou, i když jsou někdy staženy do událostí, které je přesahují. Každá generace čelí jiným výzvám – válce, komunismu, osobní tragédii – a přitom nikdy neztrácí lidskost. Tato kniha vás vtáhne od první stránky a každá její kapitola je naplněná emocemi, které ve vás dlouho doznívají. Slepá mapa není jen příběhem, je to zážitek, který vás nutí přemýšlet o vlastní rodinné historii a o tom, jak se nás všech dotýkají dějiny.
Kniha není úplně můj typický žánr jako čtenáře, snad proto mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Nicméně jakmile jsem se do příběhu ponořila, četl se velice příjemně.
Jedná se o rodinnou ságu na pozadí 1.sv. války, mezidobí, 2.sv. války, období socialismu, což je obrovské rozpětí na jednu knihu. Autorka nám nabízí svůj pohled na události prožité třemi generacemi. Postav je mnoho a děj se valí. Možná méně znamená více, raději bych si přečetla podrobněji o jedné rodině. Vše vypráví nejmladší Anežka, někdy ne úplně přesvědčivě, např. mluví o Alžbětě, nikoliv o mamince a její bratři jakoby nebyli, tak je autorka honem připomene. Starší kuchařské knihy mám tři a určitě ti, co mi je darovali, je nesháněli, neobjednávali ani na ně nestáli frontu. Přesto jsem si knihu ráda přečetla.
(SPOILER)
Slepá mapa je v pořadí třetí knihou, kterou jsem zatím od Aleny Mornštajnové měla tu čest si přečíst. Kniha se mi četla dobře do chvíle, než se vyprávění chopila Anežka.
Anna, ukecaná a milující - její příběh mě zahřál u mého romantického srdíčka. Moc jsem jí přála šťastný konec s Antonínem. Bohužel osud má se život jiné plány.
Alžběta,praktická žena bez humoru. Na začátku jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Později jsem ji přišla na chuť a vlastně jsem si ji oblíbila. Byla silná v době, kdy to nebylo lehké a musela se vzdát svých snů.
Anežka mi sedla nejméně z celé knihy. Nebudu lhát. Nechápala jsem, jak může být dcerou Alžběty. Obě byly opačné strany jedné mince. Anežka mi přišla slabá. Pak se stala ta věc s Honzou. Četla jsem to se staženým žaludkem.
Tohle hodnocení jsem musela pár dní promýšlet. Nejprve jsem myslela, že to budou jasné čtyři, u závěru jsem si říkala, že musím dát pět... ale s odstupem se zase kloním k těm čtyřem. Ale i to je moc fajn, myslím.
O tu jednu hvězdu Slepou mapu připravuje podivnost některých postav, a hlavně komplikovanost a přílišná propletenost. Těch nápadníků, prvních manželů, druhých manželů, a jako bonus dam od A, tam prostě bylo trochu moc a i když jsem to četla pozorně, začala jsem v poválečném období ztrácet přehled.
Jinak je to povedené, a to hodně. Typická Mornštajnová: postavy letmo načrtnuté, ale většinou povedené a výstižné (krom většiny "narychlo" splašených nápadníků, ti mi přišli dost ploší a neprokreslení). Nejvíc mi asi byla milá nenápadná Božena. I Alžbětu jsem chápala, i když mi k té její plánovačnosti některá hrrr-rozhodnutí tak docela neseděla.
Anežka... hm. Nebýt toho s Honzou, měla bych ji celkem ráda a držela jí pěsti, aby našla svůj směr a trošku toho odhodlání a přestala se v životě jen tak plácat. Ale tohle do jejího obrazu jaksi nezapadlo (co si sakra myslela, že se stane, když udělá, co udělá? I kdyby to vyšlo tak, jak plánovala... stejně by byl konec, stejně, jako by byl konec, kdyby nedělala vůbec NIC). A já hrozně dlouho nevěděla, co s ní. Až v tom závěru jsem to nějak přijala, nejen to, co udělala, ale i tu její nerozhodnost a "nedotaženost"... a samotný konec mě obrovsky zahřál. Je to sladkej konec, ale jaksi hezky sladkej. A zaslouženej. Je to kniha, která učí odpuštění za to, že každej nedovede bejt hrdina a mít život ve vlastních rukách.
Je to druhá kniha od této spisovatelky a přečetla jsem jí jedním dechem. Je to kniha odpočinková, čtivá. Člověk u ní nemusí přemýšlet a krásně se ponoří do děje.
