Pláňata přehled
Petra Dvořáková
Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejném domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání tu klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému rozpadu. Pavlína, ústřední vypravěčka této vícehlasé prózy, svým dětským srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny svých tajných přání a tužeb. Ty se ovšem netýkají jen tušené svobody a jejích lákadel, ale i vztahů. Zvlášť když dívka postupně začíná vnímat, že její rodina, v níž to „každý s každým myslí tak nějak dobře“, je jako pláň zarostlá křovisky neporozumění, komplexů a někdy i agresí. Chuť urvat si svůj ždibec štěstí a z toho plynoucí pokušení vykonávat moc je silnější než náročná cesta respektu a empatie. Na svět kolem i uvnitř jako by sedala veliká černá můra. Pavlína už dávno není školačka, ale pořád se jí nedaří vstoupit do dospělého života bez neustálého klopýtání. Může vůbec člověk změnit a opustit svůj malý svět? Zmizí snad tíha s milosrdnou tmou? Anebo naopak s příchodem nějaké větší záře?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pláňata. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (228)
Knihu jsem četla dlouho cca 2 měsíce a musela jsem jí prokládat jinými knížkami. Ze začátku mě nebavila a četla jsem jí jen kvůli ČV, ale kamarádka mi pak doporučila autorku a tak jsem se snažila jí přelouskat... není to můj šálek čaje a od autorky si už moc knih nechce přečíst, ale jak mě začala štvát Alena a vykládala jsem o knížkce manželovi, tak prohlásil "že je to dobrá kniha, když ve mě zbuzuje, tak silné pocity." Koukla jsem se na to jinýma očima a jak jsem se nemohla knihou prokousat, tak jsem jí teď za dva dny dočetla.
Teď ke knize. Za mě děj nic moc, opravdu mě štval a Alena mě upřímně s*ala nejvíc. Lituji Janu a Pavlínu. Konec mě hodně překvapil a celou knihu spíš vnímám v depresivním duchu...
Kniha mi přišla jako určitá obdoba autorčiných Vran, proto dávám o hvězdičku míň. Dobře se čte, ale jsou to teda nervy a chtíc nechtíc člověka přivádí k přemýšlení, za co za všechno si může sám a jak je možné druhým neskutečně otravovat život. A také, že dětem může nejvíc ublížit vlastní rodič, a to, jaké děti jsou, co z nich bude a jaké životy jednou budou mít, je plně v rodičovských rukou a té odpovědnosti se výmluvami na všelijaké okolnosti nikdo nevyhne. Čtěte. Vždy je čas leccos napravit.
Související novinky (3)
50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (2024)
02.09.2024
10 nejčtenějších knih (listopad)
15.11.2023
Pláňata, Nespoutaná Aljaška a další knižní novinky (40. týden)
01.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pláňata v seznamech
v Právě čtených | 19x |
v Přečtených | 1 326x |
ve Čtenářské výzvě | 358x |
v Doporučených | 20x |
v Knihotéce | 225x |
v Chystám se číst | 439x |
v Chci si koupit | 90x |
v dalších seznamech | 5x |
Kniha se četla dobře, oceňuji, že nebyla agitkou na šťastné polistopadové zítřky, postupem času mi však víc a více evokovala Vrány, až jsem se bála, že stejným způsobem se i završí. Ačkoliv se tak nestalo, zakončení děje se mi zdálo příliš uspěchané a také ne moc uvěřitelné. Pláňata něco nakousla a nechala nedojedené. Jelikož celým dějem procházely tři postavy se svým vlastním vyprávěním, neměly se v závěru dvě odpojit a nechat příběh bez svého vyjádření. Jako by sama autorka ztratila dech.