Procitnutí jara

předevčírem

Opravdu mě překvapilo, že takto explicitní hra je už víc než sto let stará. to chtělo fakt kuráž, to takhle napsat! Napětí mezi pravidly maloměšťácké autocenzury a touhou prozkoumávat vše zakázané tak neprobíhá jen mezi starými a mladými a starými ve hře samé, ale také mezi autorem a kulturními institucemi jeho doby. Právě tahle otevřenost byla asi to, co mě zaujalo nejvíc – žádné náznaky a jinotaje, ale vše velmi natvrdo popsáno! Mohlo to skončit jinak než cenzurou? Jistě ne, problémy by takto pojatá hra měla zřejmě ještě i o mnoho desetiletí později.

Wedekind to cenzorům svojí otevřeností usnadnil, označit dílo za pornografii bylo přirozené, vysvětlit tím zákaz hraní stejně tak. Ale … občas se mi zdálo, že ještě víc podvratné bylo, jak autor kriticky nahlíží na svět dospělých (rodičů i učitelů). Jasně, mladí také nejsou zdaleka žádné vzory ctností, spíš jsou jak Adam s Evou v ráji, jen s tím rozdílem, že nepotřebují žádného hada, aby je přemlouval. A třeba Melchior je i docela sociopat, řekl bych. Ale omlouvá je jejich věk a absence zkušeností, Wedekind jim zjevně straní (nebo se mi to aspoň zdá), snad jsou pro něj zdrojem naděje. Naděje, která by se mohla rozvíjet a růst, pokud by nebyla deformována prostředím.

Samotná hra byla jaksi zvláštní, nějak neuspořádaná. Jako by Wedekind nedokázal všechna svá témata a charaktery vtěsnat do srozumitelné dramatické struktury. Jako by předběhl dobu nejen v obsahu, ale i ve formě – byla to jakási (chtěná nebo nechtěná?) postmoderna dlouho před postmodernou. Přesto jsem se cítil zasažen, jako vždy, když ze stránek nějakého příběhu cítím upřímně vyprávěné svědectví o lidské křehkostí.

29.12.2024

Hra - manifest, zoufalý čin, s jehož vyústěním si sám spisovatel nevěděl rady (viz konec s mrtvým Mořicem). Přesto je dojemné tuto hru po více než stu letech od vydání číst.

07.08.2024

Devatenácté století plné přísné morálky, silného vlivu církve, tvrdé sebedisciplíny a do toho hrstka dospívajících studentů z buržoazní společnosti, u kterých se probouzí puberta, vzdor proti autoritám a sexuální pudy. Když k tomu připočteme nedostatek podpory a pochopení jak ze strany rodičů, tak ze strany školy, nemohlo to snad ani dopadnout jinak. Nedivím se, že byla hra patnáct let zakázaná, určitě v té době musela šlápnout na kuří oko celé společnosti. Rozhodně stojí za přečtení i dnes, vřele doporučuji.

24.07.2024

Moc pěkný, ale smutný příběh o dospívání, sexu, erotických snech...atd...odehrávající se na konci 19.stoleti

05.12.2023

psát v prudérní a pokrytecké měšťácké společnosti konce 19. století o problémech dospívání, o tělesnosti, pohlaví, sexu, masturbaci, erotických představách, ale i o rychlých proměnách pubertálních nálad, o naivních touhách, snech o nekonečné budoucnosti, o adolescentní posedlosti smrtí atd., to se dobové cenzuře ani veřejnému mínění nemohlo líbit

téma je a ostatně vždycky bude aktuální, jen se proměňují kulisy a propriety, člověk - v procesu dospívání - nikoliv

dal bych ruku do ohně za to, že se Wedekindovým Probuzením jara inspiroval Fráňa Šrámek, když psal Stříbrný vítr

16.09.2023

Frank Wedekind a jeho Probuzení jara je něco tak neskutečného, málo která divadelní hra dokáže člověka tak zasáhnout. Jednoaktovka, která navzdory své úspornosti (nebo právě díky ní) ve vás uvízne a nezapomenete na ni. Tématem mi vzdáleně připomíná film Bílá stuha od Michaela Haneke.
Probuzení jara jsem četla v němčině, která zde dokáže být ještě syrovější než český překlad.

04.11.2021

Asi nejlepší hra, kterou jsem četla. Výjevy se mi velmi dobře tvořily ve fantazii a tu atmošku, která byla jiná s každou scénou, jsem žrala. Příběh byl příjemným osvěžením dramatu.

29.12.2018

tuhle knížku jsem si přečetl, protože prý patří ke "klasice" která se má znát. I když jinak mám divadelní dramata rád, protože umožňují zapojit fantazii, v tomto případě to nebylo to "pravé ořechové", a knížku jsem dočetl jen ze setrvačnosti (a díky útlosti). I když odborníci na ní nesporně hodnotu najít dokáží.