Příběh tří žen, tří generací je úžasný v tom, že každá generace měla své problémy a každá se s překážkami, které jí život nastrčil poprala podle svého.
Nádherná kniha o lidském životě. O obyčejném lidském životě prožívaném v časech dobrých, horších i strašných. O životě, za který později obyčejně člověka odsoudí ti, kteří danou dobu neprožili, případně ji strávili na jiné straně barikády a tudíž by měli přinejmenším mlčet. I když je to smutné a nespravedlivé, tak to prostě vždy bylo, je a bude. Proto jsem vždy velmi rád, když ty doby někdo připomíná a snaží se je čtenáři předkládat bez předsudků a bez soudů. A právě toto paní Mornštajnová umí, ať už sáhnete po kterékoliv její knize. Pokud bych měl ukázat na něco, co mi právě na této knize vadí, pak je to anonymita prostředí. V románu Hana jsem si mohl představovat jednotlivé části skutečného města, ulice a konkrétní domy a tím to pro mě bylo všechno mnohem uvěřitelnější. Chápu, že už v názvu Slepá mapa je předesláno, že se stejný příběh mohl odehrát kdekoliv v Čechách nebo na Moravě, ale přece jen ….. V žádném případě to však neberte jako výtku, jde čistě o můj subjektivní pocit. Že knihu doporučuji k přečtení všem snad nemusím zdůrazňovat.
Je to již několikátá kniha od této autorky a zatím mě ani jedna nezklamala, líbí se mi styl psaní, je to čtivá a zajímavá kniha.
Já té Mornštajnové pořád nemůžu přijít na chuť. Je tam něco, co mi tam chybí. NIcméně "ráda" si přečtu knihy o tomto tématu. Jsem ráda, že se o tom stále mluví, a připomíná se mladým generacím.
(SPOILER) Moje první setkání s autorkou, a hned luxusni. Osudy těch tří jsou neuvěřitelné. Alžběta mi byla víc než sympatická. Autorčina schopnost popsat složité situace prostými, ale výstižnými slovy mě občas až rozesmála. Cituji" děda umřel. Od té doby jsem neměla ráda šišky s mákem a babi Kralova vánoce." To je přeci tak ze života... Je v tom všechno.
Opět čtenářský zážitek. Opět mnoho textů, málo přímých řeči. Ale opět super.
A pasáž o tom jak se žilo za komančů to se mi zas udělalo na zvracení. Jak za*rana doba to byla. A furt se i po tolika letech najdou lidé, kteří by jí rádi měli zpět.
Chce se mi zvracet...
Byla to pro mě třetí kniha autorky a stejně jako dvě předchozí mě nezklamala. Jako vždy je děj knihy propojen s historickými událostmi, a to zejména s těmi méně radostnými. Tentokrát sledujeme osudy tří generací jedné rodiny, kdy se každá generace potýkala s nástrahami jejich doby, se kterými se snažila popasovat jak nejlépe uměla.
Knihu určitě doporučuji i všem ostatním, avšak nejedná se o druh příběhu, který by se dal označit za oddechový, za to je to určitě ten druh knihy, který ve vás vzbudí spoustu různorodých pocitů.
Kniha o ničem a o všem zároveň...
Zásadně nečtu knihy s tématy válek, otevírá se mi při tom nůž v kapse. Nevěděla jsem o čem kniha je, nečetla jsem anotaci, prostě jsem ji otevřela a četla a k mému překvapení i rychle dočetla.
Na styl autorky jsem si musela zvyknout, ale po pár stranách mi to již nedělalo problém. Kniha je o příbězích běžného života několika generací jedné rodiny od dob válek, místy propletená s příběhy dalších lidí. Asi úplně nedokážu vyjádřit, co se mi na knize líbilo, ale prostě se mi líbila :-)
Jednu hvězdičku strhávám za závěrečný příběh Anežky, který nabral zbytečně rychlý spád a nabyla jsem dojmu, že sama autorka nevěděla, jak knihu zakončit. Také jsem chvílemi bojovala s jmény a se zařazením o které generaci je zrovna řeč. Ale jak již vím, jedná se o prvotinu autorky a věřím, že další knihy budou ještě lepší a už teď vím, že si je budu chtít přečíst.
Místy mi text připomínal seriál Vyprávěj, ale je to podobnost přirozená, obojí vypráví příběhy stejné doby.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Další úžasné čtení od autorky! Hvězdičku dolů dávám za obrovské množství postav, ve kterém jsem se občas ztrácela. Konec krásně vymyšlený! Klobouk dolů a moc se těším na novou knihu.