• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 40 knih

Nové komentáře u knih Josef Holeček

Naši. Kniha desátá

„Je obdivuhodné, že Holeček, jsa stár a vědom si neukončenosti jednotlivých linií Našich, rozvíjí v tomto posledním díle nové děje, uvádí na scénu nové postavy (hraběte Vojtu), odbíhá k vyprávění o Agnii. A kníže Egon znovu strojí úklady, nejen proti Kojanovi, ale proti Stožicím jako obci. Opět se zde objevuje kněžna Ada, hloupá, ba pitomá, se svými uměleckými fantasmagoriemi. Škoda, že už ji autor neodsunul do starého železa. A zase zde je protivný Kazbunda, jemuž - světe div se - kníže naslouchá. Inu, je mrzuté, že spisovatel neměl větší vnitřní kázeň, s níž by rozehrané děje uzavřel a knihu dokončil neopakuje se. Celek je úctyhodný a četba Našich je jistě velkým zážitkem, jehož není třeba se bát, byť musím přiznat, že jsem některé pasáže přeskakoval, nemaje trpělivost stále znovu naslouchat nějakým eschatologickým projektům Pintířovým či Kavanovým. Jako dodatek k nejdelšímu českému románu doporučuji Blažíčkovu studii Epičnost a naivita Holečkových "Našich". https://www.databazeknih.cz/knihy/epicnost-a-naivita-holeckovych-nasich-114390“... celý text
— sika444

---

Naši, 9. díl

„Na tomto svazku je znát jakási autorova únava z dlouho se vlekoucího projektu Našich. Leckteré situace, které známe z předcházejících svazků, se opakují. Už nás nebaví číst líčení pletich knížete Egona s Horáky a popis uměleckých výmyslů kněžny Ady. To vše už v románu bylo a bylo to zajímavější, tady je to vývar z vyvařených kostí. Jednání knížete s Marjandl je za hranicí uvěřitelnosti. V tomto svazku vystupují opět dvě nesmírně odpudivé postavy - Matěj Kazbunda, odporný stejně jako v předchozím svazku, až se člověk diví, že s ním vůbec kdokoli jedná, a matka Marjány. Její lání dceři překračuje všechny meze vkusu a obsahuje nejúplnější výčet nadávek, který literatura přelomu století nabízí. Také postava patera Kroihera ztrácí na věrohodnosti a jeho zálety, neobratné a naivní, zvláště ve spojení s Kazbundou, jsou v rozporu s tím, co jsme se o tomto fanatickém knězi dozvěděli v 7. díle. Po předchozích dvou svazcích čtenář s povděkem přijímá skutečnost, že zde je více děje. Úvah je zde sice dost, ale v únosné míře. Zajímavá je postava Štěpána Stacha a líčení jeho setkání s Marjánou je velmi poetické. No a konečně se to nějak vyvinulo s Bakulovic Anýžkou a Tenderovic Vítkem.“... celý text
— sika444

---

Naši 8.díl část 2.

„Druhá část osmého dílu je stejně jako první plná různých úvah, filosofických, historických, ekonomických a jiných pojednání. Doslova přetížená. Holeček zde prezentuje opět svou ideologii selství, tentokrát v Kojanově eschatologické vizi. Doslova k nesnesení je úvodní rozhovor Kazbundy s Boubínem a Boubínova vnitřní rozpolcenost už čtenáři leze na nervy. Trochu to spraví poslední kapitola, která je vhledem do Boubínovy duše - a zde už se to dá snést. Kníže Egon se ukazuje opět z té horší stránky, proruská propaganda Lovčího dnešního čtenáře jen naštve. Rozhovory se Semerákem jsou opravdu vyhaslé. Postavy se stávají plochými (Stachová, mladá Boubínová, Králenec, Šindelářová). Škoda.“... celý text
— sika444

---

---

Naši VIII.díl část I.

„Holečka mám opravdu rád, ale tento svazek byl velmi náročný - skoro žádný děj jen úvahy a pojednání, jež - alespoň z mé perspektivy - dnes už působí poněkud vyhasle. Nejživější byl příběh chelčického faráře. A pak jsme nahlédli do tajemství P. Kroihera. Z těch nekonečných rozprav byla pro mne zajímavá ta, v níž se zdůvodňuje nemožnost zrušit celibát kněží.“... celý text
— sika444

---

Naši VII.díl - Mraky

„V knize se rozvíjí příběh Boubínův a jeho manželky, dcery knížete Egona, Mariandl. Mnohem zajímavější je dvou set stránková kapitola nazvaná Kořínek. Příběh Pavla Kořínka a jeho matky Rozáry a jeho otče. Pavlovo postupné propadání šílenství je nesmírně působivě vylíčeno. První třetina knihy se nese ve znamení prusko-rakouské války. Modlitby za vlast jsou ukázkou velkého náboženského ponoru. A když už je zmínka o náboženství: pozoruhodné je líčení působení P. Kroihera, jeho působivá masáž - a také důsledky, které to mělo u slabších povah, třeba právě u Kořínka. Takový fanatismus je málokde v české literatuře. A ještě jedna poznámka: Kníže Egon, rozněžnělý nad vnukem, zde naprosto cynicky odhaluje svůj charakter, v němž není místo pro uznání viny. Jak to s tou šlechtou tedy vlastně je?“... celý text
— sika444