Divadelní hry I přehled

09.12.2024

Maloměšťáci - velmi silná hra o vztazích, skepsi a životním optimismu. Výborně napsaná hra, takže čtenář si ani neuvědomí, že každá postava je nositelem jiného životního postoje. Bezsemenov je typ dnešního naštvaného důchodce, kterému vše vadí, všechny kritizuje a posuzuje podle jakýchsi svých měřítek. Když se zbaví všech lidí, je překvapen, že zůstal sám. Proti němu stojí Nil, aktivní, pracovitý, který má rád život. Nejzajímavější je skeptik Tětěrev, jemuž spisovatel vložil do úst pozoruhodné úvahy (třeba proč neodplácet zlo dobrem). Také Jelena je pozoruhodná, protože jen tak prostě na jedné stránce popíše reformu vězeňství. Hra zanechává hluboké stopy čtenář má pocit, že se dotýkal velké literatury.
Na dně - obraz z bezdomovecké ubytovny, mohl by být napsán dnes. Tak nějak samozřejmě zde během divadelní hry zemřou tři lidé (žena mlácená manželem, vražda, sebevražda). Jsou zde velmi silná místa a jedinečná postava starého Luky. Skvělé je pojednání o lži: "Lež - je náboženstvím otroků a pánů... Pravda - ta je bohem svobodného člověka." Tatáž postava (Satén) pronáší v závěru apologii člověka: "Člověk může věřit nebo nevěřit... to je jeho věc! Člověk - je svobodný... za všecko platí sám: za víru, za nevíru, za lásku, za rozum. Člověk za všecko platí sám, a proto je - svobodný! ... Člověk - to je pravda! Co je to člověk? ... To nejsi ty, já, oni, ten staroch, Napoleon, Mohamed... všecko dohromady! Chápeš to? To je - nádherné... V tom je všecko - začátek i konec... Všechno je v člověku, všechno pro člověka! Je jenom člověk, všecko ostatní - je dílo jeho rukou a jeho mozku! Člo-věk! To je - velkolepé! To zní - hrdě! Člo-věk! Je třeba vážit si člověka! Nelitovat ho... neponižovat ho lítostí... ale vážit si ho! Připijem na zdraví člověku! To je krásné - cítit se člověkem! Jsem kriminálník, vrah, falešný hráč - dobrá! Když jdu po ulici, lidé se na mě dívají jako na lotra... uhýbají mi z cesty, ohlížejí se za mnou... a často o mně říkají - šibeničník! Šarlatán! ... Říkají: Pracuj! ... Pracovat? Pro koho? Abych byl sytý? Vždycky jsem pohrdal lidmi, kteří se příliš starali o to, aby měli plný břich. V tom to není! To není to hlavní! Člověk - to je mnohem výš! Člověk - je povznesen nad sytost žaludku!"
Letní hosté - nemilosrdná analýza života a myšlení měšťáků a maloburžoazie v Rusku. Čtvrté dějství obsahuje tři důležité monology: 1. Varvara Michajlovna odhaluje vnitřní faleš své třídy, její bolestínství a sebelítost. 2. Marie Lvovna líčí, jak se měšťáci a buržoazie odcizila obyčejným lidem. 3. Petr Ivanovič Suslov naprosto upřímně vyznává, že se mu líbí být měšťákem, který má dost peněz na to, aby si žil, jak se mu chce. A celé to končí prokletím vysloveným Varvarou Michajlovnou: "Ano, já odejdu! Co nejdál odsud, kde kolem tebe všechno hnije a rozpadá se... Dál od zahalečů. Chci žít! Já budu žít... a něco dělat... proti vám! Proti vám! Ó, buďte prokleti!" (Jak ukázaly dějiny, prokletí se naplnilo.)
Děti slunce - v této hře se už Gorkij dostal do pasti prostředí a postav, které reprezentují tzv. inteligenci. Vztahové peripetie nejsou uvěřitelné a vize Pavla Protasova působí značně naivně. Autorovi se však povedlo zachytit nenávist jednoduchých nevzdělaných lidí, kterým stačí málo a začnou své chytřejší spoluobčany likvidovat.
Barbaři - hlavní myšlenka snad je v tom, že ani nositelé technického pokroku nepřinesou do společnosti více morálky. Drama však je přelidněné, připomíná spíš mexickou telenovelu než divadelní hru.
Nepřátelé - konflikt dělníků s buržoazií. Dělníci jsou moudří, uvědomělí, značně idealizovaní. Je to značně schematické, i když jsou zde pozoruhodné ženské postavy (Taťána, Naďa). Zdá se, že sám autor si nevěděl s vytvořeným konfliktem rady, a tak vše ukončil jaksi bez konce.
Celkově lze svazek hodnotit jako poučný dokument a doklad Gorkého myšlenkového vývoje. Nejlepší jsou Maloměšťáci a Na dně.