sika444 komentáře u knih
Maloměšťáci - velmi silná hra o vztazích, skepsi a životním optimismu. Výborně napsaná hra, takže čtenář si ani neuvědomí, že každá postava je nositelem jiného životního postoje. Bezsemenov je typ dnešního naštvaného důchodce, kterému vše vadí, všechny kritizuje a posuzuje podle jakýchsi svých měřítek. Když se zbaví všech lidí, je překvapen, že zůstal sám. Proti němu stojí Nil, aktivní, pracovitý, který má rád život. Nejzajímavější je skeptik Tětěrev, jemuž spisovatel vložil do úst pozoruhodné úvahy (třeba proč neodplácet zlo dobrem). Také Jelena je pozoruhodná, protože jen tak prostě na jedné stránce popíše reformu vězeňství. Hra zanechává hluboké stopy čtenář má pocit, že se dotýkal velké literatury.
Na dně - obraz z bezdomovecké ubytovny, mohl by být napsán dnes. Tak nějak samozřejmě zde během divadelní hry zemřou tři lidé (žena mlácená manželem, vražda, sebevražda). Jsou zde velmi silná místa a jedinečná postava starého Luky. Skvělé je pojednání o lži: "Lež - je náboženstvím otroků a pánů... Pravda - ta je bohem svobodného člověka." Tatáž postava (Satén) pronáší v závěru apologii člověka: "Člověk může věřit nebo nevěřit... to je jeho věc! Člověk - je svobodný... za všecko platí sám: za víru, za nevíru, za lásku, za rozum. Člověk za všecko platí sám, a proto je - svobodný! ... Člověk - to je pravda! Co je to člověk? ... To nejsi ty, já, oni, ten staroch, Napoleon, Mohamed... všecko dohromady! Chápeš to? To je - nádherné... V tom je všecko - začátek i konec... Všechno je v člověku, všechno pro člověka! Je jenom člověk, všecko ostatní - je dílo jeho rukou a jeho mozku! Člo-věk! To je - velkolepé! To zní - hrdě! Člo-věk! Je třeba vážit si člověka! Nelitovat ho... neponižovat ho lítostí... ale vážit si ho! Připijem na zdraví člověku! To je krásné - cítit se člověkem! Jsem kriminálník, vrah, falešný hráč - dobrá! Když jdu po ulici, lidé se na mě dívají jako na lotra... uhýbají mi z cesty, ohlížejí se za mnou... a často o mně říkají - šibeničník! Šarlatán! ... Říkají: Pracuj! ... Pracovat? Pro koho? Abych byl sytý? Vždycky jsem pohrdal lidmi, kteří se příliš starali o to, aby měli plný břich. V tom to není! To není to hlavní! Člověk - to je mnohem výš! Člověk - je povznesen nad sytost žaludku!"
Letní hosté - nemilosrdná analýza života a myšlení měšťáků a maloburžoazie v Rusku. Čtvrté dějství obsahuje tři důležité monology: 1. Varvara Michajlovna odhaluje vnitřní faleš své třídy, její bolestínství a sebelítost. 2. Marie Lvovna líčí, jak se měšťáci a buržoazie odcizila obyčejným lidem. 3. Petr Ivanovič Suslov naprosto upřímně vyznává, že se mu líbí být měšťákem, který má dost peněz na to, aby si žil, jak se mu chce. A celé to končí prokletím vysloveným Varvarou Michajlovnou: "Ano, já odejdu! Co nejdál odsud, kde kolem tebe všechno hnije a rozpadá se... Dál od zahalečů. Chci žít! Já budu žít... a něco dělat... proti vám! Proti vám! Ó, buďte prokleti!" (Jak ukázaly dějiny, prokletí se naplnilo.)
Děti slunce - v této hře se už Gorkij dostal do pasti prostředí a postav, které reprezentují tzv. inteligenci. Vztahové peripetie nejsou uvěřitelné a vize Pavla Protasova působí značně naivně. Autorovi se však povedlo zachytit nenávist jednoduchých nevzdělaných lidí, kterým stačí málo a začnou své chytřejší spoluobčany likvidovat.
