Nové komentáře u knih Christie Watson
Sestřička
„Ovlivněna vlastní praxí jsem si čtením připomínala vlastní negativní zážitky a tak ve mě čtení knihy vyvolávalo nepříjemné pocity. Nicméně dobře a zajímavě napsané. Poměrně poučné hlavně pro laiky.“... celý text
— Gabika9
Sestřička
„Tuhle knihu nebylo lehké číst, ale určitě doporučuji každému, kdo si myslí, že dělat sestřičku, je něco lehkého.. Chvílemi mi nebylo až dobře z toho, co vše musí a ještě by měly být milé a usměvavé.. Klobouk dolů před nimi!!!“... celý text
— ještěrka38
Sestřička
„Tato kniha mě velmi bavila. Pro mne, jako pro budoucí zdravotní sestru, must have. Líbila se mi různorodost všech oborů, vylíčené zážitky z oddělení a pěkné myšlenky. Odnesla jsem si spoustu zajímavých informací, a rozhodně jsem tuto knihu nečetla naposledy.“... celý text
— TerryF
Sestřička
„Nalákala mne hezká obálka a anotace.
Ale... nemám zdravotnické vzdělání a tak nějak mne moc nezajímá zdravotnictví v UK. Myslela jsem si, že se dozvím nějaké příběhy, ale informace, kdy byla založena první psychiatrická nemocnice atd., mne moc nebere. Pár zajímavých věcí jsem si přečetla ráda, ale toto jde mimo mne :(
Určitě doporučuji všem, kteří pracují ve zdravotnictví nebo se o tento obor zajímají.“... celý text
— knihovnička007
Sestřička
„Tolik věcí mě na této knize překvapilo. Třeba různorodost oborů, které si Christie vyzkoušela. Líbí se mi její vyprávění. O naději, beznaději, smrti, bolesti i vyléčení. Překvapily mě rozdíly mezi naším a britským vzděláním. Představa, že jde Christie poprvé píchnout intramuskulární lék jako hotová sestra, mě překvapila. My měli ve škole pořád dokola praxi. Odběry, hygiena, vyplňování dokumentace, aplikace léků, předoperační. Byli jsme na chvíli snad všude. ORL, chirurgie, interna, LDN, kožní, psychiatrie, JIP...
Taky jsem si polovinu knížky říkala, co se s tou Anglií děje. Sestry mluví o dětských gangách, skupinových znásilnění, dvanáctiletých matkách, střelbě a drogách. O tom že její kolegyně musí chodit do potravinové bandy a ona sama nemá ani na boty pro desetiletou dceru. To mě dost šokovalo.
Jinak je kniha plná praktických zkušeností, úžasných příběhů s různými konci. Nevím, co víc napsat. Některé věty se mi zaryly pod kůži, některé příběhy mi připomněly vlastní zkušenosti a pacienty a jejich příbuzné, které jsem potkala. Kéž se s ošetřovatelství neztratí lidskost a empatie. Ať to v nás neudusí ta přebujelá byrokracie, zničující režim směn a přepracovanost. Buďme v první řadě lidmi a pomůžeme si navzájem.“... celý text
— tereza1198
