• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Emmy Laybourne

Cesta pustinou

„Posledná česť série, ma bavila už menej. Stále tu máme pravidelné striedanie deja medzi jednotlivými postavami a krátke kapitolky. Miestami sa mi zdali však scény jemne opakujúce a trošku viazla pútavosť príbehu. Ako celok však môžem knihy odporučiť, pre milovníkov postapo ako stvorené.“... celý text
— Veronika33

---

Nebe v plamenech

„Veľmi svižné a pútavé postapo. Aj v tomto diele dej pekne ubiehal, striedal sa v mini kapitolkách medzi 2 skupinami, na ktoré sa deti uväznené v supermarketu rozdelili, aby získali pomoc. Je to skôr také ľahšie čítanie, predsa len nie som cieľovka, ale odporúčam knihu som si užila.“... celý text
— Veronika33

---

Nebe v plamenech

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2014): Čtrnáct dětí se rozděluje do dvou skupin. Větší skupina vyráží opraveným autobusem do Denveru s nadějí, že se tam setkají ze svými rodiči a také aby zachránili svého vážně zraněného přítele. Druhá skupina mezitím zůstává v supermarketu a snaží se tam společně hospodařit dál až do doby, než jim přijede někdo na pomoc... Skupina cestující autobusem zažije na své dlouhé cestě nebezpečí a objeví se i nějaké komplikace ale ani situace v supermarketu není zas tak dobrá a bezstarostná, jaká by se mohla zdát být. Od knihy jsem nějaké to očekávání měla. Po prvním díle, který byl skvělý to snad ani nijak nijak nešlo. Po prvních pár kapitolách jsem byla trošku zklamaná, i když vlastně nevím proč. Něco mi tam chybělo. Ale jakmile jsem se dostala do poloviny a pak i za ní, bylo to o dost lepší a nedalo se tomu nic vytknout. Dění v supermarketu bylo někdy opravdu hodně překvapivé a v autobusu také. Kapitoly se pravidelně střídali tím, kdo jí vyprávěl. První vyprávěl Dean a tu další jeho mladší bratr Alex a takhle se to pořád střídá. Občas mě to docela štvalo, když se zrovna děje něco zajímavého a napínavého a jakmile kapitola skončí, musela jsem si počkat a přečíst zase kapitulu o tom, co se děje jinde. Tohle mi možná chvilkami trochu vadilo, ale ne zas tak moc. Příběh byl skvělý a napínavý. Děti, které jely autobusem měli cestu opravdu velmi náročnou a nebylo to pro ně jednoduché. A samotný konec byl nejspíš z celé knihy nejlepší. Poslední třetina knihy, každá stránka kterou jsem přečetla mě nutila číst dál a dál, bylo to velmi napínavé. Držela jsem všem dětem palce, aby to dokázaly a aby se jim podařilo přežít. Hodně se mi také líbila ta část, kdy se skupinka dostala do Denveru - nechci moc prozrazovat, ale udělalo na mě dojem, jak to bylo všechno promyšlené a to se autorce nemůže upřít. Celý ten námět, kdy se chemikálie dostane do ovzduší a všechny ty následky, jaké to má... Opravdu klobouk dolů před fantazií a promyšleností příběhu Emmy Laybournové. Vytvořila moc hezký příběh a já už se velmi těším na další pokračování. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Bylo to velmi dobré čtení plné dobrodružství, akce, a toho jak přežít a jak je vzájemné přátelství a důvěra důležitá, když nemáte nikoho jiného, kdo by vás podržel. Moc knihu doporučuji. První díl na mě možná udělal o kapánek větší dojem, ale tohle rozhodně nebylo vůbec špatné pokračování. Nejradši bych dala 4,5 hvězdičky, ale jelikož na půlky nehraju, dám nakonec po opravdu dlouhém a těžkém rozhodování 4 hvězdičky, ale jen proto, abych si nechala drobnou rezervu do dalšího dílu, od kterého opravdu nevím co čekat. Takže oficiálně 4, ale pro mě spíš 4,5.“... celý text
— kniznistranky