Barbaři
Na počátku bylo probírání Abakuka na biblickém kurzu někdy v 90. letech. Už tenkrát jsem k tomuto prorokovi získal jakýsi osobní vztah. Letos v létě jsem na Abakuka v Plzni kázal. A pak vznikla kniha - rozhovor s prorokem, který zanechal text emočně silný, hrozný i nadějný. A já si s ním povídám, kladu jemu i sobě i čtenáři otázky a snažím se najít ve zmaru a nejistotě pevný bod. Snad čtenáře bude kniha inspirovat.
Je hloupé dávat hvězdičky vlastní knize - zde patří nakladatelství (redaktorce Šárce Grauové) a Juliáně Chomové, výtvarnici, díky níž je kniha krásná.
Velmi potřebná kniha. Zdá se mi, že nejcennější jsou rozhovory ze současnosti, tedy s větším odstupem. Michail Kasjanov a Grigorij Javlinskij jako politici mají navíc profesionální vhled do toho, jak funguje politika. Pak pokládám za cenný rozhovor se sociologem Alexejem Levinsonem. Také Jelena Koněva, socioložka, je skvělá se svou snahou držet se faktů. Jen fakta mohou pomoci pochopit.
Můj osobní dojem je dvojí:
1. Rusové jsou takoví, jak o nich píše Maxim Gorkij ve svých povídkách. Nic se nezměnilo.
2. Takoví, jací jsou oni, bychom nejspíš byli i my, kdybychom prošli tím, čím oni. Ten dojem vznikl při přemýšlení nad chováním Čechů při poválečném odsunu Němců, ale i z úvah o tom, že Češi si dvakrát zvolili za prezidenta hlásnou troubu Moskvy, propagandistu a sebestředného Narcise Zemana. Zvolení Zemana a Babiše svědčí o tom, že ani obyvatelé ČR nejsou "za vodou", co se demokratických a liberálních hodnot týče.
A pak jedna lítost: Jak se někteří respondenti Petry Procházkové utápějí v sebelítosti. Když se utápí v sebelítosti většina obyvatelstva tak obrovské země, je zaděláno na průšvih.
Bylo by toho ještě mnoho - tu knihu je dobré číst a pak o ní diskutovat.
Stručné, jasné, nápadité. Pojednání o křtu, Bibli, eucharistii a modlitbě. Pro mě nejvíc inspirace v pojednání o Bibli - zdůraznění toho, že Božím slovem je jako celek, a to se vším všudy, byť se v ní odráží příznačné lidské myšlení. Knihu velmi doporučuji.
Utrpení starého Werthera je 98 stran proudu řeči strýce Pepina. Po dvaceti stranách toho chce čtenář nechat, ale pak se mu po tom podivném nesmyslu zasteskne a čte a čte.
Kain - uvedení do světa hrabalovských povídek a novel.
Schizofrenické evangelium - znepokojivá variace na evangelium.
Kniha je vlastně obtížná pro toho, kdo není hrabalovec.
Knihu jsme s Láďou psali strašně dlouho, skoro dva roky. Hodnotím jeho texty, které jsou inspirativní, plné lásky k lidem, objasňující, co je milosrdenství. Kniha je možná moc dlouhá, ale nejsem objektivní, protože jsem se jí zabýval tak dlouho.
Nejsem schopen dočíst. Tváří se to jako cestopis, ale je to reklama na konzervativní katolicismus kombinovaná s arogantním kritickým postojem vůči evangelíkům. Myslím, že to je vlastně dost rafinované v té "naivitě" a "hlubokých úvahách", ale ta rafinovanost je ve skutečnosti vypočítavost.
Forma eseje je výborná pro analýzu (vždy subjektivní, protože chybí prameny i odstup) událostí, jež jsou svým způsobem stále přítomností. Autor pojednává o zemích, s nimiž má osobní zkušenosti, protože v nich pobýval. Tento osobní aspekt je velmi zajímavý. Kniha si nedělá ambice na komplexnost, jen upozorňuje na souvislosti, jež čtenáři - současníkovi mohly uniknout.
