• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 115 knih

Nové komentáře u knih Alexej Maximovič Peškov

Divadelní hry II.

„Vassa Železnovová - je to opravdu jiná hra (verze z roku 1935 proti té z roku 1910). A nutno říci že lepší, propracovanější. Vassa je zde zlidštěna, už to není ta mrcha, která nebere ohled na nikoho, je to mrcha jiná, pragmatická, která to má vše vymyšlené, ale okolí vnímá. Vassa je typická psychopatka, která vidí jen sebe a své zájmy, ale současně se pokouší do nich zabudovat i své okolí. Úvahy o socialismu jsou podnětné, zvláště dialog Vassy a Raši (Ráchel, revolucionářka, Židovka). Vassina smrt je trochu rána do palice - škoda, stálo by za to ještě promyslet lepší konec. Hra je však i tak výborná. Zykovovi - velké překvapení, protože tahle hra, ač neznámá, patří k nejlepším Gorkého dramatům. Opět se zde objevuje velká ženská postava Sofie, jakási předchůdkyně Vassy (z verze z roku 1935). Okolo ní se pohybují slabí muži (Michal), alkoholici (Antipa, Michal), podvodníci (Chevern), muži na útěku (Šochin) nebo cynici (Muratov). A pak jsou zde naivní a hloupé ženy (Anna Markovna s dcerou Pavlou). Hra je mistrovsky vystavěná, postavy jsou psychologicky dobře vykreslené a jejich jednání je uvěřitelné (vnitřní pravdivost - jednají a mluví v souladu s tím, jak je autor načrtl). Sofie je žena s vnitřním ohněm, s mravní integritou, cílevědomá, pevná a úspěšná. Snad proto přitahuje lidi nejisté a slabochy a lidé se často v její blízkosti slabochy stávají. Příkladem je její bratr Antipa, který jen mluví, pije, nechá sebou cloumat emocemi a současně se naivně a nezodpovědně nechá okrádat společníkem Chevernem. Ve hře je toho hodně řečeno o Ruku, o práci a moci peněz, o pravdě, o hledání životní vyrovnanosti a o vytrvalosti žít. Skvělé! Falešná mince - nepovedená hra, bez dramatického vývoje, zmatená, ani jedna postava nezaujme, divná zápletka a divné vztahy.“... celý text
— sika444

---

Vassa Železnovová (program)

„Je obtížné dostat se k první verzi Vassy Železnovové z roku 1910, a tak je třeba vzít za vděk touto úpravou. Základní dějová linie je snad zachována. Vassa je hra o rozpadu rodiny a o silné ženě, která svým statutem matky zaštiťuje a ospravedlňuje jakékoli jednání, včetně vražd. V upravené verzi z programu ND je hra velmi dynamická a až děsivá v projevech nenávisti a zloby. Komentář k verzi z roku 1935 je u druhého svazku divadelních her Maxima Gorkého.“... celý text
— sika444

