sika444 komentáře u knih

Je to Baldwin se svými tématy a typickými postavami. Skvělá hra, velmi přesvědčivá, psaná od srdce. Jen je škoda, že nevyšla ve větším nákladu, i když je vůbec zázrak, že v českém překladu vyšla. A dnes v době trumpovské Ameriky všechna ta témata ožívají.

1 17.01.2025

Skvěle udělaná kniha s mnoha informacemi. Samotná hra je čtivá, dobře napsaná, s mnoha silnými místy (královy monology v posledním dějství). Je mistrovsky vypointovaná. Vztah Edvarda s Gavesonem je vylíčen velmi přesvědčivě jako destruktivní zamilovanost ze strany krále. Velký zážitek!

1 11.01.2025

Shrnutí něčeho, na co přichází člověk sám, pakliže nevězí v digitálním světě příliš hluboko. Je to utříděné, dobře argumentačně podložené. Skvělá je ta část knihy, která zdůrazňuje, že život je třeba něčím smysluplným naplnit, než se člověk odřízne od digitálního balastu. Jediná výtka: rozvleklé, vše se řekne čtyřikrát, aby si toho i tupý čtenář povšiml. Nazývám to americký způsob psaní. A pak odkaz na jednotlivce, kteří něco udělali - a ono je to ono. Pak se jimi operuje. Inu, tak. Nicméně doporučuji, protože zaplevelení mnoha lidských životů digitálním smetím a hlukem je katastrofální.

3 31.12.2024

Vassa Železnovová - je to opravdu jiná hra (verze z roku 1935 proti té z roku 1910). A nutno říci že lepší, propracovanější. Vassa je zde zlidštěna, už to není ta mrcha, která nebere ohled na nikoho, je to mrcha jiná, pragmatická, která to má vše vymyšlené, ale okolí vnímá. Vassa je typická psychopatka, která vidí jen sebe a své zájmy, ale současně se pokouší do nich zabudovat i své okolí. Úvahy o socialismu jsou podnětné, zvláště dialog Vassy a Raši (Ráchel, revolucionářka, Židovka). Vassina smrt je trochu rána do palice - škoda, stálo by za to ještě promyslet lepší konec. Hra je však i tak výborná.
Zykovovi - velké překvapení, protože tahle hra, ač neznámá, patří k nejlepším Gorkého dramatům. Opět se zde objevuje velká ženská postava Sofie, jakási předchůdkyně Vassy (z verze z roku 1935). Okolo ní se pohybují slabí muži (Michal), alkoholici (Antipa, Michal), podvodníci (Chevern), muži na útěku (Šochin) nebo cynici (Muratov). A pak jsou zde naivní a hloupé ženy (Anna Markovna s dcerou Pavlou). Hra je mistrovsky vystavěná, postavy jsou psychologicky dobře vykreslené a jejich jednání je uvěřitelné (vnitřní pravdivost - jednají a mluví v souladu s tím, jak je autor načrtl). Sofie je žena s vnitřním ohněm, s mravní integritou, cílevědomá, pevná a úspěšná. Snad proto přitahuje lidi nejisté a slabochy a lidé se často v její blízkosti slabochy stávají. Příkladem je její bratr Antipa, který jen mluví, pije, nechá sebou cloumat emocemi a současně se naivně a nezodpovědně nechá okrádat společníkem Chevernem. Ve hře je toho hodně řečeno o Ruku, o práci a moci peněz, o pravdě, o hledání životní vyrovnanosti a o vytrvalosti žít. Skvělé!
Falešná mince - nepovedená hra, bez dramatického vývoje, zmatená, ani jedna postava nezaujme, divná zápletka a divné vztahy.
Stařík - velmi dobře vystavěné drama, gradace, skvělé vyznění. O destruktivní síle zla, s nímž se nedá nic rozumného dělat. Jak aktuální!
Jegor Bulyčov a ti druzí - pozoruhodná hra, v níž se odhaluje pozadí únorové revoluce v Rusku. Postava Bulyčova je pozoruhodná. Je plný rozporů, hledá pravdu, ale je příliš skeptický, zkušený a mravně zpustlý. Jen jeho vztah k ženám je pravdivý, živočišný. Ostatní postavy jsou spíš načrtnuty, ale mají málo prostoru pro nějaký vývoj nebo srozumitelný postoj. Přesto je to mozaika lidí, kteří v první polovině roku roce 1917 (do bolševické revoluce) tvořili základ nového uspořádání Ruska.
Dostigajev a ti druzí - zde už Gorkij podlehl tlaku a napsal hru, která je poplatná době a její ideologii. Je to hra - plakát, v níž jsou lidé rozděleni na bolševiky (moudré a prozíravé), jejich nepřátele (a ty je třeba zlikvidovat) a pak ty nerozhodnuté, kteří buď pochopí zákonitosti dějin, nebo se budou muset klidit (Dostigajev). Člověku je z toho smutno.