Ther vychází z konkrétního myšlenkového světa, s nímž nás v úvodu seznamuje. Další kapitoly se však (alespoň podle mě) pokoušejí o nastínění pětadvacetiletého období po roce 1989. Snaží se objevit trendy a zákonitosti (např. pojednání o vládě populistického Berlusconiho je opravdu poučné). Velmi významná je kapitola o Turecku a Rusku - když jsme ty události žili, neuvědomovali jsme si jejich význam. Therovy analýzy jsou podnětné, ukazují na složitost politiky a ošidnost nedostatečného odstupu. Ideologický přístup byl podle mě - neodborníka přiměřený a přiznaný. Autor pro mě objevil několik zákonitostí, z nichž mi není moc dobře (vláda autokratů s Orbánem jako pionýrem autokratické "demokracie"). Další kapitoly knihy žijeme dnes...
Kniha plná povzbuzení a inspirace.
Tři vrcholné sbírky básnířky, u níž se básně odehrávají, mají hluboký smysl a význam. Silná poezie.
Velmi potřebná kniha, věcná, poctivě napsaná. Bohužel se skoro nedá číst v důsledku katastrofálního překladu. Ten vznikl nejspíš pomocí internetového překladače, takže věty mnohdy nedávají ani smysl. Kniha neprošla redakční úpravou, takže nic není opraveno. Nemá smysl vyjmenovávat absurdity překladu. Proto knihu nemohu doporučit, byť by si Čiune Sugihara monografii v českém překladu zasloužil. Proto nemohu knihu hodnotit hvězdičkami - obsah by byl za 5, vydání by bylo v kategorii "odpad".
Není to žádná velká literatura, je to opravdu dokument o prostituci. Věcně je kniha důležitá, protože autor posbíral řadu příběhů, jež jsou typické, ale o nichž není možno se jinde dozvědět. Chybí mi však hlubší vhled do prožívání prostitutů i jejich klientů - co tento způsob jednání dělá s lidskou duší. Kniha je dnes bohužel spíš historickým dokumentem, protože s nástupem sociálních sítí a seznamek na internetu se mnohé změnilo. A jak vypadá prostituce dnes, se můžeme jen domýšlet.
Skvěle napsané s autorovou charakteristickou atmosférou, výbornými popisy přírody, "divným" líčením děje. Stojí za to číst i po stu letech.
Opravdu jedna z nejdůležitějších knih, protože Glaeser v roce 1935 publikuje román, jehož postavy jsou živým ztělesněním všeho toho, do čeho Německo upadlo. Autor zachycuje atmosféru Výmarské republiky, zklamání jejích obyvatel, touhy lidí a mistrovství nacistických ideologů, s nímž získali duši jednotlivých vrstev německé společnosti. Postavy jsou přitom autentické, uvěřitelné, i když je jasné, že se jedná o román - dokument. Škoda, že autor ztratil svým návratem do Německa v roce 1939 dobré jméno a jeho knihy už u nás nikdy nevyšly. Tento román mi o nástupu nacismu sdělil víc než stohy učebnic. Velmi doporučuji.
Je mi to moc líto, ale tyhle básně už jsou opravdu vyčpělé. Je to veršování, v němž chybí myšlenky, ale i jazyk je kostrbatý, obrazy banální. Pár básní ze závěru má jakýsi existenciální přesah, několik úryvků z poem má trochu básnivosti při líčení přírody. Jenomže je to všechno strašně málo. Když čtu však předchozí komentář, vidím, jak je mé hodnocení subjektivní. Každý si to musí přečíst sám.
V knize jsou klíčové informace týkající se společenství. Její politické ambice mi připadají v souvislosti s událostmi posledních let naivní. Co však autor píše o společenství a především jak společenství vytvářet, je opravdu podnětné.
Měl jsem štěstí, že jsem četl od Arenase nejprve Než se setmí, pak Barvu léta a jako třetí knihu Vrátného. Tento postup je podle mě klíčový k pochopení díla. Autor sebe samého charakterizuje poznámkou, v níž vysvětluje, proč knihu o vrátném nemohli napsat jiné věhlasní kubánští spisovatelé. A protože autorství díla je do poslední stránky zahaleno tajemstvím, může o sobě napsat toto: "V případě Renalda Arenase by každý řádek, každou situaci, popis či postavu určitě zamořila jeho přiznaná, zběsilá a neslušná homosexualita, čímž by byla zpochybněna objektivita této příhody, jež rozhodně nepatří do sexuální patologie."