---

Divadelní hry I

„Maloměšťáci - velmi silná hra o vztazích, skepsi a životním optimismu. Výborně napsaná hra, takže čtenář si ani neuvědomí, že každá postava je nositelem jiného životního postoje. Bezsemenov je typ dnešního naštvaného důchodce, kterému vše vadí, všechny kritizuje a posuzuje podle jakýchsi svých měřítek. Když se zbaví všech lidí, je překvapen, že zůstal sám. Proti němu stojí Nil, aktivní, pracovitý, který má rád život. Nejzajímavější je skeptik Tětěrev, jemuž spisovatel vložil do úst pozoruhodné úvahy (třeba proč neodplácet zlo dobrem). Také Jelena je pozoruhodná, protože jen tak prostě na jedné stránce popíše reformu vězeňství. Hra zanechává hluboké stopy čtenář má pocit, že se dotýkal velké literatury. Na dně - obraz z bezdomovecké ubytovny, mohl by být napsán dnes. Tak nějak samozřejmě zde během divadelní hry zemřou tři lidé (žena mlácená manželem, vražda, sebevražda). Jsou zde velmi silná místa a jedinečná postava starého Luky. Skvělé je pojednání o lži: "Lež - je náboženstvím otroků a pánů... Pravda - ta je bohem svobodného člověka." Tatáž postava (Satén) pronáší v závěru apologii člověka: "Člověk může věřit nebo nevěřit... to je jeho věc! Člověk - je svobodný... za všecko platí sám: za víru, za nevíru, za lásku, za rozum. Člověk za všecko platí sám, a proto je - svobodný! ... Člověk - to je pravda! Co je to člověk? ... To nejsi ty, já, oni, ten staroch, Napoleon, Mohamed... všecko dohromady! Chápeš to? To je - nádherné... V tom je všecko - začátek i konec... Všechno je v člověku, všechno pro člověka! Je jenom člověk, všecko ostatní - je dílo jeho rukou a jeho mozku! Člo-věk! To je - velkolepé! To zní - hrdě! Člo-věk! Je třeba vážit si člověka! Nelitovat ho... neponižovat ho lítostí... ale vážit si ho! Připijem na zdraví člověku! To je krásné - cítit se člověkem! Jsem kriminálník, vrah, falešný hráč - dobrá! Když jdu po ulici, lidé se na mě dívají jako na lotra... uhýbají mi z cesty, ohlížejí se za mnou... a často o mně říkají - šibeničník! Šarlatán! ... Říkají: Pracuj! ... Pracovat? Pro koho? Abych byl sytý? Vždycky jsem pohrdal lidmi, kteří se příliš starali o to, aby měli plný břich. V tom to není! To není to hlavní! Člověk - to je mnohem výš! Člověk - je povznesen nad sytost žaludku!" Letní hosté - nemilosrdná analýza života a myšlení měšťáků a maloburžoazie v Rusku. Čtvrté dějství obsahuje tři důležité monology: 1. Varvara Michajlovna odhaluje vnitřní faleš své třídy, její bolestínství a sebelítost. 2. Marie Lvovna líčí, jak se měšťáci a buržoazie odcizila obyčejným lidem. 3. Petr Ivanovič Suslov naprosto upřímně vyznává, že se mu líbí být měšťákem, který má dost peněz na to, aby si žil, jak se mu chce. A celé to končí prokletím vysloveným Varvarou Michajlovnou: "Ano, já odejdu! Co nejdál odsud, kde kolem tebe všechno hnije a rozpadá se... Dál od zahalečů. Chci žít! Já budu žít... a něco dělat... proti vám! Proti vám! Ó, buďte prokleti!" (Jak ukázaly dějiny, prokletí se naplnilo.) Děti slunce - v této hře se už Gorkij dostal do pasti prostředí a postav, které reprezentují tzv. inteligenci. Vztahové peripetie nejsou uvěřitelné a vize Pavla Protasova působí značně naivně. Autorovi se však povedlo zachytit nenávist jednoduchých nevzdělaných lidí, kterým stačí málo a začnou své chytřejší spoluobčany likvidovat. Barbaři - hlavní myšlenka snad je v tom, že ani nositelé technického pokroku nepřinesou do společnosti více morálky. Drama však je přelidněné, připomíná spíš mexickou telenovelu než divadelní hru. Nepřátelé - konflikt dělníků s buržoazií. Dělníci jsou moudří, uvědomělí, značně idealizovaní. Je to značně schematické, i když jsou zde pozoruhodné ženské postavy (Taťána, Naďa). Zdá se, že sám autor si nevěděl s vytvořeným konfliktem rady, a tak vše ukončil jaksi bez konce. Celkově lze svazek hodnotit jako poučný dokument a doklad Gorkého myšlenkového vývoje. Nejlepší jsou Maloměšťáci a Na dně.“... celý text
— sika444

---

---

Tulák a svět

„Srdcovka. Těžký život, ale krásně popsaný. A ta příroda. Poznámka pro citlivé duše, je nutné číst po kouskách, dost to člověka drásá.“
— Nyangumi

---

Pieseň lásky

„Průřez tvorbou“
— palka452