1 30.12.2024

Hra - manifest, zoufalý čin, s jehož vyústěním si sám spisovatel nevěděl rady (viz konec s mrtvým Mořicem). Přesto je dojemné tuto hru po více než stu letech od vydání číst.

2 29.12.2024

Opulentní básně plné obraznosti, v nichž se čtenář místy ztrácí a čas od času zachytává motivů, díky nimž se pomalu sune vpřed. A navzdory tomu gejzíru slov čtenář cítí, že se zde setkává s velkou literaturou a velkým básníkem.

1 29.12.2024

Je to přehled plný jmen autorů a děl, jakási základní příručka, díky níž je možno orientovat se v literatuře, jež reflektuje homosexualitu. Některé části přesahují slovníkový ráz díla, když nabízejí obecnou charakteristiku vztahu společnosti k lidem s menšinovou vztahovou orientací.

1 29.12.2024

Je obtížné dostat se k první verzi Vassy Železnovové z roku 1910, a tak je třeba vzít za vděk touto úpravou. Základní dějová linie je snad zachována. Vassa je hra o rozpadu rodiny a o silné ženě, která svým statutem matky zaštiťuje a ospravedlňuje jakékoli jednání, včetně vražd. V upravené verzi z programu ND je hra velmi dynamická a až děsivá v projevech nenávisti a zloby. Komentář k verzi z roku 1935 je u druhého svazku divadelních her Maxima Gorkého.

2 28.12.2024

Kniha, v níž se autor vrací do svého dospívání. Tři zkušenosti - služba v hostinci, příběh kapitána a cesta do Francie, která se zadrhne v Neapoli. Jedinými ostrovy lásky jsou matka a přítel, kterého však zanechává v Řecku.
Text je velmi autentický, chudoba doslova hmatatelná. Autor je vlastně současník Maxima Gorkého s podobným osudem, i když nejspíš se slabší vůlí.

