Zahrada přehled
Petra Dvořáková
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zahrada. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (537)


"A tak tam stojím schovaný mezi stromy v mlze a vím, že by mě Lucka neviděla, ani kdyby se na mě dívala. Protože dítě nemůže z podstaty věci nikdy zahlédnout dospělého člověka."
Jarek touží po vystoupení z církve začít žít konečně normální život ve zchátralém domku se zahradou, jež zdědil po prarodičích. Poměrně brzy však přichází střet s tvrdou realitou. Musí začít od nuly, všechno se naučit, ke všemu se dopracovat. Je naprosto bez zkušeností a životem nepolíbený. Chvílemi se zdá, že je šťastný, že si nachází přátele a že mu vlastně nic nechybí. Ale pak se jeho život začne sypat jako domeček z karet a postupně se přidávají další a další hrůzy, až to vypadá, že Jarek skončí zavalený pod hromadou kostlivců, co vylézají z jeho skříně.
Na tuhle knížku se mi jen těžko hledají slova. Autorka má prostě neskutečný dar psaní. Umí se dotknout velmi citlivými tématy nitra člověka. Celý příběh od prvních stránek mi připomínal jednu retro hru podobnou Pinballu, kdy je nejprve vymrštěna kulička (v knize kněz, co se rozhodne žít život normálního člověka), která pak propadá směrem dolů (jeho snaha do takového světa zapadnout, absolutně bez zkušeností) a cestu jí kříží nejrůznější překážky (sebeuvědomění, mezilidské vztahy, křivda, deprese, sebevražda). Dokáže kulička propadnout až dolů? - Dokáže Jarek unést tíhu, jakou mu život přinesl? Korunu (v tomto případě trnovou) celému příběhu nasadila ta perfektně vymyšlená obálka. Smekám pomyslný klobouk až k zemi. Myslela jsem, že Vrány už žádné další dílo od Dvořákové nepřekoná, ale Zahrada je na mém pomyslném žebříčku přeci jen ještě o stupínek výš.


Nevím, z knihy mám rozporuplný pocit. Tak jak mě bavila Dědina a Chirurg, tak k Zahradě jsem nedokázala najít cestu. Četla se skvěle, bylo to emotivní, ale vlastně nějak pocit zmaru a bezvýchodnosti v oparu divnosti. Nevím jak to popsat. Asi kniha, ke které se nijak nechci vracet.
Související novinky (9)
100 nejčtenějších knih roku 2024
27.12.2024
Čtenářská výzva 2023 v číslech
02.01.2024
100 nejčtenějších knih roku 2023
27.12.2023
Více souvisejících novinek je uloženo v archivu.
Citáty z knihy (5)
„Občas mám pocit, že čím víc má člověk ráj na dosah, tím víc do něj spěchá.“
„Nechci ztratit nic z tohohle okamžiku, chci v něm jen být a přeju si, aby trval věčně.“
„A teď toužím znovu nic nevědět a neznat, žít bez toho příšerného vědomí světa tam daleko, uvíznout navždycky v průzračném bytí ztraceného dětství.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Zahrada v seznamech
v Právě čtených | 23x |
v Přečtených | 2 710x |
ve Čtenářské výzvě | 821x |
v Doporučených | 114x |
v Mé knihovně | 342x |
v Chystám se číst | 802x |
v Chci si koupit | 173x |
v dalších seznamech | 15x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Jaroslav se rozhodl odejít z církve a po letech se vrací do domu svého dětství. Cítí se vyhořelý a nepochopený, jenom v zahradě mu je dobře. Postupně poznává sousedy a začíná znovu žít, ovšem jisté prozření mu život značně zkomplikuje.
Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, a i v této je znát, jak skvělá je to spisovatelka. Je to sice útlejší kniha na jeden večer, ale je výborně napsaná. Jakmile jsem ji otevřela, nemohla jsem ji odložit.
Příběh vás vtáhne, emoce budou pracovat naplno, budete cítit bezmoc a místy se ve vás bude prát to, co vlastně k Jaroslavovi cítíte.
K této knize je potřeba přistupovat s tím, že o ději vlastně nic nevíte. Jelikož však kniha už před časem prolétla knižním (instagramovým) světem, dostala jsem určité indicie, o co se v knize jedná a byla to škoda. Měla jsem od knihy určité očekávání, i co se děje týká, a tím mi chyběl moment překvapení.
Každopádně je to kniha se silným tématem, zpracovaným tak, jak to autorka umí.