Populární knihy
Nové komentáře u knih Alexandra Jakovlevna Bruštejn
Dúhová brána
„Vnějším pozlatkem, omlouvám se za překlep.“
— Nofar197
Dúhová brána
„Když jsem se před více jak třiceti lety rozloucila se Sašou Janovskou a jejími kamarádkami tancujicimi v parku na oslavu jednak vyhraného soudu křivě obviněných multanskych Votaku, jednak úspěšně složených zkoušek do vyšší třídy, mrzelo mě, že nebudu vědět, jaké byly dalsi osudy. Po letech jsem na tomto serveru náhodou objevila třetí dil. Překvapivě nevyšel v češtině, pouze ve slovenštině, a z jednoho slovenského antikvariátu také doputoval přes Čechy až k nám do Be'er Shevy.
Sasu zastihneme už čtrnáctiletou, začínající studium na druhém stupni jejich dívčího ústavu. Situace v Rusku se neustále zhoršuje, mnozí se studentské stavky, hladomor ve vzdálenějších guberniich Ruska, policejní razie, ale i četba zakázaných knih. To všechno formuje Sasin světonázor.
Současně sledujeme i změny charakteru Sasinych kamarádek. Ze smělé a vtipné Mely Norejkove se pod vlivem její tetičky stává stejný prázdný zok bez hlubšího zájmu o cokoli, jeden dopis rozmetal všechny změny k lepšímu v případě Tamary Chovanske,která se opět nechala oslnit vnějším poplatkem....Ale i případ Alfreda Dreyfuse.
"Dreyfusova aféra bola jednou z prvych zrazok rodiaceho sa fasizmu do vsetkymi dobrými a čestnými silami světa.
Dnes proti fasizmu stojí komunistický svět. Je to obrovska, nepremozitelna armáda.
A každý z nás je vojakom této armády. "
Ne, Saso Janovská, mýlila ses. Komunismus, v počátcích plané blazneni, přerostl ve stejné gigantické zlo jako později fašismus. A toto zlo naštěstí nebylo nepremozitelne, přesto si vyžádalo miliony lidských životů. Jsem hrdá, že jsem nikdy nebyla vojákem této armády. Ale těžko ti po tvých zkušenostech mít tvůj názor za zlé.“... celý text
— Nofar197
Šťastnou cestu, Sášo
„Blanice : Nemyslím, že knihy jako Odvážná školačka nebo Šťastnou cestu, Saso, by musely čtenáře nutně ihned obrátit v sympatizanty komunismu.“
— Nofar197
Šťastnou cestu, Sášo
„Další oblíbená kniha po me matce, ke které se ráda vracím. Autorka zpracovala velice ctive a plasticky své vzpomínky na dětství a dospívání v carském Rusku. Desetiletá Alexandra, dcera úspěšného lékaře vyrůstající v dobrých podmínkách, je postupně konfrontována s faktem, že ne každé dítě má to štěstí být milovano, moci se učit, usínat nasyceno a vidět před sebou jinou budoucnost než nekonečnou dřinu za pár rublů v katastrofálních podmínkách tehdejších továren nebo velkostatku.
Současně upozorňuje např. na problém náboženské a národnostní intolerance. Teď nemám na mysli jen tradiční ruský antisemitismus, se kterým se Saša setkala ve škole, pripadne v rodinách spolužaček.
"Mamka ho má také moc ráda. Ale kněz Nedzwiecki ji zakazuje, aby si ho vzala za muže. "
"Proč"?
" Stepan Antonovic je Rus. Kněz ji říká : Jak by ses mohla ty, Polka a katolička, provdat za Rusaka? Bůh tě za to zatrati. "
"A chtěla bys, aby si tvoje mamka Stepana Antonovice vzala? "
"Chtěla bych. Ach, jak bych to chtěla. Ale co s knězem Nedzwieckym? "
Jdu od Julky a usilovně přemýšlím. Co dělat s knězem Nedzwieckym? Ten se nedá utopit v kbelíku jako papirovi Montekove a Kapuletove. Poprvé v životě stojím před otázkou : Co dělat se špatnými lidmi, aby nekazili život dobrým?
Alexandra Brunstejnova je pochopitelně žena levicového zaměření, patrně i presvedcenou komunistkou.
"Tys mi neodpověděl. Chci vědět, jestli je car Alexandr III hodný. "
Tatínek se zamyslí. Potom řiká tiše, ale rozhodně :
"Špatný.Nejenze sám nikdy nic dobrého neudělal, ale i z toho, co udělal předtím jeho otec - a jeho otec udělal leccos rozumného, i když toho nebylo moc- z toho Alexandr III všechno dobré do poslední drobinky vyhladil, a co bylo špatné, ještě rozmnožil. "
..... že je země v bídě, že rolníci nemají půdu, že dělníci žijí hůř než dobytek..... že jsou negramotní, zdeptani..... a že Poláky ohnuli k zemi a že rdousi Litevce a Židům nedají vydechnout - to všechno ani trošinku nezlepšil. "
"Řekni mi jen poslední věc, udělala to vláda? "
"Ano, vláda. Carská vláda. "
Když k tomu vsemu přičteme neustálý strach, policejní represe, nelze se divit, že v té době vidělo hodně ruských občanů v komunismu jedinou cestu, která povede k lepšímu životu a sociální spravedlnosti. Jak velice se mýlili - jako později nacismus a fašismus byl i komunismus obrovským zlem.“... celý text
— Nofar197
Šťastnou cestu, Sášo
„Tuto knihu jsem četla, když jsem byla malá. Dodnes si vzpomínám na jednu epizodu, kdy přivedli k dětem nejakych velkostatkaru chudé hladové děti, aby tyto podpořily jejich chuť k jídlu. Jsou to už desítky let a ten výjev (byl k tomu obrázek?) nikdy nezapomenu. Chtěla bych se tou knihou zase prolistovat. Ale v bazaru není.“... celý text
— Terry11
Alexandra Jakovlevna Bruštejn knihy
1959 | Cesta ide ďalej... |
1961 | Šťastnou cestu, Sášo |
1960 | Na svitaní |
1962 | Dúhová brána |
Štítky z knih
Bruštejn je 0x v oblíbených.