2 28.12.2024

Maloměšťáci - velmi silná hra o vztazích, skepsi a životním optimismu. Výborně napsaná hra, takže čtenář si ani neuvědomí, že každá postava je nositelem jiného životního postoje. Bezsemenov je typ dnešního naštvaného důchodce, kterému vše vadí, všechny kritizuje a posuzuje podle jakýchsi svých měřítek. Když se zbaví všech lidí, je překvapen, že zůstal sám. Proti němu stojí Nil, aktivní, pracovitý, který má rád život. Nejzajímavější je skeptik Tětěrev, jemuž spisovatel vložil do úst pozoruhodné úvahy (třeba proč neodplácet zlo dobrem). Také Jelena je pozoruhodná, protože jen tak prostě na jedné stránce popíše reformu vězeňství. Hra zanechává hluboké stopy čtenář má pocit, že se dotýkal velké literatury.
Na dně - obraz z bezdomovecké ubytovny, mohl by být napsán dnes. Tak nějak samozřejmě zde během divadelní hry zemřou tři lidé (žena mlácená manželem, vražda, sebevražda). Jsou zde velmi silná místa a jedinečná postava starého Luky. Skvělé je pojednání o lži: "Lež - je náboženstvím otroků a pánů... Pravda - ta je bohem svobodného člověka." Tatáž postava (Satén) pronáší v závěru apologii člověka: "Člověk může věřit nebo nevěřit... to je jeho věc! Člověk - je svobodný... za všecko platí sám: za víru, za nevíru, za lásku, za rozum. Člověk za všecko platí sám, a proto je - svobodný! ... Člověk - to je pravda! Co je to člověk? ... To nejsi ty, já, oni, ten staroch, Napoleon, Mohamed... všecko dohromady! Chápeš to? To je - nádherné... V tom je všecko - začátek i konec... Všechno je v člověku, všechno pro člověka! Je jenom člověk, všecko ostatní - je dílo jeho rukou a jeho mozku! Člo-věk! To je - velkolepé! To zní - hrdě! Člo-věk! Je třeba vážit si člověka! Nelitovat ho... neponižovat ho lítostí... ale vážit si ho! Připijem na zdraví člověku! To je krásné - cítit se člověkem! Jsem kriminálník, vrah, falešný hráč - dobrá! Když jdu po ulici, lidé se na mě dívají jako na lotra... uhýbají mi z cesty, ohlížejí se za mnou... a často o mně říkají - šibeničník! Šarlatán! ... Říkají: Pracuj! ... Pracovat? Pro koho? Abych byl sytý? Vždycky jsem pohrdal lidmi, kteří se příliš starali o to, aby měli plný břich. V tom to není! To není to hlavní! Člověk - to je mnohem výš! Člověk - je povznesen nad sytost žaludku!"
Letní hosté - nemilosrdná analýza života a myšlení měšťáků a maloburžoazie v Rusku. Čtvrté dějství obsahuje tři důležité monology: 1. Varvara Michajlovna odhaluje vnitřní faleš své třídy, její bolestínství a sebelítost. 2. Marie Lvovna líčí, jak se měšťáci a buržoazie odcizila obyčejným lidem. 3. Petr Ivanovič Suslov naprosto upřímně vyznává, že se mu líbí být měšťákem, který má dost peněz na to, aby si žil, jak se mu chce. A celé to končí prokletím vysloveným Varvarou Michajlovnou: "Ano, já odejdu! Co nejdál odsud, kde kolem tebe všechno hnije a rozpadá se... Dál od zahalečů. Chci žít! Já budu žít... a něco dělat... proti vám! Proti vám! Ó, buďte prokleti!" (Jak ukázaly dějiny, prokletí se naplnilo.)
Děti slunce - v této hře se už Gorkij dostal do pasti prostředí a postav, které reprezentují tzv. inteligenci. Vztahové peripetie nejsou uvěřitelné a vize Pavla Protasova působí značně naivně. Autorovi se však povedlo zachytit nenávist jednoduchých nevzdělaných lidí, kterým stačí málo a začnou své chytřejší spoluobčany likvidovat.
Barbaři - hlavní myšlenka snad je v tom, že ani nositelé technického pokroku nepřinesou do společnosti více morálky. Drama však je přelidněné, připomíná spíš mexickou telenovelu než divadelní hru.
Nepřátelé - konflikt dělníků s buržoazií. Dělníci jsou moudří, uvědomělí, značně idealizovaní. Je to značně schematické, i když jsou zde pozoruhodné ženské postavy (Taťána, Naďa). Zdá se, že sám autor si nevěděl s vytvořeným konfliktem rady, a tak vše ukončil jaksi bez konce.
Celkově lze svazek hodnotit jako poučný dokument a doklad Gorkého myšlenkového vývoje. Nejlepší jsou Maloměšťáci a Na dně.

1 09.12.2024

Na počátku bylo probírání Abakuka na biblickém kurzu někdy v 90. letech. Už tenkrát jsem k tomuto prorokovi získal jakýsi osobní vztah. Letos v létě jsem na Abakuka v Plzni kázal. A pak vznikla kniha - rozhovor s prorokem, který zanechal text emočně silný, hrozný i nadějný. A já si s ním povídám, kladu jemu i sobě i čtenáři otázky a snažím se najít ve zmaru a nejistotě pevný bod. Snad čtenáře bude kniha inspirovat.
Je hloupé dávat hvězdičky vlastní knize - zde patří nakladatelství (redaktorce Šárce Grauové) a Juliáně Chomové, výtvarnici, díky níž je kniha krásná.

