Elisabeth Gifford

Nové komentáře u knih Elisabeth Gifford

Doktor z Varšavy

„Čím to je, že jsou všechny knihy na tématiku koncentráků tak dobře napsané?! Je to kouzlo... Kladem jsou určitě i citáty nově zařazené před každou kapitolu v momentě po smrti dr Korczaka. Teď k věci aneb 5 věcí, co mi v knize chybí: 1) v příběhu autorka zapomněla odvyprávět, co se stalo s těmi třemi chlapci, když zjistili, že nacisti odvedli v ghettu celý sirotčinec a ten zel prázdnotou (Dawidek je popisován jako malý a pochybuji že Miša nechal napospas i ostatní 2 když se neměli ke komu/do jakého dětského domova/komunity vrátit. Vždyť ty děti zůstaly úplně osamoceny! - no dovolte - to je přece PROTI KRÉDU A SMYSLU CELÉ KNÍŽKY a Mišovu jednání! Nebo kam se rozeběhly ony, když se Miša střemhlav rozeběhl za Zofií? To se o ně nepostaral? (já sám bych tam vepsal odstavec o tom, jak je rychle někde ukryl u svých přátel a nebo že každý ze tří chlapců měl někoho, kdo se o něj mohl postarat). Ten příběh na ně úplně zapomněl a vůbec ta část s útěkem Krystyny a Zofie je orientována z ničeho nic strašně individuálně. Druhým důkazem je rozloučení se Lutka s Mišou nebo jestli pak když zbyli sami žili spolu nebo ne, a zmínit alespoň jednu konverzaci mezi nimi, jestli si nějak navzájem pomohli nebo žili spolu, uklidňovali se, promlouvali spolu..., Takhle to vypadá, že Miša ho opustil (nechal ho v bryndě stejně jako ty 3 kluky) a sebral se a už si jel sólo. 2) Že přežili Jaccek s manželkou při povstání v ghettu se mi nějak nezdá, ale je-li to opravdu historie, tak je to napsáno nějak zvláštně, chybí alespoň zmínka, že to přežili a kam prchli, to myslím čtenáře zajímá a ne až na konci. (literárně se mi zdálo, že jejich příběh byl položení života v ghettu) 3) Nerozumím ale, že v závěrech, jak každá postava dopadla, když už jsou tak obsáhlé chybí Halinka a Erwin, Halinka a Erwin, Halinka a Erwin. To je tam celou knihu. Vždyť jejich láska přežila dětství až do puberty! Ale nakonec to není ani uzavřeno ten jejich příběh. Taky mi chybí navázání na intro - úvodní příběh s Mišou ve vojsku, že se tam ani na chvíli nevrátil text (např. k té rozvyprávěné vojandě), to je zajímavý způsob vyprávění, ale asi to nehodnotím jako špatné, spíš neutrální. Podivuhodné. 4) další detail - to že se maminka Zofie nevrátila, to mi neříkejte že se Krystyna nepoptala v kavárně a nedozvěděla se že opravdu továrnu na kartáče odvezli němci do Treblinky? Vždyť celá ta kniha je opět o informacích, a i když se mi líbí, že to nechali zlověstně otevřené, a je tím naznačený ten strach, kteří lidé měli, vůbec to ke stylu knihy nesedí. Tím myslím to, že se ostatní prostě někde nedozvěděli, co se s lidmi z továrny stalo. Navíc, ten den se přeci sestry přestěhovali kvůli zátahu jinam, a žádná z nich neprotestovala, že jejich domov je setkávající se místo pro jejich matku a nevyčkávali-ji nebo nenechali vzkaz? Vždyť její příběh byl v tu chvíli otevřený. 5) Lutek. Jak to pro boha, že v závěrečných medailoncích se nepíše o Lutkovi?! O Lutkovi s tim malym parchantem - Mariankem?! Vždyť o něm byla CELÁ KNIHA! A jestli autorka osudy Lutka, Marianka, Halinky a Erwina nezjistila, tak nás o tom mohla přeci informovat! Ale ne nezmínit se vůbec, to knize ubírá. PS: Ještě mám výtku k nakladatelství Jota z hlediska obalu knihy. Podívejte se na španělskou verzi "Os meninos de Varsóvia" - běžící dítě tam má pásku na rukávu a ještě běží po dlažbě - o moc lepší : )“... celý text
— DaNDee

Doktor z Varšavy

„Smutný příběh, ale zároveň krásný . Vrchol lidskosti .“
— Pavčule

Doktor z Varšavy

„Musím přiznat , že jsem se nějak nemohla začíst. Vydržela jsem ale, a stálo to za to.“
— Mudry

Doktor z Varšavy

„Kniha se mi velmi líbíla. Je to smutný a dojímavý příběh. Je dobře, že vznikají takovéto knihy, aby se nezapomnělo. Janusz Korczak dostal možnost zachránit se, ale rozhodl se zůstat s těmi nejbezbranějšími, až... Musela jsem knihu často odkládat, její písmena byla rozmazaná, tak mě to celé dojímalo. Rozhodně doporučuji k přečtení.“... celý text
— Markiibuks

Doktor z Varšavy

„Smutné, ale ,,krásné"... Kniha vypráví o Januszi Korczakovi - lékaři, který svůj život věnoval dětem. V období okupace Varšavy a v době druhé světové války se všemožně snažil dětem v sirotčinci zpříjemnit život, aby mohly žít jako ostatní děti. Neopustil je ani při cestě do Treblinky, i když už tušil - věděl, že se nevrátí. Současně je zde příběh Miši a Zofie, s kterými prožíváme jejich milostný válkou odloučený život. Aspoň ti válku přežili. Líbí se mi, že je na konci knihy i doslov autorky.“... celý text
— Plaknel

Přejít na knížky autora