Cesta Rusů k válce
Petra Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537728/bmid_cesta-rusu-k-valce-6634f59e17d84.jpg
5
24
24
Má dnes ještě smysl mluvit s Rusy? Kniha rozhovorů Petry Procházkové s Rusy – s těmi v Rusku, kteří znají Rusy a vědí, co si myslí; s těmi, kteří svému vůdci stále bezmezně věří; i s těmi, kteří před Putinovým režimem uprchli ze země, ale mohou nám podat pomocnou ruku ve snaze pochopit, kdo za současnou situaci může a proč se Rusové vrátili na cestu války se Západem.... celý text
Přidat komentář
Velice zajímavé rozhovory. Jen mi nevyhovovalo řazení rozhovorů proti proudu času. Posledních pár jsem jich četl od starších k novějším. Měl jsem to udělat hned na začátku čtení knihy, číst od konce.
Nebylo to lehké čtení. Kolikrát jsem si říkala to snad není možné. Je to umění vést rozhovor s někým, kdo není přístupný dialogům a trvá si na své pravdě. Jedno je jisté válka brzy neskončí, a co bude potom? Jestli nějaké bude. Ukrajina bude zadlužená na x generací a vybudovat znovu vše bude stát další miliardy. Tak jako byli Němci a Němci, tak jsou Rusové a Rusové, nelze je házet do jednoho pytle, ale je zatraceně těžké vidět v nich někoho jiného než představitelé mocnosti, která vede válku. Co by se stalo, kdyby Ukrajina přenechala Donbas a Krym Rusku? No nejsem politolog a některým věcem vůbec nerozumím, ale je tu vůbec někdo, kdo tomu rozumí? Bojím se, je to blízko....
Ne všichni mají stejné smýšlení a to i sami Rusové na sebe. Když jsem se zmínila, že čtu tuto knihu, byla jsem nařčena, že jsem rusofil. Velmi mě udivilo, jak se lidé nechají manipulovat, aniž mají o dané věci vůbec nějaké povědomí.
Tady jsou to názory různých lidí, Rusů, kteří v Rusku žijí nebo emigrovali.
Při čtení jsem si připomenula mou oblíbenou knihu Egypťan Sinuet, kdy už před 3300 léty se bojovalo o území Gazy a je rok 2024 a pořád a znovu.
Lidé se příliš nemění, ale jsou ovládáni zvenčí.
Každý národ má svůj rodokmen a karmu, danou místem svého života a tradicemi s nimi spojenými. O každém národě se ví něco pozitivního, ale i negativního.
Nejhoší je pocit moci a nadřazenosti. A přesto se pořád někde válčí.
Jsem proti válce, ať je kdekoliv.
Matky nerodí své děti, aby o ně ve zbytečných válkách přicházely.
A přesně pro to, jsem sáhla po této knize, abych se aspoň trochu snažila pochopit mentalitu ruského národa.
Nesoudím.
Rozhovory jsou velice zajímavé. Je zde i pro mne velice zajímavý rozhovor s Židem, Rabínem P. Goldschmidtem. Protože Židé , jejich životy, v jakékoliv době a místě , to jsou také věčná témata k přečtení a zamyšlení - Proč asi?
- Kdo nelituje rozpadu SSSR, nemá srdce.
A kdo se ho snaží obnovit, nemá mozek.
- Všichni, kdo jsou pro Rusko, nejsou ve vašich očích lidé.
Doporučuji si přečíst a názor, ať si udělá každý sám. Myšlení si myslím, že nám ještě patří.
Velice zajímavá kniha, plná různých názorů. Doporučuji všem kdo si myslí, že jen jejich názor je ten pravý!
Hodně zajímavý pohled do smýšlení Rusů a na Rusko. Nebylo to lehké čtení, ale snad jsem díky těm rozhovorům zase o něco chytřejší. Rozhodně doporučuji.
Velmi těžká kniha rozhovorů. S Rusy o válce na Ukrajině. Je to tak,hlavní vina a odpovědnost leží na Rusku a jeho představitelích. Ale bohužel i kolektivní Západ se dopustil chyb, za které teď tvrdě platíme. Ukrajina nejvíc, ale i ostatní Evropa..... K zamyšlení.
Postoj k probíhající válce na Ukrajině je jistým testem naší osobnosti, který bychom papírově měli téměř všichni dát. Je to přece tak jednoduché, po třech desetiletích svobodných informací! Nebo snad není, jak soudím podle některých ohlasů z okolí?! Toto je každopádně podnětná kniha rozhovorů s Rusy po vypuknutí "třídenní" "speciální vojenské operace." Otázky jsou možná trochu návodné, případně dotíravé, ale jinak by se možná ti dotazovaní nevyjádřili tak, jak se vyjádřili. Některým za jejich názory hrozí několik let vězení v ruském samoděržaví, a jiným zase kyne kýžené malé, bezvýznamné plus v očích mafiánské věrchušky. Najdeme tady prolhaný, falešný newspeak, zamlžená sdělení mezi řádky jako v hlubokém komunismu i upřímné výpovědi, mezi nimiž mě mimo jiné zaujala socioložka Jelena Koněva. Někoho potěší, že Homo Sovieticus stále žije a že brainwashing funguje. Někoho zaujme, jak živoucí a flexibilní může být fašismus a nacismus. (Rozhodně tím nemyslím Ukrajinu. Putinovské Rusko je jednoznačně fašistický, nacionalistický, mafiánský, imperialistický agresorský stát.) A někoho zase ne. Podle toho, co zrcadlíme. Máme prostě o čem přemýšlet. K čemuž nás ostatně veškeré krize ponoukají. Aby nám v hlavě nestrašili zombie. Příhodná skladba: Miley Cyrus - Zombie (The Cranberries Cover).
Autorovy další knížky
| 2004 |  Frišta |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2005 | Aluminiová královna |
| 2005 | Závoj a džíny: Ženy v islámském světě |
| 2003 | Rošangol |
Velmi potřebná kniha. Zdá se mi, že nejcennější jsou rozhovory ze současnosti, tedy s větším odstupem. Michail Kasjanov a Grigorij Javlinskij jako politici mají navíc profesionální vhled do toho, jak funguje politika. Pak pokládám za cenný rozhovor se sociologem Alexejem Levinsonem. Také Jelena Koněva, socioložka, je skvělá se svou snahou držet se faktů. Jen fakta mohou pomoci pochopit.
Můj osobní dojem je dvojí:
1. Rusové jsou takoví, jak o nich píše Maxim Gorkij ve svých povídkách. Nic se nezměnilo.
2. Takoví, jací jsou oni, bychom nejspíš byli i my, kdybychom prošli tím, čím oni. Ten dojem vznikl při přemýšlení nad chováním Čechů při poválečném odsunu Němců, ale i z úvah o tom, že Češi si dvakrát zvolili za prezidenta hlásnou troubu Moskvy, propagandistu a sebestředného Narcise Zemana. Zvolení Zemana a Babiše svědčí o tom, že ani obyvatelé ČR nejsou "za vodou", co se demokratických a liberálních hodnot týče.
A pak jedna lítost: Jak se někteří respondenti Petry Procházkové utápějí v sebelítosti. Když se utápí v sebelítosti většina obyvatelstva tak obrovské země, je zaděláno na průšvih.
Bylo by toho ještě mnoho - tu knihu je dobré číst a pak o ní diskutovat.