sika444 diskuze u knih

Po přečtení knihy jsem si uvědomil, že díky Leskovovi může čtenář pochopit leccos z mentality Ruska a některých jeho obyvatel, a to nejen Ruska 19. století, ale i toho 21.
1. Skepse vůči pravoslavné církvi.
Leskov si váží křesťanů, kteří jsou opravdoví a kteří žijí v souladu s pravdami evangelia. Velmi odvážně však odhaluje církevní pokrytectví, pověrčivost, povrchnost církve a jejích představitelů. O pravoslavných věřících si nedělá iluze – jen málo jich je opravdových. Neznají bibli a náboženství je pro ně únikem z bídné reality života. Současně Leskov nezastírá přesvědčení pravoslavných, že Bůh prostě žehná Rusku a Rusům, je na jejich straně a všechny, kdo se proti Rusku staví, potrestá.
2. Nepředstavitelná krutost nevolnictví poznamenala Rusko navždy.
V mnoha povídkách vzpomíná Leskov na dobu nevolnictví a vypráví příběhy, při nichž jen nevěřícně kroutíme hlavou. Utrpení a ponižování bylo tak všudypřítomné, že mu nebylo možno uniknout.
3. S tím souvisí neustálá přítomnost násilí mezi lidmi.
Prostě kdo má moc, mlátí toho, nad kým moc uplatňuje. Týká se to celé společenské hierarchie a končí to v rodinách – v chování rodičů k dětem. Násilí není zdůvodněné, prostě je.
4. Leskov ukazuje příčiny alkoholismu v Rusku.
Násilí, ponižování, nemožnost dobrat se jakékoli důstojnosti vedou k únikům – k pověrám a k alkoholismu. Je zde nepřekonatelný fatalismus – a alkohol pomáhá v tomto modu přežít. Bez vodky by se člověk zbláznil. Pijí proto všichni, včetně žena často i dětí.
5. Autorita státu je absolutní.
Stát je car, monarcha je někým, kdo má nárok na všechno – včetně lidské duše. Svou moc deleguje na gubernátory, starosty měst a policii. Kdokoli z této hierarchie se dopouští zvůle, je automaticky vyviněn, neboť zvůle je nástrojem uplatňování moci.
6. Korupce je nedílnou součástí systému.
V jedné povídce Leskov vymyslel policejního náčelníka, který nebere úplatky. Shodou okolností se tento muž stane i starostou. Když pak gubernátor přijede do města na kontrolu, nechápe, že někdo takový existuje a udělí starostovi řád. Ale přitom kroutí nad tou poctivostí hlavou, protože bez úplatků přeci nelze žít.
7. Rusové mají v sobě hodně z Tatarů.
V povídce Očarovaný poutník pobývá hrdina několik let mezi Tatary, Leskov zde proto líčí jejich mentalitu i obdiv Rusů k tatarské krutosti, pýše a nezávislosti. A protože Tataři žili s Rusy řadu staletí, leccos z jejich povahy a hodnot se do Rusů otisklo.
Přemýšlím nad Leskovem. Některé jeho texty jsou podobné Dostojevskému, ale Leskov nemá víru v to, že poměry se mohou napravit a že „krása spasí svět“. Připomíná spíš Zamjatina a Šmeljova, autory píšící v prvních desítiletích 20. století, kteří zobrazují v celé nahotě ruskou bídu a prorokují revoluci. Kdo čte Leskova, pochopí, že bolševický stát se svou krutostí nelišil od ruského samoděržaví, a když sledujeme putinovské Rusko, vidíme, že Leskovovy postřehy jsou stále aktuální.
K čemu nám je, když to víme? Minimálně k tomu, abychom se nenechali oklamat někým, kdo chce s ruskou kartou hrát ve své politické nebo i duchovní hře, abychom se orientovali a poznali propagandu a klam. Když totiž do věci vidíme, není tak snadné nás svést. A to se netýká jen Ruska.