Vzhledem k tomu, že dílo je alegorické, i v této poznámce nás spisovatel vede za nos. Navzdory závažnosti tématu (vykořenění, osud lidí, kteří prchli z Kuby, nemožnost stát se opravdu součástí americké společnosti, neschopnost dojít uzdravení po všem, čím byl každý Kubánec od totalitního státu zraněn) je kniha lehce psaná, plná humoru a komických situací. Je to však šaškovský humor, kdy úsměv tuhne na rtech.
Proslovy zvířat jsou velmi silné a zvláště opičákova slova stojí za to si pamatovat.
Jedna z knih, v níž autor sestupuje do hlubokého nitra svých postav odhaluje tak nitro vlastní. Jako čtenář pak nahlížím sám do sebe a zkoumám svou vlastní opravdovost. Miroslav Jindra nazval svůj doslov ke knize "Hledání totální lásky jako léku proti totálnímu odcizení". Připadá mi to velmi výstižné. Baldwin má dvě témata, k nimž se opakovaně vrací: mezirasové kontakty a sexualitu. Doslova chirurgicky vede řez vzorkem americké společnosti a současně nitrem svých postav. S obrovskou empatií líčí především jejich nejistotu a zmatek, neujasněné touhy a hledání pravdivosti. Autor nás nechává nahlédnout do své práce spisovatele, když líčí Vivaldův zápas s vlastními literárními postavami, které jako spisovatel tvoří: "Čekaly na něho, až najde klíč, nahmatá citlivé místo, řekne pravdu. Teprve potom - jako by naříkaly - mu dají všechno, co od nich žádá, ba mnohem víc, než si je ochoten představit."
Bylo by toho mnoho, o čem by se dalo psát, ale to klíčové je Baldwina číst. A jen na okraj: Jeho líčení milostných scén je tak intenzivní, křehké, něžné, silné a vzrušující! Velké dílo!
Některé povídky jsou opravdu pozoruhodné - silná imaginace, skvělé téma, duchovní hloubka. Jen se vtírá pocit, že jsou o malinko delší, než by jim slušelo. Proto 4 hvězdičky. A teď některé konkrétně (nechci spoilerovat, a tak jen obecně):
- Jak přistál létající talíř - povinná pro všechny faráře.
- Slavnostní otevření nové silnice - skvělá atmosféra, jedna z nejlepších.
- Svatí - komická povídka pro katolíky o nevytíženém světci.
- Alias - něco jako "literární poklesek"...
- Pes, který viděl Boha - je to moralita, je dlouhá, ale vlastně je nesmírně krásná.
- Hradby Anagooru - kafkárna.
- Ale dveře tlučou dál - tuhle povídku lze použít při terapii jako modelový příklad vytěsnění.
- Manželka, které narostla křídla - skvělá, komický, s úžasnou pointou.
- Schůzka s Einsteinem - nečekané rozuzlení, odpovědnost vědce.
- Hrboly na zahradě - melancholická a smutná. Dobrá závěr výběru.
Číst tuto knihu je důležité, protože nepopisuje jen podstatu trumpismu, ale soudobé autokracie jako takové. Jednotlivé projevy zde popsané se objevují i u ostatních autokratů v Evropě. Autorka pojmenovává a sumarizuje. Za klíčové pokládám odhalení sémantického chaosu, který Trump vyvolal, kdy slova znějí stejně, ale neznamenají nic, došlo tedy k jejich devalvaci a nemožnosti jich používat v tradičním smyslu. Totéž udělali komunisté (např. se slovy demokracie, lidská práva, mír). Zde (jako tehdy) se jedná o projev mravního relativismu při nezřízené touze vládnout. Hodnotový chaos vede k nedorozuměním, která autorka vysvětluje na příkladu agendy setting. Média podléhají matení a řeší drobné prezidentovy lži, přičemž jim uniká totální amorálnost celého jeho konceptu vládnutí (izolacionismus, pocit nadřazenosti a státní paternalismus ve vztahu k okolním zemím, rasismus, křesťanský fundamentalismus spojený s patologickou eschatologií, sexismus, velikášství, homofobie...). A protože se autokracie nebezpečně blíží i k naší zemí (nejen geograficky), je dobré znát její mechanismy, projevy a záludnosti. A také promýšlet způsoby, jak jí čelit. K tomu je kniha velmi vhodná.