Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6314
6314
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Tak dlouho jsem se Mornstajnove vyhýbala,až si mě stejně našla. Měla jsem strach,že to na mě bude těžké téma. Ale ve finále to byl opravdu příběh ze života,jakých tady žilo miliony lidí. Možná jsem čekala trošku jiný konec.
Kniha není špatná ani nejlepší je to lepší průměr knihy Hana, Les v domě , Listopad mě přijdou lepší.
Barvitý, vrstevnatý příběh tří generací procházející celým 20. stoletím - války, okupace, normalizace, svoboda. To vše jak se silnými stránkami hlavních hrdinek, tak s jejich pochybeními a slabostmi. Místy tomu chybí lehkost a přirozenost, ale na debut myslím velmi slušné.
Další příběh od Mornštajnové, který mě naprosto pohltil a zhltla jsem ho jak malinu. Miluji její knihy.
Román provázející nás opět napříč necelým 20. stoletím a příběh několika generací jedné rodiny. Je to další klasická Mornštajnová, bohužel musím přiznat, že mě kniha nechytla tolik jako například Hotýlek nebo Tiché roky. Nedokážu říct, čím to bylo, možná na můj vkus neustále někdo umíral (ale vážně pořád), nebo jsem si k postavám nedokázala utvořit vztah. Kromě postavy Anežky v závěru knihy, ta mě velmi bavila a vyvolávala ve mně ty správné emoce. Zároveň jsem nepochopila, proč kniha naprosto ignorovala její dva bratry. Hezké čtení, ale za mě jsou i lepší a zajímavější tituly od autorky.
Pro někoho první, pro někoho poslední. Jako třeba pro mě. Dalo by se říci, klasická Mornštajnová, ale tímhle to vlastně celé vypuklo. Příběh několika generací, zajímavé životní osudy a skvělé počtení. Mé oblíbené postavy byly Alžběta, Božena a jejich otec Antonín, kdy každý z nic byl něčím jiný a velmi specifický. Závěr mě mile překvapil a nečekal jsem ho. Moc děkuji paní Mornštajnové a teď už mi nezbývá nic jiného, než tak jako všem ostatním, jen čekat na novou tvorbu.
Další kniha od paní Mornštajnové, která mě pohltila. Občas jsem se musela zorientovat v postavách, ale jinak opět velmi silný lidský příběh.
Životní příběh několika generací jedné rodiny, která prožívá vzestupy i pády. Vlastně bych řekla, že více pádů. Někdy mi přišlo, že jdeme jen po povrchu příběhu, ale paradoxně mi to nevadilo.
Dnes jsem dočetla Slepou mapu paní Mornštajnové. Další skvělý zážitek. Ale doba byla tak hnusná a zlá, když si vzpomenu na dětství a dospívání.... Jsem podobný ročník narození jako autorka a klobouk dolů před jejími knihami. Dokáže mě úplně pohltit, jen jsem se bála až jsem byla rozrušená, jak dopadne Anežka. Napínavé, poučné čtení, děkuji za další zážitek a již mám připraveny Tiché roky. Ráda se nechám vtáhnout do děje, ale o tom až další příspěvek k této knize.
Skvělá kniha paní Mornštajnové plná příběhů, zvratů a setkání. Její knihy jsou takové, plné života a přitom poučné. Díky za ně
Slepá mapa byla milým pohlazením po duši. Trošku mi to ze začátku připomínalo Šikmý kostel od Karin Lednické, ale naštěstí kniha nebyla tak smutná. I když tam pár dramatických okamžiků bylo, to zase ano. Všechny ženské hrdinky si člověk oblíbí. A muži také nejsou na vedlejší koleji. Bylo tam vše, co tam mělo být. A vůbec se nedivím, že spisovatelská kariéra paní Mornštajnové, se po její prvotině, kterou Slepá mapa je, rozběhla směrem k těm nejvyšším příčkám, co se čtenosti týče.
Poté, co jsem přečetla skvělý Les v domě, jsem se natěšeně pustila do další knihy od autorky. Bohužel se mi ale líbila podstatně měně. Slepá mapa prochází napříč třemi generacemi jedné rodiny se spoustou postav, většina osudů je tragických nebo nějak poznamenaných. Knihu jsem díky neschopence přečetla za jeden den, ale i tak jsem se v postavách, a skákání sem a tam v časové ose, chvílemi ztrácela.
Moje třetí přečtená autorčina kniha, opět jsem byla nadšená, kniha se četla velmi dobře. Oceňuji prolínavost příběhů tolika postav, ve kterých se čtenář neztrácí. Ze začátku jsem měla pocit, že je to dost podobné knize Hotýlek, což teda neznamená nic špatného. Určitě stojí za přečtení.
(SPOILER) Propracovaný a velmi čtivý příběh s ženami v hlavní roli. Kniha byla spíše ponurá, ale není se čemu divit, když je vše zasaženo do nepříliš šťastných let naší země z minulého století. Žádná z hlavních hrdinek mi příliš sympatická nebyla, ale při čtení mi to nijak nepřekáželo. Naopak, bylo celkem zajímavé dívat se na svět na chvíli jinýma očima. Konec mě velmi překvapil, bohužel ne příliš pozitivně. Možná by nebylo špatné, kdyby vše nakonec "skončilo špatně", tedy více reálně.
Popis životů tří generací žen vyprávěný poslední z nich. Příběh začíná před první světovou válkou, končí po sametové revoluci a odehrává se převážně pohraničí. V podstatě se jedná o soupis nešťastných až tragických událostí souvisejících s historickými událostmi. Do života rodiny zasáhne první světová válka, tuberkulóza, potom ztráta Sudet, poválečný odsun Němců, nástup komunistické diktatury a StB. Přijde mi, že autorka úmyslně vrší mizérii na mizérii a nenechá čtenáře vydechnout, občas mi to přijde až příliš roubované kolik ještě neštěstí se postavám přihodí nebo si sami způsobí. Občas se probleskne naděje, ale.. Byla to moje první kniha od Mornštajnové a po další asi jen tak nesáhnu.
(SPOILER) Za mě docela zklamání. Chápu, že je to autorčina prvotina, nicméně kniha v podstatě nenabízí nic kromě popisu života několika lidí během minulého století. Bohužel se autorka nevyvarovala urážení ženského pohlaví, stereotypizaci, a jak je u ní zvykem, násilných útoků na emoce. Stylem textu je to taková Babička. Paradoxně nejzajímavější část knihy, která mě vlastně u čtení držela a byl jsem zvědavý, jak se její průběh vyjeví, a to udavačskou kariéru nejmladší Anežky, autorka naprosto pohřbila nadpřirozeným “výletem do nebe v samotném závěru. Čekal jsem, že nám autorka dopřeje alespoň malý pocit zadostiučinění, ale nestalo se tak.
Trošku ponurý příběh napříč generacemi. Zajímavý styl psaní, čtivé, smutné i radostné.. za mě kvalitní čtení.
Není to úplně literární skvost, ale velmi čtivá kniha, promyšlený děj. Doporučuji třeba na dovolenou, kde jsem ji četla já, a nechtěla se odtrhnout.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Po přečtení Hany, Les v domě a Listopádu jsem šla dál a s chutí přečetla i Slepou mapu. Ta za mne byla ale ze všech výše zmíněných nejslabší. Děj mě uspával a na můj vkus byl až moc zdlouhavý (výhledem k celkové pointě obsahu). Pravdou ale zůstává že je paní Mornštajnová skvělou vypravěčkou.