Zahrada přehled

včera

Jaroslav se rozhodl odejít z církve a po letech se vrací do domu svého dětství. Cítí se vyhořelý a nepochopený, jenom v zahradě mu je dobře. Postupně poznává sousedy a začíná znovu žít, ovšem jisté prozření mu život značně zkomplikuje.

Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, a i v této je znát, jak skvělá je to spisovatelka. Je to sice útlejší kniha na jeden večer, ale je výborně napsaná. Jakmile jsem ji otevřela, nemohla jsem ji odložit.

Příběh vás vtáhne, emoce budou pracovat naplno, budete cítit bezmoc a místy se ve vás bude prát to, co vlastně k Jaroslavovi cítíte.

K této knize je potřeba přistupovat s tím, že o ději vlastně nic nevíte. Jelikož však kniha už před časem prolétla knižním (instagramovým) světem, dostala jsem určité indicie, o co se v knize jedná a byla to škoda. Měla jsem od knihy určité očekávání, i co se děje týká, a tím mi chyběl moment překvapení.

Každopádně je to kniha se silným tématem, zpracovaným tak, jak to autorka umí.

předevčírem

"A tak tam stojím schovaný mezi stromy v mlze a vím, že by mě Lucka neviděla, ani kdyby se na mě dívala. Protože dítě nemůže z podstaty věci nikdy zahlédnout dospělého člověka."

Jarek touží po vystoupení z církve začít žít konečně normální život ve zchátralém domku se zahradou, jež zdědil po prarodičích. Poměrně brzy však přichází střet s tvrdou realitou. Musí začít od nuly, všechno se naučit, ke všemu se dopracovat. Je naprosto bez zkušeností a životem nepolíbený. Chvílemi se zdá, že je šťastný, že si nachází přátele a že mu vlastně nic nechybí. Ale pak se jeho život začne sypat jako domeček z karet a postupně se přidávají další a další hrůzy, až to vypadá, že Jarek skončí zavalený pod hromadou kostlivců, co vylézají z jeho skříně.


Na tuhle knížku se mi jen těžko hledají slova. Autorka má prostě neskutečný dar psaní. Umí se dotknout velmi citlivými tématy nitra člověka. Celý příběh od prvních stránek mi připomínal jednu retro hru podobnou Pinballu, kdy je nejprve vymrštěna kulička (v knize kněz, co se rozhodne žít život normálního člověka), která pak propadá směrem dolů (jeho snaha do takového světa zapadnout, absolutně bez zkušeností) a cestu jí kříží nejrůznější překážky (sebeuvědomění, mezilidské vztahy, křivda, deprese, sebevražda). Dokáže kulička propadnout až dolů? - Dokáže Jarek unést tíhu, jakou mu život přinesl? Korunu (v tomto případě trnovou) celému příběhu nasadila ta perfektně vymyšlená obálka. Smekám pomyslný klobouk až k zemi. Myslela jsem, že Vrány už žádné další dílo od Dvořákové nepřekoná, ale Zahrada je na mém pomyslném žebříčku přeci jen ještě o stupínek výš.