Nové komentáře u knih Flavia Leng
Můj život s Daphne du Maurier
„Připojuji se k předešlým komentářům ohledně Daphne jako matky, také jsem byla značně rozčarovaná. Ale kniha jako celek na mě zapůsobila hodně, zajímavý vhled do života spisovatelky i tehdejší společnosti.“... celý text
— douchová
Můj život s Daphne du Maurier
„Kniha dává nahlédnout do soukromého života Daphne du Maurier a její rodiny. Po přečtení knihy si možná řeknete, že Daphne nebyla zrovna matkou roku. Byla člověkem, který toužil po svobodě, volnosti, který často pobýval ve světě své fantazie, kam ukřičené malé děti neměly přístup. Na svou dobu byla nekonvenční. Uzavírala se před společností, nesnášela zdvořilostní tlachání s návštěvami, dávala přednost pohodlným kalhotám před módní dámskou róbou. Tomu odpovídala i výchova jejích dětí. Flavia si velmi dobře všimla, že Daphne ji a její sestru neměla ráda tolik jako svého jediného syna. Tento postoj mohl být motivován tím, že Daphne se sama nesmířila s požadavky, které tehdejší společnost na ženy kladla. Mužský svět byl pro ni daleko zajímavější, svobodnější, nabízel více možností seberealizace a rozuměla mu tedy více než světu ženskému.“... celý text
— gumkacik
Můj život s Daphne du Maurier
„No tak abych pravdu řekla, tak kniha se četla moc dobře, zajímavě napsaná, ale trochu jsem byla zklamaná ze vztahu Daphne ke svým dcerám, hlavně právě k Flavii, která knihu napsala. Proto jako autorce Flavii, dávám 5 *, ale kdybych měla hodnotit knihu podle Daphne, jakou byla matkou, o čemž tato kniha hlavně byla tak bych dala asi 2. Ale rozhodně doporučuji k přečtení.“... celý text
— jaja10
Můj život s Daphne du Maurier
„Ukázka z knihy Můj život s Daphne du Maurier:
„Rebecca (Mrtvá a živá) a já jsme byly počaty v roce 1936 zhruba v tutéž dobu, ale zatímco román byl plánovaným a důkladně promyšleným dílem, já jsem nepochybně vznikla omylem. V té době rodiče pobývali v Egyptě, kde můj otec, tehdy plukovník, velel druhému praporu královské granátnické gardy v Alexandrii. Matku tamní život čím dál víc unavoval; nesnášela vedro, nekonečné koktejly a společenské večeře v kasárnách Mustafa, které pohlcovaly tolik jejího času. Stýskalo se jí po Anglii a milovaném Cornwallu, po vlahém dešti a zelené krajině. V mysli se jí rojily nápady na novou knihu, a kdykoli mohla, ulehla do stínu v zahradě pronajatého domu a poznamenávala si nápady do malého černého zápisníku. Toužila po tom, aby ji ochladila slaná mořská bríza a odvála lepkavé, vlhké vedro. V duchu viděla rozlehlé šedé panské sídlo, nádhernou zahradu prostírající se k rozeklanému cornwallskému pobřeží, krásnou tmavovlasou ženu, pohledného sklíčeného muže, plaché mladé děvče… Matka nezbytně potřebovala čas a energii, aby všechno vylíčila, potřebovala se vyvázat z domácích a společenských povinností“.
Něžný a nostalgický životopisný román zaujme a možná i překvapí.“... celý text
— Janamarie