---

---

Monument 14

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2013): Čtrnáct dětí je uvězněno v supermarketu, do kterého se dostali díky několika katastrofám. Jsou mezi nimi jak maturanti, tak i malý školkáčci, na které je všeho moc a je třeba s nimi speciálně zacházet. Kromě přírodních katastrof, jako krupobití, jim vše zkomplikuje ještě záhadná chemikálie, která se dostala do ovzduší a na každého působí jinak. Děti postupně vše zjišťují a snaží se o sebe postarat a vše zvládnout bez dospělých. Kniha mě zaujala, jak svým poutavým dějem, tak i svou krásnou obálkou, která se k samotnému příběhu neuvěřitelně hodí. Nalákala mě na ní i kladná hodnocení a tak jsem neodolala a jsem za to ráda. Knihu četla první mamka, což se tak často nestává. Většinou je to tak, že jí první čtu já a pak jí radím, co si má přečíst. Mamka byla velmi nadšená a tak jsem věděla, že sem rozhodně nesáhla vedle a vybrala jsem si dobrou knížku. Už po prvních několika stránkách to bylo úžasné. Napětí, akce a to vše se odehrává v reálném čase a v reálném světě. Není to žádná vymyšlená země s obyvateli jejichž vzhled je také kompletně vymyšlená. Tahle kniha by se možná, ale pravdu jen možná s otazníkem, dala přirovnat ke Karanténě, na kterou jsem také nedávno dělala recenzi. Jde o něco vzdáleně podobného. Jde o reálný svět a v knize se odehrává to, co by se mohlo stát i ve skutečnosti. Klidně se totiž může stát, že začnou padal obří kroupy, do ovzduší se dostane nebezpečná chemikálie a nastane konec světa. A už jen ta představa je docela děsivá nemyslíte? Postavy byly velmi reálné a jestli mě něco příjemně překvapilo, byl to věk dětí, které byly uvězněné v supermarketu. Ať už tam byly maturanti, kteří se snažili zachovat chladnou hlavu a vše zvládnout, tak i malé děti, které se pořád ptaly po rodičích a byly zmatené a vyděšené. Nebylo to jen to typické a v poslední době velmi oblíbené a dokola ohrávané středoškolské prostřední. Líbilo se mi, že se všichni chovali přesně podle toho, jak by se nejspíš chovali v reálu. Žádné přehnané sebevědomí a nečekané vyřešené problémů. Všechno souviselo se vším a mělo nějaký důvod. Skončilo to ale tak napínavě a otevřeně, že je mučení čekat na pokračování. Na závěr už bych snad jen mohla říct, že se nemůžu dočkat dalšího dílu, který vychází v listopadu. Jestli ještě teď váháte, jestli si knihu koupit, rozhodně neváhejte a jděte do toho. Nebudete litovat, to mi věřte. Škoda, že kniha nemá více stran. Čtení tak strašně rychle utíká, že než se vzpamatujete, máte před sebou posledních pár stránek. Úžasné čtení a já už strašně moc chci pokračování.“... celý text
— kniznistranky

---

Monument 14

„Post apo je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších žánrů a troufám si říct, že už toho mám z tohohle tématu načteno dost. No a Monument je určitě skvělá kniha, pokud i vy jste nestárnoucími fanoušky tohoto žánru, tak by vás určitě neměla minout. Už jenom proto, že je velmi čtivá a překvapivě i celkem originální...ale o tom až později. No, kniha zpočátku působí hodně dětsky, hodně věcí je tam načatých ale nikdo se nezaobírá vysvětlováním. Co je to za chemikálie co lidi mění v monstra? Proč by něco takového někdo vytvořil? atd. Začátek je teda dost zrychlený, máte pocit, že je všechno hrozně rychlé a na nic pořádně není čas....ale od té chvíle kdy začínají žít v supermarketu je to z každou stránkou lepší a lepší, a dospělejší a dospělejší. Bavilo mě to moc číst. Deane mi zezačátku přišel takový průměrný, nezajímavý, ale pak jsem pochopila, že to byl asi záměr, protože to je prostě průměrný člověk, ani hrdina, ani pitomec něco mezi...a člověk se s ním dokáže ztotožnit. Ale nakonec i Deane mi přirostl k srdci, ikdyž je to pořád tak trochu nouma, ale už se z něho stává výraznější postava, a vlastně se mi líbí, jak bez řečí udělá to co je třeba, to jak s dětmi vaří a vlastně i všechny ty jeho neúspěchy jako neopětovaná láska k Astrid, to že je skupina nula, a občas se chová jako stalker. No je to prostě fajn kluk, a věřím tomu, že ho tahle zkušenost opravdu hodně posilní. Takže já být s nimi v tom supermarketu tak se s Deanem bavím určitě hodně a i bych mu věřila, je to skvělý týmový hráč. Překvapilo mě jak tam vlastně Astrid byla málo, a vlastně mi to přišlo i cool, jelikož to bylo takové neočekávané stejně jako to její těhotenství. Takže ano, kniha má hned několik originálních nápadů a žije si svým vlastním životem a jen nekopíruje už zaběhlé věci v tomto žánru. Co se týče ostatních postav - Sympatizovala jsem s Nikem, vlastně se mi ze všech kluků zamlouval určitě nejvíc. Dokážu si představit jak to pro něj všechno muselo být těžké, dělat nepopulární rozhodnutí, všechno promýšlet a o všechny se starat. Niko je prostě skvělá postava a u něho by mi bylo fakt líto, kdyby umřel. Ostatní kluci byli nakonec taky fajn, Jake je sice trošku slaboch a pitomec, ale není zase debil, takže je to ok....s B to už bylo horší, ale nakonec byl taky v pohodě. Líbila se mi tam ta linka s Josie, která je zezačátku nepoužitelná, ale potom se sebere... a jo Josie mám ráda, občas mi lezla na nervy, ale nakonec si myslím, že je to hodně rozumná a hodná holka. Alex byl na mě až moc velký génius, a malé děti byly roztomilé a otravné zároven. Konec mě taky překvapil, a nutí mě to číst dál. Což se mi nelíbí, jelikož je doma nemám, nejsou ani v knihovně a s tou dostupností v obchodech je to teda na bodu mrazu. A přitom si myslím, že je škoda, že zrovna tahle série tak jako zanikla....aspon první díl má určitě co nabídnout, a na to, že se to celé odehrává jen v supermarketu tak mě to fakt moc bavilo číst, a to tam ani nemuseli řešit základní věci co v těhlech post apech řeší...jako nedostatek jídla a vody, ale i tak to bylo napsáno poutavě, že vás to prostě bavilo číst a měli jste pocit, že se tam pořád něco děje a je to důležité. Pokud i ostatní díly budou takové , tak budu sérii hodnotit určitě nadprůměrně, ale uvidíme. Myslím, že v dalším díle se autorka může pořádně vyřádit, tak uvidíme jak to dopadne.“... celý text
— knihomolka27