Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha přehled
Štěpán Smolen
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390004/mid_cesta-na-zapad-po-stopach-ochoceneh-PLH-390004.png
5
63
63
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (21)
Ostře řezající poznámky neduhů církve, kterých si poutník na své cestě všímá a přesto se rozhoduje svou Nevěstu dál následovat.
Za mne inspirující, občas provokující a někdy až těžce uchopitelná četba, jíž vůbec nelituju.
Náš farář (v jehož kostele dělal Štěpán Smolen několik let kostelníka) citovával jednoho ze svých učitelů, který říkal, že když člověk vstupuje do Církve, je to skutečně podobné, jako když se žení či vdává: s Nevěstou vyžení i nepohodlí, tedy celou velkou rodinu, kterou by měl (byť třeba nerad) přijmout.
Je třeba uznat, že autor Cesty na Západ má velký stylistický talent a dobrý postřeh, velmi trefně píše o mnoha neduzích a bolestech církevního společenství. Zaměřuje se ale jen a pouze na to negativní (jako by snášel argumenty k rozvodu), jako by v něm nebyl ani kousek porozumění, radosti či vděčnosti. A v tom je ten problém: copak lze žít víru (ve společenství lidí, nikoli andělů!) bez radosti a vděčnosti?
Chápu určitou míru nadsázky; Štěpán Smolen umí trefit hřebík na hlavičku. Ale těch odsudků a zjednodušení bylo na mě příliš. Nešlo a nemohlo jít o reflexi upadající víry, nýbrž o reflexi upadajících forem vnějších projevů křesťanství.
Jaký byl vlastně ten poutník Cesty na Západ? Zdál se mi jen jako naivní idealista, který pro samé stromy nezahlédl les a kterého náročná cesta za Terezkou neproměnila.
Není to škoda?!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 75x |
| ve Čtenářské výzvě | 15x |
| v Doporučených | 8x |
| v Knihotéce | 24x |
| v Chystám se číst | 24x |
| v Chci si koupit | 12x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
křesťanství cestopisné příběhy Evropa putování katolická církev duchovní život křesťanský život svatá Terezie z Lisieux, 1873-1897 římskokatolická církevAutorovy další knížky
| 2016 |  Buď, kde jsi |
| 2018 | Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha |
| 2020 | Cikánský evangelia |
| 2021 | Pominuté chvály |
| 2017 | Sehnsucht: Úvod k romantické touze |
Nejsem schopen dočíst. Tváří se to jako cestopis, ale je to reklama na konzervativní katolicismus kombinovaná s arogantním kritickým postojem vůči evangelíkům. Myslím, že to je vlastně dost rafinované v té "naivitě" a "hlubokých úvahách", ale ta rafinovanost je ve skutečnosti vypočítavost.