2 06.12.2024

Velmi potřebná kniha. Zdá se mi, že nejcennější jsou rozhovory ze současnosti, tedy s větším odstupem. Michail Kasjanov a Grigorij Javlinskij jako politici mají navíc profesionální vhled do toho, jak funguje politika. Pak pokládám za cenný rozhovor se sociologem Alexejem Levinsonem. Také Jelena Koněva, socioložka, je skvělá se svou snahou držet se faktů. Jen fakta mohou pomoci pochopit.
Můj osobní dojem je dvojí:
1. Rusové jsou takoví, jak o nich píše Maxim Gorkij ve svých povídkách. Nic se nezměnilo.
2. Takoví, jací jsou oni, bychom nejspíš byli i my, kdybychom prošli tím, čím oni. Ten dojem vznikl při přemýšlení nad chováním Čechů při poválečném odsunu Němců, ale i z úvah o tom, že Češi si dvakrát zvolili za prezidenta hlásnou troubu Moskvy, propagandistu a sebestředného Narcise Zemana. Zvolení Zemana a Babiše svědčí o tom, že ani obyvatelé ČR nejsou "za vodou", co se demokratických a liberálních hodnot týče.
A pak jedna lítost: Jak se někteří respondenti Petry Procházkové utápějí v sebelítosti. Když se utápí v sebelítosti většina obyvatelstva tak obrovské země, je zaděláno na průšvih.
Bylo by toho ještě mnoho - tu knihu je dobré číst a pak o ní diskutovat.

10 06.12.2024

Stručné, jasné, nápadité. Pojednání o křtu, Bibli, eucharistii a modlitbě. Pro mě nejvíc inspirace v pojednání o Bibli - zdůraznění toho, že Božím slovem je jako celek, a to se vším všudy, byť se v ní odráží příznačné lidské myšlení. Knihu velmi doporučuji.

2 29.11.2024

Utrpení starého Werthera je 98 stran proudu řeči strýce Pepina. Po dvaceti stranách toho chce čtenář nechat, ale pak se mu po tom podivném nesmyslu zasteskne a čte a čte.
Kain - uvedení do světa hrabalovských povídek a novel.
Schizofrenické evangelium - znepokojivá variace na evangelium.
Kniha je vlastně obtížná pro toho, kdo není hrabalovec.

1 26.11.2024

Knihu jsme s Láďou psali strašně dlouho, skoro dva roky. Hodnotím jeho texty, které jsou inspirativní, plné lásky k lidem, objasňující, co je milosrdenství. Kniha je možná moc dlouhá, ale nejsem objektivní, protože jsem se jí zabýval tak dlouho.

3 23.11.2024

Nejsem schopen dočíst. Tváří se to jako cestopis, ale je to reklama na konzervativní katolicismus kombinovaná s arogantním kritickým postojem vůči evangelíkům. Myslím, že to je vlastně dost rafinované v té "naivitě" a "hlubokých úvahách", ale ta rafinovanost je ve skutečnosti vypočítavost.

Forma eseje je výborná pro analýzu (vždy subjektivní, protože chybí prameny i odstup) událostí, jež jsou svým způsobem stále přítomností. Autor pojednává o zemích, s nimiž má osobní zkušenosti, protože v nich pobýval. Tento osobní aspekt je velmi zajímavý. Kniha si nedělá ambice na komplexnost, jen upozorňuje na souvislosti, jež čtenáři - současníkovi mohly uniknout.
Ther vychází z konkrétního myšlenkového světa, s nímž nás v úvodu seznamuje. Další kapitoly se však (alespoň podle mě) pokoušejí o nastínění pětadvacetiletého období po roce 1989. Snaží se objevit trendy a zákonitosti (např. pojednání o vládě populistického Berlusconiho je opravdu poučné). Velmi významná je kapitola o Turecku a Rusku - když jsme ty události žili, neuvědomovali jsme si jejich význam. Therovy analýzy jsou podnětné, ukazují na složitost politiky a ošidnost nedostatečného odstupu. Ideologický přístup byl podle mě - neodborníka přiměřený a přiznaný. Autor pro mě objevil několik zákonitostí, z nichž mi není moc dobře (vláda autokratů s Orbánem jako pionýrem autokratické "demokracie"). Další kapitoly knihy žijeme dnes...

1 12.11.2024

Kniha plná povzbuzení a inspirace.

4 07.11.2024

Tři vrcholné sbírky básnířky, u níž se básně odehrávají, mají hluboký smysl a význam. Silná poezie.

1 07.11.2024

Velmi potřebná kniha, věcná, poctivě napsaná. Bohužel se skoro nedá číst v důsledku katastrofálního překladu. Ten vznikl nejspíš pomocí internetového překladače, takže věty mnohdy nedávají ani smysl. Kniha neprošla redakční úpravou, takže nic není opraveno. Nemá smysl vyjmenovávat absurdity překladu. Proto knihu nemohu doporučit, byť by si Čiune Sugihara monografii v českém překladu zasloužil. Proto nemohu knihu hodnotit hvězdičkami - obsah by byl za 5, vydání by bylo v kategorii "odpad".